8 Tdo 364/2026-160 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 5. 2026 o dovolání obviněného J. D., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 10. 2025, sp. zn. 9 To 308/2025, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 1 T 43/2025, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. D. odmítá. O d ů v o d n ě n í: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Obviněný J. D. byl rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 28. 7. 2025, sp. zn. 1 T 43/2025, uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterého se dopustil tím, že 1. dne 11. 3. 2025 v době od 16:42 hodin do 16:45 hodin v XY, XY, v drogerii Teta, kde v zištném úmyslu odcizil 14 ks mezizubních kartáčků značky Curaprox v celkové hodnotě 2.757 Kč, se kterými prošel pokladní zónou bez zaplacení, a od 16:47 hodin do 16:50 hodin odcizil 17 ks mezizubních kartáčků značky Curaprox v celkové hodnotě 3.321 Kč, se kterými prošel pokladní zónou bez zaplacení, 2. dne 11. 3. 2025 v době od 17:12 hodin do 17:14 hodin v XY, ulice XY, v drogerii Teta, v zištném úmyslu odcizil 10 ks mezizubních kartáčků v hodnotě 1.892 Kč, se kterými prošel pokladní zónou bez zaplacení, 3. dne 22. 4. 2025 v době od 16:40 hodin do 16:50 hodin v XY, XY, v drogerii Teta, v zištném úmyslu odcizil 14 sad zubních a mezizubních kartáčků značky Curaprox v celkové hodnotě 3.156 Kč, se kterými prošel pokladní zónou bez zaplacení, čímž způsobil obchodní korporaci Teta drogerie a lékárny ČR, s. r. o., škodu v celkové výši 11.126 Kč. 2. Za uvedený přečin byl odsouzen podle § 205 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 67 odst. 2 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku, § 68 odst. 1, 2, 3, 4 tr. zákoníku k peněžitému trestu v celkové částce 22.000 Kč. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody. 3. Krajský soud v Brně jako soud odvolací usnesením ze dne 16. 10. 2025, sp. zn. 9 To 308/2025, odvolání obviněného podané proti shora uvedenému rozsudku soudu prvního stupně jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání obviněného 4. Proti uvedenému usnesení podal obviněný prostřednictvím obhájce z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř. dovolání, protože soudy náležitě neobjasnily skutečnosti týkající se jeho duševního stavu. 5. Skrze důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný vytýkal, že soudy nepřibraly znalce a odborně neprověřily ve smyslu § 116 odst. 1 tr. ř. jeho duševní stav. Netvrdí, že by tato povinnost znaleckého zkoumání vznikla jen na základě jeho dodatečné obhajoby, ale že soudům muselo být ze zjištěných skutečností zřejmé, že je takový postup odůvodněn souhrnem všech poznatků, zejména když šlo o dlouhodobě opakovanou majetkovou delikvenci téhož typu, a to i v zahraničí, stejný modus operandi, odcizování drobných předmětů osobní hygieny zanedbatelné hodnoty, absentoval přesvědčivý ekonomický motiv, pokračoval v takovém jednání i přes předchozí odsouzení. Tyto okolnosti představovaly dostatečně konkrétní a objektivní indicie pro úvahu, zda u něj nejde o poruchu chování a ovládacích schopností, kterou nebylo možno spolehlivě posoudit bez odborného podkladu. 6. Obviněný soudům vytýkal, že závěr o jeho trestní odpovědnosti učinily bez znaleckého posouzení, a proto nezjistily, zda jednání mu kladené za vinu nebylo ovlivněno duševní poruchou ve smyslu § 26 nebo § 27 tr. zákoníku. Tím zůstal skutkový stav v podstatné části neobjasněn, neboť nebyl proveden podstatný důkaz nezbytný pro spolehlivé zjištění skutkového stavu v otázce, která byla významná pro posouzení viny i trestu. Poukázal na to, že sám dne 19. 3. 2026 vyhledal odbornou pomoc a podrobil se vyšetření, a podle zprávy Psychiatrické nemocnice Bohnice u něj byla diagnostikována porucha F63.8, jiné nutkavé a impulzivní poruchy, což je dlouhodobé egodystonní nutkání ke krádežím. Pochybnosti o duševním stavu obviněného tedy nebyly spekulativní a potřeba odborného prověření jeho psychického stavu byla nutná (viz usnesení Nejvyššího soudu ve věcech sp. zn. 3 Tdo 1013/2023, sp. zn. 3 Tdo 87/2024 a sp. zn. 4 Tdo 1582/2018, případně rozsudek Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 3 Tz 42/2012). 7. Uvedený požadavek spojoval i s důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., protože vzhledem k tomu, že soudy neposoudily na podkladě znaleckého posudku jeho duševní stav a vycházely z předpokladu jeho plné příčetnosti, předčasně a bez dostatečného podkladu vyloučily možnost jeho jednání posoudit jako spáchané ve zmenšené příčetnosti podle § 27 tr. zákoníku. V návaznosti na to se nezabývaly u výroku o trestu ani možností jeho snížení podle § 40 odst. 1 tr. zákoníku. Z těchto důvodů jde o výrok, který spočívá na nesprávném hmotněprávním posouzení. I když netvrdí, že by byl v době činu zmenšeně příčetný, považuje za nesprávné, že bez odborného posouzení nebylo možné tuto otázku spolehlivě uzavřít. 8. S ohledem na vytknuté nedostatky a s poukazem na shora uvedené dovolací důvody uplatnil rovněž důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., neboť odvolací soud byl povinen přezkoumat nejen právní posouzení skutku, ale i správnost řízení, které rozsudku soudu prvního stupně předcházelo, což neučinil. 9. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 10. 2025, sp. zn. 9 To 308/2025, i rozsudek Okresního soudu v Třebíči ze dne 28. 7. 2025, sp. zn. 1 T 43/2025, jakož i všechna další rozhodnutí na tato rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem k této změně pozbyla podkladu, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. aby přikázal Okresnímu soudu v Třebíči, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. III. Vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství a replika obviněného 10. Státní zástupce působící u Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření označil dovolání za učiněné mimo dovolací důvody vymezené v § 265b odst. 1, 2 tr. ř., protože obviněný neuvedl žádné argumenty, jež by na zákonné vymezení uvedených důvodů dopadaly. Požadavek obviněného na jeho znalecké zkoumání je novým důkazem stejně jako psychiatrické zprávy ze dne 19. 3. 2026 a jako takové je bylo možné uplatňovat jen v rámci návrhu na povolení obnovy řízení, nikoliv v dovolacím řízení (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 6 Tdo 193/2015; též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 1997, sp. zn. Tzn 205/96). Podle zjištěných skutečností, průběhu činu i osoby pachatele ve věci nejsou pochybnosti o příčetnosti obviněného, a tedy nutnost jeho znaleckého zkoumání z ničeho nevyplynula. Obviněným tvrzená obdobnost se srovnatelnými případy drobné majetkové trestné činnosti takovou okolností není, protože recidiva, resp. obecně mnohost trestné činnosti, jednoduchý a opakující se způsob provedení, nízká hodnota odcizených předmětů a s tím spojený pochybný motiv nejsou výjimečné skutečnosti ani nesvědčí o nutnosti zkoumat duševní stav obviněného. Tuto výhradu buduje na podkladě své vlastní představy o skutkovém stavu, nikoliv na základě skutkových zjištění soudů, z něhož žádné pochybnosti o příčetnosti obviněného nevyvstávají. 11. Vzhledem k tomu, že námitky uplatněné obviněným nelze pod tvrzené dovolací důvody podřadit, a protože státní zástupce neshledal ani existenci extrémních vnitřních rozporů dotčených rozhodnutí či existenci opomenutých důkazů, navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Současně vyslovil souhlas, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek § 265r odst. 1 písm. a), případně písm. c) tr. ř. v neveřejném zasedání. 12. Vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství bylo zasláno obhájci obviněného, který na ně do dne konání neveřejného zasedání Nejvyšším soudem nereagoval. IV. Přípustnost dovolání 13. Nejvyšší soud jako soud dovolací shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou podle § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze toto podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). V. Obecně k důvodům dovolání 14. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem vedle obnovy řízení (viz § 277 a násl. tr. ř.) a stížnosti pro porušení zákona (viz § 266 a násl. tr. ř.) a vyznačuje se přesně zákonem stanovenými formálními podmínkami, za nichž ho lze uplatnit (§ 265a odst. 1 tr. ř.). Dovolání nemůže nahrazovat jiné mimořádné, ale ani řádné opravné prostředky a jeho podání není přípustné ve stejně širokém rozsahu co do důvodů, okruhu napadnutelných rozhodnutí, oprávněných osob atd. 15. Pro dovolání je podstatné, že je založeno na taxativně vypočtených důvodech uvedených v § 265b odst. 1 písm. a) až m), odst. 2 tr. ř. Vymezení dovolacího důvodu je obligatorní obsahovou náležitostí podaného dovolání, protože zároveň limituje obsah a rozsah přezkumné činnosti dovolacího soudu (viz § 265i odst. 3 tr. ř.). Užití jiného důvodu než výslovně uvedeného v § 265b tr. ř., resp. uplatnění takových námitek, které věcně neodpovídají žádnému z těchto dovolacích důvodů, znamená odmítnutí takového dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Proto každý označený důvod musí být skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v přezkoumávaném rozhodnutí. Pro naplnění deklarovaných dovolacích důvodů tudíž nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03), ale je třeba uvést konkrétní výhrady, které označený dovolací důvod vyjadřují. 16. Protože Nejvyšší soud může napadená rozhodnutí a řízení jim předcházející přezkoumat jen na podkladě dovolání relevantně opřeného o některý z důvodů vymezených v ustanovení § 265b odst. 1, 2 tr. ř., je i v této věci nejprve nutné podle obsahu obviněným vznesených argumentů posoudit, zda odpovídají zákonnému vymezení jím označených důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř. 17. Podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) tr. ř. Vzhledem k tomu, že v této trestní věci odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně přezkoumal podle § 254 odst. 1 tr. ř. a odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítl, je zjevné, že obviněný, který současně poukazoval i na důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., použil tento dovolací důvod v jeho druhé alternativě. 18. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné použít, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Tento důvod je dán třemi alternativami procesních vad a vždy je třeba, aby v jejich důsledku byla vytýkána skutková zjištění, která mají určující význam pro naplnění znaků trestného činu, jenž je na nich založen. Postačí, když je naplněna alespoň jedna z těchto tří alternativ. Prostřednictvím tohoto důvodu nelze napadat jakoukoliv skutkovou okolnost, s níž se obviněný neztotožnil, ale jen takovou, která je rozhodná pro naplnění některého ze znaků skutkové podstaty posuzovaného trestného činu. Uvedenou podmínku proto nemůže splnit tvrzení existence vad týkajících se skutkových zjištění jiných, byť také významných pro rozhodnutí ve věci, která pro naplnění znaků trestného činu určující nejsou (srov. rozhodnutí č. 19/2023 Sb. rozh. tr., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2022, sp. zn. 8 Tdo 1377/2021, ze dne 9. 2. 2022, sp. zn. 8 Tdo 32/2022, aj.). 19. Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedený důvod je určen k přezkoumání správnosti použité právní kvalifikace nebo jiné vady spočívající v porušení hmotněprávních norem. Soud na základě tohoto důvodu posuzuje, zda jsou učiněná skutková zjištění správně kvalifikována, tzn. zda jsou v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Posouzení podle uvedeného důvodu spočívá na tom, zda z hlediska hmotněprávních podmínek trestnosti stanovených v obecné a zvláštní části trestného zákoníku jde o trestný čin. 20. Vedle těchto zákonem vymezených pravidel je Nejvyšší soud povinen posuzovat, zda jsou v postupech soudů nižších stupňů dodrženy zásadní požadavky spravedlivého procesu (viz čl. 6 Úmluvy a čl. 36 a 38 Listiny), neboť rozhodování o mimořádném opravném prostředku se nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Obviněný však námitky tohoto druhu neuplatnil. VI. K dovolacím námitkám 21. Posoudí-li se obsah podaného dovolání, je z něho zjevné, že obviněný důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. svými výhradami nenaplnil. Toliko zcela mimo výsledky provedeného dokazování vyjadřoval názor, že soudy měly provést důkaz znaleckým posudkem za účelem ověření jeho duševního stavu proto, aby vyloučily případnou pochybnost o jeho zmenšené příčetnosti. Paradoxní je, že obviněný ani netvrdí, že by taková skutečnost existovala, ale nabízí ji jako pouhou možnost, kterou dovozuje ze souhrnu okolností, jež údajně měly vést soud k tomu, aby sám (obviněný takovou skutečnost ani v průběhu dokazování nenavrhoval) nechal na jeho osobu zpracovat znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. 22. V tomto obviněným uvažovaném postupu však nelze spatřovat naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v podobě vady spočívající v existenci rozhodného skutkového zjištění určujícího pro naplnění znaků trestného činu, které by bylo ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, ani nejde o tzv. nedůvodně neprovedený důkaz. O rozhodnou skutkovou okolnost se nejedná proto, že z výsledků provedeného dokazování nevyplynulo nic, co by naznačovalo, že by obviněný trpěl takovými duševními problémy, které by vzbuzovaly pochybnost o jeho příčetnosti, a to obzvláště za situace, když ani žádnou takovou okolnost v průběhu dokazování neuváděl. 23. V té souvislosti nejde ani o tzv. opomenuté důkazy, neboť o tuto alternativu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. může jít jen, když je obviněný navrhoval provést, což se v posuzované věci nestalo, což z obsahu spisu nevyplývá, a obviněný po celou dobu trestního řízení před soudy nižších stupňů takový návrh neučinil, a ani žádné pochybnosti o svém duševním stavu neuváděl. Za této situace tedy nemůže jít o nedůvodně neprovedený či tzv. opomenutý důkaz, za který se považují důkazy, které nebyly provedeny nebo hodnoceny způsobem stanoveným zákonem, tj. důkazy, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně důkazy, jimiž se soud nezabýval při postupu podle § 2 odst. 6. tr. ř., jakož i procesní situace, v nichž bylo účastníky řízení navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž návrh na toto provedení byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut, což znamená, že ve vlastních rozhodovacích důvodech o něm ve vztahu k jeho zamítnutí nebyla zmínka buď žádná, či toliko okrajová a obecná, neodpovídající povaze a závažnosti věci (srov. např. nálezy Ústavního soudu ze dne 8. 11. 2006, sp. zn. II. ÚS 262/04, ze dne 8. 12. 2009, sp. zn. I. ÚS 118/09, či ze dne 18. 3. 2010, sp. zn. III. ÚS 3320/09, a další). Z obecného hlediska soudy musí zvážit, které důkazy je potřeba provést a které nikoliv (k tomu srov. např. nálezy ze dne 8. 7. 1999, sp. zn. III. ÚS 87/99, ze dne 28. 7. 2004, sp. zn. I. ÚS 566/03, či ze dne 20. 2. 2004, sp. zn. IV. ÚS 219/03). 24. I když důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplnil, je vhodné zmínit, že jím uváděné skutečnosti, které uplatnil až v dovolání, když v průběhu řízení před soudem prvního ani druhého stupně je nezmiňoval, mohou být posouzeny pouze jako nové skutečnosti ve smyslu mimořádného opravného prostředku obnovy řízení, protože podle § 278 odst. 1 tr. ř. obnova řízení, které skončilo pravomocným rozsudkem nebo trestním příkazem, se povolí, vyjdou-li najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, které by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými už dříve odůvodnit jiné rozhodnutí o vině. 25. Obviněným uvedené námitky nekorespondují ani s důvodem podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. K obsahu lékařské psychiatrické zprávy ze dne 19. 3. 2026, tedy opatřené až po právní moci napadených rozhodnutí, nelze v tomto řízení přihlížet, neboť jde o nový důkaz a Nejvyšší soud totiž v rámci dovolacího řízení může přezkoumat a přezkoumává napadené rozhodnutí pouze ex tunc, tedy podle skutkového a právního stavu existujícího v době vydání napadeného rozhodnutí, resp. v době, kdy probíhalo řízení, které tomuto rozhodnutí předcházelo (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 1997, sp. zn. Tzn 205/96). Zákon tedy nepřipouští tzv. nova, tj. nové skutečnosti a důkazy o nich, jež by mohly být důvodem k uplatnění jiného mimořádného opravného prostředku, tj. návrhu na povolení obnovy řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2015, sp. zn. 6 Tdo 193/2015). 26. Jen pro úplnost je možné obecně zmínit, že pro to, aby byl znalecký posudek zpracován, nepostačuje subjektivní pocit obviněného, ale z povahy trestního řízení musí vyplynout, že vznikají pochybnosti o jeho příčetnosti, což se v přezkoumávané věci nestalo. Pouze tehdy, když má tato skutečnost podklad ve výsledcích provedeného dokazování a její povaha vyžaduje, aby došlo k jejímu doložení odbornými znalostmi z odvětví psychiatrie, přistoupí soud ke zpracování znaleckého posudku. Při provádění dokazování je však jen jedním z podkladů pro vytvoření soudcovského přesvědčení o příčetnosti a musí být hodnocen v souvislosti se všemi ostatními zjištěnými skutečnostmi z tohoto hlediska relevantními, a to mimo jiné i proto, že soud nezjišťuje příčetnost pachatele jako takovou, ale vždy jen příčetnost ve vztahu k určitému činu (srov. rozhodnutí č. 17/1979 Sb. rozh. tr.), a to navíc jen tehdy, pokud existují skutečně takové důvody, které znalecké zkoumání duševního stavu opodstatňují. Znalecký posudek o duševním stavu obviněného není zásadně třeba vypracovávat ve všech případech, kdy se obviněný takového posudku domáhá nebo naznačuje, že byl v době činu nepříčetný, což v posuzované věci obviněný poprvé učinil navíc až v podaném dovolání, neboť i pro přibrání znalců z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, musí být splněny podmínky stanovené v § 105 odst. 1 tr. ř., tzn. je-li k objasnění skutečnosti důležité pro trestní řízení třeba odborných znalostí, vyžádá orgán činný v trestním řízení odborné vyjádření. Jestliže pro složitost posuzované otázky takový postup není postačující, přibere orgán činný v trestním řízení znalce. Z tohoto ustanovení plyne, že znalecký posudek se zpracovává k posouzení odborné otázky až tehdy, když jde o otázku takové odborné náročnosti, u níž je složité využití teoretických a empirických poznatků, u kterých je třeba komplexního zpracování, konzultace s dalšími odborníky, náročného studia odborné literatury apod. (srov. rozhodnutí č. 24/1987, č. 27/1988, č. 9/1990, č. 47/1970 Sb. rozh. tr. a další). Obdobný závěr se týká i zmenšené příčetnosti podle § 27 tr. zákoníku, na kterou obviněný v dovolání poukazoval, aniž se však posouzení svého duševního stavu v řízení před soudy nižších stupňů jakkoli domáhal. 27. Proto, když obviněný zmiňoval nepříčetnost (§ 26 tr. zákoníku) nebo zmenšenou příčetnost podle § 27 tr. zákoníku, poukazoval na ně jako na případnou možnost po uložení trestu za podmínek § 40 tr. zákoníku. V takovém případě nejde ani o situaci, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, protože pouze soudům vytýkal, že se nezabývaly možností aplikace § 26 nebo § 27 tr. zákoníku, což je argument, který pro závěr o vadném právním posouzení nepostačuje. 28. Pokud obviněný nenaplnil žádný z těchto důvodů, protože nedostál jejich zákonnému vymezení, když uvedené argumenty na ně nedopadají, nedošlo ani k naplnění důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. Přesto Nejvyšší soud pro úplnost a nad rámec uvedených závěrů zmiňuje, že v posuzované věci z ničeho, co bylo výsledky provedeného dokazování objasněno, nevyplynuly pochybnosti o tom, že by obviněný trpěl v době spáchání činů, které soud posuzoval, duševní chorobou ve smyslu § 26 tr. zákoníku, případně § 27 tr. zákoníku. 29. Nad rámec dovolání je vhodné uvést, že podle § 26 tr. zákoníku je nepříčetným ten, kdo pro duševní poruchu v době spáchání činu nemohl rozpoznat jeho protiprávnost nebo ovládat své jednání, není za tento čin trestně odpovědný. Přitom postačuje, že chybí jedna z těchto schopností. Soud nezjišťuje příčetnost pachatele jako takovou, ale vždy příčetnost ve vztahu k určitému činu (srov. rozhodnutí č. 17/1979 Sb. rozh. tr.). O nedostatek schopnosti rozpoznávací půjde i v tom případě, jestliže osoba, jejíž nepříčetnost se posuzuje, sice vnímala rozhodné skutečnosti ohledně svého činu, ale nebyla schopna vůbec pochopit protiprávnost činu, tedy jeho společenské souvislosti, jeho vlastní smysl a dopad (např. osoba trpící určitou psychózou dobře reprodukuje skutkové okolnosti svého činu, ale není schopna pochopit jeho protiprávnost, tedy že jde o čin nedovolený a v dané společnosti právem zakázaný). Nedostatek schopnosti určovací (volní kritérium) spatřujeme v tom, že osoba, jejíž nepříčetnost posuzujeme, není způsobilá ovládat své jednání. Nepříčetná osoba je tedy v takovém duševním stavu, že si sice uvědomuje protiprávnost svého činu, ale není způsobilá v konkrétním případě své jednání svými duševními schopnostmi regulovat, aby se ho přes vědomí protiprávnosti nedopustila, tedy není schopna své jednání ovládnout. Nedostatek schopnosti určovací nastane, pokud nedokáže ovládnout své jednání zcela, tedy jestliže je schopnost určovací zcela vymizelá. V případě podstatného snížení schopnosti rozpoznávací nebo schopnosti určovací půjde o zmenšenou příčetnost ve smyslu § 27 tr. zákoníku [srov. přiměřeně ŠÁMAL, P. a kol.: Trestní zákoník. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 622 až 623]. Z těchto hledisek je zřejmé, že pachatel může sice trpět duševní chorobou, ale ta sama o sobě k nepříčetnosti pachatele nevede, neboť o tu jde až tehdy, když pro duševní poruchu, jíž trpěl v době spáchání činu, nemohl rozpoznat jeho protiprávnost nebo své jednání ovládat. 30. V posuzované trestní věci nebyly splněny ani podmínky pro zmenšenou příčetnost, jíž se obviněný s odkazem na § 27 tr. zákoníku dovolával, resp. nebyly dány pochybnosti o její existenci. Podle tohoto ustanovení je zmenšeně příčetný ten, kdo pro duševní poruchu v době spáchání činu měl podstatně sníženou schopnost rozpoznat jeho protiprávnost nebo ovládat své jednání. Zmenšená příčetnost je narozdíl od nepříčetnosti takový stav, v němž byla v důsledku duševní poruchy podstatně snížena (oslabena) schopnost pachatele rozpoznat protiprávnost činu nebo schopnost pachatele ovládat své jednání, anebo byly sníženy zároveň obě tyto schopnosti (srov. rozhodnutí č. 61/71-I. Sb. rozh. tr.). Problematika zmenšené příčetnosti se opírá o stejná kritéria jako úplná nepříčetnost, liší se jen jejich intenzitou. Otázka zmenšené příčetnosti podobně jako nepříčetnosti je otázkou právní, a proto její posouzení náleží orgánům činným v trestním řízení a je nutno ji zkoumat vždy konkrétně jen ve vztahu k určitému trestnému činu pachatele. Sama o sobě však není podle platné úpravy polehčující okolností, poněvadž nemusí vždy znamenat nižší závažnost spáchaného trestného činu pro společnost a odůvodňovat uložení mírnějšího trestu (srov. rozhodnutí č. 41/1976, nebo č. 30/2005-II. Sb. rozh. tr.). 31. Ze všech uvedených důvodů, když jiné výhrady obviněný v podaném dovolání nevznesl, Nejvyšší soud neshledal, že by ve věci došlo k porušení pravidel spravedlivého procesu, tzn. že by se soudy dopustily libovůle nebo opomenuly důležité skutečnosti, které by mohly mít zásadní vliv na závěr o vině obviněného. VII. Závěr 32. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud dospěl k závěru, že obviněný uvedenými námitkami jím označené důvody nenaplnil a že rozhodnutí neobsahují vady, které by svědčily o porušení pravidel spravedlivého procesu (srov. zejména nález Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03), dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou vymezeny v § 265b tr. ř. P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 13. 5. 2026 JUDr. Milada Šámalová předsedkyně senátu