8 Tdo 343/2026-3509 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 4. 2026 o dovoláních obviněného Martina Počepického, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Brno, a obviněné právnické osoby Guaranteed investment, a. s., IČ 03312682, sídlem Pražákova 1008/69, Brno-jih, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 8. 2025, sp. zn. 10 To 9/2025, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 16 T 47/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Martina Počepického a obviněné právnické osoby Guaranteed investment, a. s., odmítají. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 9. 10. 2024, sp. zn. 16 T 47/2023, byli obvinění Martin Počepický a právnická osoba Guaranteed investment, a. s., (dále též jen „obvinění“, popř. „dovolatelé“) uznáni vinnými: obviněný Martin Počepický zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku ve znění zákona č. 333/2020 Sb., ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku [za skutky popsané pod body 1), 2), 3)], a obviněná právnická osoba Guaranteed investment, a. s., zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku ve znění zákona č. 333/2020 Sb., za užití § 7 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o trestní odpovědnosti právnických osob“, popř. „t. o. p. o.“), ve formě spolupachatelství podle § 9 odst. 3 věty (pozn. Nejvyššího soudu: bez bližšího určení, správně věty druhé, popř. in fine) t. o. p. o. [za skutky popsané pod body 4), 5), 6)]. Obviněnému Martinu Počepickému byl podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku za tento zločin a za sbíhající se zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, ve formě spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 7. 4. 2021, č. j. 53 T 2/2019-49218, který nabyl právní moci téhož dne, a za sbíhající se přečin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku, ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 18. 7. 2019, č. j. 2 T 9/2019-431, který nabyl právní moci dne 21. 11. 2019, uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání 5 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl uložen peněžitý trest ve výměře 550 denních sazeb, když výše jedné denní sazby byla určena na 5 000 Kč, tedy celkem 2 750 000 Kč. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí věci, a to notebooku stříbrné barvy se znakem jablka, serial no. CO2FD4HZDF91, a notebooku stříbrné barvy zn. Sony, IMEI 275237675000298. Podle § 71 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věci, a to peněžních prostředků na bankovním účtu Martina Počepického č. XY, vedeném u Českomoravské stavební spořitelny, a. s., které byly zajištěny až do celkové výše 126 679,20 Kč na základě usnesení policejního orgánu Policie ČR, Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, odboru hospodářské kriminality, ze dne 15. 12. 2014, č. j. KRPB-15740/TČ-2011-060082, a finanční částky ve výši 98 000 Kč, zajištěné při domovní prohlídce u Martina Počepického a složené na bankovní účet policejního orgánu u České národní banky, mininotebooku zn. Sony, bílé barvy, IMEI 354533021320538 a iPadu, stříbrné barvy, se znakem jablka, IMEI 012329002234234, serial no. V50486A2A90. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu týkající se obviněného Martina Počepického z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. 4. 2021, č. j. 53 T 2/2019-49218, který nabyl právní moci téhož dne, a z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 18. 7. 2019, č. j. 2 T 9/2019-431, který nabyl právní moci dne 21. 11. 2019, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Obviněné právnické osobě Guaranteed investment, a. s., byl podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku ve spojení s § 18 odst. 1, 2 t. o. p. o. a § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1 tr. zákoníku uložen peněžitý trest ve výměře 300 denních sazeb, když výše jedné denní sazby se určuje na 15 000 Kč, tedy celkem 4 500 000 Kč. Podle § 70 odst. 1 tr. zákoníku jí byl dále uložen trest propadnutí věci, a to pozemku parc. č. St. XY, jehož součástí je stavba s č. p. XY, pozemku parc. č. St. XY, na kterém stojí stavba bez č. p./č. e., pozemku parc. č. St. XY, jehož součástí je stavba bez č. p./č. e., pozemku parc. č. XY, nacházející se v obci a k. ú. XY, společně zapsané u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště XY, na LV č. XY. Tímtéž rozsudkem bylo současně rozhodnuto i o vině a trestu spoluobviněného R. Š. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněným Martinu Počepickému, R. Š. a právnické osobě Guaranteed investment, a. s., uložena povinnost společně a nerozdílně nahradit poškozeným: J. K., na náhradě majetkové újmy částku 1 885 869 Kč, O. R., na náhradě majetkové újmy částku 1 765 300 Kč. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená D. K., odkázána se svým nárokem uplatněným vůči obviněným R. Š., M. P. a právnické osobě Guaranteed investment, a. s., na náhradu majetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byly poškozené J. K., a O. R., odkázány se zbytkem svého nároku na náhradu majetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. Obviněný J. S. a obviněná právnická osoba První peněžní, s. r. o., IČ 29255139, byli podle § 226 písm. c) tr. ř. zproštěni obžaloby Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 30. 5. 2023 č. j. KZV 79/2021-227, podle níž bylo ve skutcích pod body I. 2) a II. 2) obžaloby spatřováno ve vztahu k nim spáchání zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že v žalobním návrhu označené skutky spáchali tito obvinění. Podle § 229 odst. 3 tr. ř. byla poškozená D. K. odkázána s nárokem na náhradu majetkové újmy uplatněným vůči těmto obviněným na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Citovaný rozsudek soudu prvního stupně napadli obvinění Martin Počepický a Guaranteed investment, a. s., odvoláními směřujícími proti všem výrokům, jež se jich týkaly. Vrchní soud v Praze k odvoláním těchto obviněných rozsudkem ze dne 5. 8. 2025, sp. zn. 10 To 9/2025, podle § 258 odst. 1 písm. d), f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil v celém výroku o trestu uloženému obviněnému Martinu Počepickému a ve výroku o trestu propadnutí věci uloženému obviněné Guaranteed investment, a. s., a s použitím § 261 tr. ř. i u již odsouzeného R. Š. ve výrocích, jimiž bylo rozhodnuto o nároku uplatněném poškozenou J. K. tak, že podle § 228 odst. 1 tr. ř. jsou obvinění Martin Počepický, R. Š. a Guaranteed investment, a. s., povinni společně a nerozdílně nahradit poškozené J. K. na náhradě majetkové újmy částku ve výši 1 885 869 Kč a podle § 229 odst. 2 tr. ř. se poškozená J. K. odkazuje se zbytkem svého nároku na náhradu majetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněný Martin Počepický byl odsouzen za zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku ve znění zákona č. 333/2020 Sb., ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, ohledně něhož zůstal napadený rozsudek v bodech 1, 2, 3 nedotčen, a za sbíhající se zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, ve formě spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 7. 4. 2021, č. j. 43 T 10/2017-49218, který nabyl právní moci téhož dne, a za sbíhající se přečin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku, ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 18. 7. 2019, č. j. 2 T 9/2019-431, který nabyl právní moci dne 21. 11. 2019, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 21. 11. 2019, č. j. 9 To 366/2019-473, podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl uložen peněžitý trest ve výměře 550 denních sazeb, když výše jedné denní sazby byla určena na 5 000 Kč, tedy celkem 2 750 000 Kč. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí věci, a to notebooku stříbrné barvy se znakem jablka, serial no. CO2FD4HZDF91, a notebooku stříbrné barvy zn. Sony, IMEI 275237675000298. Podle § 71 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věci, a to peněžních prostředků na bankovním účtu Martina Počepického č. XY, vedeném u Českomoravské stavební spořitelny, a. s., které byly zajištěny až do celkové výše 126 679,20 Kč na základě usnesení policejního orgánu Policie ČR, Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, odboru hospodářské kriminality, ze dne 15. 12. 2014, č. j. KRPB-15740/TČ-2011-060082, a finanční částky ve výši 98 000 Kč, zajištěné při domovní prohlídce u Martina Počepického a složené na bankovní účet policejního orgánu u České národní banky, mininotebooku zn. Sony, bílé barvy, IMEI 354533021320538, a iPadu, stříbrné barvy, se znakem jablka, IMEI 012329002234234, serial no. V50486A2A90. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu týkající se obviněného Martina Počepického z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. 4. 2021, č. j. 43 T 10/2017-49218, který nabyl právní moci téhož dne, a z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 18. 7. 2019, č. j. 2 T 9/2019-431, který nabyl právní moci dne 21. 11. 2019, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená J. K. odkázána se svým nárokem na náhradu majetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. Jinak zůstal napadený rozsudek nedotčen. II. Dovolání a vyjádření k nim 3. Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 8. 2025, sp. zn. 10 To 9/2025, podali obvinění Martin Počepický prostřednictvím obhájce JUDr. Vlastimila Rampuly a právnická osoba Guaranteed investment, a. s., prostřednictvím obhájce JUDr. Františka Štourače dovolání, oba s odkazem na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. 4. Obviněný Martin Počepický v dovolání namítl, že skutkové závěry soudu prvního stupně a popis skutku jsou v rozporu s výsledky dokazování. Nebylo prokázáno, že by byl na čemkoli trestném domluven s obviněným R. Š. Obviněný R. Š. v roce 2015 oslovil dovolatele s nabídkou prodeje nemovitostí ve vlastnictví poškozených J. K., D. K. a O. R., v nichž chtěly nadále bydlet a platit nájem, a takto chtěly řešit své dosavadní finanční závazky. V budoucnu také měly mít zájem tyto nemovitosti odkoupit zpět, pokud by se jim nebo jejim rodinným příslušníkům podařilo získat finanční prostředky na kupní cenu, která měla odpovídat tržní ceně v době prodeje. O okolnostech vzniku finančních závazků poškozených dovolatel nevěděl. Obviněná Guaranteed investment, a. s., neposkytovala úvěry a neměla tedy poskytnout úvěry ani poškozeným, což nebylo nijak prokázáno. Dovolatel při jednání obviněného R. Š. s poškozenými nebyl a neměl k tomu jako zástupce investora ani důvod. Do jednání s poškozenými vstoupil až v případě, že ve smluvním vztahu nastaly komplikace, což byl standardní postup. Nabídka obviněného R. Š. zapadala do podnikatelského plánu obviněné společnosti Guaranteed investment, a. s. Dovolatel na ni proto přistoupil a nechal připravit příslušné smluvní dokumenty (kupní smlouvu a nájemní smlouvu), které předal R. Š. jako zprostředkovateli k vyřízení podpisu od jednotlivých poškozených. Před podpisem ani při podpisu těchto dokumentů dovolatel s poškozenými nejednal, nic jim mylně neuváděl, nic nezastíral, vše bylo uvedeno v jednotlivých smluvních dokumentech, které byly podle dovolatele jasné a srozumitelné. Obviněný neměl jakoukoli povědomost o údajné důvěřivosti, finanční negramotnosti či manipulovatelnosti poškozených, jak to uzavřel nalézací soud, rovněž ani o tom, že by nebyly schopny porozumět textu jim předložených dokumentů, popřípadě byly nesvéprávné, a panují o tom vážné pochybnosti, jelikož tento závěr nebyl žádným věrohodným způsobem osvědčen. Dovolatel v souladu s § 4 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), presumoval, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to od nich mohl v právním styku důvodně očekávat. Dovolatel měl za to, že ze strany poškozených se jedná o účelové tvrzení, aby bezplatně získaly zpět nemovitosti, které dobrovolně a s plným vědomím prodaly společnosti Guaranteed investment, a. s., která rovněž za poškozené uhradila jejich závazky, čímž je od nich odbřemenila, a současně je za sjednané nájemné nechala bydlet v jejich původním domově. Pokud by tak společnost Guaranteed investment, a. s., nepostupovala, poškozené by o nemovitosti přišly v exekuci bez možnosti nemovitosti nadále užívat a bez možnosti tyto nemovitosti koupit zpět. 5. Smluvní dokumenty předané obviněnému R. Š. k zajištění podpisu poškozenými se dovolateli vrátily ověřené a podepsané bez připomínek a beze změn v textu. I z toho dovolatel dovozoval, že poškozené s obsahem smluv, zejména pak s výší kupní ceny a její úhradou, souhlasí. Kupní cenu předmětných nemovitostí dovolatel navrhl s ohledem na aktuální trh s nemovitostmi s přihlédnutím k jejich technickému stavu. Úhradu kupní ceny, zejména pak ve vztahu k jejímu použití na úhradu závazků jednotlivých poškozených, dovolatel do kupní smlouvy uvedl podle informací získaných od obviněného R. Š. Nebylo prokázáno, že by dovolatel měl před uzavřením kupních smluv informace o tom, že by poškozené neměly v úmyslu nemovitosti prodat. Takové informace se obviněnému nedostaly ani poté, co došlo ke vkladu práva vlastnického k předmětným nemovitostem do katastru nemovitostí pro společnost Guaranteed investment, a. s. Všechny poškozené přitom byly účastnicemi vkladového řízení, příslušným katastrálním úřadem jim bylo doručeno vyrozumění o zahájení vkladového řízení a také rozhodnutí o provedení vkladu. Ani v rámci tohoto řízení nezaznamenal obviněný ze strany poškozených žádné připomínky k převodu vlastnického práva. Vkladové řízení přitom nalézací soud vůbec nehodnotil a nečinil z něj žádné závěry, ač je to pro posouzení věci podstatné. Závěr o tom, že poškozené souhlasily nejen s prodejem nemovitostí, ale i s jejich dalším užíváním na základě nájemních smluv, obviněný učinil z prostého faktu, že poškozené začaly hradit nájemné podle uzavřených nájemních smluv. Tyto smlouvy byly dokonce i prodlužovány, k čemuž soud prvního stupně nikterak nepřihlédl. 6. Skutečnost, že obviněná Guaranteed investment, a. s., za poškozené uhradila jejich závazky vůči třetím osobám, soudy nevzaly vůbec v potaz a jako škodu označují v rozsudku soudu prvního stupně hodnotu nemovitostí určenou znaleckým posudkem, aniž by zohlednily okolnosti prodeje a aniž by od této hodnoty odečetly částky, které musela obviněná Guaranteed investment, a. s., do nákupu nemovitostí, resp. na výplatu závazků poškozených, vynaložit z vlastních prostředků. 7. Dovolatel dále vytkl, že nebyla naplněna subjektivní stránka v podobě požadovaného úmyslného zavinění. Soudy jej dovodily z údajné vědomosti obviněného o tom, že poskytuje druhé straně ne zcela odpovídající informace, z nichž následně tato strana mylně vychází, přičemž dojde ke vzniku škody, což však nepostačuje, jelikož současně musí být postaveno najisto, že obviněný chtěl porušit zájem chráněný trestním zákonem (viz. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2013, sp. zn. 3 Tdo 26/2013, a ze dne 20. 7. 2016, sp. zn. 3 Tdo 796/2016). V případě podvodu musí úmysl pachatele směřovat ke způsobení škody. Pokud však o možném způsobení škody v době svého jednání neví, případně ví, ale bez přiměřených důvodů spoléhá, že k němu nedojde, může jednat pouze v nedbalosti. Nebylo prokázáno, že by obviněný při sjednávání kupní smlouvy a nájemní smlouvy uvedl poškozené J. K., D. K. a O. R. zaviněně v úmyslu přímém či nepřímém v omyl. Všechny skutečnosti podstatné pro rozhodnutí poškozených, zda nemovitosti obviněné Guaranteed investment, a. s., prodají či nikoli a že s touto obviněnou uzavřou nájemní smlouvu, byly uvedeny v textu smluv. Obviněný poškozené nenutil k podpisu smluv a ani jim nesděloval žádné nepravdy, neboť u tohoto podpisu nebyl a nebyl ani s nikým domluven na tom, že bude poškozené smyšlenkami přesvědčovat k podpisu smluv, i když tyto je nebudou chtít dobrovolně podepsat. Nebylo prokázáno, že by se z kupní smlouvy či nájemní smlouvy obviněný nezákonně obohatil nebo vědomě a úmyslně nezákonně obohatil někoho jiného a že by někomu způsobil škodu nebo jednal v úmyslu škodu způsobit. Poškozeným žádná škoda nevznikla, neboť kupní ceny nemovitostí v době jejich prodeje poškozenými obviněnou Guaranteed investment, a. s., byly odpovídající cenám obvyklým v místě a čase s ponížením odpovídajícímu požadavku poškozených, tlumočenému obviněným R. Š. na urychlený prodej. Tento způsob stanovení kupní ceny při prodeji nemovitostí přitom běžně využívají komerční banky mající předmětné nemovitosti v zástavě pro úhradu svých splatných závazků. Obviněný upozornil na skutečnost, že poškozené proti navržené kupní ceně nijak nebrojily, ač jim v tom prokazatelně nikdo nebránil. Nikdo jim přece nebránil zeptat se na aktuální cenu jejich nemovitosti v nejbližší realitní kanceláři. Ani použitím kupní ceny na úhradu závazků poškozených identifikovaných v kupních smlouvách a osvědčených jejich ověřeným podpisem nemohla poškozeným vzniknout škoda, neboť jejich úhradou závazky poškozených zanikly. 8. Další důležitou okolností u trestného činu podvodu je vědomost druhé strany o rozhodných skutečnostech, resp. její možnosti tuto vědomost nabýt. Trestní odpovědnosti nebrání sama o sobě skutečnost, že poškozený si byl schopen prověřit skutečný stav rozhodných okolností, ale neučinil tak v důsledku ovlivnění ze strany pachatele ve formě podání nepravdivých informací nebo zamlčení podstatných informací. Trestní represe uplatněná proti jednomu z účastníků soukromoprávního vztahu nemůže nahrazovat nezbytnou míru opatrnosti druhého účastníka při ochraně jeho soukromých práv a nahrazovat instituty jiných právních odvětví, které jsou určeny k ochraně těchto práv (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 3. 2013, sp. zn. 11 Tdo 1121/2012). V souladu se zásadou subsidiarity trestní represe je tedy třeba zvážit, zda by neměla být věc řešena mimo rovinu trestního práva (např. občanskoprávní žalobou). Nebylo ani prokázáno, že by se dovolatel úmyslně podílel společným jednáním s další osobou či osobami na uvedeném trestném činu. Pokud soudy učinily závěr o podvodném jednání obviněného z nedostatečného intelektu poškozených, pak žádným důkazem soudy neprokázaly, že o takové nízké úrovni vědomí byl obviněný informován a takového stavu poškozených vědomě využil, jak plyne z výpovědí samotných poškozených i spoluobviněného R. Š. 9. Obviněný Martin Počepický proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 8. 2025, sp. zn. 10 To 9/2025, zrušil a podle § 265l odst. 1 tr. ř. Vrchnímu soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, případně podle § 265m odst. 1 tr. ř. sám ve věci rozhodl rozsudkem tak, že obviněného podle § 226 písm. b) tr. ř. zprostí obžaloby. Současně navrhl, aby předseda senátu Nejvyššího soudu do doby, než bude rozhodnuto o dovolání, podle § 265o odst. 1 tr. ř. odložil výkon rozhodnutí napadeného dovoláním. 10. Obviněná právnická osoba Guaranteed investment, a. s., v dovolání namítla, že nezískala jednáním svého statutárního orgánu žádný prospěch, takže skutek nebyl spáchán v zájmu právnické osoby. Obviněná uzavřela kupní smlouvy a nabyla celkem ve třech případech vlastnické právo k nemovitým věcem, za což zaplatila kupní cenu podle kupní smlouvy. Namísto jednoho aktiva, tj. finančních prostředků, získala jiné aktivum v podobě vlastnictví nemovitostí. Hodnota nemovitých věcí byla stanovena znaleckými posudky, podle nichž obvyklé ceny nemovitých věcí korelovaly s kupními cenami uvedenými v jednotlivých kupních smlouvách. Na straně obviněné proto nemohlo dojít ke zlepšení jejího postavení ani k jejímu obohacení. Situace by byla jiná, kdyby dovolatelka kupní cenu nezaplatila, případně nemovitosti nabyla za cenu nepřiměřeně nízkou. Potom by bylo možné konstatovat, že vlastnické právo k nemovitostem má vyšší hodnotu než vynaložené finance, čímž logicky dochází k obohacení na straně právnické osoby, což se však nestalo. Nabyté nemovitosti neposkytují dovolatelce žádnou další výhodu, protože se nejedná o zajímavé nemovitosti v zajímavých lokalitách. Naopak jsou dlouhodobě neudržované vlivem finanční situace na straně poškozených, kteří do nemovitostí neinvestují. 11. Dále dovolatelka vytkla, že soudy obou stupňů se nikterak nezabývaly otázkou, zda trestný čin nebyl spáchán statutárním orgánem na úkor právnické osoby, resp. zda dovolatelka jako právnická osoba nebyla ke spáchání trestného činu zneužita. V dané věci byli vedle dovolatelky odsouzeni i obvinění Martin Počepický a R. Š., přičemž výrok odsuzujícího rozsudku vychází ze společné domluvy těchto dvou osob, která měla spočívat v tom, že poškozeným podvodně podsunuli k podpisu kupní smlouvy, sami inkasovali část či celou kupní cenu a tímto se na úkor poškozených neoprávněně obohatili. K dokonání této trestné činnosti, tj. k získání vlastního obohacení, potřebovali zajistit zájemce o koupi, který jednak bude mít vlastní finanční prostředky k dispozici a současně nebude detailně celý obchod prověřovat, tedy nebude mít zájem se setkat s poškozenými, řešit finanční toky apod. K tomu posloužila dovolatelka, když zaplacením kupní ceny umožnila zbylým spoluobviněným získat vlastní majetkové obohacení. Statutární orgán dovolatelky obviněný Martin Počepický ji zneužil jako nástroj ke spáchání trestné činnosti, čímž umožnila vznik obohacení na straně obviněného R. Š. a osobám spřízněným s obviněným Martinem Počepickým. Dovolatelka uvedla, že se jedná o typický příklad spáchání trestné činnosti na úkor právnické osoby, resp. tato je ke spáchání trestné činnosti zneužita, kdy sama nic nezískává, a naopak umožňuje získat majetkový prospěch třetím osobám. Právnické osobě nelze přičítat trestný čin podle § 8 odst. 2 t. o. p. o., pokud jednající fyzická osoba spáchala protiprávní čin fakticky v rámci činnosti právnické osoby, ale na úkor této právnické osoby (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2017, sp. zn. 3 Tdo 38/2017). Založení trestní odpovědnosti právnické osoby je pak vyloučeno i v případech, kdy je právnická osoba zneužita ke spáchání trestné činnosti, ze které ale výnosy získala třetí osoba, v takovém případě není právnická osoba trestně odpovědná (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 924/2017). 12. Soudy nesprávně právně posoudily znaky zakládající trestní odpovědnost právnických osob, k níž je nezbytné, aby byl navíc naplněn alespoň jeden z dalších dvou formálních objektivních znaků, a to, že čin byl spáchán v zájmu právnické osoby, anebo v rámci její činnosti. Zákonný požadavek na pojem „v zájmu právnické osoby“ je třeba vykládat tak, že prospěch právnické osoby plynoucí pro ni ze spáchaného trestného činu prostřednictvím trestným činem dosažených benefitů jejích zaměstnanců či společníků/akcionářů musí mít takovou povahu, aby benefit zaměstnance (odměny) či společníka/akcionáře právnické osoby (dividenda) podmiňoval benefit samotné právnické osoby jako takové. Současně pojem „v zájmu právnické osoby“ je vykládán tak, že půjde o jakékoli jednání, kterým právnická osoba zlepšuje své postavení (tzn. získává majetek, vyšší zisk, veřejnou zakázku, vyšší podíl na trhu, nižší daňovou povinnost a další). 13. Obviněná právnická osoba Guaranteed investment, a. s., proto navrhla, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 8. 2025, sp. zn. 10 To 9/2025, a rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 9. 10. 2024, č. j. 16 T 47/2023-3109, zrušil a věc vrátil soudu prvého stupně k dalšímu řízení. 14. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve vyjádření k podaným dovoláním nejprve shrnul uplatněné dovolací námitky a vymezil obsah obviněnými uplatněných dovolacích důvodů. Konstatoval, že z hlediska soudy obou stupňů ustálených a provedenými důkazy spolehlivě podporovaných a přesvědčivě odůvodněných skutkových zjištění je zřejmé, že námitky obou dovolatelů týkající se způsobu hodnocení důkazů samy o sobě nenaplňují žádný z dovolacích důvodů. Nalézací soud pečlivě, přiléhavě a přesvědčivě hodnotil provedené důkazy a na jejich základě ustálil skutkový stav věci, jeho argumentaci podrobil kritické revizi a dále ji rozvedl soud druhého stupně, přičemž státní zástupce se se závěry soudů plně ztotožnil. Zejména z hodnotících pasáží soudních rozhodnutí není pochyb o tom, že rozhodná skutková zjištění významná z hlediska naplnění znaků trestného činu, jímž byli oba obvinění uznáni vinnými, s provedenými důkazy korespondují. Současně spolehlivě vyvracejí odůvodněnost dovolacích námitek, z nichž většina byla obviněnými uplatněna již v odvolacím řízení. Státní zástupce upozornil na to, že jakkoli obviněný Martin Počepický nemusel mít přesné informace o tom, jak přesně byla jednání s poškozenými obviněným R. Š. vedena (o vině obviněného R. Š. již bylo pravomocně soudy rozhodnuto), soudy správně při ustálení skutkového stavu věci vyšly z toho, že oba tito obvinění postupovali ve shodě, což mimo jiné potvrzují toky finančních prostředků z výplat kupní ceny realizovaných na účty s prokazatelnou vazbou na obviněné. Za dané situace je vyloučeno, aby se dovolatel vyvinil poukazem na to, že postupoval podle informací či spíše instrukcí od obviněného R. Š. Není přitom pochyb, že obvinění využili a zneužili snížené orientace poškozených v právních otázkách a jejich osobních problémů se zadlužením, což zásadně jejich počínání ovlivnilo, včetně okolností vztahujících se k tzv. vkladovému řízení. Jakkoli to obvinění rozporují, je správný, důkazy podložený skutkový závěr soudů, že obvinění R. Š. a Martin Počepický, jehož jednání je přičitatelné obviněné právnické osobě Guaranteed investment, a. s., postupovaly zcela ve shodě. 15. Skutkový stav byl správně ustálen i v otázce výše způsobené škody, v níž nalézací soud důsledně vycházel z hodnoty podvodně vylákaných nemovitostí (srov. body 60 až 63, 197 odůvodnění rozsudku), s čímž se odvolací soud důvodně ztotožnil (srov. bod 62 odůvodnění rozsudku). 16. Státní zástupce ve vztahu k dovolání obviněné Guaranteed investment, a. s., a jí deklarovaného důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nejprve vymezil základy trestní odpovědnosti právnické osoby podle zákona o trestní odpovědnosti právnických osob. Shrnul, že se nejedná o situaci, kdy by byl trestný čin spáchán proti zájmům obviněné právnické osoby či na její úkor, neboť soudy správně dovodily, že jednání obviněného Martina Počepického je za splnění podmínek ustanovení § 8 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) t. o. p. o. obviněné přičitatelné, a to při naplnění obou tzv. definičních znaků přičitatelnosti (vytýkatelnosti) jednání fyzické osoby osobě právnické, totiž znaku „jednání v zájmu“, tak znaku „v rámci činnosti“, jehož naplnění dovolatelka nijak nezpochybnila. Z pohledu obviněné se nejednalo o jednání úkorné, či proti zájmu, což by zcela jistě, s přihlédnutím k výše uvedené judikatuře Nejvyššího soudu, trestní odpovědnost obviněné vylučovalo, a to i v případě naplnění znaku „v rámci činnosti“. Z jednání obviněného Martina Počepického profitovala ziskem nemovitostí a v návaznosti na to i dalším majetkovým prospěchem, který jí měly tyto nemovitosti přinést, ať již v případě jejich nájmu či dalšího prodeje. Lze souhlasit s názorem, že jednání obviněného Martina Počepického při uzavření předmětných kupních smluv přitom nebylo ve vztahu k obviněné právnické osobě nijak excesivní, jak o tom svědčí i další faktické jednání dalších osob reprezentujících tuto obviněnou s poškozenými, ale i to, jak bylo dále nakládáno s podvodně získanými nemovitostmi, resp. kam směřovaly snahy o nakládání s nimi. Za daných skutkových zjištění je tedy splněna výše uvedená podmínka jednoznačného (spolehlivého) vyloučení možnosti, že obviněný Martin Počepický jako fyzická osoba jednající za obviněnou právnickou osobu jednal na její úkor. Současně při zohlednění konkrétních charakteristik jednání obviněného Martina Počepického jako zástupce obviněné právnické osoby představujícího její tzv. personální substrát nadaný vůdčí rolí, je vyloučeno dovozovat u obviněné splnění podmínek tzv. exkulpace (vyvinění) ve smyslu § 8 odst. 5 t. o. p. o. Za této situace soudy správně dovodily, že i pokud by byla v této společnosti přijímána příslušná opatření tzv. compliance management systému, měla by vzhledem k zjištěné faktické činnosti pouze zcela formální, nikoli funkční charakter. 17. Pokud jde o důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a obviněným Martinem Počepickým uplatněné námitky, že nejednal v podvodném úmyslu a poškozeným nezpůsobil škodu, soudy jim podle státního zástupce věnovaly nadstandardní pozornost a jejich závěry jsou správné (viz bod 221 a násl. a 225 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). Ve vztahu k vytýkanému porušení zásady subsidiarity trestní represe z důvodu nedostatečné obezřetnosti poškozených jako druhých účastníků smlouvami založených soukromoprávních vztahů státní zástupce uvedl, že tuto zásadu nelze chápat tak, že by umožňovala orgánům činným v trestním řízení přehlížet trestnou činnost, jež má rovněž soukromoprávní rozměr a připadá v úvahu, že se oběti trestné činnosti mohou domáhat náhrady škody či jiných plnění cestou civilního procesu. Typicky právě u trestného činu podvodu, který spáchal obviněný, existuje mezi účastníky zároveň i soukromoprávní vztah, přičemž pouhou existencí tohoto vztahu nelze aplikaci zásady subsidiarity trestní represe zdůvodňovat. Je tomu tak i proto, že trestný čin nepoškozuje pouze konkrétní oběť, ale v jistém morálním smyslu je poškozena vždy celá společnost, jejímž úkolem je pak na spáchané bezpráví adekvátně reagovat. V opačném případě bychom totiž popírali samotný smysl trestního práva. 18. V reakci na námitky obviněného Martina Počepického, jejichž podstatou je tvrzení o lehkovážném přístupu poškozených, státní zástupce uvedl, že je současně nutno zohlednit v minulosti vyslovený požadavek Nejvyššího soudu na přísnou individualizaci při posuzování a zohlednění konkrétních okolností daného jednání. Především nelze požadovat, aby fyzická či právnická osoba vstupující do soukromoprávního vztahu přistupovala ke smluvnímu partnerovi jako k potenciálnímu podvodníkovi a detailně vždy zkoumala jeho solidnost a solventnost. Pokud by byly obecně od osob oklamaných požadovány vysoké až přehnané nároky na jejich opatrnost, pachatelé podvodných jednání by takový argument mohli prakticky vždy úspěšně použít (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2016, sp. zn. 3 Tdo 60/2016). Při zohlednění obecného principu, že nikdo nesmí mít prospěch z vlastního podvodu, by kladení přehnaných požadavků na jednání poškozených ve výsledku mohlo vést k beztrestnosti řady pachatelů, neboť ti by se vždy mohli jednoduše dovolávat jejich případné neobezřetnosti (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 9. 2010 sp. zn. Pl. ÚS 34/0914). V předmětné věci byly ostatně osobnostní rysy poškozených důsledně posuzovány s využitím výsledků znaleckého zkoumání a soud prvního stupně učinil spolehlivý závěr o manipulovatelnosti a důvěřivosti poškozených, které obvinění při páchání trestné činnosti zneužili. 19. Státní zástupce v závěru svého vyjádření konstatoval, že dovolací argumentace obviněných v zásadě neobsahuje výtky podřaditelné pod dovolací důvod ve smyslu § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jelikož fakticky zpochybňují správnost právního posouzení skutku na podkladě polemiky se správnými skutkovými zjištěními soudů a z podstatné části je vystavěna na opakování námitek prolínajících se celým trestním řízením. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud dovolání obou obviněných odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněná. III. Přípustnost dovolání 20. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání jsou podle § 265a tr. ř. přípustná, že je podaly včas oprávněné osoby a že splňují náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání jsou zjevně neopodstatněná. IV. Důvodnost dovolání 21. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Oba dovolatelé shodně odkázali na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 22. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Tento důvod dovolání je tedy charakterizován třemi alternativními situacemi, kdy rozhodná skutková zjištění mající určující význam pro naplnění znaků trestného činu nemohou obstát. Stane se tak: a) protože jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, b) jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech, c) ve vztahu k nim nebyly bez konkrétních důvodů provedeny navrhované podstatné důkazy. Postačí, když je naplněna alespoň jedna z těchto tří alternativ. Platí také, že prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu nelze napadat jakákoliv skutková zjištění, ale jen ta, která mají určující význam pro naplnění znaků trestného činu, jenž je na nich založen. 23. Obviněný Martin Počepický zmíněný dovolací důvod uplatnil v první variantě, tedy že rozhodná skutková zjištění určující pro naplnění znaků trestného činu jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Obviněná právnická osoba Guaranteed investment, a. s., pod tento dovolací důvod fakticky nepodřadila žádné dovolací námitky a ani konkrétně neuvedla, v jaké variantě jej uplatnila. Pochybení podřaditelná pod vady spočívající v rozporu rozhodných skutkových zjištění s provedeným dokazováním relevantní z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud v projednávané věci nezjistil. Neshledal ani žádný zjevný rozpor skutkových zjištění majících určující význam pro naplnění znaků trestného činu s obsahem provedených důkazů. Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně ve spojení s odůvodněním rozhodnutí soudu odvolacího, který se se skutkovými závěry soudu prvního stupně ztotožnil (viz zejména body 194.–220. rozsudku soudu prvního stupně, body 54.–59. rozsudku odvolacího soudu), vyplývá přesvědčivý vztah mezi soudy učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. Obviněný Martin Počepický znovu zejména namítl, že s poškozenými nejednal, že nebyl předem domluven se spoluobviněným a již odsouzeným R. Š. na podvodném jednání spočívajícím v zisku nemovitostí a vylákání peněz z poškozených, že pouze zajišťoval některé smlouvy a o vylákání peněz a podstrčení nesouvisejících smluv nevěděl. Zpochybnil rovněž svoji vědomost o důvěřivosti, finanční negramotnosti či manipulovatelnosti poškozených, popřípadě že nebyly schopny porozumět textu jim předložených dokumentů. 24. Nelze nevidět, že námitky, jež obviněný uplatnil v dovolání, jsou v zásadě opětovným zopakováním jeho obhajoby z předchozích fází řízení, s níž se soudy nižších stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí řádně vypořádaly. V podrobnostech lze proto odkázat na odůvodnění soudů nižších stupňů, které se v dovolání zopakovanými námitkami proti skutkovým zjištěním soudů pečlivě zabývaly. K tomu není od věci poznamenat, že takový přístup dovolacího soudu k odůvodnění rozhodnutí není v kolizi s právem na spravedlivý proces, jelikož i celkem bohatá judikatura Evropského soudu pro lidská práva (dále „ESLP“), s níž koresponduje i judikatura Ústavního soudu, týkající se odůvodňování rozhodnutí soudů o opravném prostředku, připouští i stručné odůvodnění, které může přejímat pasáže z napadeného rozhodnutí či na ně odkazovat, musí však být z takového rozhodnutí o opravném prostředku patrné, jak se soud vypořádal s argumentací v něm obsaženou, resp. že se jí skutečně zabýval a nespokojil se jen se závěry soudu nižšího stupně (tak např. rozsudek ESLP ze dne 19. 12. 1997, č. 20772/92, ve věci Helle proti Finsku, rozsudek ze dne 21. 1. 1999, č. 30544/96, ve věci García Ruiz proti Španělsku; usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. I. ÚS 31/12, ze dne 7. 1. 2010, sp. zn. III. ÚS 3189/09, či ze dne 25. 10. 2016, sp. zn. II. ÚS 1153/16, aj., srov. na ně navazující usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2021, sp. zn. 5 Tdo 1345/2020, uveřejněné pod č. 37/2021 Sb. rozh. tr.). S ohledem na uvedené lze pouze ve stručnosti k dovolacím námitkám obviněných poznamenat následující. 25. Již soud prvního stupně zevrubně a pregnantně popsal stíhané jednání všech obviněných tak, že (zjednodušeně) v roce 2015 došlo k vyhledání poškozených J. K., D. K. a O. R., tj. starších zadlužených žen narozených v letech XY, XY a XY, což vyžadovalo aktivní jednání v předchozím vytipování osob vhodných podlehnout naplánovanému podvodnému jednání. Tyto vlastnily nemovitosti popsané v tzv. skutkové větě výroku o vině odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně. Obviněný Š. jim po získání jejich důvěry nabídl konsolidaci jejich stávajících dluhů (u společnosti Deprint, s. r. o., v případě poškozených J. K. a D. K. a společnosti APT Corp, s. r. o., v případě poškozené O. R.) spojenou s odkoupením jejich nemovitostí. 26. Obviněný R. Š. zprostředkoval poškozené J. K. smlouvu o podnikatelském úvěru č. 04/2015 se společností Urso Group SE jako úvěrující, a to ve výši 480 000 Kč se sjednaným úrokem ve výši 144 000 Kč a s poplatkem za zprostředkování, kterou se zavázala poškozená vrátit z výnosu prodeje předmětných nemovitostí zapsaných na LV č. XY pro obec a k. ú. XY do 2. 9. 2015. Poškozená J. K. se zavázala úvěr použít na všeobecné potřeby v rámci (re)financování svých podnikatelských aktivit (s povinností zajistit úvěr blankosměnkou, zástavním právem a písemně uznat dluh ve formě notářského zápisu), jímž měla vyplatit svůj původní významně nižší dluh společnosti Deprint, s. r. o., ve výši 35 000 Kč spolu s úroky. Tato poškozená pak dne 3. 9. 2015 udělila obviněnému R. Š. plnou moc, jímž ho zmocnila k jednání se společností Urso Group SE. Nalézací soud konstatoval, že výše tohoto úvěru neměla racionální oporu v jejích požadavcích a tato poškozená logicky ani neměla v úmyslu sjednat podnikatelský úvěr. Společnost Urso Group SE vydala dne 1. 9. 2015 závazné potvrzení o zániku zástavního práva, podle něhož zástavní právo k předmětným nemovitostem zanikne, pokud poškozená J. K. uhradí částku ve výši 713 000 Kč (obviněná Guaranteed investment, a. s., dne 4. 9. 2015 tuto částku uhradila na bankovní účet Urso Group SE). Obviněný R. Š. tak musel vědět, že úvěrovým podmínkám poškozená nemůže dostát, což sloužilo jako předpoklad pro následující činnost obviněných s jediným cílem ji připravit o nemovitost. Kupní cenu poškozené neuhradili, uhradili pouze dluh zajištěný zástavním právem váznoucím na odkupované nemovitosti. 27. Poškozená J. K. (jako dlužnice) dále současně uzavřela se společností Last Cash Help, s. r. o., jejímž jednatelem byl obviněný Martin Počepický, jako věřitelkou, dohodu o narovnání (poškozená ji podepsala dne 3. 9. 2015, obviněný Martin Počepický dne 7. 9. 2015), kterou se tato poškozená zavázala uhradit částku ve výši 900 000 Kč prostřednictvím částí kupní ceny podle kupní smlouvy uzavřené mezi obviněnou Guaranteed investment, a. s., a poškozenou (podepsanou poškozenou dne 3. 9. 2015), což odpovídalo jejímu závazku ze směnky vlastní vystavené poškozenou a rubopisem převedenou na společnost Last Cash Help, s. r. o., přičemž po zaplacení mělo dojít ke zničení této směnky. Kupní cena z této kupní smlouvy byla stanovena na částku 2 000 000 Kč a měla být vyplacena tak, že z kupní ceny bude zaplacen dluh ve výši 713 000 Kč na bankovní účet Urso Group SE, částku 900 000 Kč měla obviněná Guaranteed investment, a. s., převést na bankovní účet advokátní úschovy JUDr. Štourače (kterou po úhradě tento advokát převedl dne 11. 9. 2015 na bankovní účet L. P.) a zbývající část ve výši 387 000 Kč na bankovní účet Dextrum Invest, s. r. o. (společníkem i jednatelem byl obviněný R. Š.). Takto sjednaná kupní cena byla plně uhrazena bankovním převodem dne 4. 9. 2015 z bankovního účtu obviněné Guaranteed investment, a. s. Vklad vlastnického práva byl povolen dne 30. 9. 2015. Dne 4. 11. 2015 byla sjednána nájemní smlouva mezi obviněnou Guaranteed investment, a. s., a poškozenou J. K., která byla později vypovězena a dne 2. 3. 2017 byla mezi nimi sjednána dohoda o narovnání s tím, že z titulu smlouvy o nájmu vznikl dluh poškozené ve výši 768 410 Kč, který poškozená uznala. Obviněná Guaranteed investment, a. s., se pak snažila přimět tuto poškozenou k vyklizení předmětných nemovitostí, a to i prostřednictvím exekuce. Poškozená posléze kupní smlouvu v roce 2017 vypověděla, podala neúspěšně žalobu o určení vlastnického práva k předmětným nemovitostem, jakož i návrh na vydání předběžného opatření spočívajícího v zákazu zcizení nebo zatížení předmětných nemovitostí a taktéž trestní oznámení. Skutečným cílem těchto transakcí bylo podle nalézacího soudu legalizovat podvod učiněný na poškozené J. K. při prodeji nemovitosti, neboť mezi těmito smluvními stranami nebyla žádná sporná práva, která by měla být narovnávána, a nedošlo mezi nimi ani k žádnému souvisejícímu jednání, tedy tato dohoda byla součástí dokumentů, které byla poškozené J. K. podstrčeny zejména obviněným R. Š. Finanční prostředky ve výši 900 000 Kč se nedostaly do dispozice společnosti Last Cash Help, s. r. o., ale byly vyplaceny manželce obviněného Martina Počepického L. P. 28. Rovněž další poškozená D. K. dlužila ze spotřebitelského úvěru společnosti Deprint, s. r. o. Plně důvěřovala obviněnému R. Š. a za výsledek se velmi styděla. Nejprve ji obviněný R. Š. domluvil poskytnutí úvěru ve výši 550 000 Kč u společnosti První peněžní, s. r. o. (z něhož byl vyplacen dluh společnosti Deprint, s. r. o. a posléze jí měl být vyplacen zbytek peněz v hotovosti a převodem na její účet; byla jí předána toliko částka ve výši 25 000 Kč a na smlouvě o úvěru podepsala, že převzala i částku ve výši 127 628 Kč, ač se tomu tak nestalo). Posléze jí obviněný R. Š. podstrčil k podpisu několik dokumentů, aniž by se s nimi díky časovému tlaku tato poškozená seznámila. Jednalo se (obdobně jako v předchozím případě) o dohodu o narovnání ze dne 28. 8. 2015 se společností Last Cash Help, s. r. o., (zastoupenou obviněným Martinem Počepickým) zajištěnou směnkou vlastní s tím, že poškozené poskytla bezúročnou zápůjčku ve výši 500 000 Kč, kterou měla uhradit z kupní ceny nemovitosti, čímž se tento závazek splní. Dalším dokumentem byla kupní smlouva na nemovitosti specifikované ve skutku popsaném pod bodem 2) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně v obci XY uzavřená mezi poškozenou jako prodávající a obviněnou Guaranteed investment, a. s., zastoupenou členem představenstva obviněným Martinem Počepickým, jako kupující, se sjednanou kupní cenou ve výši 1 700 000 Kč, která měla být zaplacena ve prospěch bankovních účtů První peněžní, s. r. o., Dextrum Invest, s. r. o., (společníkem i jednatelem byl obviněný R. Š.) a Fast Money, s. r. o. (jejíž jednatelkou byla Š. P.), tedy nikoli k rukám poškozené D. K. Obviněná společnost Guaranteed investment, a. s., dne 28. 8. 2015 převedla na bankovní účty: společnosti První peněžní, s. r. o., částku 722 000 Kč, společnosti Fast Money, s. r. o., (k němuž měli podpisová oprávnění Š. a P. P.) částku 500 000 Kč, která byla obratem zaslána na bankovní účet L. P., a společnosti Dextrum Invest, s. r. o., (společníkem i jednatelem byl obviněný R. Š.) částku 478 000 Kč. Téhož dne byla uzavřena nájemní smlouva mezi poškozenou D. K. jako nájemkyní a obviněnou Guaranteed investment, a. s., zastoupenou členem představenstva obviněným Martinem Počepickým, jako pronajímatelkou. Poškozená s obviněnou v roce 2017 pak uzavřela dohodu o narovnání ohledně dlužné částky plynoucí z titulu nájmu dané nemovitosti, kterou obviněná nebude požadovat, pokud se jmenovaná poškozená z předmětné nemovitosti vystěhuje. Dále mezi sebou uzavřely v témže roce smlouvu o postoupení pohledávky, kdy poškozená postoupila svou pohledávku za obviněným R. Š. ve výši 478 000 Kč vzniklou ze smlouvy o zápůjčce ze dne 27. 8. 2015 s tím, že cena bude uhrazena obviněnou formou zápočtu oproti pohledávce, kterou obviněná evidovala jako dlužné nájemné. Obviněná se pak snažila domoci exekučního vystěhování této poškozené. Soud prvního stupně pak vyvodil, že sporná práva mezi poškozenou a společností Last Cash Help, s. r. o., ani mezi poškozenou a obviněnou Guaranteed investment, a. s., neexistovala, tudíž nebylo co narovnávat, ale mělo prostřednictvím nich dojít k legalizaci podvodu na poškozené. Stejně tak se konkrétní částka ve výši 500 000 Kč nedostala do dispozice Last Cash Help, s. r. o., jež nevedla s poškozenou žádné jednání o předmětu dohody, a finanční prostředky byly vyplaceny družce a později manželce obviněného Martina Počepického. 29. Konečně poškozená O. R. vlastnila bytovou jednotku č. XY v budově č.p.XY nacházející se v Praze-XY popsanou ve skutku pod bodem 3) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně. Dlužila společnosti APT Corp, s. r. o., částku 386 460 Kč ze smlouvy o úvěru mezi nimi uzavřenou se zřízením zástavního práva k předmětnému bytu. Posléze dne 28. 4. 2015 uzavřela smlouvu o úvěru č. 12/2015 ve výši 720 000 Kč se společností Urso Group SE jako úvěrující, když se zavázala dlužnou částku uhradit z prodeje jejího bytu, k němuž bylo zřízeno zástavní právo na základě zástavní smlouvy z téhož dne. Ze svého účtu pak po obdržení úvěrované částky snížené o 20 000 Kč vybrala částku 670 000 Kč a předala je obviněnému R. Š. Ten jí posléze pod smyšlenou záminkou podstrčil k podpisu několik dokumentů, s nimiž se dostatečně neseznámila. Konkrétně podepsala smlouvu o zprostředkování ze dne 21. 9. 2015 uzavřenou mezi Last Cash Help, s. r. o., (v zastoupení obviněným Martinem Počepickým) jako zprostředkovatelkou a poškozenou jako zájemkyní o uzavření obchodní transakce ohledně úvěru, zápůjčky, koupě a prodeje nemovitostí se sjednanou provizí 200 000 Kč ve prospěch zprostředkovatelky. Téhož dne uzavřela smlouvu o bezúročné půjčce ve výši 682 000 Kč jako zapůjčitelka se společností Dextrum Invest, s. r. o., (zastoupenou obviněným R. Š.) jako vydlužitelkou. Téhož dne uzavřela kupní smlouvu na předmětný byt jako prodávající s kupující obviněnou Guaranteed investment, a. s., se sjednanou kupní cenou ve výši 2 000 000 Kč s tím, že měla být uhrazena tak, že z ní bude uhrazen dluh vůči Urso Group SE ve výši 950 000 Kč, dluh vůči APT Corp, s. r. o., ve výši 168 000 Kč a část kupní ceny ve výši 200 000 Kč bude vložena do advokátní úschovy JUDr. Františka Štourače a zbytek ve výši 682 000 Kč bude převeden na bankovní účet Dextrum Invest, s. r. o. (společníkem i jednatelem byl obviněný R. Š.). Tyto úhrady obviněná Guaranteed investment, a. s., provedla dne 22. 9. 2015. Následně poškozená s obviněnou Guaranteed investment, a. s., uzavřely dne 27. 1. 2016 nájemní smlouvu k předmětnému bytu, aby v něm poškozená mohla bydlet. Byt posléze obviněná Guaranteed investment, a. s., zastoupená obviněným Mrtinem Počepickým, prodala J. a P. M. na základě kupní smlouvy ze dne 19. 5. 2016 za sjednanou kupní cenou 2 300 000 Kč. 30. U všech tří poškozených, které byly zkoumány znalci z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie i psychologie, bylo podle nalézacího soudu evidentní, že se neorientují v právních pojmech, kterým nerozumí, a byly vedeny snahou se zbavit svých dosavadních dluhů, plně důvěřovaly obviněnému R. Š., přestože měly možnost se s jednotlivými dokumenty seznámit, což ne zcela učinily pro jejich složitost a nevěnovaly jim dostatečnou pozornost, kterou obviněný R. Š. překlenoval důvěrou, kterou k němu chovaly. Úspěšnost svého jednání umocňoval i vytvořením časového tlaku při podpisu dokumentů a jednotlivých smluv poškozenými, kterému podlehly a podepsaly je bez rámcové znalosti. Informování poškozených ze strany katastru nemovitostí prostřednictvím doručení jednotlivých rozhodnutí o zápisech a výmazech práv (včetně zástavních práv) z katastru nemělo na ně podstatnější vliv, jelikož pro jejich četnost věc činilo pro ně o to více nepřehlednější, což bylo záměrem obviněných. 31. Již odvolací soud se plně vypořádal s námitkou dovolatele Martina Počepického znovu opakovanou i v dovolání, že obviněný Martin Počepický s poškozenými nejednal a neměl o jednání s nimi relevantní informace. V bodě 59 odůvodnění napadeného rozsudku shrnul, že tento obviněný nemusel mít přesné informace o tom, jak byla tato jednání vedena, když s obviněným R. Š. postupovali ve shodě (jak je popsáno zejména v bodě 217 rozsudku soudu prvního stupně). Na jejich domluvený postup jednoznačně ukazují toky finančních prostředků z výplat kupní ceny, jak byly zjištěny v případech všech poškozených. Obviněný R. Š. nastolil situace, z níž těžili jak přímo obviněná Guaranteed investment, a. s., primárně ziskem nemovitostí, tak obvinění R. Š. i Martin Počepický, když finanční plnění bylo odesláno předně na účty, z nichž je návaznost na jejich osoby naprosto zřejmá, ať již šlo o společnosti, v nichž se angažovali, resp. o účty osob blízkých obviněnému Martinu Počepickému. Námitky obviněného Martina Počepického uplatněné v odvolání a zopakované v dovolání jsou nekonzistentní, pokud tvrdil, že stran úhrady kupní ceny postupoval podle informací získaných od obviněného R. Š., což neodpovídá ani tomu, co sám k věci připustil, když se snažil odůvodnit vlastní profit na každé z kupních smluv (srov. bod 59 odůvodnění napadeného rozsudku). 32. S ohledem na výše uvedené nelze než uzavřít, že skutková zjištění soudů jsou správná a odpovídají výsledkům dokazování, které bylo provedeno v souladu se zákonnými ustanoveními. Soudy postupovaly při hodnocení důkazů důsledně podle § 2 odst. 6 tr. ř. a učinily skutková zjištění, která řádně zdůvodnily. Důkazy hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a v odůvodnění rozhodnutí v souladu s požadavky § 125 odst. 1 tr. ř. vyložily, jak se vypořádaly s obhajobou obviněného a proč jí neuvěřily. Skutkové zjištění, že obvinění R. Š. a Martin Počepický, jehož jednání je přičitatelné obviněné právnické osobě Guaranteed investment, a. s., jak bude dále uvedeno, postupovaly ve shodě, koresponduje s výsledky provedeného dokazování. Nutno podotknout, že není úkolem Nejvyššího soudu coby soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a že své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami dovolatele, není dovolacím důvodem, neznamená porušení pravidel spravedlivého procesu a samo o sobě závěr o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. 33. V pořadí druhý uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je naplněn za předpokladu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. 34. Obviněný Martin Počepický namítl absenci svého úmyslného zavinění s tím, že nebylo prokázáno, že by při sjednávání kupní smlouvy a nájemní smlouvy úmyslně uvedl poškozené J. K., D. K. a O. R. v omyl, které se o podmínkách prodeje mohly a měly dozvědět z textu smluv, které podepsaly. Obviněný poškozené nenutil k podpisu smluv ani jim nesděloval žádné nepravdy, neboť u tohoto podpisu nebyl a nebyl ani s nikým domluven na tom, že bude poškozené smyšlenkami přesvědčovat k podpisu smluv, i když tyto je nebudou chtít dobrovolně podepsat. Rovněž sebe nebo jiného vědomě a úmyslně neobohatil. Nevěděl o možném způsobení škody, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že se tak nestane, tedy jednal nanejvýše v nedbalosti. 35. Zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku ve znění zákona č. 333/2020 Sb., se dopustí, kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku značnou škodu. Značnou škodou se podle § 138 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku, ve znění účinném od 1. 10. 2020, pro účely tohoto zákona rozumí škoda dosahující částky nejméně 1 000 000 Kč. Objektem trestného činu podvodu je cizí majetek. Cizím majetkem se rozumí majetek, který nenáleží pachateli nebo nenáleží výlučně jemu. Objektivní stránka spočívá v tom, že pachatel jiného uvede v omyl, jeho omylu využije nebo mu zamlčí podstatné skutečnosti, v důsledku čehož tato osoba provede majetkovou dispozici a tím vznikne na cizím majetku škoda (v daném případě značná) a dojde k obohacení pachatele nebo jiné osoby. Skutková podstata § 209 odst. 1 tr. zákoníku vyžaduje úmyslné zavinění pachatele (§ 13 odst. 2, § 15 tr. zákoníku), ve vztahu ke způsobené značné škodě je postačující, zavinil-li ji pachatel jen z nedbalosti [§ 16, § 17 písm. a) tr. zákoníku]. Podle tzv. právní věty výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně obvinění Počepický a Guaranteed investment a. s. (a obviněný R. Š.), jej spáchali ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku tím, že sebe a jiného obohatili tím, že uvedli někoho v omyl a způsobili tak na cizím majetku značnou škodu. 36. Z hlediska posouzení, zda jde o konkrétní čin, je rozhodující subjektivní stránka, totiž k jakému následku směřoval úmysl pachatele; zavinění je v takových případech určujícím kritériem pro použití právní kvalifikace. Zavinění je podle § 15 a § 16 tr. zákoníku vybudováno: a) na složce vědění (intelektuální), která zahrnuje vnímání pachatele, tj. odraz předmětů, jevů a procesů ve smyslových orgánech člověka, jakož i představu předmětů a jevů, které pachatel vnímal dříve nebo ke kterým dospěl svým úsudkem na základě znalostí a zkušeností, b) na složce vůle, zahrnující především chtění nebo srozumění, tj. v podstatě rozhodnutí jednat určitým způsobem se znalostí podstaty věci. Jestliže pachatel rozhodné skutečnosti nechce, ani s nimi není srozuměn, není tu žádný volní vztah. Podle § 15 odst. 1 tr. zákoníku trestný čin je spáchán úmyslně, jestliže pachatel a) chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem (úmysl přímý), nebo b) věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn (úmysl nepřímý, eventuální). Podle § 15 odst. 2 tr. zákoníku srozuměním se rozumí i smíření pachatele s tím, že způsobem uvedeným v trestním zákoně může porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem. Podle ustálené teorie i praxe je zavinění vnitřní, psychický vztah pachatele k podstatným složkám trestného činu. 37. Jak přímý, tak i nepřímý úmysl nelze v žádném případě jen předpokládat, nýbrž je nutno jej na základě zjištěných okolností prokázat. Závěr o úmyslu lze učinit i z objektivních skutečností, např. z povahy činu, způsobu jeho provedení nebo ze zjištěných okolností subjektivní povahy, např. z pohnutky činu. Zavinění je výslednicí (mimo jiné) i osobních vlastností pachatele, a lze proto také z nich na formu zavinění usuzovat (k tomu např. rozhodnutí uveřejněné pod č. 41/1976 Sb. rozh. tr.). 38. Námitce obviněného Martina Počepického o absenci jeho úmyslného zavinění nelze přisvědčit. Zejména soud prvního stupně důsledně zdůvodnil, jakými úvahami se pro vyvození přímého úmyslu podle § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku tohoto obviněného (jakož i obviněného R. Š.) řídil a zohlednil všechny relevantní okolnosti s tím související (srov. body 225 a 226 odůvodnění jeho rozsudku). Obvinění Martin Počepický i R. Š. podle něj svým aktivním jednáním po vzájemné dohodě uvedli v omyl poškozené J. K., D. K. a O. R. a zneužili jejich důvěřivosti a špatné finanční situace. Obviněný R. Š. nejprve zprostředkoval poškozeným úvěry a část peněžních prostředků takto získaných od poškozené O. R. si ponechal pro vlastní potřebu a dále úmyslně lživě sdělil poškozeným, že úvěry nemusí splácet. Poškozené se následně dostaly do výraznějších finančních potíží, a pod záminkou jejich řešení jim obviněný R. Š. po dohodě s obviněným Martinem Počepickým podstrčil k podpisu další listiny, zejména smlouvu o prodeji nemovitosti ve prospěch obviněné Guaranteed investment, a. s., aniž by poškozené o tomto kroku a obsahu dokumentů informoval. Obviněná společnost tak získala do svého vlastnictví nemovitosti, za které sice zaplatila kupní cenu, nicméně tyto peněžní prostředky dané poškozené neobdržely, ale přes bankovní účty jiných společností, advokátní úschovy a účty členů rodiny se dostaly do dispozice obviněných Martina Počepického a R. Š. Oba pachatelé tedy uvedli jinou osobu v omyl, oba v úmyslu obohatit sebe i jiného a oba se tak tímto svým jednáním podíleli na způsobení značné škody. 39. Jednotlivé na sebe úzce navazující kroky vůči poškozeným a podpisy jednotlivých dohod a smluv, u nichž nelze s ohledem na jejich provázanost pochybovat, že byly předem domluveny, když sám obviněný Martin Počepický podle svého vyjádření přichystal smlouvy o koupi a nájmu předmětných nemovitostí, byť nebyl v okamžik jejich podpisu danou konkrétní poškozenou bezprostředně přítomen, jednoznačně usvědčují obviněné z jejich společné dohody a z promyšleného podvodného jednání s cílem připravit poškozené o nemovitosti. Společný úmysl obviněných zahrnoval jak jejich společné jednání spočívající v získání nemovitostí pro obviněnou společnost Guaranteed investment, a. s., kdy kupní ceny skončily přes různé prostředníky v rukách obviněných, popřípadě jimi ovládaných společností nebo v rukách rodinných příslušníků obviněného Martina Počepického. Obviněná Guaranteed investment, a. s., dále profitovala i z nájmu hrazených poškozených, které v nemovitostech, o které je obviněná připravila, nadále bydlely. Současně uměle podstrčením smluv o (podnikatelských) úvěrech, zápůjčce a zejména jednotlivých dohod o narovnání s poškozenými, ač mezi nimi nebyla sporná práva, podvodně vylákali další finanční prostředky, o nichž neměly poškozené ponětí a nemohly mít zájem na vzniku takových závazků. Jak správně dovodil soud prvního stupně, veškeré postupné úkony obvinění činili souladně a v časové návaznosti, proto jejich jednání muselo nutně vycházet ze společné předchozí dohody. Pro spolupachatelství není vyžadováno, aby se spolupachatelé účastnili veškerých kroků vedoucích k dokonání trestné činnosti, postačí pouze, že k dokonání trestné činnosti spolupachatel významně přispěl, což se v návaznosti na rozdělení rolí mezi obviněnými zcela nepochybně stalo. Uvedené podporují také jednotlivé kroky, jimiž se obvinění R. Š. i Martin Počepický snažili legalizovat peněžní prostředky, které jim byly vyplaceny z kupní smlouvy, podstrčením dalších dokumentů a smluv, které by jinak poškozené pro zásadní rozpor s jejich zájmy nikdy neuzavřely, a tím legalizovali příjmy obviněných Martina Počepického, R. Š. a Guaranteed investment, a. s., což jednoznačně prokazuje kooperaci obviněných R. Š. a Martina Počepického i jejich spolupráci (srov. bod 226 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). 40. Až poněkud nepatřičně vyznívá výtka obviněného Martina Počepického, že soudy nezohlednily při stanovení škody, že obviněná Guaranteed investment, a. s., za poškozené uhradila jejich závazky vůči třetím osobám. Soud prvního stupně pečlivě zmapoval převody peněz a správně dovodil, že původní dluhy poškozených byly povětšinou uhrazeny právě jen proto, aby související zástavní práva váznoucí na předmětných nemovitostech, které podvodným jednáním získala obviněná Guaranteed investment, a. s., zanikla a nebyly jimi zatíženy. Již odvolací soud v bodě 62 napadeného rozsudku konstatoval, že výše škody je dána hodnotou nemovitostí, o něž byly poškozené podvodně připraveny, jak podle něj správně vyvodil soud prvního stupně v bodě 197 odůvodnění svého rozsudku, přičemž jejich dílčí výplatu a uhrazené závazky je namístě zohledňovat v rámci náhrady škody. Nalézací soud zde rovněž shrnul, že celkový rozsah škody nelze snižovat o úvěr vyplacený jednotlivým poškozeným, neboť tímto si obvinění pouze vytvářeli podmínky pro konečný záměr v podobě převodu nemovitostí, a uvedené finanční prostředky si z velké většiny (mimo zaplacení úvěrů, kde hrozila exekuce nemovitosti) ponechal obviněný R. Š. 41. Dovolací soud nemůže akceptovat ani výhradu obviněného Martina Počepického vztahující se ke zpochybnění jeho vědomosti o údajné důvěřivosti, finanční negramotnosti či manipulovatelnosti poškozených. Obviněný vyvozoval, že trestní represe nemůže nahrazovat nezbytnou míru opatrnosti poškozených a dával ke zvážení, zda by věc neměla být řešena mimo rovinu trestního práva. 42. Ústavní soud opakovaně vysvětlil, kdy je třeba zdržet se použití trestního práva. Typově jde o věci, které vzešly z poměrů soukromého práva, tedy jednání, které mají silný soukromoprávní základ. Protože se případné spory řeší cestou soukromého práva, je ústavně nepřípustné, aby stát prostředky trestního práva prosazoval soukromá subjektivní práva a zájmy za jednotlivce (srov. nález ze dne 28. 4. 2010, sp. zn. I. ÚS 541/10, ze dne 29. 4. 2014, sp. zn. I. ÚS 3113/13, ze dne 5. 11. 2019, sp. zn. II. ÚS 474/19, ze dne 25. 3. 2026, sp. zn. IV. ÚS 455/26, atd.). Na druhou stranu ani převažující soukromoprávní povaha bez dalšího nevyjímá protiprávní jednání ze zorného pole trestního práva. Vše závisí na konkrétních okolnostech případu (nález ze dne 29. 3. 2023, sp. zn. IV. ÚS 3470/22, body 80 a 81). Nejvyšší soud je přesvědčen, že existencí soukromoprávního vztahu mezi obviněnými a poškozenými nelze aplikaci zásady subsidiarity trestní represe u typicky podvodného jednání obviněných odůvodnit, jak ostatně výstižně poznamenal i státní zástupce ve svém vyjádření. 43. Nejvyšší soud v této souvislosti pro úplnost připomíná, že podle jeho ustálené judikatorní praxe se o podvodné jednání jedná také tehdy, je-li poškozený schopen zjistit nebo ověřit skutečný stav rozhodných okolností, avšak je ovlivněn působením pachatele ve formě podání nepravdivých informací nebo zamlčení podstatných okolností, takže si je v důsledku pachatelova jednání neověří buď vůbec, nebo tak neučiní včas (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 11. 2003, sp. zn. 5 Tdo 1256/2003, ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 8 Tdo 1641/2014, ze dne 18. 11. 2015, sp. zn. 6 Tdo 1137/2015, ze dne 11. 5. 2022, sp. zn. 8 Tdo 358/2022, aj.). Nelze také pustit ze zřetele, že ochrana vlastních majetkových zájmů poškozených je limitována jejich schopnostmi a možnostmi je uchránit před jednáním osob, které páchají trestnou činnost, obzvláště když se jedná o soukromé osoby (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 11. 2003, sp. zn. 5 Tdo 1256/2003). Možnost podvedené osoby, aby si sama zjistila skutečný stav věci, bez dalšího nevylučuje, aby její jednání bylo ovlivněno jednáním pachatele trestného činu podvodu, který podvedeného uvede v omyl. K tomu lze uvést, že pro poměrně sofistikovaný soubor jednotlivých typů smluv, které na sebe navazovaly, související vznik a zánik vlastnického práva a zástavních práv a jejich vklady do katastru nemovitostí a výmazy z něj by v nastolené situaci i svéprávná osoba mající rozum průměrného člověka s vynaložením běžné péče a opatrnosti ve smyslu § 4 odst. 1 o. z. mohla mít potíže se v jednotlivých smluvních vztazích zorientovat a pravděpodobně by potřebovala právní poradenství. U poškozených jako zadlužených osob, i s ohledem na jejich věk a nižší finanční gramotnost, se dalo předvídat, že takové poradenství nevyhledají, když jim scházely finanční prostředky na případnou pomoc advokáta. Jak ostatně poznamenal i státní zástupce, osobnostní rysy poškozených byly důsledně posuzovány s využitím výsledků znaleckého zkoumání a soud prvního stupně učinil spolehlivý závěr o manipulovatelnosti a důvěřivosti poškozených, které obvinění při páchání trestné činnosti zneužili. Námitky obviněného Martina Počepického jsou proto neopodstatněné, neboť záměrem stíhaného jednání bylo právě vyhledat tomu odpovídající zmanipulovatelné osoby, které v důvěře v konsolidaci svých dluhů podlehnou ve finanční tísni nepravdivým okolnostem, tedy nechají se uvést v omyl, což jak bylo v předchozím řízení prokázáno, poškozené zcela splňovaly. Pakliže obviněný R. Š. v dohodě s obviněným Martinem Počepickým sám našel a oslovil osoby, u nichž si ověřil, že nebudou vykazovat nezbytnou míru opatrnosti jako druhého účastníka smluvního soukromoprávního vztahu, nelze se právě absence jejich opatrnosti posléze dovolávat tak, že je vyloučena trestní odpovědnost obviněných. 44. Je třeba také poznamenat, že v nyní posuzovaném případě se nejednalo o prostý prodej nemovitostí, z něhož by byly uhrazeny dluhy poškozených a zbytek kupní ceny jim byl vyplacen. Těžko si lze představit, že by se poškozené zavazovaly dobrovolně k novým značně vyšším dluhům, bez dalšího předávaly obviněnému R. Š. částku 670 000 Kč, jak tomu bylo u poškozené O. R., zapůjčovaly peníze obviněným, uzavíraly dohody o narovnání, ač nebylo co narovnávat, apod., které byly v jejich zásadní neprospěch a nemohly logicky mít v úmyslu tak činit. Poškozeným vznikly stíhaným jednáním obviněných R. Š., Martina Počepického a Guaranteed investment, a. s., řádově mnohem větší dluhy vůči obviněným nebo jimi ovládaným společnostem a uzavřely smlouvy, které byly pro ně jednoznačně nevýhodné, když byly uvedeny v omyl všemi třemi obviněnými, že se tím zbaví svých dluhů, a tedy ve výsledku skončily bez svých nemovitostí a ještě více zadlužené. Všechny tři poškozené obdržely od obviněných minimum peněz, když bylo zejména i v kupních smlouvách o prodeji jednotlivých nemovitostí sjednáno, že se kupní cena vyplatí jiným subjektům než poškozeným, včetně obviněných a jimi ovládaných společností, popřípadě (i přes advokátní úschovu JUDr. Františka Štourače, nynějšího obhájce obviněné Guaranteed investment, a. s.) se nikoli nepodstatná část kupní ceny dostala k rukám družky a později manželky obviněného Počepického L. P. Všichni obvinění jednali se společným úmyslem směřujícím k tomu, aby společným jednáním způsobili výsledek uvedený v zákoně v podobě společného cíle obohatit sebe i další osoby, když uvedli poškozené v omyl a způsobili tak na jejich majetku značnou škodu. Společný úmysl nelze ztotožňovat s výslovnou dohodou spolupachatelů, která není vyžadována (postačí konkludentní dohoda - srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 1925, sp. zn. Zm II 604/24). Každý z obviněných v určité fázi zastával svou roli, kdy zejména obviněný R. Š. kontaktoval, vzbudil důvěru a přesvědčil poškozené, aby podepsaly pro ně nevýhodný balík smluv a dohod, v nichž se neorientovaly, a tyto jim dal podepsat, obviněný Martin Počepický přichystal předmětné smlouvy a dále jménem obviněné Guaranteed investment, a. s., popřípadě společnosti Last Cash Help, s. r. o., uzavíral další smlouvy a dohody o narovnání, ač mezi těmito společnostmi a poškozenými neexistovala sporná práva, k jejichž narovnání mělo docházet, aby legitimizovali jejich závazky a dluhy, které obvinění poškozeným uměle vytvořili, čímž chtěli zastřít své podvodné jednání. 45. Ve vztahu k námitce obviněné Guaranteed investment, a. s., ohledně její trestní odpovědnosti jako právnické osoby a přičitatelnosti jednání obviněného jako jejího statutárního orgánu lze uvést následující. 46. V obecné rovině lze připomenout, že podle § 8 odst. 1 písm. a) t. o. p. o. trestným činem spáchaným právnickou osobou je protiprávní čin spáchaný jejím jménem nebo v rámci její činnosti, jednal-li tak statutární orgán nebo člen statutárního orgánu, anebo jiná osoba ve vedoucím postavení v rámci právnické osoby, která je oprávněna jménem nebo za právnickou osobu jednat, jestliže jí ho lze přičítat podle odstavce 2. Podle § 8 odst. 2 písm. a) tohoto zákona právnické osobě lze přičítat spáchání trestného činu uvedeného v § 7, jestliže byl spáchán jednáním orgánů právnické osoby nebo osob uvedených, mimo jiné, v odstavci 1 písm. a). 47. Spáchání trestného činu právnickou osobou tedy vyžaduje (v konkrétním případě) splnění následujících předpokladů: 1. jde o čin protiprávní, 2. protiprávní čin je spáchán v zájmu anebo v rámci její činnosti, 3. protiprávní čin je spáchán osobou uvedenou v § 8 odst. 1 písm. a) t. o. p. o. a 4. musí být přičitatelný právnické osobě podle § 8 odst. 2 písm. a) t. o. p. o. 48. V návětí odst. 1 § 8 t. o. p. o. stanoví základní předpoklady pro přičtení některého trestného činu uvedeného v § 7 tohoto zákona právnické osobě, a to že takový protiprávní čin byl spáchán některou ze zde uvedených osob v jejím zájmu nebo v rámci její činnosti. Jde v podstatě o korektiv, který má zabránit tomu, aby byla právnická osoba volána k odpovědnosti za excesy osob uvedených v § 8 odst. 1 písm. a), b), c) či d), které nemají žádnou požadovanou souvislost s právnickou osobou. Pro vyvození trestní odpovědnosti právnické osoby postačí naplnění i jen jednoho z požadovaných vztahů právnické osoby k jednání některé z uvedených osob, které jsou zde uvedeny alternativně. Protože všechny tyto korektivní znaky jsou stanoveny k vyloučení excesů jednajících osob uvedených v § 8 odst. 1 písm. a) [jakož i písm. b), c) či d)] t. o. p. o., je třeba je vykládat spíše restriktivně, a to s přihlédnutím ke smyslu a účelu t. o. p. o. Není vyloučeno, že jednající osoba spáchá protiprávní čin sice fakticky v rámci její činnosti, ale takový čin bude spáchán na její úkor. V takovém případě dozajista není smyslem zákona, aby byla vůči právnické osobě uplatňována trestní odpovědnost, a to přestože jinak platí obecný princip, že právnická osoba odpovídá za volbu osob oprávněných za ni jednat (jakož i osob, které působí v řídících a kontrolních orgánech). Při posuzování excesů jednajících osob je třeba uplatnit zásadu, že pokud byl čin v zásadě spáchán proti zájmům právnické osoby nebo dokonce na její úkor, nelze dovodit trestní odpovědnost takto poškozené právnické osoby a bude uplatněna pouze trestní odpovědnost osoby jednající (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní odpovědnost právnických osob. Komentář. 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2018, s. 194, 195; shodně ŠÁMAL, P., VOKOUN, R., NOVOTNÝ, O. a kol. Trestní právo hmotné. 4. díl. Trestní odpovědnost právnických osob. Změny v trestních zákonech po 1. 1. 2010. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, s. 34, 35, přiměřeně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2015, sp. zn. 8 Tdo 627/2015, uveřejněné pod č. 23/2016 Sb. rozh. tr.). 49. Nejvyšší soud v této souvislosti znovu připomíná, že jednání osob uvedených v § 8 odst. 1 písm. a) t. o. p. o. spočívající ve spáchání trestného činu lze přičíst právnické osobě vždy, jestliže jednání takové osoby bylo činěno v jejím zájmu nebo uvedená osoba jednala v rámci činnosti právnické osoby. S ohledem na námitky dovolatelky je třeba soustředit pozornost primárně k otázce, zda byl protiprávní čin spáchán v zájmu obviněné právnické osoby. Protiprávní čin je spáchán v zájmu právnické osoby, má-li z něho právnická osoba buď majetkový prospěch, nebo jakýkoliv imateriální prospěch, či získá-li jakoukoliv výhodu. V zájmu právnické osoby je i takové jednání, které zlepšuje postavení společníků či jiných osob ve společnosti, a to včetně jejích zaměstnanců. Odborná literatura shrnuje, že čin je spáchán v zájmu právnické osoby, jestliže zlepšuje nebo alespoň oproti jiným zachovává stávající postavení předmětné právnické osoby v oblasti jejího působení (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní odpovědnost právnických osob. Komentář. 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2018, s. 193, 194). 50. Soud prvního stupně ve vztahu k přičitatelnosti jednání obviněného Martina Počepického jako člena představenstva dovolatelky jako jejího statuárního orgánu citoval ustanovení § 8 odst. 1 písm. a) a b) t. o. p. o. a odstavec 5 téhož ustanovení týkající se vyvinění právnické osoby z trestní odpovědnosti. Uzavřel, že nebylo zjištěno, že by dovolatelka vynaložila veškeré úsilí, které na ní bylo možno spravedlivě požadovat, aby spáchání protiprávního činu zabránila. Naopak umožnila realizovat podvodné jednání, když sjednala výplatu kupní ceny, ačkoli musela zcela zjevně vědět, že způsob jejího vyplacení nebyl nejen v zájmu poškozených, ale ani obvyklý v obchodním styku, i když se dovolatelka prezentuje jako obchodník v uvedeném odvětví. Tím spíše, zasílala-li peněžní prostředky na účet vlastního advokáta bez právního důvodu uvedeného jednání, když zmiňovaná úschova nebyla zjevně vedena ani pro dovolatelku ani pro poškozené. Jednání jejího člena představenstva obviněného Martina Počepického jí lze přičítat, neboť jednal jejím jménem, s motivem nabytí vlastnictví nemovitostí ve prospěch dovolatelky, které původně vlastnily poškozené. Dovolatelka přitom byla smluvní stranou každé z uzavřených smluv o převodu vlastnictví k nemovitostem, a to jako kupující. Taková obchodní činnost je jednáním v rámci činnosti dovolatelky jako právnické osoby, neboť směřuje k jejímu přímému majetkovému obohacení, tedy jedná se o jednání v jejím zájmu. Soud prvního stupně proto opodstatněně konstatoval, že obviněný Martin Počepický, jakožto člen představenstva dovolatelky jako právnické osoby jednal v rámci její činnosti a zároveň i v jejím zájmu, a jeho jednání je proto společnosti přičitatelné ve smyslu § 8 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) t. o. p. o. (blíže viz bod 228.–230. odůvodnění rozsudku sodu prvního stupně). 51. Odvolací soud se k totožné odvolací námitce obviněné Guaranteed investment, a. s., ztotožnil s právními závěry nalézacího soudu. Dodal, že jakkoli se obviněná právnická osoba stavěla do role další oběti stíhaného jednání, nelze pominout její profit z tohoto jednání ziskem nemovitostí a navazující zisky v podobě nájmů nebo jejich dalšího prodeje. Jednání obviněného Martina Počepického při uzavření předmětných kupních smluv přitom nebylo ve vztahu k obviněné právnické osobě nijak excesivní, jak o tom svědčí i další faktické jednání dalších osob reprezentujících tuto obviněnou právnickou osobu s poškozenými, ale i to, jak bylo dále nakládáno s těmito nemovitostmi, resp. kam směřovaly snahy o nakládání s nimi. Stejně jako nalézací soud dospěl k závěru, že nebyly naplněny podmínky exkulpace ve smyslu ustanovení § 8 odst. 5 t. o. p. o. I za předpokladu, že by v této společnosti byla přijímána příslušná opatření tzv. compliance management systému, měla by vzhledem k zjištěné faktické činnosti pouze zcela formální charakter a jakýkoli skutečně funkční koncept opatření před protizákonným jednáním zde nelze spatřovat (viz bod 61 odůvodnění napadeného rozsudku). 52. S těmito závěry soudu obou stupňů souhlasí i Nejvyšší soud. Je evidentní, že dovolatelka nabyla v zastoupení obviněného Martina Počepického jako statutárního orgánu vlastnické právo k předmětným nemovitostem, které původně vlastnily poškozené J. K., D. K. a O. R. Předmětné nemovitosti jí později generovaly nájemné a nemovitost poškozené O. R. dovolatelka později i prodala manželům J. a P. M. za sjednanou kupní cenu 2 300 000 Kč. Tedy ze stíhaného jednání profitovala a byla jedním ze základních aktivních aktérů vylákání finančních prostředků od poškozených prostřednictvím prodeje předmětných nemovitostí a komplexu na to navazujících smluv a dohod a redistribuovala kupní ceny za předmětné nemovitosti mezi jednotlivé aktéry předem domluveného podvodu, tedy umožnila na úkor poškozených se obohatit i dalším osobám, když zejména vyplácela části kupní ceny jednotlivým subjektům odlišným od poškozených, které by takto koncipované kupní smlouvy, pokud by s nimi byly reálně seznámeny, nikdy nepodepsaly, protože byly zásadně v jejich neprospěch. Nelze proto přisvědčit dovolací námitce dovolatelky, že obviněný Martin Počepický jako jednající osoba spáchal protiprávní čin sice fakticky jménem právnické osoby a v rámci její činnosti, ale takový čin byl spáchán na její úkor, jelikož dovolatelka měla z projednávaného jednání jednoznačný profit zejména v podobě nabytí vlastnického práva k předmětným nemovitostem, příjmů z jejich nájmu i následného prodeje bytu poškozené O. R. Lze přisvědčit státnímu zástupci, že jednání obviněného Martina Počepického při uzavření specifikovaných kupních smluv nebylo ve vztahu k obviněné právnické osobě nijak excesivní, jak o tom svědčí i další faktické jednání dalších osob reprezentujících tuto obviněnou s poškozenými, ale i to, jak bylo dále nakládáno s podvodně získanými nemovitostmi, resp. kam směřovaly snahy o nakládání s nimi (viz bod 27 vyjádření k dovolání). Stíhaný zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku ve znění zákona č. 333/2020 Sb. byl spáchán v zájmu dovolatelky, nikoliv na její úkor, a v rámci její činnosti jako právnické osoby ve smyslu § 8 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) t. o. p. o., jelikož z něj měla přímý majetkový prospěch. Jednání obviněného Martina Počepického je plně přičitatelné i dovolatelce Guaranteed investment, a. s., která nemohla být k trestné činnosti zneužita, jak tvrdila v dovolání. Obviněný Martin Počepický jednal v zájmu a v rámci činnosti dovolatelky v přímém úmyslu podle § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, tudíž takové zavinění bylo třeba dovodit i u obviněné Guaranteed investment, a. s. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2015, sp. zn. 8 Tdo 627/2015, publikované pod č. 23/2016 Sb. rozh. tr.). Napadená rozhodnutí ani právní kvalifikace stíhaného jednání obviněných tudíž vadami vytýkanými v dovoláních netrpí. 53. Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněných Martina Počepického a Guaranteed investment, a. s., jsou zjevně neopodstatněná, proto je podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Nejvyšší soud tak učinil v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. V důsledku rozhodnutí této povahy již nebylo relevantní zabývat se žádostí obviněného Martina Počepického o odklad výkonu napadeného rozhodnutí. Poučení:Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 29. 4. 2026 JUDr. Věra Kůrková předsedkyně senátu