8 Tdo 397/2026-573USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 5. 2026 o dovolání obviněného J. T., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Heřmanice, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 10. 2025, sp. zn. 6 To 229/2025, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 4 T 119/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání obviněného J. T. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 18. 6. 2025, sp. zn. 4 T 119/2024, byl obviněný J. T. uznán vinným zločinem těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byl podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR na náhradě škody částku 9 693 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % p. a. počínaje dnem 20. 3. 2025 až do úplného zaplacení a poškozenému O. Š. na náhradě nemajetkové újmy částku 50 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % p. a. počínaje dnem 20. 3. 2025 až do úplného zaplacení. Se zbytkem svého nároku na náhradu nemajetkové újmy byl poškozený O. Š. odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Proti označenému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání směřující proti všem jeho výrokům. Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 15. 10. 2025, sp. zn. 6 To 229/2025, podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výrocích o náhradě škody a nemajetkové újmy v penězích a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že podle § 228 odst. 1 tr. ř. obviněnému uložil povinnost zaplatit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky na náhradě škody částku 9 693 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z uvedené částky ode dne 20. 3. 2025 do zaplacení a podle § 229 odst. 2 tr. ř. jmenovanou poškozenou odkázal se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škodu na řízení ve věcech občanskoprávních. Dále podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložil obviněnému povinnost zaplatit poškozenému O. Š. na náhradě nemajetkové újmy v penězích částku 50 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z uvedené částky ode dne 20. 3. 2025 do zaplacení a podle § 229 odst. 2 tr. ř. jmenovaného poškozeného odkázal se zbytkem uplatněného nároku na náhradu nemajetkové újmy v penězích na řízení ve věcech občanskoprávních. Jinak zůstal napadený rozsudek beze změny. II. Dovolání a vyjádření k němu 3. Proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 10. 2025, sp. zn. 6 To 229/2025, podal obviněný J. T. prostřednictvím obhájkyně dovolání, v němž odkázal na dovolací důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Namítl, že rozsudkem odvolacího soudu byl ponechán odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o vině, trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu beze změn přesto, že rozsudek soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, který je obsažen v jeho výroku o vině, tudíž v řízení, které předcházelo rozhodnutí odvolacího soudu, byl dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Skutek, jehož spácháním byl uznán vinným, je ve výroku o vině popsán nesprávně a v rozporu s provedeným dokazováním, přičemž skutek tak, jak se skutečně stal, nevykazuje zákonné znaky zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu. 4. Po připomenutí argumentace odvolacího soudu, který nezjistil v rozhodnutí nalézacího soudu žádné procesní vady, ale ani vady v rozsahu dokazování, dovolatel konstatoval, že se se závěry odvolacího soudu neztotožňuje. Skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků jím údajně spáchaného trestného činu, jsou podle jeho přesvědčení ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, proto rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Odvolací soud se dostatečně nezabýval jeho odvolacími námitkami, jimiž opakovaně poukazoval na to, že to byl právě poškozený, kdo začal konflikt a fyzicky obviněného napadl, čemuž se on snažil bránit, a k polití kávou došlo nešťastnou náhodou, což potvrzují i kamerové záznamy. Soudy nižších stupňů tak nedostatečně posoudily důkazy, které vyznívaly ve prospěch obviněného, v důsledku čehož byl obviněný nesprávně uznán vinným ze spáchání zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. 5. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 10. 2025, sp. zn. 6 To 229/2025, i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 18. 6. 2025, sp. zn. 4 T 119/2024. 6. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) ve vyjádření k dovolání obviněného po shrnutí dovolací argumentace předně konstatovala, že dovolání obviněného je vystavěno na doslovném opakování námitek prolínajících se celým trestním řízením, s nimiž se oba soudy vypořádaly. Ke konkrétně uplatněným dovolacím důvodům uvedla, že dovolatelem přednesené výhrady pod ně podřadit sice lze, jsou však zjevně neopodstatněné. Akcentovala, že soud prvního stupně realizoval v podstatě komplexní a bezvadné dokazování, a to nejen pokud jde o jeho rozsah, ale rovněž co do problematiky navazujícího formování skutkových závěrů. Svým povinnostem současně dostál taktéž odvolací soud, který podané odvolání řádně přezkoumal a s uplatněnými námitkami se přiléhavě vypořádal. Měla za to, že v daném případě správně druhoinstanční soud konstatoval, že uplatněnými odvolacími námitkami obviněný zpochybňoval na základě provedeného dokazování a hodnocení důkazů soudem prvního stupně zjištěný skutkový stav a domáhal se primárně takového závěru, který by odpovídal jeho představám, a snažil se zpochybnit věrohodnost výpovědi poškozeného O. Š., který přitom o závadovém jednání obviněného podal konzistentní výpověď absentující, na rozdíl od verze průběhu skutkového děje popisovaného obviněným, jakéhokoliv podstatného rozporu v zásadních okolnostech. Nadto s verzí uváděnou poškozeným zcela koresponduje kamerový záznam. Soudy poukázaly na to, že opakované údery do obličeje, které obviněný poškozenému uštědřil v konečné fázi incidentu, jsou patrné nejen na záznamu z kamery zabírající ve svém zorném poli přední část chodby, ale i na druhé z kamer, a to v čase incidentu. Státní zástupkyně uzavřela, že jednání obviněného bylo provedenými důkazy plně prokázáno a použitá právní kvalifikace je zcela přiléhavá. 7. Státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. III. Přípustnost dovolání 8. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala osoba oprávněná k podání dovolání, dovolání bylo podáno prostřednictvím obhájce a splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř. Současně však Nejvyšší soud zjistil, že dovolání bylo podáno opožděně. 9. Podle § 265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a opatrovníku, podle § 265e odst. 2 tr. ř. běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. Z ustanovení § 265e odst. 3 tr. ř. plyne, že lhůta k podání dovolání je zachována také tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout. 10. Podle § 60 odst. 2 věty první tr. ř. lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne, který svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kdy se stala událost určující počátek lhůty. Připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu nebo pracovního volna, pokládá se za poslední den lhůty nejbližší příští pracovní den (§ 60 odst. 3 tr. ř.). 11. Ustanovení § 62 a násl. tr. ř. stanoví zásady, jakým způsobem se mají písemnosti doručovat, aby osoby, kterých se úkony trestního řízení týkají, o nich byly včas a řádně vyrozuměny. Právní účinky, které zákon spojuje s doručením písemnosti (např. počátek běhu lhůty k podání opravného prostředku) mohou nastat jen tehdy, byla-li písemnost doručena některým ze způsobů, které pro danou písemnost předepisuje nebo připouští trestní řád. 12. Ustanovení § 64 tr. ř. upravuje doručování do vlastních rukou; do vlastních rukou se podle § 64 odst. 1 písm. b) tr. ř. doručuje osobám oprávněným podat proti rozhodnutí opravný prostředek opis tohoto rozhodnutí. Nebyl-li adresát písemnosti, kterou je třeba doručit do vlastních rukou, zastižen, písemnost se uloží a adresát se vhodným způsobem vyrozumí, kde si ji může vyzvednout (§ 64 odst. 2 tr. ř.). 13. Z předloženého trestního spisu Nejvyšší soud zjistil, že dovoláním napadený rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 10. 2025, sp. zn. 6 To 229/2025 (s řádným poučením o zákonné lhůtě k podání dovolání a jeho podmínkách), byl obviněnému doručen poštou na adresu věznice, v níž obviněný vykonával trest odnětí svobody (viz výsledek lustrace na č. l. 322). Z doručenky se podává, že obviněný si zásilku převzal dne 6. 11. 2025 (viz doručenka na č. l. 321 a verte). Obhájkyni obviněného JUDr. Michaele Klimentové (opatření o ustanovení obhájce na č. l. 11) byl napadený rozsudek doručen do datové schránky dne 6. 11. 2025 (č. l. 321 a verte). Dvouměsíční lhůta k podání dovolání tak obviněnému ve smyslu § 265e odst. 1, 2 tr. ř. uplynula v úterý 6. 1. 2026. Podal-li obviněný prostřednictvím své obhájkyně Okresnímu soudu Plzeň-město dovolání do datové schránky dne 11. 2. 2026 (č. l. 553), učinil tak až po uplynutí zákonem stanovené lhůty a dovolání bylo podáno opožděně. 14. Dovolání obviněného Nejvyšší soud proto odmítl podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. jako opožděně podané, aniž na jeho podkladě podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání. Poučení:Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 13. 5. 2026 JUDr. Věra Kůrková předsedkyně senátu