8 Tdo 451/2026-1038 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 6. 2026 o dovolání obviněného V. Š., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 10. 2025, sp. zn. 7 To 170/2025, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 19 T 28/2022, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. Š. odmítá. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 5. 6. 2025, sp. zn. 19 T 28/2022, byl obviněný V. Š. uznán vinným přečinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 alinea první, alinea druhá tr. zákoníku, kterého se dopustil tím, že si nejpozději dne 14. 1. 2015 nezjištěným způsobem opatřil a poté do 11. 7. 2018 u sebe přechovával padělaný diplom Vysoké školy v Plzni, o. p. s. (dále jen „VŠ v Plzni“), osvědčující absolvování bakalářského studijního programu Specializace ve zdravotnictví, studijní obor Fyzioterapie, č. 0045, údajně vydaný dne 22. 6. 2005, s uvedením jeho jména, příjmení, data a místa narození, s razítkem VŠ v Plzni, v úmyslu jej užít jako pravý, přičemž si byl vědom, že na této škole nestudoval, bakalářský titul zde nezískal a tento diplom mu nebyl uvedenou školou nikdy vystaven, přičemž dne 14. 1. 2015 v Sokolově u notáře JUDr. Otakara Pánka předložil tento padělaný diplom k pořízení ověřené kopie s ověřovací doložkou, s uvedením, že kopie doslovně souhlasí s listinou, z níž byla pořízena, a poté v blíže nezjištěné době a nezjištěným způsobem tuto kopii padělaného diplomu s ověřovací doložkou se státním znakem předal jako pravou do školy „Wyższa Szkoła Menedżerska w Warszawie“ (Vysoká škola manažerská ve Varšavě; dále jen „VŠ ve Varšavě“), na adrese Kawęczyńska 36, 03-772 Varšava, Polsko, v úmyslu absolvovat magisterské studium, přičemž jednou z podmínek přijetí ke studiu bylo již dříve získané bakalářské vzdělání, dne 11. 7. 2018 na Městském úřadě v Chebu nechal svojí manželkou M. Š. vyhotovit ověřenou kopii padělaného diplomu s doložkou, že kopie doslovně souhlasí s předloženou listinou, z níž byla pořízena, kopii padělaného diplomu ze dne 14. 1. 2015 užil jako pravou k přijetí ke studiu a získání navazujícího stupně vysokoškolského titulu magistr na VŠ ve Varšavě, na které titul magistr dne 11. 7. 2018 získal, přičemž si byl vědom, že uvedený bakalářský studijní program neabsolvoval, bakalářský titul na VŠ v Plzni nezískal a tento diplom mu nebyl touto školou nikdy vystaven, a dále si byl vědom, že bez předložení diplomu s bakalářským titulem by mu studium na vysoké škole nebylo umožněno a magisterský titul by mu nebyl udělen. 2. Za uvedený přečin byl obviněný odsouzen podle § 348 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a podle § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvaceti čtyř měsíců. 3. Krajský soud v Plzni jako soud odvolací usnesením ze dne 2. 10. 2025, sp. zn. 7 To 170/2025, odvolání podaná proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně obviněným a státním zástupcem v neprospěch obviněného jako nedůvodná podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání obviněného 4. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. e), g), h), m) tr. ř. dovolání, jímž brojil proti tomu, že soudy věc posoudily jednostranně a bez provedení jím navrhovaných důkazů. Rovněž za vinu kladené jednání soudy nesprávně posoudily po právní stránce bez řádného objasnění zavinění a příčinné souvislosti. Poukazoval taktéž na to, že trestní stíhání mělo být zastaveno z důvodu promlčení trestní odpovědnosti. 5. S odkazem na důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítl, že soudy pominuly jeho obhajobu podloženou rozsáhlou argumentací a návrhem na provedení řady důkazů, jimiž se soudy nezabývaly. Nebraly do úvahy, že k posuzovanému jednání z jeho strany vůbec nedošlo, neboť v předmětné době byl držitelem dvou magisterských diplomů z univerzity v USA, kdy jejich nostrifikaci v Polsku pro něj měl zajistit tehdejší prorektor pobočky VŠ ve Varšavě Z. V. (dále jen „Z. V.“). Měl absolvovat pouze „rozdílové studium“ týkající se studijních programů v USA a Polsku. Bakalářský titul nepotřeboval a neměl důvod jej VŠ ve Varšavě předkládat. Z. V. podepsal zcela jiné listiny pro přijetí ke studiu, než byly následně předloženy VŠ ve Varšavě a policii, které obsahují falzum jeho podpisu. Jedinou osobou, která mohla zajistit a realizovat zfalšování listin, byl Z. V., který byl motivován finančně a později záští vůči obviněnému. Účasti v trestním řízení se však Z. V. jako svědek vyhýbal a jeho bludy týkající se obviněného potvrzoval i jeho psychiatr MUDr. Zdeněk Bašný (dále jen „MUDr. Bašný“). 6. Obviněný poukázal na odvolacím soudem první ve věci vydané usnesení ze dne 7. 3. 2024, sp. zn. 7 To 222/2023, jímž první rozsudek soudu prvního stupně zrušil, věc mu vrátil k dalšímu posouzení a uložil mu, aby prověřil a zajistil osobní výslech svědka Z. V., což soud prvního stupně nesplnil. Oba soudy navíc ponechaly bez povšimnutí jím uvedená závažná tvrzení, která se tohoto svědka týkají, a nezabývaly se ani přípisem MUDr. Bašného ze dne 15. 5. 2025, že je Z. V. nezpůsobilý pro svědeckou výpověď. Ani není možné posoudit, zda svůj zdravotní stav pouze nepředstírá, když navíc soudu sdělil, že odpírá svědeckou výpověď, aby nezpůsobil nebezpečí trestního stíhání sobě anebo jiným osobám. Obviněný tudíž požadoval vypracování znaleckého posudku na to, zda nebyl Z. V. schopen podrobit se výslechu i dne 10. 12. 2021. Taktéž požadoval znalecké zkoumání originálů listin, o nichž tvrdí, že obsahují falzifikáty jeho podpisu, a rovněž žádal výslech P. K., avšak soud žádnému z těchto důkazních návrhů nevyhověl, čímž bylo zasaženo do jeho práva na spravedlivý proces (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 3. 11. 2016, sp. zn. I. ÚS 1860/16). 7. Nedostatek dokazování spatřoval obviněný dále v tom, že výpověď Z. V. nebyla učiněna v hlavním líčení, a proto je jediným usvědčujícím důkazem jeho výpověď z přípravného řízení, neboť samotná existence padělaného diplomu ve spise VŠ ve Varšavě nedokazuje, že jej do spisu vložil obviněný (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2019, sp. zn. 4 Tz 76/2019). I když se padělaný diplom nacházel ve spise obviněného jako studenta VŠ ve Varšavě, není vyloučeno, že jej do tam vložil Z. V. bez vědomí obviněného, neboť k němu měl jako prorektor přístup. Podle obviněného tak nebyl řádně zjištěn skutkový stav věci a došlo k porušení zásady in dubio pro reo (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 11. 2024, sp. zn. I. ÚS 1710/24). 8. Obviněný dále vytýkal, že se soud prvního stupně dostatečně nevypořádal s důvody, pro které byl jeho první rozsudek odvolacím soudem zrušen. Protože nesplnil uložené pokyny, bylo třeba i v tomto případě postupovat obdobně, jak to Nejvyšší soud učinil ve věci vedené pod sp. zn. 8 Tdo 1022/2019, anebo ve věci se sp. zn. 8 Tdo 356/2020, protože jde o obdobnou procesní situaci. S odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2014, sp. zn. II. ÚS 888/2014, vyjádřil, že zjištěný skutkový stav je rozporný a hodnocení důkazů, na nichž soudy založily svá rozhodnutí, je extrémně vadné. 9. Na podkladě důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný vytýkal nedostatky v právním posouzení věci. Nebylo-li totiž prokázáno, že by padělaný diplom obviněný skutečně předložil VŠ ve Varšavě, protože tato škola neeviduje, kdo jí dokumenty předává, ani kdy se tak stalo, a notář JUDr. Otakar Pánek neevidoval, o jaké listiny u ověření šlo, nelze dospět k závěru o naplnění znaků přečinu podle § 348 odst. 1 tr. zákoníku. U něj absentuje příčinná souvislost mezi jednáním dne 11. 7. 2018, kdy měla manželka obviněného pořídit ověřenou kopii padělaného diplomu, a mezi jeho přijetím ke studiu na VŠ ve Varšavě dne 25. 10. 2017. Nemůže tudíž jít o trestný čin, jehož spáchání je mu kladeno za vinu. 10. Námitku nepřípustnosti trestního stíhání, kterou uplatnil již v řízení před soudy nižších stupňů, vznesl obviněný podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. proto, že vycházejí-li soudy ze skutkového závěru, že se čin udál dne 14. 1. 2015 a tímto datem byl dokonán, protože padělal veřejnou listinu nebo podstatně změnil její obsah v úmyslu, aby jí bylo užito jako pravé, a pozdější užití takové listiny je jen realizací jeho záměru, bylo trestní stíhání promlčeno. V takovém případě jej nelze stíhat pro přečin podle § 348 odst. 1 tr. zákoníku (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 2009, sp. zn. 4 Tz 85/2009). Trestní stíhání bylo v jeho věci zahájeno dne 20. 10. 2021 a na posuzovaný přečin zákon stanoví trestní sazbu trestu odnětí svobody s horní hranicí tři léta. Pro promlčení podle § 34 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku platí pětiletá promlčecí doba, která v dané věci uplynula dne 14. 1. 2020, tj. ještě před zahájením trestního stíhání. 11. S ohledem na existenci důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g), h), e) tr. ř. obviněný odkázal i na důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., který shledal naplněným pro nesprávný postup odvolacího soudu. V závěru navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 10. 2025, sp. zn. 7 To 170/2025, a rozsudek Okresního soudu v Sokolově ze dne 5. 6. 2025, sp. zn. 19 T 28/2022, a podle § 265k odst. 2 tr. ř. i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jejich zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle § 226 písm. c) tr. ř. sám rozhodl ve věci zprošťujícím rozsudkem. III. Vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství 12. Nejvyšší státní zastupitelství prostřednictvím u něj působícího státního zástupce posoudilo dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné, protože uvedené výhrady jsou založeny na tvrzeních, s nimiž se oba soudy dostatečně vypořádaly (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, či usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 2947/08). 13. Argumentace obviněného odkazující na důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. je založena na zpochybňování shromážděných důkazů, které soud rozvedl v bodech 4. až 21. rozsudku, reakci na nesouhlas obviněného se zjištěným skutkovým stavem, zpochybňování způsobu vyhodnocení provedených důkazů a vypořádání se s obhajobou obviněného (viz body 22. až 29. rozsudku soudu prvního stupně a bod 7. usnesení odvolacího soudu). Uplatněné námitky směřují proti stávajícím skutkovým okolnostem, jimž soudy věnovaly dostatečnou pozornost, neboť soud prvního stupně podle § 211 odst. 2 písm. a) tr. ř. provedl důkaz přečtením protokolu o výslechu svědka Z. V. a oba soudy se dostatečně vypořádaly i s další obhajobou obviněného. Státní zástupce proto neshledal rozpor mezi učiněnými skutkovými zjištěními a provedeným dokazováním ve smyslu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Vzhledem k tomu, že i námitky podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. směřují pouze proti hodnocení důkazů a zpochybňují zjištěný skutkový stav, jde o výhrady s tímto důvodem nekorespondující. Protože u obou důvodů obviněný uvedl námitky, které se s jejich zákonným vymezením míjejí, nebyly naplněny pro ně zákonem stanovené požadavky a dovolání by tak mohlo být podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 6 Tdo 1251/2017), což však státní zástupce nepožaduje, protože shledal, že obviněný v souladu s vymezením důvodu podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. namítal nepřípustnost trestního stíhání z důvodu promlčení trestní odpovědnosti. 14. S tímto argumentem se však státní zástupce neztotožnil, protože obviněný neakceptoval učiněná skutková zjištění s tím, že trestní stíhání bylo vedeno pro přečin padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 tr. zákoníku (alinea první i druhá), přičemž šlo o trvající delikt páchaný od 14. 1. 2015 do 11. 7. 2018. Jelikož bylo dne 20. 10. 2021 zahájeno trestní stíhání obviněného (§ 160 odst. 1 tr. ř.), došlo tím podle § 34 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku k přerušení běhu promlčecí doby. Z tohoto důvodu pětiletá promlčecí doba zakotvená v § 34 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku dopadající na posuzovaný přečin ještě neuplynula. 15. Vzhledem k tomu, že z výše uvedených důvodů státní zástupce neshledal naplněnými dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. e), g), h) tr. ř. a nebyl dán ani důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. IV. Replika obviněného 16. Obviněný v reakci na toto vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství uvedl, že státní zástupce při své úvaze, že jde o opakování námitek a bude proto třeba dovolání odmítnout, nebral v potaz, že se soudy s těmito námitkami řádně nevypořádaly, a navíc nezohlednil ani všechny obviněným vytknuté nedostatky. Obviněný zdůraznil, že odvolací soud zrušil první odsuzující rozsudek usnesením ze dne 7. 3. 2024, sp. zn. 7 To 222/2023, v němž soudu prvního stupně uložil, jak má dále postupovat, a to zejména ohledně výpovědi svědka Z. V., jehož měl (podle odvolacího soudu v krajním případě) podrobit znaleckému zkoumání, zvážit vyslechnutí uvedených svědků a znalecké zkoumání pravosti podpisů na smlouvě studenta VŠ ve Varšavě. To však splněno nebylo. Nejde o změnu okolností ve smyslu nálezu Ústavního soudu ze dne 2. 2. 2016, sp. zn. Pl. ÚS 15/14, nýbrž o nesplnění závazného pokynu odvolacího soudu a nedodržení podmínek § 264 tr. ř., jako tomu bylo obdobně ve věci posuzované Nejvyšším soudem pod sp. zn. 8 Tdo 1022/2019. 17. Skutečnost, že se ve spise VŠ ve Varšavě nachází padělaný diplom vystavený na jeho jméno, obviněný nezpochybnil, avšak jej nepředložil a ani nestudoval obor, pro jehož studium by měl povinnost jej předkládat. Listiny nacházející se ve spise VŠ ve Varšavě vůbec neobsahují jeho podpis, neboť on podepisoval, a tehdejšímu prorektorovi Z. V. předkládal, jiné listiny. 18. V posuzované věci obviněný necílí na hodnocení důkazů, ale na absenci skutkového zjištění o tom, kdy a jakým způsobem se obviněný dozvěděl o nepravosti listiny, což je nutným podkladem pro závěr o jeho zavinění. Zopakoval rovněž výhrady směřující vůči tomu, jakým způsobem soudy postupovaly ohledně výpovědi svědka Z. V. včetně informací, které k jeho stavu podával MUDr. Bašný, jakož i námitky vůči postupu soudu v rámci porušení zásady nemo tenetur se ipsum accusare (viz bod 7. usnesení odvolacího soudu) a zásady in dubio pro reo ve smyslu nálezu Ústavního soudu ze dne 13. 11. 2024, sp. zn. I. ÚS 1710/2024. 19. Závěry státního zástupce o tom, že nedošlo k promlčení, obviněný označil za nesprávné a svou oponenturu proti nim založil na stejných skutečnostech, jako je rozvedl v dovolání. Když se se státním zástupcem neshodl ani v poukazu na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. a jím učiněném závěrečném návrhu, setrval na vlastním požadavku na konečné rozhodnutí v podobě, kterou prezentoval v dovolání. V. K dovolání 20. Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno oprávněnou osobou podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze to podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). 21. Vzhledem ke stanovisku státního zástupce a obsahu podaného dovolání je vhodné připomenout, že jde o mimořádný opravný prostředek s přesně zákonem stanovenými formálními podmínkami, za nichž ho lze uplatnit (viz § 265a odst. 1 tr. ř.). Každý označený důvod musí být skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v přezkoumávaném rozhodnutí. Pro naplnění deklarovaných dovolacích důvodů tudíž nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03), ale je třeba uvést konkrétní výhrady, které označený dovolací důvod vyjadřují, protože dovolání lze podat pouze z důvodů konkrétně vyjmenovaných v § 265b tr. ř. Jejich vymezení v tomto ustanovení je taxativní, přičemž některé z těchto důvodů jsou určeny k nápravě vad napadeného rozhodnutí, jiné k odstranění vad řízení, které tomuto rozhodnutí předcházelo, popřípadě obou těchto druhů vad. Pro rozsah přezkumné povinnosti v konkrétní věci je pak Nejvyšší soud vázán dovolacími důvody a jejich odůvodněním (viz § 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). Tyto zásady je možné prolomit, jen kdyby nebyly dodrženy zásadní požadavky spravedlivého procesu (srov. čl. 6 Úmluvy a čl. 36 a 38 Listiny), neboť rozhodování o mimořádném opravném prostředku se nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, a stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). 22. Obviněný v dovolání označil důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h), e), m) tr. ř. 23. Výhradami obviněný vytýkal vady spočívající v provedeném dokazování podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a přestože státní zástupce zastává názor, že jeho zákonnému vymezení obviněný nevyhověl, Nejvyšší soud takový názor nesdílí. 24. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné použít, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Tento důvod je dán třemi alternativami procesních vad a vždy je třeba, aby v jejich důsledku byla vytýkána skutková zjištění, která mají určující význam pro naplnění znaků trestného činu, jenž je na nich založen. Postačí, když je naplněna alespoň jedna z těchto tří alternativ. Prostřednictvím tohoto důvodu nelze napadat jakoukoliv skutkovou okolnost, s níž se obviněný neztotožnil, ale jen takovou, která je rozhodná pro naplnění některého ze znaků skutkové podstaty posuzovaného trestného činu. Uvedenou podmínku proto nemůže splnit tvrzení existence vad týkajících se skutkových zjištění jiných, byť také významných pro rozhodnutí ve věci, která pro naplnění znaků trestného činu určující nejsou (srov. rozhodnutí č. 19/2023 Sb. rozh. tr., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2022, sp. zn. 8 Tdo 1377/2021, ze dne 9. 2. 2022, sp. zn. 8 Tdo 32/2022, aj.). 25. Posoudí-li se námitky, které obviněný v dovolání rozvedl, je zřejmé, že jimi cílí právě proti soudem učiněným skutkovým zjištěním, s nimiž se neztotožnil, o čemž svědčí to, že předkládá vlastní verzi činu a v té, kterou zjistily soudy, považuje za vnitřně rozpornou a neodpovídající výsledkům provedeného dokazování. Jeho verze je založena na zcela jiných skutkových okolnostech, než které soudy v posuzované věci zjistily z výsledků provedeného dokazování, s nimiž se obviněný rovněž neztotožnil, protože tvrdil, že neměl důvod si obstarat falzifikát bakalářského diplomu z VŠ v Plzni, když byl držitelem dvou magisterských diplomů z univerzity v USA, a že ve Varšavě šlo o rozdílové studium, na které bakalářský diplom ani nepotřeboval, a že tam jsou založené podklady, které jsou jiné, než předložil, a obsahují jeho nepravý podpis. Všechny nejasnosti a vzniklé problémy obviněný přisuzuje Z. V., vůči jehož výpovědi i psychickému stavu vznáší důraznou kritiku, a to i s poukazem na obsah zpráv jeho psychiatra MUDr. Bašného. Rovněž je třeba zdůraznit, že obviněný vytýkal nedostatky též vůči řízení, které následovalo po prvním zrušujícím usnesení odvolacího soudu ze dne 7. 3. 2024, sp. zn. 7 To 222/2023, podle něhož nebylo dokazování provedeno způsobem, který by odpovídal stanoveným požadavkům. 26. Vyhodnocením obsahu všech v dovolání vytýkaných nedostatků Nejvyšší soud shledal, že důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první a třetí alternativě obviněný dodržel, protože poukazoval na vady ve skutkových zjištěních určujících pro naplnění znaků trestného činu, jehož spáchání mu je kladeno za vinu, a nebyly ve vztahu k nim nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Proto Nejvyšší soud s ohledem na tento dovolací důvod posuzoval, zda jsou tyto námitky důvodné. 27. Podle obsahu dovolání jsou jeho podstatou výtky o neakceptování verze obviněného a že vše, co se kolem něj událo, lze připsat na vrub Z. V., který k tomu měl jako prorektor pobočky VŠ ve Varšavě sídlící v Praze možnosti a vedla ho k tomu pohnutka založená na odvetě obviněného i zištnost. Těmto tvrzením nebylo možné přisvědčit, protože soud prvního stupně se dostatečně zabýval všemi rozhodnými skutečnostmi, a to jak jednotlivými detaily, jenž obviněný ke svým výhradám uváděl, tak i dalšími zjištěními plynoucími z obsahu všech provedených důkazů. 28. Nejvyšší soud považuje za nutné zmínit, že na námitku obviněného o tom, že soud prvního stupně nerespektoval pokyny uložené mu odvolacím soudem v jeho usnesení ze dne 7. 3. 2024, sp. zn. 7 Tdo 222/2023, žádný dovolací důvod nedopadá (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 5. 2026, sp. zn. 8 Tdo 284/2026). Přesto se však, aby vyloučil obviněným namítané pochybení, které by v případě jeho prokázání vedlo k porušení pravidel stanovených v § 264 odst. 1 tr. ř., a tedy i spravedlivého procesu (viz čl. 36 až 38 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy), Nejvyšší soud uvedenou námitkou zabýval. Z obsahu předmětného rozhodnutí (viz č. l. 821 spisu) shledal, že posuzované řízení vadou, na níž obviněný poukazoval, netrpí. Odvolací soud v usnesení ze dne 7. 3. 2024, sp. zn. 7 Tdo 222/2023, konstatoval, že soud prvního stupně uvažoval nesprávně, pokud shledal, že výpověď svědka Z. V. není podstatná, a proto mu uložil, aby „vyvinul větší úsilí za účelem toho, aby byl svědek soudem vyslechnut“, neměl se spokojit jen s lékařskou zprávou, podle které byl výslech jmenovaného svědka nemožný. Uložil mu též, aby s ohledem na obhajobu obviněného důsledně prověřil věrohodnost tohoto svědka. Na zvážení pro tento účel soudu prvního stupně ponechal možné doplnění dokazování výslechem obviněným navrhovaných svědků a podle vývoje důkazní situace též možné znalecké zkoumání pravosti podpisů na smlouvě studenta, jak se obviněný domáhal. Z takto uložených pokynů je zjevné, že jejich účelem bylo vypořádání se s obhajobou obviněného, což byl úkol, jenž byl soud prvního stupně povinen splnit, v ostatních šlo jen o doporučení, a tedy případné provedení ponechal na úvaze soudu prvního stupně. 29. K uvedenému Nejvyšší soud připomíná, že podle § 264 odst. 1 tr. ř. je soud, jemuž věc byla vrácena k novému projednání a rozhodnutí, vázán právním názorem, který vyslovil ve svém rozhodnutí odvolací soud, a je povinen provést úkony a doplnění, jejichž provedení odvolací soud nařídil (srov. rozhodnutí č. 25/2006-I. Sb. rozh. tr.). Rozsah a důvody zrušení původního rozsudku odvolacím soudem určují směr projednání a rozhodnutí soudu prvního stupně, a v důsledku toho ovlivňují následující postup v tom směru, zda hlavní líčení bude provedeno znovu či nikoliv a které důkazy a jiné úkony v něm budou provedeny s tím, že se zde přiměřeně uplatní stejná pravidla, jako při odročení hlavního líčení (§ 219 odst. 3 tr. ř.). Závazný právní názor se může týkat rovněž provádění důkazů např. v souvislosti se zjištěním podstatných vad řízení, podle kterých nebyla věc náležitě objasněna nebo došlo k porušení práva obhajoby [§ 258 odst. 1 písm. a) tr. ř.]. 30. Posoudí-li se z uvedených hledisek i uložených pokynů v posuzované věci řízení, které následovalo po uvedeném zrušujícím usnesení odvolacího soudu, je zjevné, že soud nižšího stupně se uvedenými pokyny odvolacího soudu řídil, o čemž svědčí jeho postup a úkony obsažené na č. l. 826 až 999 spisu a hlavní líčení proběhlá dne 18. 6. 2024 a poté až 5. 6. 2025 (viz č. l. 866 a 956 spisu). Uvedená časová prodleva byla způsobena zajišťováním důkazů, které se soud prvního stupně snažil podle pokynu odvolacího soudu zajistit k objasnění věrohodnosti a osobnosti svědka Z. V. i k ověření jeho zdravotního stavu. Soud prvního stupně si nadto vyžádal též cizojazyčné podklady, a to i cestou mezinárodní justiční spolupráce. Zjištění plynoucí z těchto důkazů promítl do odůvodnění svého rozsudku, kde v bodech 4. až 25. uvedl, jaké důkazy včetně jejich obsahu opatřil a co z nich zjistil. Vše nasvědčuje tomu, že se uvedenými pokyny odvolacího soudu řídil a jeho snaha směřovala k tomu, aby shromáždil poznatky nutné pro posouzení věrohodnosti jmenovaného svědka. Jestliže uložené úkoly soud ve smyslu § 264 odst. 1 tr. ř. splnil, bylo otázkou jen to, jaké závěry ze zajištěných důkazů učiní. Rozhodné však je, že soud prvního stupně na své povinnosti nerezignoval a s nezbytnou pečlivostí uložené pokyny splnil. Podle nich pak už bylo jen na tomto soudu, aby při řádně zajištěné důkazní materii postupoval podle § 2 odst. 6 tr. ř. a věrohodnost svědka Z. V. vyhodnotil. 31. Pro úplnost a za účelem reakce na dovolací námitky obviněného (obdobné těm, na něž poukazoval již v předchozích fázích řízení) lze zdůraznit, že soud prvního stupně věnoval pozornost i zdravotnímu stavu uvedeného svědka, a proto, když shledal, že mu nejprve psychické potíže nedovolují se hlavního líčení zúčastnit, mu za důkazní prostředek posloužil protokol o výpovědi tohoto svědka z přípravného řízení, který při hlavním líčení dne 5. 10. 2023 přečetl za podmínek § 211 odst. 2 písm. a) tr. ř. (srov. č. l. 745 spisu). Určené zákonné podmínky splnil, protože výpověď svědka byla v přípravném řízení dne 10. 12. 2021 zajištěna v souladu s § 165 odst. 2 tr. ř. a byl o ní vyrozuměn obhájce obviněného (viz č. l. 132 a 133 spisu), jenž se tohoto výslechu zúčastnil (viz č. l. 127 až 131 spisu). Z jejího obsahu je zjevné, že je podle § 165 odst. 1 tr. ř. plně využitelná v řízení před soudem (srov. ŠÁMAL, Pavel a kol.: Trestní řád, 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, 2144 s.). Pokud se výslechu svědka v přípravném řízení účastnil obhájce, byť bez obviněného, nelze přiznat důvodnost jeho námitce o porušení spravedlivého procesu, protože požadavky čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy byly v takovém případě dodrženy. 32. Nejvyšší soud námitkám obviněného nevyhověl, neboť soud prvního stupně dodržel požadavky na to, aby učinil vše rozumné pro zajištění účasti svědka při hlavním líčení, a provedl pečlivou kontrolu důvodů, pro které není svědek schopen se jej zúčastnit, a to s ohledem na jeho konkrétní situaci (viz rozsudek velkého senátu ESLP ze dne 15. 12. 2015, Schatschaschwili proti Německu, stížnost č. 9154/10 bod 122). Stejně tak respektoval povinnost objasnit důvod pro to, aby mohl připustit důkaz výpovědí nepřítomného svědka, což řešil jako „předběžnou otázku“, pro kterou si zajistil potřebné podklady (srov. rozsudek velkého senátu ESLP ze dne 15. 12. 2011, Al-Khavaja a Tahery proti Spojenému království, stížnosti č. 26766 a č. 22228/06). 33. Soud prvního stupně dodržel tuto evropskou judikaturu i pokyny odvolacího soudu, protože zkoumal, zda se Z. V. úkonům trestního řízení vyhýbá, což však podle výsledků za tímto účelem provedeného dokazování vyloučil, neboť zjistil, že se Z. V. k úkonům v přípravném řízení dostavil dvakrát, nejprve dne 30. 9. 2021 k podání vysvětlení v této věci (viz č. l. 134 a 135 spisu) a podruhé k uvedené svědecké výpovědi dne 10. 12. 2021 (viz č. l. 127 až 131 spisu). Pokud se nedostavoval k hlavním líčením, bylo tomu z důvodu jeho nepřiznivého zdravotního stavu, který soud prvního stupně pečlivě a podrobně prověřoval. Neschopnost účastnit se konkrétních hlavních líčení svědek opakovaně dokládal dokumenty vyhotovenými ošetřujícími lékaři (viz č. l. 433, 434, 436, 437, 438, 443, 445, 448, 470, 471, 702, 703, 708, 861, 923, 924, 928 spisu), z nichž se podávalo, že není schopen podat zde svědeckou výpověď. Zdravotní důvody somatické či psychické povahy soud ověřoval dotazy na ošetřujícího lékaře psychiatra MUDr. Bašného a lékaře MUDr. Moniku Klimentovou, MUDr. Petra Herleho a MUDr. Zuzanu Bublovou (viz např. č. l. 657, 683, 719, 841, 853 spisu). 34. Psychiatr MUDr. Bašný soudu prvního stupně ke dni 24. 8. 2022 sdělil, že Z. V. se u něj léčí od roku 2020 s psychickou poruchou projevující se strachem z obviněného a z případného setkání se s ním (viz č. l. 523). Na tomto svém stanovisku setrval i dne 29. 3. 2023 a dne 25. 5. 2023, kdy též opakovaně uvedl, že nepředpokládá výraznější změnu stávajícího stavu (viz č. l. 658 a 693 spisu). Taktéž dne 29. 6. 2023 uvedl, že situace se nezměnila (viz č. l. 720 spisu). Po vyšetření dne 7. 3. 2024 zjistil, že u Z. V. i nadále přetrvává psychická porucha způsobující nízkou validitu jeho případné výpovědi, kdy však i nepřímá účast u hlavního líčení by mohla vést ke zhoršení jeho zdravotního stavu, pročež ji nedoporučil (viz č. l. 845 spisu). Praktický lékař MUDr. Petr Herle ordinující u MUDr. Moniky Klimentové (dále jen „MUDr. Klimentová“) dne 5. 8. 2022 soudu odpověděl, že Z. V. není ze zdravotních důvodů schopen zúčastnit se hlavního líčení, přičemž v následujících týdnech ani měsících neočekává zlepšení zdravotního stavu, které by mu účast umožnilo (viz č. l. 517 spisu). Tento stav následně ke dni 31. 3. 2023 potvrdila i MUDr. Klimentová (viz č. l. 660 spisu). Ta posléze dne 24. 5. 2023 doplnila, že ani neočekává v průběhu následujících čtyř měsíců jeho možné zlepšení (viz č. l. 691 spisu), přičemž i dne 1. 7. 2023 tento stav potvrdila (viz č. l. 723 spisu). Vzhledem k tomu, že MUDr. Klimentová poté soudu prvního stupně oznámila, že Z. V. již u ní není registrován, ale je pacientem MUDr. Zuzany Bublové (viz č. l. 840 spisu; dále jen „MUDr. Bublová“), soud prvního stupně oslovil s dotazem i tuto praktickou lékařku, která odpověděla, že Z. V. se léčil jednak u MUDr. Bašného a jednak na Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM; viz č. l. 843 spisu), který soudu prvního stupně sdělil, že Z. V. zde již není hospitalizován (viz č. l. 851 spisu), přičemž dne 27. 5. 2024 MUDr. Bublová soudu sdělila, že její ordinaci v posledním měsíci nenavštívil (viz č. l. 854 a 855 spisu). Datovou zprávou doručenou soudu prvního stupně dne 10. 6. 2024 pak Z. V. tomuto soudu sdělil, že se nachází v Nemocnici Na Homolce, kde ho čeká onkologická operace (viz č. l. 860 a 861 spisu). Dne 10. 4. 2025 doručil přípis, v němž uvedl, že je v péči lékařů, což doložil mj. zprávou o provedeném onkologickém vyšetření v XY, které u něj odhalilo objemný tumor ledviny (viz č. l. 924 spisu). Z. V. podle jím zaslaných dokumentů též opakovaně podstoupil nefrektomii, a to v prosinci roku 2023 (viz č. l. 931 spisu) a též v květnu a červnu roku 2024 (viz č. l. 927, 928, 931 spisu). Z uvedeného je zřejmé, že Z. V. trpěl takovými zdravotními problémy, které jeho přítomnost u soudu znemožňovaly, neboť nebyly pouze přechodné povahy, ale vyskytovaly se u něj souvisle po celou dobu projednávání této trestní věci před soudem. Soudu prvního stupně proto nic nebránilo v postupu podle § 211 odst. 2 písm. a) tr. ř. Námitky obviněného, že se Z. V. trestnímu řízení jako svědek vyhýbá a své zdravotní problémy pouze předstírá, z uvedených podkladů neplynou. 35. S ohledem na takto ucelené a obšírné dokazování, které vedlo k objasnění požadovaných skutečností, bylo důvodné, že soud prvního stupně zamítl návrh obviněného na doplnění dokazování znaleckým posudkem ohledně neschopnosti Z. V. vypovídat před soudem (viz č. l. 957 spisu a bod 35. rozsudku soudu prvního stupně). Uvedené množství lékařských zpráv plně postačovalo k tomu, aby soud na jejich základě sám učinil úsudek, který měl podklad v odborných zprávách lékařů z různých zdravotních odvětví, o tom, že se svědek nachází ve vážném zdravotním stavu a účasti při hlavním líčení není schopen. Opodstatněně jej proto soud označil za nadbytečný důkaz (srov. nález Ústavního soudu ze dne 8. 12. 2009, sp. zn. I. ÚS 118/09). Požadavek obviněného na doplnění dokazování znaleckým zkoumáním Z. V. za účelem ověření jeho důvěryhodnosti (viz níže bod 49., č. l. 746 spisu a bod 35. rozsudku soudu prvního stupně) je nemístný i proto, že věrohodnost svědka může posoudit toliko soud. U tohoto navrhovaného důkazu jde nejen o jeho nadbytečnost, ale i neúčelnost, neboť znalec nemůže posuzovat věrohodnost osoby týkající se konkrétně posuzované trestní věci. Tato činnost je svěřena toliko obecnému soudu, který její věrohodnost posuzuje na podkladě důkazů ve věci provedených ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. Proto je třeba se s obviněným kritizovaným stanoviskem soudu prvního stupně plně ztotožnit, a to i s argumenty, o něž se opíral. 36. Nedůvodné jsou i námitky obviněného o zdravotní nezpůsobilosti svědka v počátku trestního řízení, protože jak již bylo shora uvedeno, svědek se v přípravném řízení dostavil k policejnímu orgánu, kde byl dne 10. 12. 2021 vyslechnut jako svědek (viz č. l. 933 spisu). Obžaloba byla podána 4. 3. 2022 a z nařízených hlavních líčení se počínaje dubnem roku 2022 tento svědek již důvodně omlouval a své důvody dokládal podle lékařských zpráv (viz č. l. 401 až 404), z nichž se podává, že šlo o vážné psychické problémy, jak konkrétně popsal MUDr. Bašný (ten mj. uvedl, že podle vyšetření dne 7. 3. 2024 je u Z. V. přítomna duševní porucha s psychotickými příznaky; viz č. l. 845 spisu). I následující zprávy a omluvy byly vyargumentovány mj. i tím, že svědek užívá antidepresiva (viz č. l. 129 spisu). 37. Pokud obviněný poukázal na to, že Z. V. soudu prvního stupně zaslal přípis se sdělením, že podle § 100 odst. 2 tr. ř. využívá svého práva odepřít svědeckou výpověď (viz č. l. 473 spisu), je třeba uvést, že takové prohlášení je jen realizací zákonem zaručeného oprávnění, a nutno zdůraznit, že je i zcela přirozenou reakcí na námitky a obvinění vyplývající z obhajoby obviněného (obecně a přiměřeně srov. ŠÁMAL, P. a kol.: Trestní řád, 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, 1474 s.). Podstatné je, že při svém výslechu u policejního orgánu dne 10. 12. 2021 tohoto práva nevyužil. 38. Uvedené skutečnosti svědčí o tom, že soud prvního stupně splnil pokyn odvolacího soudu a okolnostmi týkajícími se výslechu svědka Z. V. se zabýval a snažil se zajistit jeho výslech. Pokud se mu svědka znovu vyslechnout nepodařilo, stalo se tak z výše uvedených objektivních důvodů, přičemž důkazy plynoucí z jeho výpovědi důvodně a správně obstaral při hlavním líčení jejím přečtením podle § 211 odst. 2 písm. a) tr. ř. Nutno však konstatovat, že pro posouzení viny obviněného není tato výpověď zásadní, a jak zdůraznil i odvolací soud ve zrušovacím usnesení, její význam vyplynul pouze co do objasnění obhajoby obviněného. Verze obviněného však nenašla oporu v žádném z dalších důkazů, z nich naopak vyplynulo, že obhajoba obviněného je osamocena a žádná učiněná zjištění pro ni nesvědčí, jak soudy obou stupňů v přezkoumávaných rozhodnutích vysvětlily (srov. bod 35. rozsudku soudu prvního stupně). Pro závěr o vině obviněného byly určující listinné důkazy, jimiž se soud prvního stupně zabýval, a konstatoval, jaké skutečnosti z nich zjistil a jak je posuzoval, což rozvedl v bodě 35. svého rozsudku. Rozhodné je, že ze zprávy Západočeské univerzity v Plzni bylo zjištěno, že obviněný v roce 2005 nebyl studentem této fakulty a nebyl mu vydán diplom o dosažení vysokoškolského vzdělání s akademickým titulem Bc. V databázi absolventů z roku 2005 je na diplomu s pořadovým číslem 0045 uveden jiný absolvent, a to M. M. (viz body 14. a 15. rozsudku soudu prvního stupně). Význam měly i dokumenty (studentský spis obviněného) VŠ ve Varšavě zajištěné v rámci mezinárodní policejní spolupráce, zejména ověřená kopie falzifikovaného bakalářského diplomu z VŠ v Plzni, která byla pořízena v kanceláři notáře JUDr. Otakara Pánka (dále jen „notář“) v Sokolově dne 14. 1. 2015 (viz č. l. 5, 11, 12 spisu), za což obviněný téhož dne notáři uhradil odměnu ve výši 436 Kč, jak vyplývá z příjmového pokladního dokladu (viz č. l. 189 a 190 spisu). Mimo to se zde nacházela i žádost rektorovi ze dne 27. 9. 2017, potvrzení o zdravotní způsobilosti obviněného, žádost obviněného o přijetí k magisterské zkoušce ze dne 2. 7. 2018, žádost o vyjádření souhlasu s individuálním studijním plánem, akademický slib ze dne 1. 10. 2017 a smlouva o studiu z téhož dne. Z uvedeného je zjevné, že podklady, které se úzce týkají obviněného, mohl dodat jen on sám. Mezi uvedenými podklady se nachází magisterský diplom, jenž obviněný obdržel po absolvování studia na VŠ ve Varšavě dne 2. 8. 2018 (viz č. l. 61 a 116 spisu) a který proti podpisu převzal dne 3. 9. 2018 (viz č. l. 538, 542 a 646 spisu). Význam nemělo, že Z. V. zástupcům VŠ ve Varšavě předal ověřenou kopii falzifikovaného bakalářského diplomu z VŠ v Plzni, k níž zajistil ověřený překlad z češtiny do polštiny, protože je zjevné, že ověření na této kopii zajistil sám obviněný u výše uvedeného notáře (viz bod 13. rozsudku soudu prvního stupně). 39. Pokud jde o způsob ověření zfalšovaného diplomu, notář sice uvedl, že není schopen sdělit, které konkrétní osobě tuto službu poskytl (viz č. l. 188 spisu), avšak z jím vystaveného dokladu je zcela evidentní, že to byl právě obviněný. Ke dni, kdy byla tato ověřená kopie u notáře pořízena, tak obviněný falzifikovaný diplom nejen že prokazatelně přechovával, ale současně jej i prostřednictvím ověřených kopií dále rozmnožoval. Městský úřad v Chebu sdělil, že (podobně jako notář) není schopen zjistit, kdo o toto ověření požádal, avšak u tohoto ověření je uveden příjmový pokladní doklad vystavený na paní M. Š. (viz č. l. 186 a 187 spisu), tedy manželku obviněného, která je na tomto úřadě zaměstnána (viz č. l. 86 a 177 spisu). Překlad provedla PhDr. Mariola Krakowczyková, Ph.D. (viz č. l. 537 a 538 spisu; později Liszoková, viz č. l. 180 spisu), která sdělila, že tak učinila osobně dne 21. 7. 2018 na základě objednávky od společnosti Middle West University (viz č. l. 173 a 174 spisu), za níž vystupoval Z. V. (viz č. l. 171 spisu), jenž ve výpovědi potvrdil (viz č. l. 128 a 327 spisu), že tak učinil a tyto listiny dne 18. 8. 2018 předal v Praze zástupcům VŠ ve Varšavě, přičemž dále uvedl, že k dokončení studia na VŠ ve Varšavě byl potřebný právě úředně ověřený překlad bakalářského diplomu (viz č. l. 127 až 129 spisu). 40. Z provedených důkazů nevyplynulo, že by Z. V. negativně působil vůči obviněnému, když byl předsedou zkušební komise pro složení magisterské zkoušky, u níž obviněný uspěl (č. l. 647 spisu a bod 27. rozsudku), a zajistil ověřený překlad falzifikovaného diplomu, jak bylo uvedeno shora, což však ještě nesvědčí uvedené obhajobě obviněného a lze jen připomenout, že z jeho výpovědi se podává, že Z. V. byl statutárem společnosti Humdinger SE, která měla pro VŠ ve Varšavě zajišťovat nábor studentů (viz č. l. 128 spisu). Současně i VŠ ve Varšavě uvedla, že nemá žádné informace o tom, že by se Z. V. podílel na přijímacím řízení obviněného ke studiu na této škole (viz č. l. 918 spisu). 41. Je nutné dodat, že bylo vyvráceno i tvrzení obviněného, že neměl důvod obstarat si falzifikát bakalářského diplomu z VŠ v Plzni, protože je držitelem dvou vysokoškolských diplomů z let 2003 a 2014 z Granttown University v USA (viz č. l. 17 spisu), které podle svých slov předal Z. V. (viz č. l. 428 a 429 spisu). Podle veřejně přístupné databáze na webu tamního ministerstva školství (U. S. Department of Education) se žádná vysoká škola s názvem „Granttown University“ v USA nevyskytuje a nelze o ní dohledat prakticky žádné informace. Obviněný při hlavním líčení dne 14. 4. 2022 nezmínil ani to, v jakém americkém státě či městě by se tato vysoká škola měla nacházet (viz č. l. 428 až 431 spisu). Z podkladů, které obviněný předal VŠ ve Varšavě, je zjevné, že žádný diplom vydaný v USA, o němž se zmiňuje, na VŠ ve Varšavě založen není, což tato vysoká škola písemně policejnímu orgánu sdělila (viz č. l. 918 spisu). 42. Jestliže Nejvyšší soud neshledal v procesu dokazování obviněným vytýkané nedostatky, nebylo možné mu ani přisvědčit v tom, že by soud nedůvodně neprovedl důkazy, které obviněný navrhoval a měly podle obviněného mít určující význam pro závěr o jeho vině. Těmi byly znalecký posudek ohledně psychického stavu svědka Z. V. a jeho věrohodnosti, jakož i výslechy konkrétních svědků. Nevyhovění tomuto důkaznímu návrhu soud prvního stupně odůvodnil tím, že jeho provedení jest nadbytečné (viz bod 35. jeho rozsudku), s čímž se odvolací soud ztotožnil (viz bod 6. jeho usnesení), tedy na uvedený návrh reagoval, nejde tudíž o tzv. opomenutý důkaz, o nějž by mohlo jít, pokud by ve vlastních rozhodnutích o návrzích na provedení důkazů ve vztahu k jejich zamítnutí nebyla zmínka buď žádná, či toliko okrajová a obecná neodpovídající povaze a závažnosti věci (srov. např. nálezy Ústavního soudu ze dne 8. 11. 2006, sp. zn. II. ÚS 262/04, ze dne 8. 12. 2009, sp. zn. I. ÚS 118/09, či ze dne 18. 3. 2010, sp. zn. III. ÚS 3320/09, ad.). Lze doplnit, že trestní řád obecně nepovažuje některý druh důkazních prostředků za průkaznější než jiný a stejně tak nestanovuje, kterým konkrétním důkazním prostředkem by určitá relevantní skutečnost měla být dokazována. Důkazní význam každého z nich závisí na druhu, povaze a důkazní hodnotě ostatních získaných důkazních prostředků v konkrétní věci (srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2018, sp. zn. 7 Tdo 254/2018, či ze dne 20. 7. 2022, sp. zn. 11 Tdo 575/2022, aj.). 43. V posuzované věci zejména soud prvního stupně dostál svým povinnostem, protože vysvětlil, z jakých důvodů nepovažoval za potřebné důkaznímu návrhu obviněného vyhovět. Nadbytečnost důkazu je argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, již bylo v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno. Soud prvního stupně své závěry vysvětlil odkazem na vyhodnocení jiných ve věci provedených důkazů (viz body 4. až 34. jeho rozsudku) s tím, že nemá pochybnosti o průběhu skutku tak, jak byl zjištěn, a obhajobu obviněného považuje za vyvrácenu (viz bod 35. rozsudku soudu prvního stupně). Je tak zjevné, že soud prvního stupně nezatížil své rozhodnutí vadami spočívajícími v porušení obecných procesních předpisů a postupoval v souladu se zásadami vyjádřenými v hlavě páté Listiny, a to především v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 (srov. přiměřeně nález Ústavního soudu ze dne 8. 12. 2009, sp. zn. I. ÚS 118/09, aj.). Je to sám soud, kdo musí rozhodnout, jakými důkazními prostředky bude objasňovat určitou okolnost, která je důležitá pro náležité zjištění skutkového stavu věci a pro jeho správné rozhodnutí, kdy s ohledem na čl. 95 odst. 1 Ústavy nelze soudu v konkrétní věci přikazovat, jaké důkazy má k takovému zjištění skutkového stavu provést a jak je má případně hodnotit (srov. Fenyk, J., Císařová, D., Gřivna, T. a kol.: Trestní právo procesní, 8. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2015, 490 s.). Zjednodušeně lze říct, že je věcí obecných soudů posoudit, které důkazy ke svému rozhodnutí potřebují a které nikoliv (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 7. 2025, sp. zn. II. ÚS 951/25). 44. Nejvyšší soud, když nezjistil v procesních postupech ani ve skutkových zjištěních soudů vady, na které obviněný v dovolání poukazoval, považuje zjištěný skutkový stav za správný, a tedy i za dostačující pro posouzení důvodnosti právní výhrady obviněného uplatněné podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a námitky promlčení uplatněné na základě § 256b odst. 1 písm. e) tr. ř. Na vysvětlení je vhodné zdůraznit, že Nejvyšší soud nemůže soudy zjištěný skutkový stav změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak ani v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů (srov. nález Ústavního soudu ze dne 8. 7. 2003, sp. zn. IV. ÚS 564/02, či usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. III. ÚS 282/03, aj.). Zásah Nejvyššího soudu jako dovolacího soudu do hodnocení důkazů přichází v úvahu jen v případě, že by skutková zjištění byla v extrémním nesouladu s právními závěry učiněnými v napadeném rozhodnutí (viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99, nebo ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94), avšak to se v této věci nestalo. 45. Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, čemuž obviněný dostál, protože prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu brojil proti tomu, že se soudy nezabývaly jeho zaviněním a řádně nezkoumaly příčinný vztah mezi jednáním, které mu je kladeno za vinu, a vzniklým následkem. 46. Přečinu padělání a pozměnění veřejné listiny se podle § 348 odst. 1 tr. zákoníku dopustí ten, kdo padělá veřejnou listinu nebo podstatně změní její obsah v úmyslu, aby jí bylo užito jako pravé, nebo takovou listinu užije jako pravou, kdo takovou listinu opatří sobě nebo jinému nebo ji přechovává v úmyslu, aby jí bylo užito jako pravé, nebo kdo vyrobí, nabízí, prodá, zprostředkuje nebo jinak zpřístupní, sobě nebo jinému opatří nebo přechovává nástroj, zařízení nebo jeho součást, postup, pomůcku nebo jakýkoli jiný prostředek, včetně počítačového programu, vytvořený nebo přizpůsobený k padělání nebo pozměnění veřejné listiny. Veřejnou listinou ve smyslu citovaného ustanovení je pak podle § 131 odst. 1 tr. zákoníku mj. právě též vysokoškolský diplom (viz např. rozhodnutí č. 65/1972 Sb. rozh. tr.). 47. Soud prvního stupně uznal obviněného vinným přečinem podle § 348 odst. 1 alinea jedna a dvě tr. zákoníku, kdy v tzv. právní větě soud uvedl, že obviněný „veřejnou listinu užil jako pravou a takovou listinu přechovával v úmyslu, aby jí bylo užito jako pravé“. V případě § 348 odst. 1 alinea jedna a dvě tr. zákoníku se jedná o dvě skutkové podstaty, kdy první vyžaduje padělání či podstatné změnění obsahu veřejné listiny (prováděné s úmyslem použít takovou listinu jako pravou) a druhá užití již padělané či pozměněné veřejné listiny jako pravé. Obě jsou si z hlediska trestní odpovědnosti pachatele zcela rovnocenné a postačí naplnění jen jedné z nich. Užití listiny jako pravé nastává, jestliže pachatel uplatní padělanou či pozměněnou listinu vůči třetí osobě způsobem a za okolností, aby ji tato třetí osoba či všechny další osoby, na něž bude listina působit, považovaly za pravou a autentickou veřejnou listinu a přiznaly jí tomu odpovídající účinky (srov. ŠČERBA, F. a kol.: Trestní zákoník, 1. vydání, 3. aktualizace. Praha: C. H. Beck, 2025, marg. č. 5. Dostupné na beck-online.cz.). Znaky skutkové podstaty přečinu padělání a pozměnění veřejné listiny ve smyslu § 348 odst. 1 alinea jedna a dvě tr. zákoníku budou naplněny i v případě, jestliže pachatel nepoužije originál padělané či pozměněné veřejné listiny, ale úředně ověřenou kopii padělku listiny, která je jinak veřejnou listinou (např. vysokoškolský diplom), s vědomím, že se jedná o padělek, s cílem dosáhnout účelu, ke kterému by jinak sloužil originál této listiny (srov. rozhodnutí č. 18/2015 Sb. rozh. tr.). Naopak použití jen neověřené kopie takové listiny znak „užije jako pravou“ nenaplňuje (srov. rozhodnutí č. 30/1979 Sb. rozh. tr.). Přechováváním je jakýkoli způsob držení takové listiny. Pachatel nemusí mít padělek přímo u sebe, postačí, že jej má ve své moci např. uložený v sejfu banky, ukrytý v zazděné schránce ve svém domě, uložený u svých známých apod. Na délce přechovávání nezáleží, podstatné je, aby jej pachatel přechovával proto, aby padělku bylo užito jako pravé listiny. Není podstatné, jestli jej chce tímto způsobem užít sám pachatel nebo jestli je přechovávaný padělek určen k užití někým jiným (srov. ŠÁMAL, P. a kol.: Trestní zákoník, Komentář, 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, 4395 a 4396 s.). 48. Po subjektivní stránce se vyžaduje úmysl, přičemž postačí i úmysl eventuální [srov. § 15 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku]. První varianta v alinea 1 a varianta jednání v alinea 2 v § 348 odst. 1 tr. zákoníku musí být provedeny v tzv. druhém úmyslu, aby padělané nebo pozměněné veřejné listiny bylo užito jako pravé; v podstatě obdobně je tomu i v druhé variantě alinea 1 v § 348 odst. 1 tr. zákoníku (srov. slova „užije jako pravou“). Také u tohoto tzv. druhého úmyslu postačí úmysl eventuální. Vzhledem k tomuto specifickému úmyslu nebude trestné např. vytvoření imitace veřejné listiny či její použití pro účely divadelní hry nebo natočení filmu. Znak „v úmyslu, aby jí bylo užito jako pravé“ předpokládá, že pachatel v době, kdy veřejnou listinu padělá nebo podstatně změní její obsah, případně když sobě nebo jinému padělanou nebo veřejnou listinu s podstatně změněným obsahem opatří či takovou listinu přechovává, jedná s cílem, aby jí bylo užito jako pravé. Není podstatné, zda ji má takto užít přímo pachatel nebo jiná osoba, přičemž tato jiná (třetí) osoba nemusí vědět, že listina je padělaná nebo pozměněná (je možné nepřímé pachatelství podle § 22 odst. 2 tr. zákoníku). Pachatel nemusí ani vědět, pro koho je padělek veřejné listiny určen (např. „profesionální“ padělatel či obchodník s padělanými veřejnými listinami). Z hlediska dokonání činu není důležité, zda dojde k realizaci tohoto (tzv. druhého) úmyslu. Čin je dokonán již vyhotovením nepravé listiny nebo podstatným pozměněním obsahu veřejné listiny, jejím opatřením nebo přechováváním v tomto úmyslu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2016, sp. zn. 3 Tdo 1466/2015; viz ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník, Komentář, 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, 4395 a 4396 s.). 49. Vzhledem k takto obecnému vymezení jednotlivých znaků je zjevné, že obviněný po subjektivní stránce naplnil znak přechování ověřené kopie uvedeného zfalšovaného diplomu, jenž měl objektivně k dispozici dne 14. 1. 2015, zajistil jeho notářské ověření a přechovával ho až do dne 11. 7. 2018 (čímž naplnil skutkovou podstatu podle § 348 odst. 1 alinea dvě tr. zákoníku), kdy nechal znovu vyhotovit jeho kopii a ověřit ji svou manželkou na Městském úřadě v Chebu a užil ji, když ať sám nebo prostřednictvím jiného ji nechal založit do svého studentského spisu. Užitím tak ve smyslu uvedené skutkové podstaty bylo založení obou ověřených kopií tohoto falzifikátu do složky na VŠ ve Varšavě, jež bylo nutné k přijetí ke studiu na VŠ ve Varšavě, k čemuž došlo dne 25. 10. 2017, jak rozvedl soud prvního stupně v bodě 24. svého rozsudku. Dokonán byl tento trestný čin dne 11. 7. 2018, což je datum, do nějž obviněný uvedený falzifikát diplomu přechovával za účelem, aby jej uvedeným způsobem užil jako pravý (viz bod 12. rozsudku soudu prvního stupně). 50. Soudy dospěly i ke správnému závěru o zavinění obviněného, když shledaly, že jednal v přímém úmyslu, protože věděl, že jeho jednání je protiprávní a trestné a že jím poruší zájem společnosti na důvěře v pravost a pravdivost veřejných listin (srov. body 29. a 30. rozsudku soudu prvního stupně). K přímému úmyslu podle § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jenž byl u obviněného shledán, lze uvést, že u něj pachatel chce způsobem uvedeným v trestním zákoně ohrozit zájem chráněný takovým zákonem. Na takový úmysl soud prvního stupně důvodně usuzoval z celého jednání obviněného, když poukázal na všechny rozhodné skutečnosti a dovozoval jej i z jiných ve věci zjištěných okolností. S těmito závěry se Nejvyšší soud ztotožnil, protože korespondují se zjištěnými okolnostmi, za nichž ke spáchání činu došlo. Argument obviněného, že na VŠ ve Varšavě měl studovat pouze „rozdílové studium“, pro nějž nemusel v přijímacím řízení předkládat bakalářský diplom, neodpovídá výsledkům provedeného dokazování, protože VŠ ve Varšavě uvedla, že bez jeho předložení by k magisterskému studiu, které obviněný dokončil, nebyl přijat (viz č. l. 904 spisu). 51. Ze všech výše uvedených okolností je též zjevné, že není opodstatněná ani výhrada obviněného o nedostatku příčinné souvislost mezi jednáním dne ze dne 14. 1. 2015, případně 11. 7. 2018 (kdy měla pořídit ověřenou kopii falzifikovaného diplomu z VŠ v Plzni manželka obviněného na Městském úřadě v Chebu) a jeho přijetím ke studiu na VŠ ve Varšavě, kam byl přijat dne 25. 10. 2017, protože příčinný vztah znamená souvislost neboli kauzální nexus (nexus causalis), kdy jde o objektivní kauzální vztah mezi příčinou a následkem, který je v právu nutným předpokladem vzniku odpovědnosti např. za újmu nebo za trestný čin. Vyjadřuje, že určitá osoba svým jednáním následek skutečně způsobila a že jednání nese znaky zavinění (srov. rozhodnutí č. 46/1963 a č. 20/1981 Sb. rozh. tr.). Nutné je zdůraznit, že objektivní stránku představuje jak znak přechovávání, tak i užití falzifikátu veřejné listiny, což má význam z hlediska příčinného vztahu. Požadavek trestněprávně relevantního příčinného vztahu znamená, že určitá osoba může být trestně odpovědná jen tehdy, jestliže svým protiprávním jednáním, které naplňuje znaky trestného činu, následek důležitý z hlediska skutkové podstaty trestného činu skutečně způsobila. Pro závěr o příčinném vztahu mezi jednáním a následkem postačí, že pachatel svým jednáním vyvolal alespoň jednu z podmínek, které způsobily následek. Z hlediska těchto obecných zásad je zjevné, že popsané jednání obviněného bylo zásadní příčinou k tomu, že nastal v § 348 odst. 1 tr. zákoníku předpokládaný následek (viz závěry rozvedené shora). 52. Nejvyšší soud ze všech uvedených skutečností shledal, že námitky obviněného vznesené na podkladě důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nejsou důvodné, a tedy plně přisvědčil soudům obou stupňů, že obviněný po všech stránkách naplnil znaky skutkové podstaty trestného činu podle § 348 odst. 1 alinea jedna a alinea dvě tr. zákoníku, jak je popsáno shora. 53. Námitka obviněného dopadající na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř., že trestní stíhání pro čin, jehož spáchání mu je kladeno za vinu, je nepřípustné [viz § 11 odst. 1 písm. b) tr. ř.], neboť před jeho zahájením došlo k promlčení trestní odpovědnosti, na uvedený důvod sice dopadá, neboť jej lze uplatnit, když proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv bylo podle zákona nepřípustné, avšak rovněž není důvodná. 54. Promlčení trestní odpovědnosti podle § 34 tr. zákoníku může být jedním z důvodů pro závěr o nepřípustnosti trestního stíhání ve smyslu § 11 odst. 1 písm. b) tr. ř., avšak jen tehdy, jestliže jsou splněny podmínky pro naplnění promlčení. Pokud jde o projednávaný přečin (viz § 348 odst. 1 tr. zákoníku), je u něj trestní sazba odnětí svobody zákonem stanovena s horní hranící tři roky, což by u promlčení dopadalo na alternativu § 34 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku, tj. že trestní odpovědnost za trestný čin zaniká uplynutím promlčecí doby, která činí pět let, činí-li horní hranice trestní sazby odnětí svobody nejméně tři léta. Podle § 34 odst. 2 tr. zákoníku promlčecí doba počíná běžet u trestných činů, u nichž je znakem účinek nebo u nichž je účinek znakem kvalifikované skutkové podstaty od okamžiku, kdy takový účinek nastal, a u ostatních trestných činů od ukončení jednání. Podle § 34 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku se promlčecí doba přerušuje zahájením trestního stíhání pro trestný čin, o jehož promlčení jde. 55. V posuzované věci bylo trestní stíhání obviněného pro čin, jenž je v této věci projednáván, zahájeno dne 20. 10. 2021 (viz č. l. 15 až 22 spisu). 56. Z hlediska podmínek uvedených v § 34 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. zákoníku jde o přečin, u něhož je v alinea 1 shledáván účinek, a tedy z hlediska promlčení nastal dne 18. 8. 2018, kdy obviněný tento doklad užil, protože jej předal VŠ ve Varšavě. Pokud jde o alinea 2, tzn. že padělek přechovával v úmyslu, aby jej bylo užito jako pravého, zde není tato alternativa spojena s účinkem, a pro promlčení se tedy vychází z doby, kdy bylo ukončeno trestné jednání, které započalo dne 14. 1. 2015, a trvalo až do jeho užití dne 18. 8. 2018, čímž se obě alternativy shodují a odpovídají i záměru obviněného, jenž jejich prostřednictvím chtěl zajistit možnost absolvovat studium na VŠ a ve Varšavě a získat o něm diplom. 57. Pro běh promlčecí doby je tedy podstatné datum 18. 8. 2018, od něhož počala běžet podle § 34 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku v délce pěti let, a ta, pokud by nebylo zahájeno trestní stíhání, by ve smyslu § 34 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku uplynula dne 18. 8. 2023. Byla však přerušena tím, že trestní stíhání obviněného bylo zahájeno dne 20. 10. 2021. 58. Z těchto důvodů nebylo možné obviněnému přisvědčit, že bylo trestní stíhání promlčeno, a nenastaly tedy účinky předpokládané v důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. 59. Obviněný dovolání opřel rovněž o důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., kdy s odkazem na něj lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l). Vzhledem k tomu, že v této trestní věci odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně přezkoumal podle § 254 odst. 1 tr. ř. a odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítl, je zjevné, že když současně poukazoval i na důvody podle § 265b odst. 1 písm. e), g), h) tr. ř., jej uplatnil v jeho druhé alternativě, avšak s ohledem na to, že ostatní uplatněné dovolací důvody nebyly naplněny, není opodstatněn ani důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. VI. Závěr 60. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud, jak je popsáno výše, námitkám obviněného ve vztahu ke všem uvedeným důvodům dovolání nevyhověl a jejich nedůvodnost mohl posoudit podle obsahu dovoláním napadených rozhodnutí a příslušného spisu, z nichž je patrné, že přezkoumávaná rozhodnutí netrpí vadami, jež obviněný v dovolání vytýkal, podané dovolání jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 10. 6. 2026 JUDr. Milada Šámalová předsedkyně senátu