8 Tdo 208/2026-2686 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. 4. 2026 ve věci obviněných Ing Petra Kmocha, P. M., J. K., a obviněné právnické osoby CENTRAL BOHEMIA ENERGO s. r. o., IČ 28939468, se sídlem U Zákrutu č. p. 1778/5, Praha, o dovolání nejvyšší státní zástupkyně, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 8. 2025, sp. zn. 3 To 31/2025, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 50 T 12/2023, takto: Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušují rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 13. 6. 2024, sp. zn. 50 T 12/2023, a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 8. 2025, sp. zn. 3 To 31/2025. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se přikazuje Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 13. 6. 2024, sp. zn. 50 T 12/2023, byli shora jmenovaní obvinění podle § 226 písm. b) tr. ř., protože v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem, zproštěni obžaloby, která kladla za vinu Ing. Petru Kmochovi zločin podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku, dílem ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, obviněným P. M. a J. K. pomoc ke zločinu podvodu podle § 24 odst. 1 písm. c), § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku, dílem ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, a společnosti CENTRAL BOHEMIA ENERGO, s. r. o., IČ 28939468, zločin podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku dílem ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, jichž se měli dopustit (zkráceně) tím, že a) obviněný Ing. Petr Kmoch (dále „obviněný Kmoch“) jako jednatel společnosti CENTRAL BOHEMIA ENERGO s. r. o., IČ 28939468 (dále též „společnost ENERGO“), coby budoucího provozovatele fotovoltaické elektrárny označené jako „FVE XY“ (dále „FVE“) a budoucího držitele licence, dne 30. 9. 2010 podal jménem společnosti ENERGO u Energetického regulačního úřadu (dále „ERÚ“) žádost o udělení licence pro podnikání v energetických odvětvích pro právnické osoby pro provozovnu FVE o instalovaném výkonu 0,978 MWe, k níž měl v průběhu licenčního řízení doložit, nebo nechat doložit, obsahově nepravdivé listiny, kterými měl předstírat, že tato výrobna je ve stavu úplné dokončenosti a splňuje všechny podmínky pro udělení licence podle § 5 odst. 3 a § 7 odst. 4 písm. d), e) zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (dále „zákon č. 458/2000 Sb.“), v tehdy účinném znění, a podle § 7 odst. 1 písm. c), d), odst. 4 a § 9 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 426/2005 Sb., o podrobnostech udělování licencí pro podnikání v energetických odvětvích, v tehdy účinném znění (dále „vyhláška č. 426/2005 Sb.“), a to dne 27. 10. 2010, Výchozí zprávu o revizi elektrického zařízení č. 692/BS/10 datovanou ke dni 22. 10. 2010, zpracovanou revizním technikem obviněným J. K. (dále „Výchozí zpráva o revizi elektrického zařízení“) deklarující, že bylo instalováno a připojeno 3520 ks FV modulů Suntech Power STP 275 a 55 ks střídačů Siemens Sinvert PVM17 s celk. inst. výkonem AC strany 968 kW, jde o nové zařízení, revize provedena podle ČSN 33 150 a 33 2000-6, se závěrem, že FVE provedená společností GBC Montáže, spol. s r. o. splňuje všechny podmínky pro uvedení do provozu, a v části vymezující revidované části FVE popisuje fotovoltaické panely počtem a výkonem, že jsou instalovány na nosných konstrukcích rozdělených do 59 sekcí, FV panely jsou vodiči napojeny na střídače a zapojení vyhovuje uvedeným ČSN, neohrožuje bezpečnost osob a věcí, pro zřízení el. rozvodů a zařízení je použito vhodných materiálů, práce je provedena v dobré řemeslné úrovni pracovníky s odpovídající kvalifikací a že závady při revizi nebyly zjištěny, a v Příloze zprávy jsou v tabulce popsána provedená měření s popisem sdružovacích skříní a střídačů, přičemž tuto revizní zprávu za budoucího provozovatele FVE podepsal obviněný Kmoch, Předávací protokol k předání FVE ze dne 25. 10. 2010 (dále „Předávací protokol“) mezi společností ENERGO jako objednatelem podepsaný za ni obviněným Kmochem a společností GBC Montáže jakožto zhotovitelem s podpisem obviněného P. M., v němž je uvedeno, že byla vybudována a dokončena podle smlouvy o dílo KB90107 a podle požadavků objednatele a byly předány platné výchozí revize elektrického zařízení a že při převzetí FVE nebyly zjištěny nedostatky, Dohodu o užívání technologické části výrobny ze dne 25. 10. 2010 (dále „Dohoda o užívání technologické části“) mezi společností GBC Montáže jakožto vlastníkem s podpisem obviněného P. M. za vlastníka a společností ENERGO jakožto žadatelem o licenci s podpisem obviněného Kmocha, že žadatel o licenci bude užívat technologickou část výrobny elektřiny FVE pro účely provozování výroby elektřiny a vlastník s tím souhlasí ve smyslu § 5 odst. 3 zákona č. 458/2000 Sb., tedy doklad nahrazující doklad o vlastnictví FVE opravňující žadatele o licenci k provozování elektrárny, a dále na základě výzvy ERÚ ze dne 2. 11. 2010 k doplnění podání měl doložit nebo nechat doložit dne 8. 11. 2010 listiny odeslané dne 5. 11. 2010, a to Dohodu o užívání technologické části ze dne 25. 10. 2010 (dále „druhá verze Zprávy“), shodnou jako výše, doplněnou oproti předchozí verzi o uvedení parcelních čísel umístěné FVE a o razítko za žadatele o licenci, druhou verzi téže Zprávy o výchozí revizi elektrického zařízení č. 692/BS/10, která byla vykonána a sepsána dne 22. 10. 2010 revizním technikem obviněným K., avšak s jiným výčtem a typy FV panelů, v níž bylo uvedeno, že obsahuje 1600 ks FV modulů Suntech Power STP 275-24/Vd a 1920 ks FV modulů Suntech Power STP 280-24/Vd a 55 ks střídačů Siemens Sinvert PVM17 s jiným celkovým instalovaným výkonem 977,6 kWp, kterou za provozovatele FVE opět podepsal obviněný Kmoch, přestože měl vědět, že na FVE nebylo ještě ke dni 27. 10. 2010 dodáno a namontováno nejméně 2100 ks FV panelů z celkového počtu 3520 ks a nejméně 11 ks střídačů Siemens Sinvert PVM 17 z celkového počtu 55 ks a ke skutečnému dokončení výstavby elektroinstalace výrobny došlo až v prosinci 2010 poté, co dne 1. 12. 2010 bylo na dílo dodáno zbylých 1008 ks FV panelů k montáži na konstrukce a zapojení do obvodu elektrárny, přičemž ERÚ na základě žádosti, a k ní doložených i výše uvedených listin, o kterých se mylně domníval, že potvrzují kompletnost technologického vybavení elektrárny, vydal podle § 8 zákona č. 458/2000 Sb. dne 12. 11. 2010 pod č. j. 12227-7/2010-ERU Rozhodnutí o udělení licence č. 111017067, které nabylo právní moci téhož dne, společnosti ENERGO, pro kterou tak obviněný Kmoch získal oprávnění vyrábět elektřinu po dobu 25 let ve FVE s celkovým instalovaným výkonem 0,978 MW, ačkoli měl vědět, že k vydání licence došlo v rozporu s § 5 zákona č. 458/2000 Sb., a poté k žádosti společnosti ENERGO ze dne 16. 11. 2010 podané u společnosti ČEZ Distribuce o připojení výrobny (FVE) k distribuční soustavě společnosti ČEZ Distribuce, doložil nebo nechal doložit, výše uvedenou nepravdivou druhou verzi Zprávy opatřenou datem 22. 10. 2010, vyhotovenou revizním technikem obviněným K., s uvedenými 1600 ks FV moduly Suntech Power STP 275-24/Vd, 1920 ks FV moduly Suntech Power STP 280-24/Vd a 55 ks střídačů Siemens Sinvert PVM17 s celkovým instalovaným výkonem 977,6 kWp opatřenou za objednatele podpisem obviněného Kmocha a dále vylákanou výše uvedenou licenci č. 111017067 ze dne 12. 11. 2010, o kterých se provozovatel distribuční soustavy (společnost ČEZ Distribuce) mylně domníval, že jsou pravdivé, a proto provedl tzv. první paralelní připojení výrobny k distribuční síti dne 23. 12. 2010, o čemž sepsal Protokol o splnění technických podmínek pro uvedení výrobny nad 100 kW do provozu s distribuční soustavou ČEZ Distribuce č. 4120422462, který za společnost ENERGO podepsal obviněný Kmoch, čímž byla FVE uvedena do provozu ke dni 23. 12. 2010, přičemž na základě protiprávně vylákané licence a prvního paralelního připojení k distribuční síti uzavřel za společnost ENERGO jakožto provozovatele FVE dne 13. 1. 2011 s provozovatelem distribuční soustavy (společností ČEZ Distribuce) Smlouvu o podpoře výroby elektřiny č. 2857593/0061/OZE/11, na jejímž základě se provozovatel distribuční soustavy zavázal vykupovat od tohoto výrobce vyrobenou, dodanou a vykázanou elektřinu ve FVE a vyplácet mu za to garantovanou podporu pro zdroje uvedené do provozu v roce 2010 s výkonem nad 30 kW, kterou si společnost zvolila ve formě výkupní ceny, a na jejím základě, a následně na základě navazující Smlouvy o výkupu elektřiny z obnovitelných zdrojů č. 12 POZEPV 300003403 ze dne 27. 12. 2012 uzavřené se společností ČEZ Prodej, dodávala společnost ENERGO elektřinu vyrobenou v dané FVE do distribuční soustavy a měsíčními výkazy a fakturami počínaje obdobím od 1. 1. 2011 za to nárokovala státem garantovanou podporu pro zdroje uvedené do provozu v roce 2010, a takto byla společnosti ENERGO v období od 1. 1. 2011 do 31. 3. 2022 neoprávněně vyplacena částka podpory v celkové výši nejméně 71.233.736,87 Kč, přičemž za dobu od 1. 4. 2022 do 31. 12. 2030 by dále došlo k neoprávněnému čerpání podpory v celkové výši nejméně 55.302.648,34 Kč, to vše ke škodě České republiky – Ministerstva průmyslu a obchodu, b) obviněný P. M. (dále jen „obviněný M.“) jako projektový manažer, technický dozor a hlavní stavbyvedoucí ve společnosti GBC Montáže, který měl na starosti výstavbu FVE, s cílem napomoci obviněnému Kmochovi a obviněné společnosti ENERGO k neoprávněnému vylákání licence na výrobu elektřiny a nároku této společnosti na státem garantovanou podporu pro zařízení označené jako „FVE XY“ za výrobu elektřiny z obnovitelného zdroje energie uvedeného do provozu ještě v roce 2010, měl nechat vypracovat revizním technikem obviněným J. K. Výchozí zprávu o revizi elektrického zařízení a také druhou verzi téže Zprávy, za zhotovitele (za společnost GBC Montáže) podepsal Předávací protokol k předání FVE ze dne 25. 10. 2010 mezi ní a objednatelem (společností ENERGO), podepsaný za něj obviněným Kmochem, v němž je uvedeno, že byla vybudována a dokončena podle smlouvy o dílo KB90107, podle požadavků objednatele a byly předány platné výchozí revize elektrického zařízení a že při převzetí FVE nebyly zjištěny nedostatky, za zhotovitele (společnost GBC Montáže) podepsal Dohodu o užívání technologické části, přestože věděl, že na FVE nebylo ještě ke dni 27. 10. 2010 dodáno a namontováno nejméně 2100 ks FV panelů z celkového počtu 3520 ks a nejméně 11 ks střídačů Siemens Sinvert PVM 17 z celkového počtu 55 ks a ke skutečnému dokončení výstavby elektroinstalace výrobny došlo až v prosinci 2010 poté, co dne 1. 12. 2010 bylo na dílo dodáno zbylých 1008 ks FV panelů k montáži na konstrukce a zapojení do obvodu elektrárny, neboť podepsal dne 1. 12. 2010 doklad CMR list č. 810256, kterým osobně převzal na místě FVE 24 palet FV panelů, tedy 504 ks FV panelů od dopravce L. K., které byly přivezeny kamionem s SPZ: XY, podepsal denní rozpis montážních prací na FVE v rozsahu 612 hod., které byly provedeny od 25. 10. 2010 do 12. 11. 2010 pracovníky OSVČ R. H., IČ: XY, který opatřil svými 14 podpisy za každý den práce a který tvoří přílohu Zálohové faktury č. 100800010 ze dne 15. 11. 2010 na částku 161.568 Kč, podepsal denní rozpis montážních prací na FVE v rozsahu 424 hod., které byly provedeny od 22. 11. 2010 do 3. 12. 2010 pracovníky OSVČ R. H., který obviněný opatřil svými 40 podpisy za každý den práce a který tvoří přílohu Faktury č. 100100022 ze dne 6. 12. 2010 na částku 111.936 Kč, a současně věděl, že uvedené klamné listiny použije společnost ENERGO zastoupená obviněným Kmochem jako naoko pravdivé coby nezbytný podklad jednak v řízení před ERÚ k vylákání a protiprávnímu vydání licence na výrobu elektřiny z FV zdroje a tímto svým záměrným jednáním pomohl získat společnosti ENERGO a obviněnému Kmochovi neoprávněně licenci č. 111017067 a jednak, že je společnost ENERGO zastoupená obviněným Kmochem předloží provozovateli distribuční soustavy pro vylákání prvního paralelního připojení dané FVE k distribuční síti ještě v roce 2010, a tím umožnil obviněnému Kmochovi na základě protiprávně vylákané licence a prvního paralelního připojení k distribuční síti dne 23. 12. 2010 (den uvedení výrobny do provozu) uzavřít za společnost ENERGO jakožto provozovatele FVE dne 13. 1. 2011 s provozovatelem distribuční soustavy (společností ČEZ Distribuce) Smlouvu o podpoře výroby elektřiny číslo 2857593/0061/OZE/11, na jejímž základě se provozovatel distribuční soustavy zavázal vykupovat od tohoto výrobce vyrobenou, dodanou a vykázanou elektřinu ve FVE a vyplácet mu za to garantovanou podporu pro zdroje uvedené do provozu v roce 2010 s výkonem nad 30 kW, kterou si společnost zvolila ve formě výkupní ceny, a na jejím základě, a následně na základě navazující Smlouvy o výkupu elektřiny z obnovitelných zdrojů číslo 12 POZE PV 300003403 ze dne 27. 12. 2012 uzavřené se společností ČEZ Prodej, dodávala společnost ENERGO elektřinu do distribuční soustavy vyrobenou v dané FVE a měsíčními výkazy a fakturami počínaje obdobím od 1. 1. 2011 za to nárokovala státem garantovanou podporu pro zdroje uvedené do provozu v roce 2010, a takto za pomoci obviněného M. byla společnosti ENERGO v období od 1. 1. 2011 do 31. 3. 2022 neoprávněně vyplacena částka podpory v celkové výši nejméně 71.233.736,87 Kč, přičemž za dobu od 1. 4. 2022 do 31. 12. 2030 by dále došlo k neoprávněnému čerpání podpory v celkové výši nejméně 55.302.648,34 Kč, to vše ke škodě České republiky – Ministerstva průmyslu a obchodu, c) obviněný J. K. (dále jen „obviněný K.“) jako revizní technik s cílem napomoci obviněnému Kmochovi a obviněné společnosti ENERGO k neoprávněnému vylákání licence na výrobu elektřiny a nároku této společnosti na státem garantovanou podporu pro zařízení označené jako „FVE“ za výrobu elektřiny z obnovitelného zdroje energie uvedeného do provozu ještě v roce 2010 předstíral, že nejpozději dne 22. 10. 2010 provedl revizi nízkonapěťové části na novém energetickém zařízení označeném jako „FVE XY“ a za tím účelem záměrně sepsal více nepravdivých verzí revizní zprávy č. 692/BS/10, vždy opatřené datem 22. 10. 2010, a to: nejpozději dne 27. 10. 2010, kdy byla doručena na ERÚ, vyhotovil verzi Výchozí zprávy o revizi elektrického zařízení, nejpozději dne 5. 11. 2010, kdy byla odeslána na ERÚ, dále vyhotovil druhou verzi Zprávy, přestože věděl, že k datu vyhotovení revizní zprávy, tedy k datu 22. 10. 2010, ale ani k datům 27. 10. 2010 a 5. 11. 2010, na místě budoucí FVE nebyly namontovány a propojeny všechny FV panely, když na FVE nebylo ještě ke dni 27. 10. 2010 dodáno a namontováno nejméně 2100 ks FV panelů z celkového počtu 3520 ks a nejméně 11 ks střídačů Siemens Sinvert PVM 17 z celkového počtu 55 ks, a ke skutečnému dokončení výstavby elektroinstalace výrobny došlo až v prosinci 2010 poté, co dne 1. 12. 2010 bylo na dílo dodáno zbylých 1008 ks FV panelů k montáži na konstrukce a zapojení do obvodu elektrárny, a současně věděl, že uvedené klamné listiny použije společnost ENERGO zastoupená obviněným Kmochem jako naoko pravdivé coby nezbytný podklad jednak v řízení před ERÚ k vylákání a protiprávnímu vydání licence na výrobu elektřiny z FV zdroje a tímto svým záměrným jednáním tak pomohl získat společnosti ENERGO a obviněnému Kmochovi neoprávněně licenci č. 111017067 a jednak, že je společnost ENERGO zastoupená obviněným Kmochem předloží provozovateli distribuční soustavy pro vylákání prvního paralelního připojení dané FVE k distribuční síti ještě v roce 2010, a tím umožnil obviněnému Kmochovi na základě protiprávně vylákané licence a prvního paralelního připojení k distribuční síti dne 23. 12. 2010 (den uvedení výrobny do provozu) uzavřít za společnost ENERGO jakožto provozovatele FVE dne 13. 1. 2011 s provozovatelem distribuční soustavy společností ČEZ Distribuce Smlouvu o podpoře výroby elektřiny číslo 2857593/0061/OZE/11, na jejímž základě se provozovatel distribuční soustavy zavázal vykupovat od tohoto výrobce vyrobenou, dodanou a vykázanou elektřinu ve FVE a vyplácet mu za to garantovanou podporu pro zdroje uvedené do provozu v roce 2010 s výkonem nad 30 kW, kterou si společnost zvolila ve formě výkupní ceny, a na jejím základě, a následně na základě navazující Smlouvy o výkupu elektřiny z obnovitelných zdrojů číslo 12 POZE PV 300003403 ze dne 27. 12. 2012 uzavřené se společností ČEZ Prodej, dodávala společnost ENERGO elektřinu do distribuční soustavy vyrobenou v dané FVE a měsíčními výkazy a fakturami počínaje obdobím od 1. 1. 2011 za to nárokovala státem garantovanou podporu pro zdroje uvedené do provozu v roce 2010, a takto za pomoci obviněného K. byla společnosti ENERGO v období od 1. 1. 2011 do 31. 3. 2022 neoprávněně vyplacena částka podpory v celkové výši nejméně 71.233.736,87 Kč, přičemž za dobu od 1. 4. 2022 do 31. 12. 2030 by dále došlo k neoprávněnému čerpání podpory v celkové výši nejméně 55.302.648,34 Kč, to vše ke škodě České republiky – Ministerstva průmyslu a obchodu, d) obviněná právnická osoba – společnost ENERGO jakožto provozovatel FVE zastupovaná jednatelem obviněným Kmochem a jednatelkou Alenou Kmochovou přesto, že vzhledem ke znalosti tohoto jednatele o průběhu výstavby a zprovoznění FVE měla vědět, že na výsledný licencovaný výkon 0,978 MW nebylo ještě ke dni 27. 10. 2010 dodáno a namontováno nejméně 2100 ks FV panelů z celkového počtu 3520 ks a nejméně 11 ks střídačů Siemens Sinvert PVM 17 z celkového počtu 55 ks, a ke skutečnému dokončení výstavby elektroinstalace výrobny došlo až v prosinci 2010 poté, co dne 1. 12. 2010 bylo na dílo dodáno zbylých 1008 ks FV panelů k montáži na konstrukce a zapojení do obvodu elektrárny, pročež měla vědět, že jednáním obviněného Kmocha byla pro ni jednak nezákonně vylákána na ERÚ licence č. 111017067 rozhodnutím s č. j. 12227-7/2010-ERU ze dne 12. 11. 2010, které nabylo právní moci téhož dne, když podklady doložené obviněným Kmochem k licenčnímu řízení za společnost ENERGO coby žadatele o licenci se cíleně nezakládaly na pravdě, a to obsahově fiktivní Výchozí zpráva o revizi elektrického zařízení, druhá verze Zprávy, Předávací protokol, Dohoda o užívání technologické části a druhá verze Dohody o užívání technologické části výrobny ze dne 25. 10. 2010, shodná jako výše, doplněná oproti předchozí verzi o uvedení parcelních čísel umístěné FVE a o razítko žadatele o licenci, kterými měl obviněný Kmoch licenčnímu úřadu (ERÚ) předstírat, že tato výrobna je ve stavu úplné dokončenosti a splňuje všechny podmínky pro udělení licence podle § 5 odst. 3 a § 7 odst. 4 písm. d), e) zákona č. 458/2000 Sb., v tehdy účinném znění, a podle § 7 odst. 1 písm. c), d), odst. 4 a § 9 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 426/2005 Sb., a současně si měla být společnost ENERGO vědoma, že k její žádosti ze dne 16. 11. 2010, podepsané za ni jednatelkou Alenou Kmochovou, podané u společnosti ČEZ Distribuce o připojení výrobny (FVE) k distribuční soustavě společnosti ČEZ Distribuce, její jednatelé doložili, nebo nechali doložit, výše uvedenou nepravdivou druhou verzi Zprávy a dále výše uvedenou vylákanou licenci č. 111017067 ze dne 12. 11. 2010, o kterých se provozovatel distribuční soustavy (společnost ČEZ Distribuce) mylně domníval, že jsou pravdivé, a proto provedl tzv. první paralelní připojení výrobny k distribuční síti dne 23. 12. 2010, o čemž sepsal Protokol o splnění technických podmínek pro uvedení výrobny nad 100 kW do provozu s distribuční soustavou ČEZ Distribuce číslo 4120422462, který za společnost ENERGO podepsal obviněný Kmoch, čímž byla FVE uvedena do provozu ke dni 23. 12. 2010, a že jí tak neoprávněně vznikl nárok na garantovanou podporu k FVE jako ke zdroji uvedenému do provozu v roce 2010, tak přesto společnost ENERGO prostřednictvím svých jednatelů (obviněného Kmocha a Aleny Kmochové) od 1. 1. 2012 měla záměrně využívat mylné domněnky postupných plátců garantované podpory o zákonnosti udělené licence a uvedení výrobny FVE do provozu dne 23. 12. 2010 a s cílem se neoprávněně obohatit v době od 1. 1. 2012 prostřednictvím obviněného Kmocha uplatňovala postupný měsíční nárok na garantovanou podporu pro FVE jako zdroj uvedený do provozu v roce 2010 jednak ze Smlouvy o podpoře výroby elektřiny ze dne 13. 1. 2011 se společností ČEZ Distribuce č. 2857593/0061/OZE/11, kterou za společnost ENERGO podepsal obviněný Kmoch, na jejímž základě se provozovatel distribuční soustavy zavázal vykupovat od tohoto výrobce vyrobenou, dodanou a vykázanou elektřinu ve FVE a vyplácet mu za to garantovanou podporu pro zdroje uvedené do provozu v roce 2010 s výkonem nad 30 kW, kterou si společnost prostřednictvím jednatelky Aleny Kmochové zvolila ve formě výkupní ceny, a jednak následně na základě navazující Smlouvy o výkupu elektřiny z obnovitelných zdrojů číslo 12 POZE PV 300003403 ze dne 27. 12. 2012 uzavřené se společností ČEZ Prodej, kterou za společnost ENERGO uzavřela jednatelka Alena Kmochová, přičemž v Příloze smlouvy podepsala „specifikaci výrobního zdroje“ FVE, v níž bylo uvedeno datum prvního paralelního připojení „PPP 23. 12. 2010“, č. licence 111017067, instalovaný výkon 0,978 MW, a v kategorii nárokované ceny je uvedeno „od 1. 1. 2010 nad 30 kW“, čímž tak společnost ENERGO prostřednictvím jednatelky Aleny Kmochové tomuto povinně vykupujícímu obchodníkovi, tedy společnosti ČEZ Prodej, předstírala, že licenci získala od ERÚ „podle práva a zákonně“, že „ve smlouvě uvádí pravdivé informace ke zdroji, licenci a nároku na garantovanou podporu pro zdroje z roku 2010“, přičemž zúčtováním měsíčních výkazů o množství vyrobené elektrické energie ve FVE byla společnosti ENERGO v období od 1. 1. 2012 do 31. 3. 2022 neoprávněně vyplacena částka podpory v celkové výši nejméně 67.021.331 Kč, přičemž za dobu od 1. 4. 2022 do 31. 12. 2030 by dále došlo k neoprávněnému čerpání podpory v celkové výši nejméně 55.302.648,34 Kč, to vše ke škodě České republiky – Ministerstva průmyslu a obchodu. Ta byla jako poškozený s nárokem na náhradu škody odkázána podle § 229 odst. 3 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Vrchní soud v Olomouci jako odvolací soud usnesením ze dne 6. 8. 2025, sp. zn. 3 To 31/2025, odvolání státního zástupce podané v neprospěch všech obviněných proti uvedenému zprošťujícímu rozsudku jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání nejvyšší státní zástupkyně 3. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala nejvyšší státní zástupkyně z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. h), m) tr. ř. dovolání, jímž s odkazem na důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. namítala, že oba soudy žalovaný skutek nesprávně právně posoudily, pokud dospěly k závěru, že nejde o trestný čin. Neztotožnila se s argumenty soudu prvního stupně, na jejichž základě shledal, že zjištěný skutkový stav, v rozsahu, v jakém bez pochybností vyplynul z provedeného dokazování, neumožnil učinit vůči žádnému z obviněných jednoznačný právní závěr o vině. U obviněného Kmocha, proto, že jako jednatel společnosti ENERGO neznal průběh stavby FVE v roce 2010, nevěděl o obsahové nepravdivosti revizní zprávy obviněného K., nepodílel se na procesu získání licence atd., a proto nebylo prokázáno ani to, že by za uvedený trestný čin nesla odpovědnost společnost Energo, jíž byla vina přičítána od trestného jednání obviněného Kmocha. V důsledku toho, že nebyl zjištěn pachatel žalovaného trestného činu, dovodil soud prvního stupně, že nebylo možné shledat vinu ani u obviněných K. a M. jako pomocníků hlavního pachatele. Neztotožnila se ani se závěry odvolacího soudu, jenž opřel své usnesení o úvahu, že když byla FVE fakticky dokončena dne 9. 12. 2010, nic nebránilo tomu, aby žadatel licenci získal ještě v roce 2010, a proto všichni obvinění nejednali v úmyslu způsobit škodu velkého rozsahu, resp. jakoukoli škodu, když neměli v úmyslu čerpat neoprávněnou podporu a jejich jednání pro absenci zavinění není v příčinné souvislosti s následkem a nejde tak o trestný čin. 4. Neztotožnila se ani s tvrzením odvolacího soudu, že uvedený závěr o zproštění obviněných vychází z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2021, sp. zn. 3 Tdo 1171/2021. Poukázala na to, že z většinové dosavadní rozhodovací činnosti Nejvyššího soudu vyplývá, že v případě získání neoprávněné licence v souvislosti s uplatněním nároku na podporu zvýhodněné sazby výkupních cen solární energie v obdobných případech, jako je nyní projednávaný, vzniká škoda bez ohledu na to, zda následně došlo k dostavbě FVE v roce 2010 či později. V usnesení Nejvyššího soudu, na které na podporu svých právních závěrů odkazuje odvolací soud, jde o ojedinělý názor, který Nejvyšší soud před jeho vydáním nezastával a nepromítl se ani do následných rozhodnutí (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 10. 2022, sp. zn. 6 Tdo 680/2022, nebo ze dne 26. 9. 2024, sp. zn. 7 Tdo 1113/2023). 5. Nejvyšší státní zástupkyně považuje za nesprávný názor, že když je zjištěna faktická dostavěnost FVE do konce roku 2010, nelze učinit závěr o vzniku škody (resp. úmyslném zavinění), protože v důsledku podvodného předložení nepravdivé revizní zprávy a dalších podkladů v licenčním řízení bylo dosaženo toho, že obvinění neoprávněně získali od ERÚ licenci a návazně na to tzv. první paralelní připojení, jakožto nutné předpoklady (právní tituly) pro čerpání zákonem garantovaných výkupních cen pro rok 2010. Zákonodárce považoval za legitimní, aby do podpory výroby energie pocházející z obnovitelných zdrojů byly zahrnuty pouze řádně schválené a bezpečné FVE, kdy splnění zákonných a náročných podmínek je přezkoumáváno právě v licenčním řízení. Pokud by pracovníci ERÚ byli obeznámeni se skutečným stavem věci, tzn. že pravdivá výchozí revize na FVE neproběhla a její bezpečnost nebyla odborně a řádně ověřena tak, jak bylo deklarováno, žádost o licenci by byla zamítnuta. Žádost by sice bylo možné opakovat, ovšem za splnění dalších podmínek. V důsledku podvodného jednání v řízení o získání licence „opravné řízení“ nejen do konce roku 2010, ale ani nikdy později, neproběhlo. Vznikl tak neoprávněný nárok na čerpání výhodných výkupních cen pro výrobnu uvedenou do provozu v roce 2010, aniž by FVE byla kdykoliv v průběhu licenčního řízení podrobena řádné výchozí revizi a byla ověřena bezpečnost jejího provozu. Došlo tak ke vzniku uváděné škody, a to v přímé souvislosti s jednáním obviněných. 6. Na rozdíl od soudů neshledala pochybnosti o existenci úmyslného zavinění obviněných. Připustila, že nelze vyloučit, že obviněný Kmoch teoreticky mohl předpokládat (viz bod 40. usnesení odvolacího soudu), že do konce roku 2010 (nikoliv ovšem do skončení licenčního řízení) budou na FVE nainstalovány všechny FV panely a dojde ke stavební dokončenosti FVE, což však není rozhodující pro závěr o zavinění, a to ani o hrozící škodě, protože rozhodné bylo jeho vědomí, že se tak stane za současného uvedení pracovníků ERÚ v omyl prostřednictvím podvodně vylákaného rozhodnutí o udělení licence. Rozhodné zde bylo to, že úmyslem obviněných bylo se obohatit, nikoliv jen urychlit licenční řízení, jak tomu bylo v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2023, sp. zn. 11 Tdo 734/2022, v němž dospěl Nejvyšší soud k závěru, že o trestný či podvodu nejde jen v situaci, kdy žadatel o licenci sice v původních podkladech předložených ERÚ předkládal nepravdivé údaje, avšak následně vše uvedl do souladu se skutečností tak, aby pravdivě deklaroval faktickou dokončenost FVE. Taková však není situace v projednávané věci dovolatelů, kteří v podkladech pro licenční řízení úmyslně deklarovali nepravdivé údaje, které až do jeho skončení neuvedli do souladu s věcnými a formálními podmínkami pro udělení licence (především nedoložili pravdivou revizní zprávu), ačkoliv jim v tom nebránily žádné objektivní překážky. 7. Nejvyšší státní zástupkyně v posuzované věci nepochybuje o existenci zavinění obviněných přinejmenším ve formě nepřímého úmyslu a považuje za naplněné i další znaky skutkové podstaty žalovaného zločinu, protože obvinění si byli již na počátku jednání vědomi, že na licenci nemají nárok a při pravdivých informacích nemohou získat dotované výkupní ceny. Na tomto závěru nic nemění, že FVE byla po stavebně-technické stránce dodatečně do konce roku 2010 dokončena, o což své úvahy opíral odvolací soud, s nímž nelze souhlasit v tom, že samotná dokončenost FVE v roce 2010 bez splnění všech zákonem vyžadovaných podmínek pro udělení licence vylučovala závěr o úmyslu hlavního pachatele, a v návaznosti na něj i pomocníků, způsobit škodu a obohatit se. Faktická dokončenost FVE do konce roku 2010 nemá za zjištěných skutkových okolností, tj. za neexistence alespoň dodatečného předložení pravdivých podkladů v licenčním řízení, vliv na existenci úmyslného zavinění obviněných. 8. Správnými nejvyšší státní zástupkyně neshledala ani úvahy soudu prvního stupně, že v jednání obviněného Kmocha není dáno úmyslné zavinění, s čímž se neztotožnil ani odvolací soud (viz bod 46. jeho usnesení), a uvedené závěry neobstojí u obviněné právnické osoby. Za podstatné označila, že v dosavadním řízení bylo prokázáno, že FVE nebyla v době revize dokončena a obviněný K. jako revizní technik uvedl ve své revizní zprávě nepravdivé informace, což muselo být známo i obviněným Kmochovi a M., protože znali všechny souvislosti s touto skutečností spojené, a tedy věděli o tom, že tato nepravdivá revizní zpráva bude obviněným Kmochem (resp. společností ENERGO) použita jako zásadní dokument pro vydání rozhodnutí o licenci. 9. Obviněný Kmoch v rozhodném období jednal za obviněnou společnost ENERGO jako její jednatel (viz § 134 obch. zákoníku, nyní § 195 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích). Závěr o úmyslném zavinění obviněného Kmocha však nevyplývá toliko z jeho postavení statutárního orgánu, ale i z toho, že podepisoval zásadní listiny, které byly následně předloženy v licenčním řízení. Je zcela neudržitelný závěr soudu prvního stupně vycházející z jeho obhajoby, že o skutečném stavu dokončenosti výrobny mu nebylo nic známo, což by mohlo být posuzováno za projev jeho nepravé lhostejnosti ke způsobenému následku, která zde zásadně postačuje k naplnění nepřímého úmyslu podle § 15 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku. 10. Z uvedených důvodů nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 8. 2025, sp. zn. 3 To 31/2025, a podle § 265k odst. 2 tr. ř. i další rozhodnutí na něj obsahově navazující, a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Zároveň udělila souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání. III. Vyjádření obviněného J. K. 11. Obviněný K. se s dovoláním neztotožnil, protože trvá na tom, že soudy prvního i druhého stupně zjištěný skutkový stav správně vyhodnotily. Námitky uvedené v dovolání důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nenaplnily a argumentace, která se týká jeho osoby, je vágní a neurčitá. Zdůraznil, že trestní řízení by mělo být v souladu s tzv. zásadou subsidiarity (§ 12 odst. 2 tr. zákoníku) prostředkem ultima ratio a mělo by postihovat pouze nejzávažnější společenské prohřešky a tato zásada by měla být v jeho prospěch v této věci využita. Poukázal na to, že se v posuzovaném případě řeší primárně stav dokončenosti FVE v souvislosti s uplatněním nároku na podporu zvýhodněné sazby výkupních cen, v němž sehrál zanedbatelnou roli, a nečinil tak pro vlastní prospěch, nýbrž jako spolupracovník společnosti ENERGO. Skutečnosti, které uvedl v kritizované revizní zprávě, byly pravdivé v době, kdy byla FVE v licenčním řízení posuzována, o čemž svědčí mj. i výpověď svědka P. K. V posuzované době tak FVE odpovídala příslušným standardům pro udělení licence. 12. Zmiňované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2021, sp. zn. 3 Tdo 1171/2021, nebylo ničím překonáno, když časové hledisko bylo splněno, o čemž svědčí dokončení FVE v roce 2010, takže společnost splňovala i nároky na udělení licence i následné podpory. Pokud jeho úmyslem nebylo čerpat podporu neoprávněně, nelze souhlasit s názorem nejvyšší státní zástupkyně, který popírá zásadu akcesority účastenství (§ 24 odst. 1 tr. zákoníku). 13. Závěrem obviněný poukázal na stáří celé záležitosti (více jak 15 let), na to, že je důchodcem ve věku 73 let, šlo o jeho poslední rozběhlou kauzu týkající se FV elektráren z roku 2010, a proto u něj není dána jakákoliv společenská škodlivost. Rozsáhlé a dlouhotrvající trestní řízení je pro něj naopak v jeho věku velice stresující „až na zdraví ohrožující záležitostí“, a to i vzhledem k výši hrozící trestní sazby. 14. Vzhledem k výše uvedenému obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání nejvyšší státní zástupkyně podle § 265j tr. ř. zamítl. IV. Přípustnost dovolání 15. Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve shledal, že dovolání nejvyšší státní zástupkyně je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno oprávněnou osobou podle § 265d odst. 1 písm. a) tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). V. Důvodnost dovolání 16. Nejvyšší soud poté, co shledal přípustnost podaného dovolání a podle obsahu dovolání ověřil, že nejvyšší státní zástupkyně tento mimořádný opravný prostředek s přesně zákonem stanovenými formálními podmínkami, za nichž ho lze uplatnit (§ 265a odst. 1 tr. ř.), podala při respektu k tomu, že každý označený důvod musí být skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou spatřovány v přezkoumávaném rozhodnutí, a své výhrady opřené o důvody podle § 265b odst. 1 písm. h), m) tr. ř. řádně odůvodnila, dospěl k závěru, že v dovolání nejsou vytýkány takové nedostatky, pro které by je mohl podle § 265i odst. 1 tr. ř. odmítnout. Proto v souladu s § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné. 17. Výhrada obviněného K., že obsah dovolání nekoresponduje s důvodem podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., není důvodná, protože nejvyšší státní zástupkyně v souladu s takto označeným důvodem, jenž se uplatní, když rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, napadenému rozhodnutí vytýkala zejména vadné právní závěry ohledně subjektivní stránky a v tomto duchu vytýkala i nedostatky, které oba soudy v přezkoumávaných rozhodnutích rozvíjely. Po obsahové stránce se proto v dovolání nezpronevěřila tomu, že uvedený důvod je určen k přezkoumání správnosti použité právní kvalifikace nebo jiné vady spočívající v porušení hmotně právních norem, tzn. že ve vztahu ke zjištěnému skutku lze dovoláním s odkazem na tento důvod vytýkat výlučně vady právní, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde. 18. V posuzované věci proto Nejvyšší soud na podkladě tohoto dovolání posuzoval správnost závěrů soudů, že skutek soudy zjištěný a popsaný, není trestným činem, a to v případě obviněného Kmocha a společnosti ENERGO zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku, zčásti dokonaným a zčásti spáchaným ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, u obviněných M. a K. pomocí k tomuto zločinu ve smyslu § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, tedy že byly dány důvody pro zproštění všech obviněných podle § 226 písm. b) tr. ř. 19. V posuzované věci se trestného činu podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku měli obvinění podle obžaloby dopustit ve stručnosti tím, že v rámci správního řízení, zahájeného u ERÚ na podkladě žádosti o udělení licence pro podnikání v energetických odvětvích pro právnické osoby pro provozovnu FVE podané dne 30. 9. 2010, doložili dne 27. 10. 2010 obsahově nepravdivé listiny, v nichž předstírali, že FVE je ve stavu úplné dokončenosti a splňuje všechny podmínky pro udělení licence podle § 5 odst. 3 a § 7 odst. 4 písm. d), e) zákona č. 458/2000 Sb. a podle § 7 odst. 1 písm. c), d), odst. 4 a § 9 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 426/2005 Sb., a na základě výzvy ERÚ doložili dne 8. 11. 2010 listiny, které rovněž nepodávaly pravdivý obraz o stavu věci, na jejichž základě byla dne 12. 11. 2010 ze strany ERÚ vydána licence k oprávnění vyrábět elektřinu na dobu 25 let, ač fakticky k dokončení FVE došlo až dne 9. 12. 2010, paralelní připojení k distribuční síti bylo učiněno dne 23. 12. 2010 a smlouva o výkupu elektřiny byla se společností ČEZ Prodej uzavřena až dne 27. 12. 2012. V důsledku licence vylákané na základě nepravdivých podkladů tak byla společnosti ENERGO v období od 1. 1. 2011 do 31. 3 2022 vyplacena podpora ve výši 71.233.736,87 Kč a v dalším období by hrozilo vyplacení podpory ve výši nejméně 55.302.648,34 Kč. 20. Soud prvního stupně, jenž po provedeném dokazování dospěl k závěru, že obvinění popsaným skutkem nenaplnili znaky zločinů, jež jim jsou kladeny za vinu, a proto je zprostil, dovodil, že hlavní osobou, která se o průběh stavby zajímala, byla druhá jednatelka společnosti ENERGO Alena Kmochová, matka obviněného Kmocha, který se o stavbu nezajímal a nevyvíjel vůči ní žádnou aktivitu, což však zcela nepotvrdil J. S., jehož výpověď soud vyhodnotil jako nevěrohodnou (viz bod 110. rozsudku). Dovodil však, že s ohledem na smrt matky obviněného Kmocha v roce 2017, by pachatelem mohl být právě J. S., který připravoval podklady (viz body 112. až 113. rozsudku), a ze zjištění tam vyjádřených, v bodě 114. dovodil, že „na základě uvedené úvahy soudu nezbývá než rozhodnout i o zproštění obviněných K. a M. ve smyslu § 226 písm. b) tr. ř., když skutek, jehož se měli dopustit, není trestným činem“. Stejně tak rozhodl o zproštění obviněného Kmocha, neboť i v jeho případě nemohl na základě provedeného dokazování jednoznačně uzavřít, že skutek, jehož se měl dopustit a který je rozepsán shora, je trestným činem. V bodě 115. vysvětlil vztah těchto úvah a závěrů pro trestní neodpovědnost společnosti ENERGO a důvody jejího zproštění. 21. Odvolací soud, který rozhodoval z podnětu odvolání podaného státním zástupcem v neprospěch obviněných, byť shledal skutkové závěry soudu prvního stupně správnými a úplnými (nikoliv však zcela, jak plyne z bodů 46. a 47. jeho usnesení), nepovažoval za správné jeho úvahy týkající se okolností, z nichž dovodil zproštění obviněných. Na rozdíl od soudu prvního stupně vycházel z toho, že u nich nelze shledávat zavinění ke vzniklé či hrozící škodě, pokud byla FVE dokončena ke dni 9. 12. 2010 (viz bod 33. usnesení). Vycházel z koncepce trestného činu podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku s tím, že obviněný Kmoch podal žádost o udělení licence, která byla doložena nepravdivými dokumenty opatřenými za pomoci obviněných M. a K. v době, kdy ještě FVE dokončena nebyla, a ERÚ na jejich podkladě v omylu vydal příslušnou licenci. Protože byla FVE dokončena k 9. 12. 2010, v bodě 38. svého usnesení uvedl, že „bylo nutno zabývat se otázkou zavinění všech obviněných ve vztahu ke způsobení škody, a to v návaznosti na stav rozestavěnosti FVE a postup stavebních prací v době licenčního řízení až do jejího dokončení“. Vysvětlil, že v této souvislosti aplikoval závěry uvedené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2021, sp. zn. 3 Tdo 1171/2021. Za podstatné označil, že k dokončení FVE došlo ještě v roce 2010, což podle dovolacího soudu vylučuje přímý i nepřímý úmysl hlavního pachatele způsobit škodu tím, že by uplatňoval nárok na podporu pro zdroje uvedené do provozu v roce 2010 (viz k tomu úvahy v bodech 39. a 40. usnesení odvolacího soudu). V bodě 41. shrnul, že u hlavního pachatele a jeho pomocníků nebylo ve vztahu k následku u kvalifikované skutkové podstaty pojednávaného trestného činu dáno zavinění, a to ani u základní skutkové podstaty, protože i když obviněný Kmoch doložil, a nechal doložit, k žádosti o licenci nepravdivé podklady, na jejichž vyhotovování se účastnili i obvinění M. a K., žádný z nich nejednal v úmyslu způsobit České republice škodu velkého rozsahu odpovídající výši podpory pro zdroje uvedené do provozu v roce 2010 a ani škodu nepatrnou, když neměl v úmyslu čerpat neoprávněnou podporu. Současně vysvětlil, že jde o obdobnou situaci jako byla ta, v níž bylo rozhodnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2021, sp. zn. 3 Tdo 1171/2021. Neaplikoval závěry plynoucí z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 10. 2022, sp. zn. 6 Tdo 680/2022, jak navrhoval státní zástupce v jím podaném odvolání, neboť „podrobně neřeší otázku rozestavěnosti předmětné fotovoltaické elektrárny v době vydání licence a na to navazující předpoklady či možnosti jejího dokončení ještě v roce 2010“. Neopíral se ani o závěry uvedené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2020, sp. zn. 3 Tdo 1340/2019, protože k reálnému dokončení předmětné FVE zde došlo až v roce 2011. 22. Odvolací soud v bodě 42. usnesení dospěl k závěru, že pokud jednání hlavního pachatele (obviněného Kmocha) nebylo možné kvalifikovat jako trestný čin podvodu podle § 209 tr. zákoníku (případně jako jiný trestný čin), nemohli být obvinění K. a M. v postavení účastníků podle § 24 odst. 1 tr. zákoníku, když i u těchto dvou obviněných nebylo shledáno zavinění ke způsobené škodě. Z těchto důvodů potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (viz body 43. a 44. usnesení odvolacího soudu). 23. Nejvyšší soud považuje tyto závěry v souladu s výhradami dovolatelky minimálně za předčasné, protože, byť odvolací soud vyložil úvahy vztahující se k závěru o zproštění obviněných, nevypořádal se se všemi rozhodnými skutečnostmi, zejména nebral při závěru o nevině z důvodu nedostatku zavinění do úvahy všechny rozhodné zjištěné skutečnosti, a dostatečně nereagoval na povahu a podstatu předmětné licence, nevypořádal se s jejím významem a jejími dopady pro to, aby mohla být FVE a její činnost realizována a dotována ze státní podpory. Jestliže odvolací soud shledal, že bylo prokázáno, že obviněný Kmoch jako jednatel společnosti ENERGO podle obžaloby podal žádost o licenci a následně k ní doložil obsahově nepravdivé podklady, a obviněný M. jako technický dozor a projektový manažer s cílem pomoci obviněnému Kmochovi v získání licence, nechal vypracovat technikem obviněným K. nepravdivou revizní zprávu a další podklady, podle nichž měla být FVE dokončena, ač tomu tak nebylo, všichni o této skutečnosti věděli. Byli tak seznámeni i s tím spojenými důsledky. 24. Na základě takových skutečností bylo třeba, aby se odvolací soud u každého z obviněných zabýval nejenom okolnostmi, jak je rozvedl v bodech 37. a násl. svého usnesení, ale aby současně bral do úvahy význam a smysl předmětné licence a její příčinný vztah ke vzniku škody představující vyplácení státní podpory, která mohla být udělena za splnění podmínek, a to v časovém horizontu daném zákonem, což odvolací soud dostatečně nebral do úvahy. Do svých závěrů vůbec nepromítl, že podle § 5 odst. 3 zákona č. 458/2000 Sb. musí každý žadatel o udělení licence doložit doklady osvědčující jednak finanční a jednak technické předpoklady a naposledy užívací právo k energetickému zařízení. Pro všechny tyto předpoklady, které jsou dále rozvedeny v provádějící vyhlášce, přitom platí, že musí být ze strany žadatele o licenci splněny v době jejího udělení. 25. Názor, že by ke splnění jakéhokoli z těchto předpokladů mohlo dojít dodatečně a že by takové splnění podmínek bylo možno do budoucna předvídat a v řízení o udělení licence se spokojit s touto nejistou představou, je nesprávný. Požadavek na splnění technických předpokladů, tak jak vyplývají ze zákona č. 458/2000 Sb. a dalších souvisejících právních předpisů, byl podmínkou pro udělení licence. Podle § 9 vyhlášky č. 426/2005 Sb. se technické předpoklady prokazovaly mj. dokladem prokazujícím splnění požadavků k zajištění bezpečnosti práce (zpráva o revizi) stanovených zvláštním právním předpisem, a to ustanovením § 6c odst. 1 písm. a) zákona č. 174/1968 Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností práce, ve znění pozdějších předpisů. Podle tohoto ustanovení měly organizace povinnost zajistit při uvádění do provozu a při provozování vyhrazených technických zařízení bezpečnostní opatření a provedení prohlídek, revizí a zkoušek ve stanovených případech. Nová elektrická zařízení je možno uvést do provozu jen tehdy, byl-li jejich stav z hlediska bezpečnosti ověřen výchozí revizí, popř. ověřen a doložen dokladem v souladu s požadavky stanovenými zvláštními právními předpisy. Technická norma ČSN 33 1500, která je základní normou pro provádění revizí elektrických zařízení ve smyslu normy ČSN 33 0010 a zařízení pro ochranu před účinky atmosférické a statické elektřiny ve svém čl. 2.1 předepisuje, že nová elektrická zařízení je možno uvést do provozu jen tehdy, byl-li jejich stav z hlediska bezpečnosti ověřen výchozí revi­zí, popř. ověřen a doložen doklady v souladu s požadavky stanovenými zvláštními předpisy. S ohledem na výše uvedené lze mít za vyloučené, aby žadatel o licenci v průběhu licenčního řízení mohl dostát své povinnosti prokázat splnění požadavků k zajištění bezpečnosti práce u zařízení, které ještě nebylo dokončeno, a nemohlo být tedy jako celek podrobeno požadované výstupní revizi. 26. Podle § 2 odst. 2 písm. a) bod 20 (v aktuálním znění bod 18) zákona č. 458/2000 Sb. se výrobnou elektřiny rozumí energetické zařízení pro přeměnu různých forem energie na elektřinu zahrnující všechna nezbytná zařízení. Podle § 8 odst. 3 zákona č. 458/2000 Sb. bylo možno vydat na každé výrobní (energetické) zařízení pouze jednu licenci, kdy oprávnění výrobce k provozování konkrétního energetického zařízení tak může plynout pouze z jedné licence. Je tedy zřejmé, že ve vztahu k energetickým zařízením zákon stanovil pravidlo tzv. výlučnosti licence. Uvedené pravidlo znamená, že každé energetické zařízení, na které se vztahuje licence, a o jejíž udělení je žadatelem žádáno, bylo dostatečným způsobem individualizováno tak, aby bylo odlišeno od jiných energetických zařízení a nebylo pochyb o tom, zda je či není kryto konkrétní licencí. Podle § 8 odst. 2 téhož zákona musel žadatel žádat o udělení licence pro konkrétní výrobnu, přičemž musel garantovat ERÚ splnění všech předpokladů, včetně technických parametrů konkrétní výrobny. 27. Splnění uvedených podmínek pak z logiky věci není možné v situaci, pokud by výrobna elektřiny nebyla dokončena (jak bylo zjištěno v této trestní věci), neboť za tohoto stavu by nebylo možné příslušnými měřeními ověřit její bezpečnost a přesně stanovit celkový výkon elektrárny. Zákonem č. 458/2000 Sb. navíc byla v ustanovení § 9 držiteli licence uložena oznamovací povinnost pro případ, pokud by v již provozované výrobně dodatečně došlo k jakýmkoliv změnám podmínek nutných pro udělení licence podle § 5 téhož zákona či ke změnám týkajícím se údajů a dokladů, které jsou stanoveny jako náležitosti žádosti o udělení licence podle § 7 tohoto zákona. V této situaci je povinností provozovatele neprodleně předložit doklady o změnách a požádat o změnu rozhodnutí o udělení licence. V případě změny technických parametrů stávajících provozoven byl přitom držitel licence oprávněn zahájit výkon licencované činnosti v těchto provozovnách nebo na vymezeném území dnem právní moci rozhodnutí o změně rozhodnutí o udělení licence. 28. Všechny tyto náležitosti a význam licence a podkladů k ní bylo třeba, aby nejen odvolací soud, ale i soud prvního stupně, zvažovaly, což se nestalo. Ani soud prvního stupně se nezabýval dostatečně tím, jaký vztah k těmto okolnostem měl obviněný Kmoch, který odpovídal za všechny náležitosti a který jako jednatel předmětnou žádost podepsal a znal obsah podkladů, které nebyly pravdivé, a jenž z pozice jednatele, jenž stvrdil svým podpisem pravost dokumentů za ni tím i odpovídal. Bylo třeba, aby se soudy zabývaly tím, s jakým cílem (pokud jím nebyl záměr vylákat možnost čerpat dotované prostředky) obviněný Kmoch nepravdivé podklady předložil. Nutné bylo se s ohledem na výsledky provedeného dokazování vypořádat s tím, že významným pro toto licenční řízení bylo právě dokončení FVE. Rovněž měly soudy brát do úvahy, že nikoliv dokončení elektrárny, ale právě vydání licence žadatele opravňovalo k čerpání dotovaných cen elektrické energie. 29. Zájem na tom, aby byla předmětná FVE řádně dokončena a aby bylo v rámci uvedeného správního řízení možné ověřit její bezpečnost a stanovit její celkový výkon, vyplývá již z toho, že žadatel o udělení licence, který iniciuje příslušné řízení, musí očekávat, že ERÚ za účelem spolehlivého zjištění skutkového stavu nařídí v rámci tohoto řízení důkaz ohledáním energetického zařízení podle § 54 zákona č. 500/2004 Sb. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 2. 2012, sp. zn. 1 As 20/2012). Závěr Nejvyššího soudu uvedený v jeho usnesení ze dne 30. 1. 2020, sp. zn. 3 Tdo 1340/2019, že splnění podmínek pro udělení licence není z logiky věci možné v situaci, kdy by výrobna nebyla dokončena, je tak aplikovatelný i v této trestní věci, neboť rozhodnutí o udělení licence musí vycházet z aktuálního skutkového stavu. Žadatel o licenci musí nejen o její udělení požádat, ale k žádosti musí přiložit i příslušné podklady. 30. Rovněž bylo třeba, aby soudy, zejména u obviněného Kmocha, braly při posuzování subjektivní stránky do úvahy, že pokud žadatel předloží ERÚ jakožto správnímu orgánu určitou listinu, je to on, kdo odpovídá za její správnost (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2022, sp. zn. 8 Tdo 77/2022). Ačkoliv v této trestní věci vzaly oba soudy za prokázané, že v rámci správního řízení vedeného ERÚ byly k žádosti o licenci obviněným Kmochem připojeny dokumenty, které byly vyhotoveny za pomoci obviněných K. a M., jejichž obsah se nezakládal na pravdě, jako tomu bylo např. u zmiňované revizní zprávy (viz body 34., 37., 41. a 49. jeho usnesení), tak v bodě 41. jeho usnesení nelze považovat za dostatečné tvrzení, že z hlediska § 15 tr. zákoníku obvinění nejednali v úmyslu (přímém či nepřímém) k základní skutkové podstatě § 209 tr. zákoníku. Při uvážení, že potvrdil všechny učiněné skutkové závěry jako objasněné, není totiž zjevné, z jakého důvodu (pakliže nikoliv proto, aby se domohli státní podpory) podali obvinění žádost o licenci podloženou nepravdivými podklady v době, kdy ještě nebyla FVE dokončena. Kdyby jejich záměrem nebylo vylákání finančně výhodné podpory, byla by tato jejich předčasná angažovanost zcela nevýznamná. Pokud však soudy takový závěr učinily i přes tyto pochybnosti, bylo třeba, aby je na základě výsledků provedeného dokazování doložily, což však neučinily. 31. Zločinu podvodu se podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku dopustí ten, kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoliv nepatrnou. Podle § 209 odst. 5 písm. a) tr. zákoníku bude odnětím svobody na pět až deset let pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odst. 1 škodu velkého rozsahu. Podle § 138 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku se takovouto škodou rozumí škoda dosahující částky nejméně 10.000.000 Kč. Objektivní stránka trestného činu podvodu spočívá podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku v tom, že pachatel (ad 1) uvede jiného v omyl, (ad 2) jeho omylu využije nebo (ad 3) mu zamlčí podstatné skutečnosti, v důsledku čehož tato osoba provede majetkovou dispozici a tím vznikne na cizím majetku škoda nikoliv nepatrná a dojde k obohacení pachatele nebo jiné osoby. Uvést v omyl lze ve smyslu § 209 odst. 1 tr. zákoníku i orgán veřejné moci, jako je např. ERÚ (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2016, sp. zn. 4 Tdo 968/2016). 32. Po subjektivní stránce je třeba úmyslného zavinění, které musí pokrývat nejen uvedení jiného v omyl, využití omylu jiného nebo zamlčení podstatné skutečnosti, ale i obohacení pachatele nebo jiné osoby a způsobení škody. Pachatel musí mít podvodný úmysl již v době, kdy uvádí jinou osobu v omyl, využívá jejího omylu nebo jí zamlčuje podstatné skutečnosti, a kdy dochází k obohacení jeho samotného či jiné osoby (srov. ŠÁMAL, Pavel a kol.: Trestní zákoník, 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, 2658 s.). 33. Nejvyšší soud poukazuje na to, že soudy při závěru o nedostatcích v zavinění neuvažovaly, že zavinění vyjadřuje vnitřní vztah pachatele k následku jeho jednání. Subjektivní stránka je takovým psychickým vztahem pachatele, který nelze přímo pozorovat, a na zavinění lze proto usuzovat ze všech okolností případu, za kterých ke spáchání trestného činu došlo. Může to být i určité chování pachatele, neboť i jednání je projevem vůle. Závěr o zavinění je nutné založit na výsledcích provedeného dokazování a dostatečně vyložit úvahy, z čeho vyplynul. Okolnosti subjektivního charakteru se musejí dovozovat toliko nepřímo z okolností objektivní povahy, z nichž je možno podle zásad logického myšlení usuzovat na vnitřní vztah obviněného k porušení zájmů chráněných trestním zákonem [srov. například č. 62/1973 a 41/1976 Sb. rozh. tr., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2010, sp. zn. 8 Tdo 394/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2001, sp. zn. 5 Tz 225/2001, či usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. IV. ÚS 2728/12]. 34. Pro závěr, že pachatel nejednal ani v nepřímém úmyslu, o tom, že o úmyslné jednání nešlo, je třeba se vypořádat na základě učiněných skutkových zjištění s tím, že nic nesvědčí o úmyslu přímém [§ 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku] ani nepřímém [§ 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku]. U trestného činu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku postačuje i úmysl nepřímý, o nějž se jedná, když pachatel věděl, že svým jednáním může způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem, a pro případ, že je způsobí, s tím byl srozuměn. 35. Posoudí-li se závěry obou soudů, které v zásadě shodně dospěly k tomu, že u obviněných chybí jakýkoliv úmysl, neučinily je na podkladě výše vymezených skutečností a zásad, ale opíraly je toliko o některé zjištěné skutečnosti, nikoliv o všechny, zejména o ty, které se týkají obsahové a významové stránky předložených podkladů ve vztahu k předpokladu, že právě na nich bylo možné získat výhodu státní podpory, která v této věci představuje vzniklou škodu. Všichni obvinění (každý ve svém postavení) věděli, k čemu a za jakým účelem jsou listiny nepravdivého obsahu předkládány, i to, k čemu slouží. Právě ve vztahu k nim se měly soudy u každého z dovolatelů zabývat jednak volní složkou a jednak složkou vědomostní směřující k předpokládanému následku, a to zejména proto, že pokud by tento následek obvinění neměli na paměti, nebylo třeba, aby o licenci žádali v době, kdy FVE ještě nebyla dokončena, a přitom v nepravdivých podkladech předstírali, že dokončena je a že splňují podmínky pro to, aby jim licence byla vydána. Zcela logické je, že kdyby nechtěli získat státní podporu, což bylo možné jen za splnění všech podmínek do konce roku 2010, nic jim nebránilo tak učinit zcela při splnění všech náležitostí a popravdě. 36. Pokud odvolací soud kladl důraz na to (viz bod 39. jeho usnesení), že podle výsledků provedeného dokazovaní by provozovatel FVE po faktickém dokončení FVE dne 9. 12. 2010 získal příslušnou licenci, a to ještě v roce 2010, a že by splnil i podmínku prvního paralelního připojení rovněž v roce 2010, nezabýval se tím, co tedy bylo skutečným důvodem, proč obviněný Kmoch za pomoci obviněných M. a K. podával žádost v době před dokončením FVE a k tomu účelu k ní doložil nepravdivé podklady, a stále se tedy nabízí, že jediným jejich cílem bylo „pojistit si“ získání licence od ERÚ ještě před koncem roku 2010. Jestliže takové vysvětlení přezkoumávané rozhodnutí postrádá, není vyvrácen závěr, že byli při podání žádosti srozuměni se všemi rozhodnými skutečnostmi pro závěr o naplnění znaků skutkové podstaty podvodu, a tedy že jednali v nepřímém úmyslu podle § 15 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku (srov. ŠÁMAL Pavel, GŘIVNA Tomáš, BOHUSLAV Lukáš, NOVOTNÝ Oto, HERCZEG Jiří, VANDUCHOVÁ Marie a kol.: Trestní právo hmotné, 9. přepracované vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2022, 221 s.). 37. Právě z těchto důvodů bylo nutné, aby soudy z uvedených hledisek zvažovaly chování a jednání všech obviněných u konkrétně jim za vinu kladeného jednání, a zkoumaly jejich volní složku a složku vědomostní, a to z hlediska všech zásad a pravidel nutných pro posouzení závěru o neexistenci srozumění. Takové úvahy v přezkoumávaných rozhodnutích chybí. Nutné je k tomu zdůraznit, že volní vztah zahrnuje aktivní kladný vztah k zamýšleným či vážně zvažovaným reálným skutečnostem na podkladě znalosti rozhodných okolností, aniž by bylo vyžadováno, aby pachatel pociťoval tyto skutečnosti jako pro sebe příjemné či nepříjemné (i nepříjemnou skutečnost pachatel může chtít nebo s ní být srozuměn, jestliže se chce vyhnout skutečnosti ještě nepříjemnější anebo jestliže podlehne své vášni nebo jiným citovým hnutím). Aktivní vztah k zamýšleným nebo uvažovaným skutečnostem zde musí být z toho důvodu, že vůle musí potencovat jednání pachatele, a proto nepostačuje jen jeho „pasívní přístup“, který se neprojeví v jednání (konání nebo opomenutí) pachatele (tzv. neprojevená vůle nebo i vůle projevená). Kladný pak tento vztah musí být z toho důvodu, že vůle směřuje k vyvolání rozhodných skutečností vlastním jednáním; pokud by byl záporný, nesměřovala by vůle pachatele k jejich vyvolání. Kladný vztah zde není jen u „chtění“ ve smyslu přímého úmyslu, ale také u „srozumění“, které provází činnost směřující k následku (popř. k jiné skutečnosti vyžadující zavinění), třebaže vlastním objektem chtění tu je něco jiného, přičemž však srozumění musí pokrývat i následek relevantní z hlediska trestního práva. 38. U nepřímého či eventuálního úmyslu (dolus eventualis) pachatel věděl, že svým jednáním může způsobit porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem, a pro případ, že jej způsobí, byl s tím srozuměn. Srozumění pachatele u nepřímého úmyslu vyjadřuje aktivní volní vztah pachatele (viz shora) ke způsobení následku relevantního pro trestní právo, čímž je míněna vůle, jež se projevila navenek, tj. chováním pachatele. Způsobení takového následku však není přímým cílem pachatele, ani nevyhnutelným prostředkem (přímo ho nechce), neboť pachatel sleduje svým záměrem cíl jiný, který může být z hlediska trestního práva jak cílem relevantním, tak i cílem nezávadným. Přitom je však pachatel vždy srozuměn s tím, že realizace tohoto cíle předpokládá způsobení následku významného pro trestní právo, avšak tento následek je nechtěným, pouze vedlejším, následkem jednání pachatele, se kterým je však srozuměn. Na takové srozumění pak při uvedeném aktivním kladném vztahu k zamýšleným, či vážně zvažovaným, reálným skutečnostem na podkladě rozhodných okolností usuzujeme z toho, že pachatel nepočítal s žádnou konkrétní okolností, která by mohla zabránit následku, který si pachatel představoval jako možný, a to ať už by šlo o jeho vlastní zásah, nebo o zásah někoho jiného. Podle § 15 odst. 2 tr. zákoníku se srozuměním rozumí i smíření pachatele s tím, že způsobem uvedeným v trestním zákoně (srov. § 110 tr. zákoníku) může porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem. Toto ustanovení není „kompletní“ definicí srozumění, ale má podstatný význam pro řešení otázky, zda lze lhostejný vztah k následku považovat již za srozumění s následkem. V právní literatuře se názory na tuto otázku různí, avšak převládají názory, že skutečný vztah lhostejnosti k následku (tzv. pravá lhostejnost) nestačí k naplnění volní složky nepřímého úmyslu (někdy se v literatuře v této souvislosti hovoří o „úplné“ lhostejnosti, což však v této souvislosti nemá význam – srov. MIŘIČKA, August.: O formách trestné viny a jich úpravě zákonné. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1902, 26-28 s.). Způsobení takového následku však není přímým cílem pachatele, ale ani z hlediska psychického nazírání pachatele nutným výsledkem jeho jednání, neboť sleduje svým záměrem účel nebo cíl jiný, který může být z hlediska trestního práva jak účelem nebo cílem relevantním, tak i účelem či cílem nezávadným, přitom je však pachatel vždy přinejmenším smířen s tím, že realizace tohoto účelu nebo cíle zřejmě in eventum předpokládá způsobení následku významného pro trestní právo, avšak tento následek je nechtěným, zpravidla pouze vedlejším, následkem jednání pachatele, který je s ním srozuměn (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník, 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, 343 s.). 39. U obviněného Kmocha bylo třeba s ohledem na všechny skutečnosti, které k jeho osobě z výsledků provedeného dokazování vyplynuly (zejména na okolnosti, za kterých podklady s žádostí o udělení licence předložil), posuzovat, zda u něj šlo o lhostejnost, a určit, zda o pravou či nepravou, což vychází z toho, že soudy uzavřely, že jako jednatel společnosti ENERGO se defacto vůbec o nic nestaral, přesto však předmětné listiny podepsal. K tomu je vhodné zmínit, že u nepravé lhostejnosti jde o nepřímý úmysl, protože za srozumění ve smyslu § 15 odst. 2 tr. zákoníku, se považuje i smíření pachatele s tím, že způsobem uvedeným v trestním zákoně (tr. zákoníku) může porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem. Srozuměním je pokryta nepravá lhostejnost pachatele k následku, která vyjadřuje aktivní stanovisko k tomu, zda následek nastane nebo nenastane, což představuje méně intenzivní, jinak ale vyžadovaný, aktivní vztah k relevantnímu trestně právnímu následku (pro úplnost srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník, 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, 344 s.). 40. Vzhledem k tomu, že soudy při svých závěrech o nedostatku zavinění u všech obviněných ke všem znakům posuzovaného činu nebraly do úvahy zjištěné skutečnosti se zřetelem na výše uvedené zásady, je rozhodnutí o tom, že obvinění nenaplnili po subjektivní stránce znaky zločinu podvodu podle § 209 tr. zákoníku v základní i kvalifikované podobě, předčasné a nepřesvědčivé, a tyto závěry tedy ani nemohou obstát, protože se dosud nelze ztotožnit s tím, že u obviněných není dán ani nepřímý úmysl ve smyslu srozumění. 41. Kromě těchto nedostatků nelze přisvědčit závěru odvolacího soudu i proto, že jím učiněné závěry jsou v rozporu se stávající judikaturou Nejvyššího soudu u obdobně řešených věcí. Nejvyšší soud předestírá, že pakliže bylo prokázáno, že obvinění věděli a byli si vědomi toho, že předložili dokumenty osvědčující nepravdivé a realitě skutečného postupu výstavby FVE neodpovídající skutečnosti, tím uvedli ERÚ v omyl, jenž byl v příčinné souvislosti s vyplácením dotovaných cen od roku 2011, a proto bylo třeba pamatovat na takové srozumění ve smyslu § 15 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku z toho, že všichni obvinění věděli, že dokumenty předkládané ERÚ obsahují nepravdivé informace, které budou podkladem pro udělení licence. Přičemž pro toto posouzení je bezvýznamné, zda pracovníci ERÚ byli či nebyli schopni rozpoznat, že se jedná o listiny s nepravdivým obsahem, protože taková povinnost pro jeho úředníky nevyplývala, a o tom byli obvinění rovněž obeznámeni (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 10. 2022, sp. zn. 6 Tdo 680/2022). 42. Jestliže se odvolací soud opíral o rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 3 Tdo 1171/2021, je třeba zdůraznit, že ani v té obvinění nebyli zproštěni obžaloby, přestože FVE prokazatelně nebyla dokončena a k jejímu dokončení došlo ještě před koncem roku 2010, ale vzhledem k tomu, že bylo shledáno, že dokončení v roce 2010 mělo pro právní posouzení věci zásadní význam, napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil k dalšímu posouzení. Rovněž se dá z tohoto rozhodnutí dovodit, že fakt jejího dokončení v roce 2010 vylučuje závěr o přímém úmyslu hlavního pachatele způsobit škodu tím, že by uplatňoval nárok na podporu odpovídající roku 2010. Soud tak vytýkal jako předčasný závěr o přímém úmyslu a navrhl uvažovat o úmyslu eventuálním (nepřímém), což ovšem předpokládalo náležitě se vypořádat se všemi okolnostmi významnými z hlediska vědomostní i volní složky zavinění, a zejména posoudit, v jakém stavu rozestavěnosti se FVE v okamžiku podání žádosti o udělení licence nacházela, na čem závisel postup dalších prací, zda byl zajištěn po stránce materiální i personální apod. S ohledem na uvedené skutkové okolnosti a nízkou míru zavinění ve vztahu k příčinné souvislosti a následku poukázal na nutnost dalšího dokazování a náležitého objasnění a posouzení všech rozhodných skutečností. Právě s ohledem na tyto závěry nebylo možné se bez dalšího opírat o toto rozhodnutí a odůvodňovat jím správnost závěru o zproštění obviněných. 43. Soudům obou stupňů je třeba vytknout, že pro své další úvahy nevycházely rovněž s tím, že z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 10. 2022, sp. zn. 6 Tdo 680/2022 (viz výše bod 33.), vyplynulo, že poukaz na to, že FVE byla postavena ještě před koncem roku 2010, a tudíž by stejně určitě pachatelé stihli získat zmiňovanou licenci, nic nemění na trestnosti jejich jednání a výpočtu výše škody. Jde o jasný závěr, na který bylo nutné brát zřetel a učiněné závěry i ve vztahu k němu vyložit. Podobně bylo nezbytné, aby odvolací soud reagoval i na závěry plynoucí z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2020, sp. zn. 3 Tdo 1340/2019 (viz bod 38.), v němž Nejvyšší soud odmítl jako neopodstatněnou námitku, že zákon nepožaduje, aby v době podání žádosti o udělení licence a v době rozhodování o vydání licence musela být výrobna elektrické energie dokončena. Nejvyšší soud zde vysvětlil, že splnění podmínek pro udělení licence není z logiky věci možné v situaci, kdy výrobna nebyla dokončena, neboť za takovéhoto stavu by nebylo možné příslušnými měřeními ověřit její bezpečnost a stanovit její celkový výkon. Pokud odvolací soud v přezkoumávaném rozhodnutí v bodě 41. označil toto usnesení v projednávaném případě za neaplikovatelné, postrádá tento závěr potřebné vysvětlení, protože jen samotná skutečnost, že ve srovnávané věci tehdy došlo k dokončení FVE až v roce 2011, postrádá při uvážení všech výše uvedených skutečností potřebnou přesvědčivost. 44. Nutné je znovu poukázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 10. 2022, sp. zn. 6 Tdo 680/2022, podle něhož skutečnost, že FVE byla postavena ještě před koncem roku 2010, a tudíž by stejně určitě obvinění stihli získat zmiňovanou licenci, nic nemění na trestnosti jejich jednání, neboť se zde Nejvyšší soud otázkou dokončenosti, resp. provozuschopnosti, dané FVE zabýval, přičemž např. podobně, jako je tomu i v této věci, řešil otázky týkající se počtu instalovaných FV panelů (viz body 23. a 24. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 10. 2022, sp. zn. 6 Tdo 680/2022), a dovodil, že obvinění jednali v nepřímém úmyslu. 45. V návaznosti na uvedené je podle Nejvyššího soudu třeba přisvědčit nejvyšší státní zástupkyni v tom, že usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2021, sp. zn. 3 Tdo 1171/2021, není bez dalšího podkladem pro úvahy o zproštění obviněných obžaloby a je zčásti nepřezkoumatelné, protože v něm nelze shledat zhodnocení všech rozhodných skutečností významných pro přesvědčivý závěr o tom, že obvinění nejednali za žádných okolností úmyslně, ale nabízí se možnost, že u nich lze dovodit nepřímý úmysl. Rovněž je třeba se s dovolatelkou ztotožnit v tom, že případné dokončení FVE do konce roku 2010, neznamená nemožnost učinit závěr o vzniku škody úmyslným zaviněním pachatelů, pokud byly k žádosti o licenci připojeny dokumenty obsahující nepravdivé údaje. Jestliže obvinění věděli a byli si vědomi toho, že předložili dokumenty osvědčující nepravdivé skutečnosti, věděli i o realitě skutečného stavu výstavby FVE, a proto nepravdivými podklady neodpovídajícími skutečnosti uvedli ERÚ v omyl, a mělo by být zvažováno, že jednali minimálně v úmyslu nepřímém podle § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2022, sp. zn. 8 Tdo 77/2022). VI. Závěr 46. Z rozvedených důvodů přezkoumávaná rozhodnutí nemohla obstát, a proto Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 8. 2025, sp. zn. 3 To 31/2025, rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 13. 6. 2024, sp. zn. 50 T 12/2023, a podle § 265k odst. 2 tr. ř. rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a Krajskému soudu v Brně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Tím se věc vrací do stadia řízení před soudem prvního stupně, jenž bude, se zřetelem na všechna výše vytknutá pochybení, povinen v dalším řízení postupovat tak, aby s ohledem na již povedené důkazy, případně na základě důkazů dalších, jež bude považovat za nutné pro správný závěr o zavinění obviněných provést, povinen důsledně vyhodnotit všechny důkazy z hlediska jejich významu pro závěr o zavinění, zejména ve vztahu k nepřímému úmyslu podle § 15 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku. Na základě toho pak učiní závěr o zavinění každého obviněného zvlášť se zřetelem na jeho postavení ke konkrétně mu vytýkanému jednání s důrazem na to, jaký následek sledoval, a poté učiní závěr o tom, zda došlo k naplnění objektivní i subjektivní stránky přečinu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku u každého z obviněných. 47. Závěrem Nejvyšší soud připomíná, že v dalším řízení je soud vázán právním názorem Nejvyššího soudu vysloveným v tomto rozhodnutí o dovolání (§ 265s odst. 1 tr. ř.). P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 8. 4. 2026 JUDr. Milada Šámalová předsedkyně senátu