8 Tdo 357/2026-728 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 4. 2026 o dovolání, které podal obviněný L. M., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 1. 2026, č. j. 11 To 5/2026-680, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 3 T 153/2025, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. O d ů v o d n ě n í : 1. Obviněný L. M. (dále zpravidla jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) byl rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 23. 10. 2025, č. j. 3 T 153/2025-655, uznán vinným přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku. Za tento trestný čin (jednání popsané ve výrokové části citovaného rozsudku) byl podle § 209 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 3 (tří měsíců), pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. O nárocích poškozených na náhradu škody bylo rozhodnuto podle § 228 odst. 1 tr. ř. 2. Proti shora uvedenému rozsudku Okresního soudu v Příbrami podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Praze usnesením ze dne 29. 1. 2026, č. j. 11 To 5/2026-680, podle § 256 tr. ř. zamítl. I. Dovolání a vyjádření k němu 3. Obviněný podal prostřednictvím své obhájkyně proti usnesení Krajského soudu v Praze dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. V tomto mimořádném opravném prostředku předně uvedl, že napadené rozhodnutí spočívá na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, a to na nesprávné aplikaci zásady lex mitior podle § 2 odst. 1 tr. zákoníku a čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod. Obviněný v této souvislosti poukázal na závěr odvolacího soudu, že se nová právní úprava na jeho trestní věc neaplikuje, jelikož obviněnému uložený trest nepřekračuje trestní sazbu vyplývající z nového znění trestního zákoníku. Obviněný má za to, že takový závěr je hmotněprávně nesprávný, jelikož při rozhodování o příznivější právní úpravě je nutno porovnávat celkový výsledek, nikoliv jen dílčí kritéria. Má tak za to, že znění § 209 tr. zákoníku, účinné od 1. 1. 2026, je ve vztahu k posuzované věci příznivější a musí se promítnout do rozhodnutí o trestu. V této souvislosti poukázal na to, že odvolací soud měl s ohledem na novou právní úpravu znovu a pečlivě posoudit, zda nebylo možné účelu trestu dosáhnout i jinými prostředky než trestem odnětí svobody, a to i s ohledem na obviněného prohlášení viny. S ohledem na výše uvedené skutečnosti navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu, případně i soudu nalézacího, ve výroku o trestu a ve všech výrocích na něm závislých a přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí. 4. K podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, který po shrnutí dosavadního průběhu trestního řízení a obsahu dovolání uvedl, že z obsahu dovolání obviněného je zřejmé, že namítá nesprávný postup odvolacího soudu při posuzování časové působnosti trestních zákonů, a lze tak jeho námitky nejspíše podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod. Dále uvedl, že se s dovolacími výhradami obviněného nemůže ztotožnit, jelikož z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu je zřejmé, že při posuzování zákonnosti uloženého trestu nikterak neignoroval novelu trestního zákoníku. V této souvislosti citoval některé části odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu a poukázal na novelu trestního zákoníku provedenou zákonem č. 270/2025 Sb. Státní zástupce má za to, že postup odvolacího soudu není v rozporu se zásadou lex mitior, ani judikaturou ESLP, čl. 7 Úmluvy ani čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod. S ohledem na výše uvedené skutečnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného odmítl, přičemž současně navrhl, aby takto Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání ve smyslu § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř., případně aby podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. bylo v neveřejném zasedání učiněno i jiné než navrhované rozhodnutí. II. Přípustnost dovolání 5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájkyně [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. 6. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř. 7. Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. 8. Nejvyšší soud musí rovněž zdůraznit, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.). III. Důvodnost dovolání 9. Nejvyšší soud považuje za potřebné předně uvést, že námitky, které obviněný uplatnil v tomto mimořádném opravném prostředku, jsou obsahově shodné s argumentací – obhajobou uplatněnou v rámci jeho odvolání. Poukazoval mj. na to, že trest považuje za nepřiměřeně přísný, a to i s ohledem na doznání viny a novelu trestního zákoníku účinnou od 1. 1. 2026. Obsahově shodnými námitkami – argumentací obviněného se odvolací soud řádně zabýval na straně 2 svého rozhodnutí. V souvislosti s problematikou námitek již v dřívějších fázích řízení zmiňovaných je nutno konstatovat, že rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu [C. H. BECK, ročník 2002, svazek 17, pod T 408], mj. uvádí, že opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. 10. Obviněný, který své dovolání směřuje výlučně do výroku o trestu, uplatnil dovolací důvod podle § 265 odst. 1 písm. h) tr. ř. s tím, že odvolací soud nesprávně aplikoval § 2 odst. 1 tr. zákoníku a čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod, a z nich vyplývající zásadu lex mitior. S ohledem na hmotněprávní charakter námitky obviněného se tak jedná o námitku relevantní, podřaditelnou pod uplatněný dovolací důvod, avšak zjevně neopodstatněnou. 11. S ohledem na argumentaci obviněného lze také v obecné rovině připomenout, že rozhodujícím kritériem pro posouzení otázky, zda použití pozdějšího zákona by bylo pro pachatele příznivější, je celkový výsledek z hlediska trestnosti, jehož bylo při aplikaci toho či onoho zákona dosaženo, s přihlédnutím ke všem právě rozhodným okolnostem konkrétního případu. Použití nového práva je tedy pro pachatele příznivější tehdy, jestliže jeho ustanovení posuzovaná jako celek skýtají výsledek příznivější než právo dřívější (srov. nález Ústavního soudu ze dne 22. 1. 2001, sp. zn. IV. ÚS 158/2000, uveřejněn pod č. 12 ve sv. 21 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu České republiky). Je-li při rozhodování, která z právních úprav bude použita, rozhodující otázka související s druhem a výměrou v úvahu přicházejících trestů, rozhodující bude výsledek srovnání těchto trestů, které by byly při použití zákonů jako celků pachateli uloženy, včetně jejich výměry a toho, jak konkrétního pachatele postihnout, jakož i všech dalších podstatných důsledků pro pachatele s jejich uložením spojených (srov. rozh. č. 44/1970-III. Sb. rozh. tr.). 12. V projednávaném případě je zřejmé, že novelou trestního zákoníku provedenou zákonem č. 270/2025 Sb., účinnou (stran změn přečinu podvodu podle § 209 tr. zákoníku, kterým byl obviněný uznán vinným) od 1. 1. 2026, došlo ke změnám příznivějším pro obviněného. Této skutečnosti si ovšem byl vědom i odvolací soud, jak vyplývá z odůvodnění jeho rozhodnutí (str. 2 jeho usnesení). Obviněný sice poukazuje na vyjádření odvolacího soudu stran neaplikace nové právní úpravy, ale již taktně pomíjí zbývající část odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu k uvedené problematice, kde odvolací soud mj. uvedl, že: „Uložený trest je tak zcela zákonný a přiměřený, a to i z pohledu novely trestního zákoníku účinné od 1. 1. 2026, která kromě jiného novelizovala i ustanovení § 209 trestního zákoníku, a z tohoto úhlu pohledu by dopadala na prokázané jednání obžalovaného skutková podstata přečinu podvodu podle § 209 odst. 1 trestního zákoníku se stanovenou trestní sazbou trestu odnětí svobody až na dvě léta.“. Odvolací soud si tak byl vědom, že nová právní úprava účinná od 1. 1. 2026 je pro obviněného příznivější. Také řádně odůvodnil, z jakých důvodů nepřistoupil k moderaci uloženého trestu podle požadavku odvolatele. K tomu je třeba uvést, že odvolací soud totiž považoval trest uložený obviněnému soudem prvního stupně za nepřiměřeně mírný, jelikož v minulosti mírnější druhy trestů neměly na obviněného žádný výchovný účinek, obviněný byl opakovaně trestán za podvodnou trestnou činnost, přičemž předmětný skutek spáchal 12 dílčími útoky a způsobil jím nezanedbatelnou škodu. Nejvyšší soud tak nemohl přisvědčit námitkám obviněného ohledně uložení nepřiměřeně přísného trestu z pohledu porušení zásady lex mitior, nesprávné aplikace § 2 odst. 1 tr. zákoníku a čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod, jelikož z dovoláním napadeného rozhodnutí je zřejmé, že odvolací soud si byl vědom pro obviněného příznivější nové právní úpravy (od 1. 1. 2026) a řádně ve svém usnesení odůvodnil, z jakého důvodů, při existenci příznivější právní úpravy nepřistoupil k moderaci uloženého trestu odnětí svobody. Nic na tom nemění ani trochu nešťastné vyjádření odvolacího soudu stran neaplikace nové právní úpravy (viz též vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství). Nejvyšší soud v souvislosti s uloženým trestem odkazuje na přiléhavou argumentaci soudu druhého stupně vyjádřenou na straně 2 odůvodnění jeho usnesení, přičemž pouze dodává, že vzhledem k osobě obviněného a charakteru jím spáchaného trestného činu, nelze trest odnětí svobody v trvání patnácti měsíců (tedy mírně nad polovinou trestní sazby stanovené v § 209 odst. 1 tr. zákoníku podle zákona pro dovolatele příznivějšího), považovat za trest nepřiměřený všem hlediskům vyjádřeným v zákoně pro ukládání trestu. 13. Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněného jako celek odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Z toho důvodu nemusel předmětnou trestní věc meritorně přezkoumávat podle § 265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. pak o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání. P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 29. 4. 2026 JUDr. Jan Engelmann předseda senátu