7 Tdo 435/2026-138 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 27. 5. 2026 o dovolání, které podal obviněný S. A., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Vinařice, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. 10. 2025, sp. zn. 9 To 323/2025, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 9 T 76/2025, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného S. A. odmítá. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 9. 9. 2025, č. j. 9 T 76/2025-81, ve znění opravného usnesení ze dne 16. 9. 2025, byl obviněný S. A. uznán vinným přečinem násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku (ve znění účinném do 31. 12. 2025) a byl mu uložen podle § 325 odst. 1 tr. zákoníku, § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody na 24 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. 2. Trestné činy, jimiž byl uznán vinným, obviněný spáchal podle zjištění Městského soudu v Brně v podstatě tím, že dne 22. 8. 2025 okolo 11:45 hodin v Brně, XY XY, v prodejně L. vzal z regálu lahev vodky bez zaplacení, při odchodu byl dostižen pracovníkem ostrahy, odveden do místnosti v zázemí prodejny, přičemž cestou vypil část odcizené lahve, vůči pracovníku ostrahy a dalšímu zaměstnanci prodejny se začal chovat agresivně s tím, že chtěl odejít, v čemž mu pracovník ostrahy a další zaměstnanec prodejny bránili a při potyčce ho svedli na zem, po příjezdu tříčlenné hlídky Policie České republiky její členy verbálně napadal, neuposlechl opakovaných zákonných výzev policistů, vyzval policistu D. M. k fyzické konfrontaci, zaujal vůči němu bojový postoj s rukama před tělem, snažil se ho opakovaně napadnout a během použitých donucovacích prostředků, které proti němu policisté použili, způsobil D. M. povrchovou odřeninu na levé paži. Z výroku o vině je patrno, že obviněný se činu dopustil přesto, že byl pravomocným trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 14. 8. 2025, sp. zn. 91 T 107/2025, odsouzen mimo jiné za trestný čin výtržnictví k podmíněnému trestu odnětí svobody na 11 měsíců se zkušební dobou stanovenou na 24 měsíců. 3. O odvolání obviněného, které bylo podáno proti všem výrokům, bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Brně dne 16. 10. 2025, č. j. 9 To 323/2025-103. Podle § 258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. byl zrušen výrok o trestu a obviněný byl odsouzen podle § 325 odst. 1 tr. zákoníku, § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody na 16 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. 4. Obviněný podal dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně. Tento rozsudek napadl proto, že jím zůstal nedotčen výrok o vině. Odkázal na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Uvedl, že otázka jeho příčetnosti v době činu měla být objasněna znaleckým posudkem, a vytkl, že soudy zamítly tento jeho návrh na doplnění dokazování. Další námitky uplatnil ohledně „vyhodnocení celé věci“. Uvedl, že svým jednáním se nedopustil toho, že by „napadl jiného“ a že by „užil násilí“ pro výkon pravomoci úřední osoby. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby přikázal Krajskému soudu v Brně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. 5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání uvedl, že nebyl žádný konkrétní důvod k tomu, aby byl znaleckým posudkem zkoumán duševní stav obviněného v době činu. Konstatoval, že znaky přečinu násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 tr. zákoníku může naplnit pouhá snaha o fyzické napadení policisty, jestliže prvotním nápřahem nebo prvotním výpadem je uvedena do pohybu fyzická síla zaměřená proti napadené úřední osobě. Dodal, že znaky užití násilí vykazuje i násilné bránění se zákroku policistů. Státní zástupce označil dovolání za zjevně neopodstatněné a navrhl, aby bylo podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto. 6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno obviněným jako oprávněnou osobou podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájce podle § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle § 265e odst. 1 tr. ř., s obsahovými náležitostmi podle § 265f odst. 1 tr. ř., avšak je zjevně neopodstatněné. K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 7. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. 8. Příčetnost pachatele je zákonným znakem trestného činu, což vyplývá z toho, že nepříčetný pachatel není trestně odpovědný (§ 26 tr. zákoníku). Námitku neprovedení navrhovaného důkazu znaleckým posudkem o duševním stavu obviněného v době činu proto lze považovat za námitku podřaditelnou pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pokud jím je to, že ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. 9. V posuzované věci tato námitka evidentně postrádá opodstatnění. Obviněný ji s tvrzením, že trpí schizofrenií a že na to „má papíry“, začal uplatňovat ve stadiu řízení před soudem. Neuvedl ale nic bližšího v tom smyslu, zda je nějak léčen, kde, od jaké doby, v čem léčení spočívá apod. Přitom z protokolu o výslechu osoby podezřelé (§ 179b odst. 3 tr. ř.) vyplývá, že při tomto výslechu konaném dne 23. 8. 2025, tedy následujícího dne po činu, obviněný na výslovný dotaz policejního orgánu týkající se jeho zdravotního stavu uvedl, že v minulosti se neléčil na psychiatrii, je zdráv a schopen výslechu a občas užívá návykové látky nebo alkohol. Bezprostředně po činu byl obviněný dne 22. 8. 2025 umístěn do policejní cely podle § 31 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, přičemž na žádost policejního orgánu lékař po provedeném vyšetření obviněného a posouzení jeho zdravotního stavu konstatoval, že obviněný je schopen umístění do policejní cely a že u něho není nutné užívání léků ani jiné opatření. V souvislosti s umístěním do policejní cely obviněný neuváděl nic, co by se jakkoli vztahovalo k jeho zdravotnímu stavu, zejména ne k duševnímu zdraví. Při zmíněném výslechu konaném dne 23. 8. 2025 obviněný jako vysvětlení svého činu uvedl, že byl pod vlivem nějakých drog a potřeboval se napít alkoholu, aby ho to uklidnilo, a že chtěl odcizit vodku. Bez ohledu na protiprávnost činu je toto vysvětlení racionální a nevzbuzuje žádnou důvodnou pochybnost o duševním stavu obviněného, a to včetně toho stadia, které následovalo po jeho zadržení pracovníkem ostrahy a po příjezdu hlídky Policie České republiky. V tomto stadiu šlo o běžné projevy agrese, ke které se uchyluje část osob při zákroku policistů. Obviněný tyto projevy nepopíral, a naopak se k nim ve svých výpovědích postavil sebekriticky. Jeho výpovědi byly přiměřené, logicky skloubené, bez jakýchkoli známek zmatenosti, neorientovanosti, odtrženosti od reality apod. 10. Z povahy činu a způsobu jeho provedení, ani z toho, jak se obviněný k věci vyjadřoval, nevyvstává žádný reálný důvod k tomu, aby musel být vyšetřen jeho duševní stav znalcem z oboru psychiatrie podle § 116 odst. 1 tr. ř. Pokud soudy zamítly návrh obviněného na doplnění důkazů znaleckým posudkem o jeho duševním stavu, lze jejich postup akceptovat. K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. 11. Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. 12. Přečinu násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo užije násilí pro výkon pravomoci úřední osoby. 13. Přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2025 spáchal mimo jiné ten, kdo se dopustil veřejně výtržnosti tím, že napadl jiného, spáchal-li uvedený čin opětovně. S účinností od 1. 1. 2026 jde o přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. 14. Z obsahu dovolání je patrno, že obviněný uplatněnými námitkami zpochybňoval naplnění zákonného znaku „užije násilí“ ve smyslu § 325 odst. 1 tr. zákoníku a naplnění zákonného znaku „napadne jiného“ ve smyslu § 358 odst. 1 tr. zákoníku. Nedostatek obou namítaných zákonných znaků obviněný vyvozoval z toho, že poté, co odmítal uposlechnout výzev policistů a choval se agresivně, policisté proti němu rázně zakročili s použitím donucovacích prostředků a svedli ho na zem. V této spojitosti uvedl, že zranění D. M. spočívající v povrchové odřenině nebylo důsledkem žádného jeho napadení. Tyto námitky jsou evidentně bez opodstatnění. 15. Pachatel „užije násilí“ ve smyslu § 325 odst. 1 tr. zákoníku nejen tehdy, když úřední osobu skutečně zasáhne úderem, ale i tehdy, když se rozmáchne, napřáhne či jinak vyvine fyzickou sílu namířenou proti úřední osobě, aniž ji skutečně zasáhne, např. proto, že úřední osoba se úderu vyhne, vykryje ho, odrazí ho nebo s použitím hmatů či chvatů pachatele zneškodní. V posuzovaném případě obviněný zaujal bojový postoj vůči policistovi, vyzval ho k fyzické konfrontaci s rukama před tělem proti němu a za této situace policisté použili proti obviněnému donucovací prostředky, jimiž ho svedli na zem. Tomu obviněný silou vzdoroval, snažil se vymanit z úchopů za ruce a kopal kolem sebe proti policistům. Již tím naplnil zákonný znak „užije násilí“ bez ohledu na drobné zranění, které při tom utrpěl jeden z policistů. Lze jen dodat, že obviněný byl povinen strpět zákrok policistů, a tudíž jeho fyzický odpor proti zákroku byl užitím násilí pro výkon pravomoci úřední osoby. 16. Zákonný znak přečinu výtržnictví, který spočívá v tom, že pachatel „napadne jiného“, soudy shledaly v jednání obviněného proti policistům. Pokud obviněný namítl, že tento zákonný znak svým jednáním nenaplnil, nelze tomu přiznat žádné opodstatnění. Napadením ve smyslu § 358 odst. 1 tr. zákoníku se rozumí i verbální napadení, které záleželo v tom, že obviněný na policisty řval a že jeho slovní projev na adresu policistky, která u něho zjišťovala stupeň ovlivnění alkoholem a tzv. dávala mu dýchnout do alkoholtesteru, byl vyloženě velmi vulgární. To, že obviněný vyzval jednoho z policistů k fyzické konfrontaci, zaujal proti němu bojový postoj a během následného zákroku policistů kolem sebe kopal ve snaze je zasáhnout, bylo jasným naplněním znaku „napadne jiného“. 17. Dalšími zákonnými znaky trestných činů, jimiž byl obviněný uznán vinným, se Nejvyšší soud nezabýval, protože obviněný v tomto směru nic nenamítal. Závěrem 18. Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto usnesení, Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 27. 5. 2026 JUDr. Josef Mazák předseda senátu