8 Tdo 414/2026-421 USNESENÍ Nejvyšší soud jako soud pro mládež rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 5. 2026 o dovolání obviněného mladistvého AAAAA (pseudonym), proti usnesení Vrchního soudu v Praze, soudu pro mládež, ze dne 16. 10. 2025, sp. zn. 1 Tmo 20/2025, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze, soudu pro mládež, pod sp. zn. 49 Tm 3/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného mladistvého AAAAA odmítá. Odůvodnění: Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Městského soudu v Praze jako soudu pro mládež ze dne 23. 6. 2025, sp. zn. 49 Tm 3/2024, byl obviněný mladistvý AAAAA (dále též jen „mladistvý“, popř. „dovolatel“) uznán vinným proviněním podle § 6 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. s. m.“), znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea první, alinea druhá, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Za to byl podle § 185 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 24 odst. 1 písm. l) z. s. m. odsouzen k trestnímu opatření odnětí svobody ve výměře 30 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku a § 33 odst. 1 z. s. m. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 30 měsíců. Podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku mu byla uložena povinnost, aby ve zkušební době podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Dále mu bylo podle § 22 odst. 1 z. s. m. a § 99 odst. 1, 4 a § 40 odst. 1 tr. zákoníku uloženo ochranné léčení sexuologické v ambulantní formě. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla mladistvému uložena povinnost zaplatit poškozené BBBBB (pseudonym), podle § 2956 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, za duševní útrapy na náhradě nemajetkové újmy v penězích 150 000 Kč. 2. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se mladistvý AAAAA provinění znásilnění dopustil tím, že: v přesně nezjištěné době v období od 6. 4. 2023 do 10. 4. 2023, pravděpodobně dne 7. 4. 2023, v domě na adrese XY, XY okr. XY, tj. v době, kdy mladistvému bylo 17 let, vstoupil do ložnice v prvním patře domu, kde se nacházela poškozená BBBBB, jejíž věk velmi dobře znal, sundal jí kalhoty a kalhotky, začal ji lízat na vulvě a strkat prsty do vagíny, poté si sundal kalhoty a chtěl, aby ho orálně uspokojovala, přičemž ji chytil za hlavu tak silně, že měla jeho penis skoro až v krku, kdy využil psychické i fyzické bezbrannosti nezletilé poškozené BBBBB dané jejím nízkým věkem, neboť až do okamžiku, kdy věc zjistil otec poškozené a jeho současná manželka, poškozená vůbec nevěděla, že to, co po ní mladistvý požaduje, není normální, protože se na ní obdobného sexuálně motivovaného jednání začal dopouštět od jejích 7 let, z daného důvodu poškozená ani nevyvíjela žádnou obranu, ať již verbální či nonverbální, nadto mladistvý byl silnější a vůči poškozené o 7 let starší, což poškozenou utvrzovalo v přesvědčení, že se jí neděje nic neobvyklého. 3. Citovaný rozsudek napadl mladistvý odvoláním směřujícím proti všem jeho výrokům. Vrchní soud v Praze, soud pro mládež, usnesením ze dne 16. 10. 2025, sp. zn. 1 Tmo 20/2025, odvolání podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti usnesení Vrchního soudu v Praze, soudu pro mládež, ze dne 16. 10. 2025, sp. zn. 1 Tmo 20/2025, podal mladistvý prostřednictvím obhájce dovolání s odkazem na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. Namítl, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, aniž byly splněny procesní zákonné podmínky pro takové rozhodnutí. 5. V konkrétní rovině mladistvý vytkl, že byla porušena pravidla spravedlivého procesu neprovedením relevantních a podstatných důkazů navrhovaných obhajobou, tj. výslechem jeho matky a jejího přítele žijícího s mladistvým v rodinné domácnosti a odvolací soud se spokojil pouze s konstatováním čestných prohlášeních obou navrhovaných svědků. Jedná se proto o opomenuté důkazy. Skutkový závěr soudu prvního stupně, že dovolatel strkal poškozené BBBBB prsty do vagíny, je v přímém a zásadním rozporu s výpovědí poškozené, která uvedla: „No, když vlastně trochu pootevřem a strčíme tam vlastně ty prsty, jako ne úplně dovnitř, ale tak prostě trochu na okraj.“ Vniknutí (invazivita) je zásadní pro posouzení, zda se jedná o jiný pohlavní styk provedený způsobem srovnatelným se souloží ve smyslu § 185 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Pokud soud prvního stupně dovozoval, že mladistvý strkal prsty do vagíny, ale klíčový důkaz hovoří, že tak činil jen na okraj, je rozhodné skutkové zjištění o vniknutí v extrémním rozporu s provedeným důkazem výpovědí poškozené. Z konstrukce citovaného ustanovení plyne, že musí jít o pohlavní styk obdobný souloži. Podstatou soulože je spojení pohlavních orgánů muže a ženy. Má-li jít o jiný pohlavní styk provedený způsobem srovnatelným se souloží, týká se to případů, kdy nedochází ke spojení pohlavních orgánů muže a ženy. Charakter pohlavního styku provedeného způsobem srovnatelným se souloží těmto případům typicky dodává to, že pohlavní orgán jedné strany uvedeného spojení je nahrazen jinou částí těla (pohlavní orgán muže je zasouván do jiných částí těla ženy, např. do úst, konečníku či podpaží, vkládán ženě do ruky za účelem tření apod., popřípadě pohlavní orgán ženy je spojován s jinými části těla, např. ústy, jazykem či zasouvanými prsty, popřípadě jiným předmětem). Zbývá ale určitý okruh případů, kdy jednání pachatele směřuje k sexuálnímu uspokojení, lze ho považovat za jiný pohlavní styk, než je soulož, ale nikoli za obdobu soulože. Jde zejména o méně intenzivní jednání směřující proti intimním partiím těla, např. ohmatávání, dotyky, tisknutí, líbání apod., jak je tomu v projednávaném případě. 6. Podle údajného popisu poškozené ze strany mladistvého mělo jít o ohmatávání a lízaní, avšak nejednalo se o opakované zasouvání prstů do pochvy poškozené. Závěr o srovnatelnosti pohlavního styku se souloží je nutno opřít o konkrétní skutkový popis, z něhož bude patrný invazivní charakter a mechanika jednání (simulace soulože). U olizování nebo hlazení (bez průniku) nelze tuto aktivitu podřadit pod definici pohlavního styku, případně i jiného pohlavního styku provedeného způsobem srovnatelným se souloží. Stěžejní je tedy skutečnost, zda mladistvý s ohledem na svoji nevyzrálost a naivitu mohl svým jednáním sledovat vlastní sexuální uspokojení. Nebylo prokázáno, že by dosáhl sexuálního uspokojení v podobě ejakulace, tudíž k ukojení jeho pohlavního pudu na těle jiné osoby nedošlo, takže takové jednání nelze kvalifikovat jako pohlavní styk. S tímto souvisí i otázka, zda došlo v případě poškozené o zneužití její bezbrannosti či zda se jednalo o zneužití vlivu mladistvého na osobu poškozené, když (jak poškozená uvedla) mladistvého před údajným jednáním minimálně půl roku neviděla. 7. Soud prvního stupně nahradil potřebná skutková zjištění svými vlastními hypotetickými domněnkami či výkladovou deformací důkazů, a tak vycházel při svých skutkových závěrech toliko z obsahu obžaloby a nikoli z faktických výsledků dokazování. Závěr o tom, že se mladistvý dopustil v rozsudku uvedeného skutku, je ve vztahu k výsledkům dokazování jen pouhou hypotézou či převzatou představou soudů nižších stupňů. Tímto postupem soudy porušily právo mladistvého na spravedlivý proces zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Soud druhého stupně zamítl odvolání, ačkoli v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., čímž je splněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. 8. Mladistvý proto navrhl, aby Nejvyšší soud, soud pro mládež, podle § 265k tr. ř. zrušil dovoláním napadené usnesení Vrchního soudu v Praze, soudu pro mládež, ze dne 16. 10. 2025, sp. zn. 1 Tmo 20/2025, a jemu předcházející rozsudek Městského soudu v Praze, soudu pro mládež, ze dne 23. 6. 2025, sp. zn. 49 Tm 3/2024 (chybně uveden rok 2025), a věc přikázal podle ustanovení § 265l tr. ř. Městskému soudu v Praze, soudu pro mládež, k novému rozhodnutí. 9. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) ve vyjádření k dovolání po shrnutí dovolacích námitek mladistvého a vymezení uplatněných dovolacích důvodů uvedla, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022 nebyl do trestního řádu zaveden proto, aby se jím dovolatel zaštiťoval v naději, že neustálým opakováním verze svojí obhajoby dosáhne u Nejvyššího soudu přehodnocení provedených důkazů a změny učiněných skutkových zjištění, když v předchozím řízení k hodnocení těchto důkazů ze strany soudů nižších stupňů došlo za dodržení zásad vyplývajících z ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. a jimi zjištěný skutkový stav respektoval požadavky zakotvené v ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř. Námitka mladistvého o zjevném rozporu mezi skutkovými zjištěními soudu s obsahem provedených důkazů a jeho konkrétní argumentace se svojí povahou zcela minula s uplatněným dovolacím důvodem a zůstala podle státní zástupkyně jen v rovině prosté polemiky s hodnocením důkazů, respektive spíše odmítáním výsledků dokazování. Mladistvý svoji argumentaci vystavěl na selektovaných důkazech s vlastními závěry a hodnocením z nich vzešlých, aniž by reflektoval, že tyto nenalezly v ostatních provedených důkazech oporu. Státní zástupkyně se ztotožnila se závěry soudů nižších stupňů, v jejichž postupu při zjišťování skutkového stavu a následném hodnocení neshledala žádná pochybení. Soud prvního stupně provedl kompletní dokazování ve vztahu ke všem ve věci potencionálně rozhodným skutečnostem, včetně důkazů svědčících ve prospěch mladistvého a tyto následně hodnotil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a své hodnotící úvahy explicitně a srozumitelně promítl do odůvodnění svého rozhodnutí. 10. Nepřisvědčila ani námitce mladistvého, vytkl-li vadu tzv. opomenutých důkazů, když nebyly provedeny jím navrženého důkazu výslechem svědků M. P. a D. P. u odvolacího soudu k prokázání vzhledu a vyholení intimních partií mladistvého v kontextu s výpovědí nezletilé poškozené, že mladistvý byl dole hodně chlupatý. Odvolací soud takovému návrhu na doplnění dokazování nevyhověl, což řádně vysvětlil v odůvodnění napadeného usnesení tím, že poškozená popis ochlupení nevztahovala k poslednímu jednání, ale vyjadřuje se k němu obecně. Je tedy zřejmé, že mladistvý se začal vyholovat až krátce před ukončením jednání proti poškozené a po většinu doby, kdy mělo k útokům docházet, se nevyholoval. Toto tvrzení poškozené, tedy její výpověď, nijak neznevěrohodňuje. Žádná z námitek směřujících vůči ve věci učiněným skutkovým zjištěním tak nedosáhla limitu dovolacího přezkumu, takže je státní zástupkyně v rámci uplatněného dovolacího důvodu hodnotila jako nedůvodné. 11. Státní zástupkyně konstatovala, že za jistých okolností lze i při hlubokém vnikání prstů do pochvy ženy dovodit srovnatelnost provedení i účinku, jako je tomu u soulože, což nevylučuje tento mechanismus provedení pohlavního styku považovat za srovnatelný se souloží. Mohou však existovat i takové případy, kdy tento mechanismus podobnost soulože nenavodí, a to například v důsledku malé intenzity v případě jen povrchového osahávání genitálu ženy spojené s nevýznamným krátkodobým a povrchním vniknutím. To souvisí i s tím, že tyto případy je velmi obtížné od běžného osahávání odlišit. Je proto nutné vždy zvážit konkrétní okolnosti a v každém případě pečlivě posoudit, zda se jedná o situaci srovnatelnou se souloží. Závažnost takového jednání je třeba vždy hodnotit i s přihlédnutím k jeho následkům pro oběť provinění. Bylo-li zjištěno, že pachatel při osahávání poškozené jí strčil také prsty do pochvy, avšak tato sexuální aktivita pro poškozenou nepředstavovala co do intenzity obdobný traumatický zážitek jako při násilné souloži, pak takové jednání nelze pokládat za jiný obdobný pohlavní styk ve smyslu § 185 odst. 2 tr. zákoníku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 11. 2007, sp. zn. 8 Tdo 407/2000–I; a dále srov. ŠÁMAL, P. a kol., Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1842). 12. Státní zástupkyně upozornila, že zasouvání prstů do vagíny a lízání vulvy nezletilé poškozené nebylo jedinou technikou znásilnění dovolatelem. Mladistvý totiž donutil nezletilou poškozenou k tomu, aby jej orálně uspokojovala, přičemž ve skutkové větě je přímo uvedeno, že ji chytil za hlavu tak silně, že měla jeho penis skoro až v krku. Uvedená technika je bezpochyby podřaditelná pod znak jiného pohlavního styku provedeného způsobem srovnatelným se souloží. I kdyby tedy soudy dospěly k závěru, že nešlo o nijak hluboké vnikání prstů do pochvy nezletilé poškozené a toto jednání nelze označit za jiný pohlavní styk provedený způsobem srovnatelným se souloží, tento znak byl naplněn jiným jednáním mladistvého popsaným ve skutkové větě výroku o vině. 13. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání mladistvého AAAAA odmítl jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. III. Přípustnost dovolání 14. Nejvyšší soud, soud pro mládež, jako soud dovolací (dále „Nejvyšší soud“) zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání je zjevně neopodstatněné. IV. Důvodnost dovolání 15. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Mladistvý deklaroval důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. 16. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. je dán v případě, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 pod písmeny a) až l) tr. ř. Tento dovolací důvod tedy spočívá ve třech různých okolnostech (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád II. § 157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3174–3175.): řádný opravný prostředek byl zamítnut z tzv. formálních důvodů podle § 148 odst. 1 písm. a) a b) tr. ř. nebo podle § 253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, nebo odvolání bylo odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle § 253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání (tzv. první alternativa), nebo řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše jako první okolnost, ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. (tzv. druhá alternativa). Mladistvý v textu dovolání použil obě jeho podoby (viz strana 2 bod III. Důvody dovolání, strana 4 bod IV. Odůvodnění odvolání poslední odstavec), ale relevantně jej uplatnil v podobě, že bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání jako řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 17. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu (provinění), jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Tento důvod dovolání je tedy charakterizován třemi alternativními situacemi, kdy rozhodná skutková zjištění mající určující význam pro naplnění znaků trestného činu (provinění) nemohou obstát. Stane se tak: a) protože jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, b) jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech, c) ve vztahu k nim nebyly bez konkrétních důvodů provedeny navrhované podstatné důkazy. Postačí, když je naplněna alespoň jedna z těchto tří alternativ. Platí také, že prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu nelze napadat jakákoliv skutková zjištění, ale jen ta, která mají určující význam pro naplnění znaků trestného činu (provinění), jenž je na nich založen. 18. Mladistvý v kontextu s tímto uplatněným dovolacím důvodem v jeho první alternativě zpochybnil, že by vnikl prsty do pochvy poškozené BBBBB. Mínil, že vyvodily-li soudy rozhodné skutkové zjištění o opakovaném zasouvání prstů mladistvého do vagíny poškozené, jedná se o extrémní rozpor s výpovědí poškozené, která podle něj vypověděla, že prsty nestrčil úplně dovnitř, ale jen „na okraj“. Soud prvního stupně nahradil potřebná skutková zjištění svými vlastními hypotetickými domněnkami či výkladovou deformací důkazů. Mladistvý měl za to, že závěr o jeho vině je pouhou hypotézou, v důsledku čehož bylo porušeno i jeho právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 19. Nejvyšší soud však v projednávané věci neshledal žádný zjevný rozpor skutkových zjištění majících určující význam pro naplnění znaků provinění s obsahem provedených důkazů, tedy vadu relevantní z hlediska důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vedoucí ve svých důsledcích k porušení práva mladistvého na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně ve spojení s odůvodněním rozhodnutí soudu odvolacího (viz zejména body 12.–14. rozsudku soudu prvního stupně, body 5.–7. rozsudku odvolacího soudu) vyplývá přesvědčivý vztah mezi soudy učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. Nelze nevidět, že námitky, jež obviněný uplatnil v dovolání, jsou jen opětovným zopakováním jeho obhajoby z předchozích fází řízení, a soudy nižších stupňů se s ní v odůvodnění svých rozhodnutí vypořádaly, proto není třeba její opodstatněnost opakovaně zevrubně rozebírat. V podrobnostech lze proto odkázat na odůvodnění soudů nižších stupňů, které se v dovolání zopakovanými námitkami proti skutkovým zjištěním soudů pečlivě zabývaly. K tomu není od věci poznamenat, že takový přístup dovolacího soudu k odůvodnění rozhodnutí není v kolizi s právem na spravedlivý proces, jelikož i celkem bohatá judikatura Evropského soudu pro lidská práva (dále „ESLP“), s níž koresponduje i judikatura Ústavního soudu, týkající se odůvodňování rozhodnutí soudů o opravném prostředku, připouští i stručné odůvodnění, které může přejímat pasáže z napadeného rozhodnutí či na ně odkazovat, musí však být z takového rozhodnutí o opravném prostředku patrné, jak se soud vypořádal s argumentací v něm obsaženou, resp. že se jí skutečně zabýval a nespokojil se jen se závěry soudu nižšího stupně (tak např. rozsudek ESLP ze dne 19. 12. 1997, č. 20772/92, ve věci Helle proti Finsku, rozsudek ze dne 21. 1. 1999, č. 30544/96, ve věci García Ruiz proti Španělsku; usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. I. ÚS 31/12, ze dne 7. 1. 2010, sp. zn. III. ÚS 3189/09, či ze dne 25. 10. 2016, sp. zn. II. ÚS 1153/16, aj., srov. na ně navazující usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2021, sp. zn. 5 Tdo 1345/2020, uveřejněné pod č. 37/2021 Sb. rozh. tr.). 20. S ohledem na opakování námitek dovolatelem lze k nim jen ve stručnosti poznamenat, že skutek tak, jak byl popsán v tzv. skutkové větě výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, byl bez důvodných pochybností prokázán provedenými důkazy. Ze skutkových zjištění soudu prvního stupně plyne, že mladistvý se dopouštěl sexuálních ataků vůči poškozené BBBBB dlouhodobě od jejích 7 let. Soud prvního stupně na straně 14 odůvodnění odsuzujícího rozsudku konstatoval, že poškozená s ohledem na délku takového jednání a svůj věk nebyla schopna rozlišit, ke kterému jednání docházelo před 15. rokem věku mladistvého a ke kterému poté. Současně provedeným dokazováním bylo zjištěno, že zhruba od léta 2022 do Velikonoc 2023, když během těchto velikonočních svátků se udál nyní stíhaný skutek, poškozená pravděpodobně neměla možnost s mladistvým přijít do kontaktu. Soud prvního stupně tedy výrazně ve prospěch mladistvého, ač se jednání, pro něž byl nakonec odsouzen, dopouštěl i několik let předtím, jej uznal vinným pouze za tu část jeho (dlouhodobého) sexuálně motivovaného jednání vůči poškozené, která se udála v průběhu Velikonoc 2023 v období od 6. 4. 2023 do 10. 4. 2023, pravděpodobně dne 7. 4. 2023. Poškozená BBBBB i přes svůj nízký věk podrobně popsala jednotlivé sexuální praktiky, které na ní mladistvý v průběhu celého období vykonal. Její výpověď ohledně opakovaného zasouvání prstů do její vagíny, z níž mimo jiné též vyplynulo, že prsty jí nestrkal úplně dovnitř, ale „na okraj“ (viz rekapitulace výpovědi poškozené BBBBB na straně 3 odůvodnění odsuzujícího rozsudku, protokol o výslechu svědka – osoby mladší 18 let této poškozené ze dne 26. 1. 2024 obsahující přepis jejího výslechu, viz č. l. 112–113, zejména č. l. 113 a verte), se vztahovala k té části jednání, pro něž mladistvý nebyl odsouzen a jehož se dopustil v období před létem 2022. Tato část výpovědi poškozené se tedy nevztahuje k popisu sexuálních praktik použitých mladistvým během Velikonoc 2023, tj. k nyní stíhanému skutku. Poškozená rozhodné praktiky mladistvého popsala tak, že ji po vysvléknutí „začal lízat, strkat prsty do pipinky a dal jí svůj penis do pusy a když jej měla v puse, strkal jí hlavu, aby ho měla skoro úplně až v krku“. Z uvedeného plyne, že poškozená ve vztahu ke stíhanému skutku neuvedla, že mladistvý strkal prsty jen k okraji její vagíny (své vyjádření vztahovala výlučně k jednání mladistvého před létem 2022), což soud prvního stupně reflektoval a správně diferencoval. Neučinil v tomto směru rozhodné skutkové zjištění v extrémním rozporu s výpovědí poškozené, jak tvrdil dovolatel. Pokud dále dovolatel soudu prvního stupně vytýkal, že nahradil potřebná skutková zjištění svými vlastními hypotetickými domněnkami či výkladovou deformací důkazů, neuvedl, o které domněnky či jinou deformaci důkazů se má jednat, nelze se proto blíže k takové argumentaci nijak vyjádřit. Soud prvního stupně při vytváření skutkových zjištění provedl poměrně rozsáhlé dokazování, je zjevné, že výpověď poškozené nestála osamoceně, nýbrž byla podpořena výpovědí svědka J. L. mladšího, jejího bratra, vůči němuž taktéž směřovaly sexuální ataky mladistvého a který měl podezření, že mladistvý se nevhodně chová i k poškozené, jeho sestře. Tento svědek se svěřil svému otci a jeho partnerce, včetně vyslovení obavy o totožném jednání vůči poškozené, přičemž posléze se jim na základě dotazů svěřila i poškozená, která vzhledem ke svému věku považovala několikaleté jednání mladistvého vůči ní za normální a nechápala jeho smysl. 21. Dovolatel dále uplatnil třetí alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a vytkl, že nebyly provedeny relevantní a podstatné důkazy navrhovaných obhajobou, tj. výslech jeho matky D. P. a jejího přítele M. P. Nesouhlasil s tím, že odvolací soud se spokojil pouze s konstatováním čestných prohlášeních obou navrhovaných svědků. Jedná se proto podle něj o opomenuté důkazy. 22. Z protokolu o veřejném zasedání konaném dne 16. 10. 2025 o odvolání mladistvého se podává, že odvolací soud zamítl návrh na provedení výslechu svědků M. P. a D. P. žijících ve společné domácnosti s mladistvým ohledně míry ochlupení genitálu mladistvého, což v bodě 6 odůvodnění napadeného usnesení zdůvodnil nadbytečností. Konstatoval, že jejich písemná prohlášení ve veřejném zasedání o odvolání provedl jako důkaz podle § 213 odst. 1 tr. ř. jejich předložením stranám k nahlédnutí, což považoval za dostatečné. K tomu dále doplnil, že podle výpovědi poškozené k útokům ze strany mladistvého mělo docházet dlouhodobě, od doby jeho 13 let. Poškozená popis ochlupení nevztahovala k poslednímu (žalovanému) jednání, ale vyjadřuje se k němu obecně. Odvolací soud proto dovodil, že mladistvý se začal vyholovat až krátce před ukončením jednání proti poškozené, když po většinu doby, kdy mělo k útokům docházet, se nevyholoval. Takové tvrzení poškozené tedy její výpověď nijak neznevěrohodňuje. 23. K tomu lze připomenout, že Ústavní soud v řadě svých nálezů (např. ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. III. ÚS 61/94, ze dne 12. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 95/97, ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01, ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. III. ÚS 173/02 a další) vyložil požadavky, jež zákon klade na odůvodnění soudních rozhodnutí, a konstatoval, že neakceptování důkazního návrhu obviněného lze založit třemi důvody: Prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit a ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno. Z uvedených zdůvodněných argumentů, je zřejmé, že soud druhého stupně považoval samotný výslech svědků M. P. a D. P. za nadbytečný, neboť řádně provedl písemná prohlášení obou těchto osob nacházející se na č. l. 352 a 353, v nichž oba totožně uvedli, že se mladistvý pravidelně holí v oblasti genitálu z důvodu předcházení kožním problémům od svých 16 let, tj. od roku 2021, a na penisu má výraznou a viditelnou jizvu. Tedy zjistil z nich skutečnosti, pro něž je mladistvý navrhoval a chtěl vyslechnout. Nadto matka obviněného D. P. již byla jako svědkyně vyslechnuta v hlavním líčení před soudem prvního stupně. Nejednalo se tudíž o opomenuté důkazy a vadami tvrzenými v dovolání proto rozhodnutí odvolacího soudu v tomto směru netrpí. Nutno podotknout, že není úkolem Nejvyššího soudu coby soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a že své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami dovolatele, není dovolacím důvodem, neznamená porušení pravidel spravedlivého procesu a samo o sobě závěr o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje. 24. Další mladistvým uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin (provinění), ačkoliv o trestný čin (provinění) nejde, nebo jde o jiný trestný čin (provinění), než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. 25. Dovolatel jeho naplnění spatřoval v nesprávném právním posouzení zasouvání prstů do vagíny poškozené „jen na okraj“ jako jiného pohlavního styku provedeného způsobem srovnatelným se souloží ve smyslu § 185 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, jelikož u něj musí být prokázán invazivní charakter a jednání by mělo simulovat soulož, nikoli prosté dotyky, hlazení či ohmatávání genitálu jako méně intenzivní jednání směřující proti intimním partiím těla. Podle popisu poškozené šlo o ohmatávání a lízání, nikoliv ale o opakované zasouvání prstů do pochvy. Olizování nebo hlazení (bez průniku) nelze podřadit pod definici pohlavního styku, případně jiného pohlavního styku provedeného způsobem srovnatelným se souloží. Mladistvý upozorňoval, že ani nedosáhl ukojení svého pohlavního pudu (ejakulace), tudíž takové jednání nelze kvalifikovat jako pohlavní styk. Námitky mladistvého ale nemohou obstát. 26. V obecné rovině je vhodné připomenout, že provinění znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea první, alinea druhá, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku (ve znění účinném do 31. 12. 2024) se dopustí, kdo jiného násilím nebo pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy donutí k pohlavnímu styku (alinea první), nebo kdo k takovému činu zneužije jeho bezbrannosti (alinea druhá), spáchá-li takový čin souloží nebo jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží a spáchá-li jej na dítěti mladším patnácti let. Podle tzv. právní věty výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně se mladistvý označeného provinění dopustil tím, že jiného násilím donutil k jinému pohlavnímu styku a k takovému činu zneužil jeho bezbrannosti, čin spáchal jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží a čin spáchal na dítěti mladším patnácti let. 27. Pohlavní styk zahrnuje zejména soulož, jíž se rozumí spojení pohlavních orgánů muže a ženy. Za jiný pohlavní styk provedený způsobem srovnatelným se souloží se považuje takový styk, při jehož realizaci dochází k situaci srovnatelné s tou, jaká nastává u soulože. Kritériem srovnatelnosti je podle doktríny způsob provedení a závažnost, přičemž závažnost je třeba hodnotit též z hlediska následků (psychických i fyzických) pro oběť (viz ŠÁMAL, P., GŘIVNA, T., BOHUSLAV, L., NOVOTNÝ, O., HERCZEG, J., VANDUCHOVÁ, M. a kol. Trestní právo hmotné. 9. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2022, s. 711). Je-li rozhodná srovnatelnost způsobu provedení, musí být jiný pohlavní styk srovnatelný se situací, při níž dochází ke spojení pohlavních orgánů muže a ženy. Taková situace je simulována jiným mechanismem (např. jazykem, prsty nebo jiným předmětem), který je schopen vyvolat stejný účinek, jako kdyby šlo o skutečnou soulož. Na základě tohoto vymezení se za jiný pohlavní styk provedený způsobem srovnatelným se souloží považuje zejména orální pohlavní styk, anální pohlavní styk, ale může sem patřit i zasouvání jiných předmětů do ženského pohlavního ústrojí, eventuálně další způsoby srovnatelného použití předmětů sloužících jako náhražky pohlavních orgánů. Nejvyšší soud již opakovaně ve své judikatuře (v souladu s komentářovou literaturou) vyložil, že za srovnatelný pohlavní styk se souloží je třeba považovat i tzv. manuální masturbaci. Obecně se za pohlavní styk mimo jiné považuje i osahávání genitálií ženy nebo muže, osahávání prsou zejména u ženy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. 4 Tdo 273/2013, a ze dne 10. 7. 2013, sp. zn. 3 Tdo 629/2013), osahávání dalších intimních částí těla (jsou-li intenzívnější také přes šaty – srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 7. 2014, sp. zn. 8 Tdo 775/2014, nejde-li jen o letmé dotyky, které by znaky pohlavního styku nenaplňovaly) apod. Takto vymezené jednání směřuje k pohlavnímu uspokojení pachatele, ale nezáleží na tom, zda k němu v konkrétním případě skutečně dojde, takže pachatel nemusí dosáhnout svého sexuálního uspokojení (u muže nemusí dojít k ejakulaci). Judikaturou jsou opakovány také závěry, že jde-li o nevýznamné krátkodobé a povrchní vniknutí prstů v souvislosti s povrchovým osaháváním genitálu ženy, nejedná se o způsob srovnatelný se souloží (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2014, sp. zn. 7 Tdo 432/2014), zatímco při hlubokém vnikání prstů do pochvy ženy lze i při této praktice dovodit srovnatelnost provedení i účinku, jako je tomu u soulože. Vždy je však třeba zvažovat konkrétní okolnosti (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1015/2016, či ze dne 4. 10. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1301/2016). 28. Z tzv. skutkové věty výroku o vině odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně plyne, že mladistvý poškozené sundal kalhoty a kalhotky, začal ji lízat na vulvě, strkat prsty do vagíny, poté si sundal kalhoty a chtěl, aby jej orálně uspokojovala, chytil ji za hlavu tak silně, že měla jeho penis skoro až v krku, kdy využil psychické i fyzické bezbrannosti poškozené dané zde popsanými okolnostmi (věk poškozené, obdobné sexuální jednání mladistvého od jejích 7 let, pro něž považovala dané jednání za obvyklé a normální, věková i hmotnostní převaha mladistvého, v důsledku čehož poškozená nekladla žádný odpor či obranu). V tomto jednání soud prvního stupně spatřoval naplnění zákonných znaků provinění znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea první, alinea druhá, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Soud prvního stupně na straně 15 odůvodnění odsuzujícího rozsudku pojmově vymezil, co je považováno za pohlavní styk a tzv. jiný pohlavní styk provedený způsobem srovnatelným se souloží, včetně odkazu na komentářovou literaturu obdobně, jak bylo popsáno shora v bodě 28. tohoto usnesení. Na straně 14 svého rozsudku pak dovodil, že mladistvý k donucení poškozené použil částečného násilí v podobě držení poškozené za hlavu při jeho orálním uspokojování, přičemž orální sex a zasouvání prstů do vagíny poškozené považoval za jiný pohlavní styk provedený způsobem srovnatelným se souloží. 29. Z uvedeného je zjevné, že mladistvý opomíjí, že nebyl uznán vinným proviněním znásilnění výlučně za strkání prstů do vagíny poškozené. Jen v tomto případě, měl-li by být spolehlivě učiněn závěr, že šlo o pohlavní styk provedený způsobem srovnatelným se souloží, by bylo totiž třeba pečlivě zkoumat, zda skutečně došlo k proniknutí prstů do vagíny, o jak hluboké zasouvání prstů šlo, zda eventuálně nešlo pouze o povrchové osahávání genitálu poškozené apod. V této souvislosti poškozená sama vypověděla, že ji mladistvý po sundání kalhot a kalhotek začal lízat, strkat do toho prsty, do pipinky (viz č. l. 114 a verte protokolu o jejím výslechu ze dne 26. 1. 2024, což přesně odpovídá i zvukovému záznamu jejího výslechu na přiloženém DVD). K dalším podrobnostem se ve vztahu ke stíhanému skutku během Velikonoc 2023 ohledně hloubky či intenzity strkání prstů nevyjádřila (část její výpovědi, že jí prsty nestrkal úplně dovnitř, ale na okraj, se vztahovalo k období před létem 2022, pro něž nebyl mladistvý uznán vinným, jak bylo blíže rozebráno shora pod bodem 20. tohoto usnesení). Mladistvý však vedle (blíže nekonkretizovaného co do své intenzity) zasouvání prstů do vagíny poškozené použil k uspokojení svého pohlavního pudu vedeného v řízení soudně znalecky diagnostikovanou sexuální poruchou ve formě psychosexuálního infantilismu (nedostatečné diferenciace sexuálních objektů podle věku i pohlaví), což podstatně snížilo jeho ovládací schopnosti (při zachování schopností rozpoznávacích), kombinaci vícero forem tzv. jiného pohlavního styku provedeného způsobem srovnatelným se souloží, k nimž poškozenou donutil za použití násilí, popřípadě zneužitím její bezbrannosti. Jednalo se o orální pohlavní styk, kdy zasunul svůj penis do úst poškozené a za použití násilí jí držel hlavu tak pevně, že jí vsunul penis hluboko do úst – „až skoro do krku“, a aktivně poskytovaný orální styk, když olizoval vulvu poškozené. Intenzita vnikání prstů do vagíny je tudíž v tomto konkrétním případě nerozhodná, neboť předmětné provinění bylo zejména spácháno jednáním spočívajícím v orálním pohlavním styku, k němuž mladistvý použil násilí či zneužil bezbrannosti nezletilé poškozené. Tedy i kdyby nedošlo k digitální penetraci, popřípadě kdyby se jednalo jen o povrchové či nijak hluboké zasouvání prstů do pochvy, bylo by výsledné právní posouzení stíhaného skutku totožné. Intenzita zasouvání prstů do vagíny proto na užitou právní kvalifikaci stíhaného skutku nemá v posuzovaném případě žádný vliv. Rovněž není nijak relevantní, že mladistvý neejakuloval, když naopak jeho jednání jednoznačně směřovalo k jeho pohlavnímu uspokojení. 30. Dále nelze přisvědčit ani poměrně neurčitě formulované výtce mladistvého, že je otázkou, zda došlo v případě poškozené o zneužití její bezbrannosti či zda šlo o zneužití vlivu mladistvého na osobu poškozené, která jej před činem minimálně půl roku neviděla. Soud prvního stupně se v odůvodnění napadeného rozsudku naplněním znaku zneužití bezbrannosti poškozené velmi podrobně zabýval, což našlo současně odraz ve skutkové větě výroku o vině odsuzujícího rozsudku, kde je uvedeno, že mladistvý …„využil psychické i fyzické bezbrannosti nezletilé poškozené BBBBB dané jejím nízkým věkem, neboť až do okamžiku, kdy věc zjistil otec poškozené a jeho současná manželka, poškozená vůbec nevěděla, že to, co po ní mladistvý požaduje, není normální, protože se na ní obdobného sexuálně motivovaného jednání začal dopouštět od jejích 7 let, z daného důvodu poškozená ani nevyvíjela žádnou obranu, ať již verbální či nonverbální, nadto mladistvý byl silnější a vůči poškozené o 7 let starší, což poškozenou utvrzovalo v přesvědčení, že se jí neděje nic neobvyklého“. 31. Tento soud dále v souladu s judikaturou i komentářovou literaturou velmi podrobně (strany 14, 15) definoval znak zneužití bezbrannosti, za niž se považuje takový stav oběti, ve kterém není vzhledem k okolnostem schopna projevit svou vůli, pokud jde o pohlavní styk s pachatelem, popř. ve kterém není schopna klást odpor jeho jednání (srov. rozhodnutí č. 43/1994-II. Sb. rozh. tr., srov. srov. ŠÁMAL, P. a kol., Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1839–1840). Správně také připomněl, že o „zneužití bezbrannosti“ jde tehdy, je-li oběť bez přičinění pachatele v takovém stavu, ve kterém není vzhledem k okolnostem činu schopna projevit svou vůli, pokud jde o pohlavní styk s pachatelem, popř. ve kterém není schopna klást odpor jeho jednání (poznámka Nejvyššího soudu: na tomto základě je ostatně vystavena i legální definice zneužití bezbrannosti v § 119a tr. zákoníku účinného od 1. 1. 2025). Z provedených důkazů bylo podle soudu prvního stupně zřejmé, že poškozená nebyla v době žalovaného jednání dostatečně duševně vyspělá na to, aby jednání mladistvého pochopila, vyhodnotila a projevila proti němu svůj nesouhlas. Tato skutečnost podle něj jednoznačně vyplývá jak z její výpovědi, tak výpovědi jejího otce J. L. a jeho manželky L. P., ale i ze zprávy terapeutky M. Š., z nichž plyne, že poškozená do doby, než se věc začala řešit, vůbec nevěděla, že se na ní mladistvý dopouští něčeho, co by dělat neměl, když tak činil od jejího útlého dětství, tj. ještě v době, kdy i on byl mladší 15 let, a myslela si, že je to úplně normální. Soud prvního stupně rovněž vyloučil nevyzrálost a naivitu mladistvého, sám věk poškozené dozajista znal, neboť byla součástí jeho rodiny. Byl si naopak dobře vědom, že dané jednání není žádoucí, společensky přijatelné a je zakázané. Soud prvního stupně se tedy správně a vyčerpávajícím způsobem zabýval naplněním znaku zneužití bezbrannosti nezletilé poškozené, což našlo svůj výraz i v odůvodnění jeho odsuzujícího rozsudku. Nejvyšší soud tedy uzavírá, že jednání mladistvého bylo správně posouzeno i po stránce hmotněprávní a napadené rozhodnutí nespočívá na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. 32. Nejvyšší soud dodává, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. je v posuzovaném případě vázán na jiné dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., z čehož plyne, že je-li dovolání ve vztahu k důvodům dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. zjevně neopodstatněné, platí totéž i z hlediska důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. 33. Dovolání mladistvého je zjevně neopodstatněné, proto je Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Poučení:Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 27. 5. 2026 JUDr. Věra Kůrková předsedkyně senátu