7 Tdo 462/2026-435 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 5. 2026 o dovolání obviněného M. P. podaném proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 1. 2026, sp. zn. 7 To 135/2025, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 1 T 46/2025, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. P. odmítá. Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 13. 10. 2025, č. j. 1 T 46/2025-374, byl obviněný M. P. uznán vinným zločinem vraždy podle § 140 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku a přečinem vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku. Za tyto trestné činy a zločin znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea 2, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, přečin porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku a přečin výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 1 tr. zákoníku, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 13. 7. 2023, č. j. 3 T 28/2023-439, ve znění rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 9. 2023, č. j. 7 To 73/2023-477, byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody na jedenáct let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. 7. 2023, č. j. 3 T 28/2023-439, ve znění rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 9. 2023, č. j. 7 To 73/2023-477, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. pak bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody a nemajetkové újmy. 2. Uvedených trestných činů se podle zjištění soudu prvního stupně dopustil obviněný v podstatě tím, že dne 9. 7. 2023 v době mezi 02:00 až 02:40 hod. v obci XY č. p. XY silou rozrazil uzamčené vstupní dveře vedoucí do ubytovací části objektu, kde se nacházela kuchyně, koupelna, toaleta a dále pokoj, užívaný k bydlení poškozeným M. D., který se zde nacházel ve společnosti V. S., tehdejší družky obviněného, do této části a pokoje neoprávněně vnikl a po předchozí slovní rozepři s poškozeným, kdy na něj křičel: "Co tady děláte? Vy tady šukáte?", jej fyzicky napadl tak, že se ho pokusil pěstí zasáhnout do obličeje, kdy však minul a zasáhl pouze ucho poškozeného, následně chytil poškozeného předloktím pod krkem, opakovaně s ním smýkal a narážel do zdí pokoje, poté ho vyvlekl do společné kuchyně, kdy nedbal žádosti své družky V. S., aby jednání zanechal, naopak s poškozeným porazil sušák na prádlo a lednici a následně jej natlačil na dveře se skleněnou výplní, která se vyvíjeným tlakem rozbila, sklo částečně spadlo na zem a část skleněné výplně zůstala ve dveřích, čehož obviněný využil a srozuměn s tím, že může poškozeného usmrtit, kdy svůj útok rovněž doprovázel slovy „já Tě zabiju“, natlačil poškozenému velkou silou obličej a krk do vzniklého otvoru se střepy, čímž mu způsobil hlubokou řeznou ránu v oblasti dolní čelisti vpravo o délce 4-5 cm, hlubokou řeznou ránu vpravo na krku o délce 6-7 cm se vznikem rozsáhlého podkožního emfyzému (proniknutí vzduchu do podkoží) krku a proniknutí vzduchu do měkkých tkání mezihrudí, přičemž poškozený utrpěl krevní ztrátu asi 300 ml, poté poškozeného pustil ze svého držení, poškozený si sám vytáhl skleněný střep z krku, snažil se zastavit krvácení a V. S. zatím zavolala rychlou záchranou službu, obviněný přitom z místa činu ještě před jejím příjezdem utekl se slovy: „Jestli něco řeknete, tak uvidíte…“, což vzhledem k velmi vážnému zranění poškozeného, které mu bezprostředně předtím způsobil obviněný svým agresivním útokem a družčiným zkušenostem s agresivním chováním obviněného v době společného soužití, u nich vyvolalo velmi silnou obavu o jejich další život a zdraví, proto se rozhodli zamlčet před zasahujícími osobami skutečný průběh jednání, kterým obviněný způsobil zranění poškozenému, přičemž v důsledku způsobených zranění se u poškozeného vyvinul syndrom trvalého charakteru, a to tzv. Hornerův syndrom vpravo, vznikající při porušení krčního sympatického nervového systému (krčního sympatiku), který mimo jiné ovládá oko a obličej a projevuje se zúžením jedné zornice, poklesnutím očního víčka a zdánlivým zapadnutím oka dozadu, kdy u poškozeného nastalo zúžení zorného pole na pravém oku, tedy mu způsobil vážné poranění mající charakter těžké újmy na zdraví, a to pro citelné omezení v obvyklém způsobu života přesahující délku 6 týdnů, v daném případě však zvoleným způsobem útoku mohlo dojít zejména k zasažení hrdelní žíly s hrozbou vzduchové embolie, nacházející se cca 1 cm od rány vpravo, nebo k poranění hrtanu s hrozbou vdechování krve do dýchacích cest, kdy uvedené by poškozeného bezprostředně ohrožovalo na životě, přičemž jen náhodou k zasažení předmětných struktur nedošlo. 3. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 1. 2026, č. j. 7 To 135/2025-407, bylo odvolání obviněného směřující do všech výroků napadeného rozsudku podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., neboť rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Dále odvolací soud zamítl odvolání, ačkoli řízení předcházející jeho rozhodnutí bylo zatíženo vadami odpovídajícími dovolacím důvodům podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., čímž byl naplněn i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. 5. Podstata dovolací argumentace spočívala v tom, že soudy nedostály požadavkům spravedlivého procesu a zásady presumpce neviny. Poukázal na judikaturu Ústavního soudu s důrazem na skutečnost, že presumpce neviny představuje i interpretační pravidlo, podle něhož veškeré neodstranitelné pochybnosti musí být vyloženy ve prospěch obviněného, a obsáhle se věnoval teoretickým východiskům pojícím se právě s pravidlem in dubio pro reo. Dospěl pak k závěru, že v trestním řízení byla presumpce neviny porušena jednostranným přístupem k důkazům, přičemž soudy nevyložily pochybnosti ve prospěch obviněného, ale naopak je překlenuly domněnkami a selektivním výběrem důkazů. 6. Zásadní rozpory shledal mezi výpovědí poškozeného a svědkyně V. S. v otázce charakteru a způsobu vzniku zranění poškozeného. Konkrétně akcentoval, že popis skutku, který vychází z výpovědi poškozeného M. D., je vyvrácen popisem incidentu uváděným svědkyní V. S. Z výpovědi uvedené svědkyně podle jeho přesvědčení nevyplývá, že by po prvotním natlačení poškozeného na skleněnou výplň měl konflikt pokračovat tím způsobem, že obviněný změnil způsob držení poškozeného a záměrně jej znovu natlačil na výplň, avšak tentokrát již cíleně na skleněný střep zbylý po výplni dveří. Svědkyně fakticky popsala, že se po natlačení ozval zvuk střepů a výkřik bolesti poškozeného a poté přestali. Uvedený rozpor hodnotil jako stěžejní pro posouzení znaků skutkové podstaty trestného činu vraždy ve stadiu pokusu, jelikož skutková varianta prezentovaná svědkyní S. (coby přítelkyně poškozeného, tj. osoby bez motivace k pomoci obviněnému) vyvrací minimálně naplnění subjektivní stránky trestného činu vraždy. Dovolatel si již při proražení poškozeného skleněnou výplní nemohl být vědom, že dojde k vbodnutí střepu do krku poškozeného a tím k ohrožení jeho života, resp. toto nemohl vědomě předpokládat. 7. Dále akcentoval, že soud prvního stupně vycházel ze znaleckého posudku MUDr. Jiřího Hladíka, který v rámci písemného doplnění znaleckého posudku připustil, že samovolným pádem by mohlo dojít k poranění poškozeného, k čemuž však vyslovil pochybnosti, že by se pravděpodobně na čele nebo bradě poškozeného nacházely stopy po dalším poranění. Z dané polemiky znalce označil za zřejmé, že vycházel z nesprávné skutkové varianty, že poškozený propadl sklem čelem, jakkoli z provedených důkazů vyplynulo, že poškozený propadl skleněnou výplní zády. K této skutkové variantě se relevantně znalec nevyjádřil a připustil při svém výslechu, že k incidentu mohlo dojít bez zjevných stop na těle poškozeného. Obviněný proto navrhoval doplnění dokazování o znalecké posudky zadané obhajobou na její náklady, a to znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství MUDr. Zdeňka Šňupárka, ve spojení se znaleckým posudkem z oboru forenzní biomechaniky Ing. Františka Lopota. Danou skutečnost vnímal jako důležitou pro posouzení neúplnosti dokazování a skutkových závěrů soudu prvního stupně, neboť bez biomechanického zkoumání charakteru zranění poškozeného při zohlednění všech možných skutkových variant je neúplný i znalecký posudek MUDr. Jiřího Hladíka. Nedošlo k prověření možných variant skutkového děje, což je stěžejní s ohledem na odstup oznámení poškozeného od samotné události a s tím spojenou absenci důkladnější prověrky místa události ihned poté. Tudíž mělo být porušeno právo obviněného na spravedlivý proces, když byly zamítnuty jeho důkazní návrhy k odstranění pochybností o různých variantách skutkového děje. Pakliže by bylo namítáno, že měl prostor předložit znalecké posudky v předchozím průběhu trestního řízení, znalci zcela správně vyžadovali doplnění dokazování o rekonstrukci skutkového děje. Zamítnutím i tohoto důkazního návrhu došlo k prohloubení zásahu do práva na spravedlivý proces. 8. Závěrem proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k tr. ř. zrušil rozsudek (správně usnesení) odvolacího soudu a podle § 265l tr. ř. tomuto věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí. 9. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k podanému dovolání uvedla, že mezi výpověďmi poškozeného M. D. a svědkyně V. S. se nejednalo o žádný, natož extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Sumarizovala popis incidentu prezentovaný poškozeným i svědkyní, z nichž nevyplývá, že by mělo být jednání obviněného rozděleno do nějakých dvou samostatných útoků. Ani znalec z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství MUDr. Jiří Hladík nehovořil o tom, že by muselo dojít k dvoufázovému útoku na poškozeného. Není proto možné dovodit, že by z pořízených důkazů nevyplýval skutkový stav věci tak, jak je uveden ve skutkové větě výroku o vině. K poranění poškozeného nepochybně došlo v momentě, kdy obviněný vysklil s poškozeným dveře, přičemž vzápětí poté tlakem a tahem způsobil poranění na krku poškozeného. V tento moment již musel být srozuměn se smrtelným následkem ve smyslu dovozeného nepřímého úmyslu. 10. K námitce neúplného dokazování a existenci tzv. opomenutých důkazů v podobě znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství a z oboru kriminalistiky, odvětví forenzní biomechaniky, konstatovala, že v posuzované věci nelze soudům vytknout, že by některý stěžejní důkaz neprovedly (při neprovedení pak svůj postup vysvětlily) nebo hodnocení důkazů provedly v rozporu se zákonem či pravidly formální logiky. 11. Vyjádřila se též k výhradě obviněného, podle níž měla být v jeho trestní věci aplikována zásada in dubio pro reo. Připomněla, že s ohledem na charakter dovolacího řízení Nejvyšší soud v zásadě nepřipouští, aby bylo uplatnění předmětné zásady zkoumáno s výhradou, že by vygradovalo až do extrémního nesouladu skutkových zjištění s provedenými důkazy. Taková situace však v dané trestní věci nenastala, neboť soudy žádné pochybnosti neměly a rozhodly na základě souladu s materiální pravdou zjištěného skutkového stavu. O vině dovolatele nebyl pochyb, uplatněná námitka podle jejího vyjádření neodpovídá žádnému dovolacímu důvodu a současně je neopodstatněná. 12. Ve vztahu k dále upotřebenému důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. konstatovala, že obviněný neuvedl žádné konkrétní námitky, které by jej mohly naplnit. Totožné závěry, k jakým dospěla v rámci vyhodnocení důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., pak vztáhla i na posledně uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. 13. Závěrem proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. III. Přípustnost dovolání 14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným, prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§ 265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.), avšak je zjevně neopodstatněné. IV. Důvodnost dovolání K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 15. Nejvyšší soud nejprve konstatuje, že s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. 16. Dovolatel v jeho rámci konkretizoval naplnění první a třetí alternativy. Namítal nepřesvědčivé důkazní hodnocení a selektivní přístup k důkazům, přičemž uvedený stav podle něj překročil rámec běžného nesouhlasu s hodnocením důkazů a dosáhl intenzity požadovaného extrémního nesouladu, jakož i nedostatečně konkretizovaný skutkový základ pro existenci tzv. opomenutých důkazů. 17. Zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění určujících pro naplnění znaků trestného činu vraždy (konkrétně subjektivní stránky) s obsahem provedených důkazů spatřoval v soudy nevyřešeném nesouladu mezi výpovědí poškozeného a svědkyně V. S. vztahující se zejména ke způsobu vzniku zranění poškozeného. V tomto ohledu přikládal váhu verzi prezentované svědkyní V. S., která měla vyvrátit druhou fázi ataku, v jejímž rámci obviněný poškozeného cíleně natlačil na rozbitou skleněnou výplň. Závěr o dvou etapách útoku byl podle jeho přesvědčení rovněž rozporný se znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, vypracovaným MUDr. Jiřím Hladíkem, který připustil, že k poranění poškozeného mohlo dojít i samovolným pádem, kdy nadto uvedený znalec vycházel z nesprávné skutkové varianty děje (propadnutí sklem čelem). 18. Stran uvedených námitek zpochybňujících skutková zjištění soudů a jejich hodnocení důkazů je potřeba uvést, že soudy na základě provedeného dokazování dovodily průběh skutkového děje tak, jak je popsán výše. 19. K údajným nesrovnalostem mezi výpověďmi poškozeného a svědkyně V. S. stran způsobu vzniku stěžejního zranění pro právní kvalifikaci jednání obviněného lze konstatovat, že Nejvyšší soud neshledal požadovaný zjevný rozpor. Je nutné poznamenat, že souladu uvedených výpovědí byla ze strany soudů obou stupňů věnována adekvátní pozornost. Skutkový závěr o tom, že došlo k cílenému natlačení poškozeného na střep ve dveřích ze strany dovolatele (tj. přesný mechanismus vzniku zranění), byl přitom dovozen právě z výpovědi poškozeného. Současně bylo přezkoumatelně osvětleno, že svědkyně V. S. incident sledovala v neideálních světelných podmínkách a ze vzdálenosti několika metrů, přičemž byla hysterická a nebyla (na rozdíl od poškozeného) „bezprostředním aktérem“ vzniku zranění. Eventualitu popisovaného vzniku zranění přímo potvrdil i znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství. Pakliže obviněný dále poukazoval na skutečnost, že znalec MUDr. Jiří Hladík při vypracování tohoto znaleckého posudku vycházel z nesprávné skutkové varianty, že poškozený propadl sklem čelem, je nutno doplnit následující. Znalec v doplňku písemného posudku vskutku vyslovil pochybnosti o možnosti propadnutí skleněnou výplní dveří bez cizího zavinění, neboť by daným mechanismem došlo k poranění v oblasti obličeje a nevznikly by řezné rány brady při záklonu hlavy při pádu, resp. čela při předklonu, což odpovídá variantě propadnutí sklem čelem. Avšak v rámci svého výslechu v hlavním líčení explicitně k dotazu konstatoval, že pokud by poškozený spadl zády na výplň a potom z boku na střep, bude mít pořezanou temeno-týlní krajinu (viz protokol o hlavním líčení ze dne 2. 10. 2025, na č. l. 353). Pro úplnost lze též připomenout, že závěr o tom, že se jednalo o útok obviněného a nikoli samovolné propadnutí sklem, byl podpořen záznamem na tísňovou linku a telefonickými rozhovory obviněného a svědkyně V. S. Za takto ustáleného skutkového stavu, podle něhož byl poškozený natlačen na dveře se skleněnou výplní, která se rozbila, poté v situaci, kdy jej obviněný stále držel a jeho tělo měl ve své moci, mu natlačil krk na jeden z vyčnívajících střepů, který se následně zlomil a zůstal mu v krku zabodnutý, je zcela přiléhavý závěr o nepřímém vražedném úmyslu s ohledem na soudy podrobně popsané (ale dovolatelem již blíže nerozporované) okolnosti případu dovozené z provedených důkazů. 20. Lze proto konkludovat, že z rozhodnutí učiněných ve věci je zřejmé, jak byly hodnoceny provedené důkazy a k jakým závěrům přitom soudy dospěly. Je zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením, učiněnými skutkovými zjištěními relevantními pro právní posouzení i přijatými právními závěry. Existence případného zjevného rozporu mezi učiněnými rozhodnými skutkovými zjištěními soudů a obsahem provedených důkazů nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové, popř. i právní závěry (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013). Zákonem předvídaný zjevný rozpor by bylo namístě dovodit, pokud by skutková zjištění neměla vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, případně nevyplývala z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, anebo že zjištění jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod., k čemuž však nedošlo. Skutková zjištění soudů mají odpovídající obsahový podklad v provedených důkazech, které soud prvního stupně zhodnotil a svůj postup vysvětlil v odůvodnění rozsudku. Odvolací soud se s jeho závěry ztotožnil a své úvahy rovněž odůvodnil. V podrobnostech proto Nejvyšší soud na odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů odkazuje. Není předmětem řízení o dovolání jednotlivé důkazy znovu dopodrobna reprodukovat, rozebírat, porovnávat, přehodnocovat a vyvozovat z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů a ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. 21. Nemohl-li být v nyní posuzované věci shledán zjevný rozpor, nemohl být ani porušen procesní princip in dubio pro reo, který vyplývá ze zásady presumpce neviny, neboť v předmětné věci nevznikly pochybnosti o průběhu skutkového děje. Jen pro úplnost lze k souvisejícím výhradám obviněného a s ohledem na charakter dovolacího řízení doplnit, že Nejvyšší soud v zásadě nepřipouští, aby bylo uplatnění zásady in dubio pro reo zkoumáno v dovolacím řízení (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. 7 Tdo 1525/2009, ze dne 6. 5. 2015, sp. zn. 11 Tdo 496/2015, nebo ze dne 8. 1. 2015, sp. zn. 11 Tdo 1569/2014), a to s výhradou, že porušení dané zásady nevygraduje až do extrémního nesouladu skutkových zjištění s provedenými důkazy. Pak by založilo mimořádnou přezkumnou povinnost skutkových zjištění učiněných nižšími soudy Nejvyšším soudem (srov. nález Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2014, sp. zn. III. ÚS 888/14). Takováto situace však v této trestní věci nenastala. 22. Obviněný dále vyslovil svůj názor, že soudy pochybily, pokud nereflektovaly jeho důkazní návrhy ve smyslu třetí alternativy důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Mezi tyto zařadil znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství MUDr. Zdeňka Šňupárka ve spojení se znaleckým posudkem z oboru forenzní biomechaniky Ing. Františka Lopota, neboť bylo nutno biomechanicky zkoumat charakter zranění poškozeného při zohlednění všech možných variant skutkového děje. Dále okrajově zmínil též rekonstrukci skutkového děje, která by byla pro uvedené znalecké posudky stěžejní. 23. Nejprve je potřeba připomenout, že soud nemusí realizovat všechny důkazní návrhy, které strany učiní. Neprovedení navrhovaného důkazu je namístě, pokud buď tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení, dále pokud důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí, a konečně pokud je důkaz nadbytečný, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno (srov. například nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01). Jinak řečeno, obecné soudy nejsou povinny všechny navrhované důkazy provádět, zejména jde-li o důkazy nadbytečné, duplicitní či irelevantní; soudy jsou však vždy povinny v odůvodnění uvést důvod, proč důkaz nepokládaly za nutné provádět (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 7. 2012, sp. zn. III. ÚS 1148/09). 24. Soudy neshledaly nutným provedené dokazování doplňovat o navrhované důkazy. Soud prvního stupně svůj postoj vysvětlil v odstavci 39. odůvodnění rozsudku, přičemž jejich realizaci považoval za nadbytečnou, neboť veškeré rozhodné údaje pro podstatu řešené věci vyplývaly ze specifikovaných provedených důkazů. Rovněž nelze souhlasit s předkládanou neúplností znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství zpracovaného MUDr. Hladíkem, neboť tento měl k dispozici veškeré potřebné podklady a své závěry podrobně vysvětlil, přičemž soud neměl o jejich správnosti pochybnosti. Co se týče uvedené rekonstrukce, i tento důkazní návrh byl procesně správně zamítnut z totožných důvodů, byť se o ní již explicitně rozsudek soudu prvního stupně nezmiňuje (viz protokol o hlavním líčení ze dne 2. 10. 2025, na č. l. 355v, včetně zvukového záznamu). Návazně nebyly nové důkazní návrhy před odvolacím soudem vzneseny (viz odstavec 8. odůvodnění usnesení odvolacího soudu). 25. S přednesenou argumentací soudu prvního stupně se ztotožnil i soud dovolací. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že důkazní řízení vadou předvídanou předmětnou alternativou důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. netrpí, a námitka obviněného byla shledána neopodstatněnou. Nemohlo proto dojít ani k porušení práva na spravedlivý proces obviněného, neboť soudy obou stupňů osvětlily, na podkladě jakých důkazů učinily svá skutková zjištění, jakož i odůvodnily způsobem zcela odpovídajícím možnému důvodu pro neakceptování důkazního návrhu (srov. například nález Ústavního soudu ze dne 26. 7. 2012, sp. zn. III. ÚS 1148/09), proč neprovedly konkretizované navrhované důkazy. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. 26. Dále uplatněný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. 27. Byť mimořádný opravný prostředek obviněného obsahoval i odkaz na tento dovolací důvod, je nutno připomenout, že v jeho rámci je skutkový stav hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly právně posouzeny v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Pokud není současně naplněn i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je nutno při posuzování důvodnosti hmotněprávních námitek důsledně vycházet ze skutkových zjištění vymezených ve výroku o vině a rozvedených v navazujících částech odůvodnění soudních rozhodnutí. 28. Nejvyšší soud s ohledem na uvedený výklad seznal, že se s tímto důvodem dovolání uplatněné námitky obviněného míjí. Dovolatel totiž konstatoval nesprávné právní hodnocení skutku (zřejmě ve vztahu k subjektivní stránce trestného činu vraždy ve stadiu pokusu), avšak podaný mimořádný opravný prostředek založil ryze na svém přesvědčení o nesprávně zjištěném skutkovém stavu, a to i na základě nedůvodně neprovedených důkazů, tedy toliko prosazoval odlišnou, pro sebe příznivější verzi skutkového děje. Jestliže pak obviněný své námitky vystavěl výlučně na odlišném skutkovém podkladě než na tom, který byl zjištěn soudy obou stupňů, je z hlediska tohoto dovolacího důvodu dovolání podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. 29. Dovolatel rovněž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., avšak fakticky citoval znění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. 30. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. obsahuje dvě základní alternativy: dovolání lze podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, tj. dovolateli bylo v odvolacím řízení odepřeno meritorní přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně (někdy se zde ještě rozlišují dvě podalternativy – zamítnutí opravného prostředku z formálních důvodů a jeho odmítnutí pro nesplnění obsahových náležitostí), nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. 31. Obviněný jej uplatnil v jeho druhé alternativě, tedy v návaznosti na existenci jím dále uplatněných důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Jestliže však bylo jeho dovolání ve vztahu k důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. shledáno zjevně neopodstatněným a ve vztahu k důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., plyne z logiky věci, že stejné závěry platí i z hlediska důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. V.Závěr 32. Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto rozhodnutí, proto Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného M. P. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 27. 5. 2026 JUDr. Roman Vicherek, Ph.D.předseda senátu