7 Tdo 427/2026-531 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl dne 27. 5. 2026 v neveřejném zasedání o dovolání, které podal obviněný M. S. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 8. 1. 2026, sp. zn. 55 To 484/2025, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 4 T 181/2025, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání, které podal obviněný M. S., odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 12. 11. 2025, č. j. 4 T 181/2025-448, byl obviněný uznán vinným ad 1) zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2024 (dále jen „tr. zákoník“), a zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, ad 2) zločinem vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. f) tr. zákoníku, ad 3) zločinem vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. f) tr. zákoníku a přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), d) tr. zákoníku, ad 4) zločinem vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. f) tr. zákoníku, ad 5) přečinem nebezpečného pronásledování podle § 354 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, ad 6) přečinem nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku. Za uvedené trestné činy byl odsouzen podle § 185 odst. 2, § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na čtyři roky, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody. 2. Uvedených trestných činů se obviněný podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustil jednáním podrobně popsaným ve skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně, na kterou Nejvyšší soud s ohledem na obsahové zaměření dovolání obviněného ve stručnosti odkazuje. 3. Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 8. 1. 2026, č. j. 55 To 484/2025-472, podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Namítl, že uložený trest je nezákonný, a to zejména s ohledem na novelu trestního zákoníku měnící možnosti ukládání trestů s upřednostněním alternativních trestů. Protože odvolací soud k této novele nepřihlédl, pokládá jeho postup za nezákonný a v rozporu se svými ústavně zaručenými právy. Zdůraznil, že se ke svému jednání doznal, prohlásil vinu, vyjádřil lítost, měl čistý trestní rejstřík a poukázal i na své osobní, rodinné a finanční poměry. Své jednání pod body 2) až 6) označil toliko za exces, kterým řešil svoji životní situaci a vztah k poškozené, o kterou nechtěl přijít. Navíc všechny jeho skutky měly jeden základ, a to jeho žárlivost na poškozenou, která ho k tomuto jednání vedla. Soudu prvního stupně vytkl, že nedostatečně přihlédl k tomu, že je otcem nezletilého dítěte, k čemuž připomněl i Úmluvu o právech dítěte, další předpisy a judikaturu. S ohledem na uvedené je přesvědčen, že se soudy obou stupňů nedostatečně zabývaly polehčujícími okolnostmi, když podle jeho názoru měly místo nepodmíněného trestu odnětí svobody přistoupit k uložení podmíněného trestu spolu s dalším alternativním trestem, a to za současného uložení přiměřených povinností a omezení. Dále namítl, že poškozená nebyla při svém výslechu řádně poučena o možnosti souhlasu či nesouhlasu s jeho trestním stíháním ve smyslu ustanovení § 163 tr. ř. 5. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu, přikázal mu věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout a současně navrhl přerušení výkonu trestu odnětí svobody. 6. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání vyjádřil a konstatoval, že námitky obviněného směřují primárně vůči nepřiměřené přísnosti trestu, avšak tuto argumentaci neshledává podřaditelnou pod jakýkoliv dovolací důvod. Dále připomněl, že je v kontextu problematiky přiměřenosti uloženého trestu zásah dovolacího soudu možný pouze pokud je uložený trest extrémně přísný, zjevně nespravedlivý a nepřiměřený. To však v nyní projednávané věci nelze shledat. Trest odnětí svobody blíže dolní hranici trestní sazby, který byl obviněnému uložen, podle jeho názoru nemůže být z povahy věci excesivní, mimořádně nespravedlivý, exemplární apod. Není proto prostor k tomu, aby Nejvyšší soud do výroku o trestu zasahoval. K námitce obviněného stran nedostatečného poučení poškozené pak zdůraznil, že obviněný neuplatnil odpovídající dovolací důvod, a navíc z dostupného spisového materiálu soudí, že k řádnému poučení došlo, tudíž trestní stíhání nebylo nepřípustné. 7. Závěrem státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, protože bylo podáno z jiných důvodů, než jsou vyjmenovány v § 265b tr. ř. 8. K vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství podal obviněný prostřednictvím svého obhájce repliku, ve které na něj stručně zareagoval a zrekapituloval části své dovolací argumentace. Především zdůraznil, že jeho dovolání nesměřovalo pouze proti nepřiměřenosti trestu, ale i proti jeho nezákonnosti, a to s poukazem na novelu trestního zákoníku. Taktéž opětovně vytkl soudům, že se okolnostmi pro uložení trestu nedostatečně zabývaly a připomněl polehčující okolnosti, které ve svém případě spatřuje. Závěrem své repliky pak znovu navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a přikázal mu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. III. Přípustnost dovolání 9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud dovolání obviněného přezkoumal v rozsahu uplatněných dovolacích důvodů a z nich vyplývajících dovolacích námitek a shledal, že bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. IV. Důvodnost dovolání 10. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. 11. Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné v rámci tohoto dovolacího důvodu vytýkat výlučně vady hmotněprávní. V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. 12. Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Dovolání založené na tomto dovolacím důvodu tak lze opírat jen o námitky hmotněprávní povahy, nikoli o námitky skutkové. 13. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. 14. Obviněný pod tímto dovolacím důvodem namítl, že mu byl uložen nepřiměřený a nezákonný trest. K tomu zdůraznil, že s ohledem na polehčující okolnosti, otcovství nezletilého syna i novelu trestního zákoníku mu soudy měly uložit spíše trest odnětí svobody s podmíněným odkladem jeho výkonu, doplněný o alternativní tresty a přiměřené povinnosti a omezení. Tuto námitku však nelze pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. podřadit, přičemž ji nelze podřadit ani pod jiný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud nejprve zdůrazňuje, že za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2016, sp. zn. 3 Tdo 1135/2016). 15. Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 39 až § 42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002). Jelikož trest uložený obviněnému není trestem, který zákon nepřipouští a byl uložen v rámci zákonné trestní sazby trestu odnětí svobody podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku od dvou do deseti let, námitky obviněného by nemohly naplnit ani tento dovolací důvod, pokud by ho obviněný uplatnil. 16. Nad rámec uvedeného je pak namístě poznamenat, že by zásah dovolacího soudu byl výjimečně možný v případě, pokud by napadeným rozhodnutím byl uložen trest extrémně přísný, zjevně nespravedlivý a zcela zjevně nepřiměřený projednávanému jednání a jeho právní kvalifikaci (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 7 Tdo 410/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016). O takový případ se však v nyní projednávané věci nejedná, když obviněnému byl uložen trest v jedné čtvrtině trestní sazby, a to s dostatečným přihlédnutím k povaze a závažnosti činů i jeho poměrům. Nalézací soud hodnotil polehčující i přitěžující okolnosti a přihlédl i k prohlášení viny obviněného. S ohledem na závažnost spáchaných skutků a jejich množství i dlouhodobost jednání soud prvního stupně shledal, že nelze uložit jinou sankci než nepodmíněný trest odnětí svobody, přičemž Nejvyšší soud se s jeho závěry ztotožnil (srov. odst. 13 rozsudku soudu prvního stupně). Především je však možné poukázat na odůvodnění usnesení odvolacího soudu, který v reakci na prakticky totožné odvolací námitky obviněného závěry soudu prvního stupně řádně přezkoumal, potvrdil a dále zevrubně argumentačně rozvedl (viz odst. 7 a násl. usnesení odvolacího soudu). Odvolací soud nastínil jednotlivé polehčující i přitěžující okolnosti a zdůvodnil, proč obviněnému již nebylo možné ukládat trest podmíněný. Soud druhého stupně poukázal jak na okolnosti, charakter, délku a intenzitu, tak i způsob jednání obviněného a vypořádal se i s tvrzením obviněného stran jeho tíživé životní, rodinné a finanční situace. Dále vyvrátil i tvrzení obviněného, že se z jeho strany jednalo toliko o exces, když zdůraznil značnou dlouhodobost a systematičnost jeho jednání i skutečnost, že se skutků pod body 4) až 6) dopustil po zahájení trestního stíhání v době, kdy mu byl styk s poškozenou zakázán (viz odst. 8 usnesení odvolacího soudu). Odvolací soud se taktéž důkladně vypořádal s námitkou obviněného stran práv a zájmů nezletilého syna ve smyslu Úmluvy o právech dítěte a zásahů do rodinného života (srov. odst. 10 usnesení odvolacího soudu). Jelikož se tedy Nejvyšší soud s odůvodněním rozhodnutí soudů obou stupňů ztotožnil, ve stručnosti na ně může dále odkázat. Pouze na okraj pak Nejvyšší soud k námitkám obviněného doplňuje, že novelu trestního zákoníku účinnou od 1. 1. 2026, na kterou obviněný v rámci své dovolací argumentace poukázal, nelze vykládat v tom smyslu, že jsou soudy povinny ukládat pouze alternativní tresty a rezignovat na ukládání nepodmíněných trestů odnětí svobody v případech, kde již nepostačuje uložení trestních sankcí pachatele méně postihujících. S ohledem na uvedené tak nelze trest uložený obviněnému považovat za extrémně přísný, zjevně nespravedlivý nebo zcela zjevně nepřiměřený ve smyslu porušení principu proporcionality trestních sankcí. 17. Obviněný dále namítl, že poškozená byla nedostatečně poučena stran souhlasu s jeho trestním stíháním podle ustanovení § 163 odst. 1 tr. ř. Ani tuto argumentaci však nelze pod obviněným uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. podřadit. Námitku, podle níž bylo trestní stíhání vedeno bez souhlasu poškozeného, který byl nezbytný ve smyslu § 163 tr. ř., by totiž bylo možné uplatit jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř., tj. pokud proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné, a nikoli s poukazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tj. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2002, sp. zn. 5 Tdo 785/2002). Pro úplnost však Nejvyšší soud doplňuje, že poškozená byla policejním orgánem opětovně poučena v souladu s ustanovením § 163 tr. ř., přičemž svůj souhlas s trestním stíháním obviněného předmětnými trestnými činy poškozená výslovně dala, jak vyplývá ze spisového materiálu (srov. především č. l. 45, 51, 234, 237, 243, 343). Tato námitka tedy nejen není podřaditelná pod uplatněný dovolací důvod, ale nelze ji ani shledat důvodnou. 18. S ohledem na uvedené Nejvyšší soud konstatuje, že žádná z námitek obviněného není s to uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. naplnit. 19. Obiter dictum je namístě dále poznamenat, že obviněný v dovolání do značné míry opakuje svoji obhajobu z předchozích fází trestního řízení, se kterou se soudy nižších stupňů již vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí. V. Závěrečné zhodnocení 20. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že uplatnil argumentaci, která nevyhověla vznesenému dovolacímu důvodu. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle něhož Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. 21. Pro úplnost je třeba dodat, že Nejvyšší soud nerozhodoval o přerušení výkonu trestu odnětí svobody uloženého obviněnému v této věci, neboť jednak předseda senátu soudu prvního stupně ve smyslu ustanovení § 265h odst. 3 tr. ř. návrh na přerušení výkonu trestu nepodal a jednak Nejvyšší soud k postupu podle § 265o odst. 1 tr. ř. neshledal důvody. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 27. 5. 2026 JUDr. Petr Angyalossy, Ph.D. předseda senátu