8 Tz 46/2025-261 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 28. 1. 2026 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Engelmanna a soudců JUDr. Věry Kůrkové a JUDr. Milady Šámalové stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného B. E., proti pravomocnému trestnímu příkazu Městského soudu v Brně ze dne 28. 6. 2023, č. j. 12 T 90/2023-84, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o : Pravomocným trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 28. 6. 2023, č. j. 12 T 90/2023-84,byl porušen zákon v neprospěch obviněného B. E., v ustanovení § 80 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku. Pravomocný trestní příkaz Městského soudu v Brně ze dne 28. 6. 2023, č. j. 12 T 90/2023-84, se zrušuje. Současně se zrušují také další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Městskému soudu v Brně se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : 1. Trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 28. 6. 2023, č. j. 12 T 90/2023-84, byl obviněný B. E. (dále jen obviněný) uznán vinným přečinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku a odsouzen podle § 80 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku k trestu vyhoštění z území České republiky na dobu 3 (tří) roků. Předmětného jednání se dopustil tím, že: „v přesně nezjištěné době v říjnu 2022 ho oslovil poškozený B. B. z místa svého bydliště v Mongolsk[u] prostřednictvím sociálních sítí Messenger a Whatsapp do jeho bydliště na ulici XY, Brno, s tím, že ho požádal o zprostředkování dovozu nákladního tahače značky Volvo bílé barvy včetně návěsu, které bylo v té době prodáváno v Hamburku v Německu za částku 13.000 Euro za tahač a 11.000 Euro za návěs, kdy předmětnou částku poškozený odeslal v měně mongolský tugrik na účet zprostředkovatele, který věděl, že si svěřené finanční prostředky v části ponechá, kdy poškozený následně zjistil, že majiteli vozidla nebyla provedena úhrada v plné výši a nedoplatek ve výši 13.200 Euro uhradil poškozený v prosinci 2022 přímo majiteli ze svých dalších prostředků, tímto vznikla poškozenému B. B., státní příslušník Mongolsk[a], trvale bytem XY, byt č. 198, XY, Mongolsko, škoda ve výši 13.200 Euro, v přepočtu 321.644 Kč, v přesně nezjištěné době v říjnu 2022 ho oslovil poškozený D. O. z místa svého bydliště v Mongolsk[u] prostřednictvím sociálních sítí Messenger a Whatsapp do jeho bydliště na ulici XY, Brno, s tím, že ho požádal o zprostředkování dovozu vozidla značky Mercedes Benz sprinter 4x4, jež měl dovést do Běloruska za účelem následné přepravy do Mongolsk[a], jakož i zakoupit a převést 4 ks pantů zadních dveří a přehrávač zn. Android, kdy v měsíci říjnu a listopadu roku 2022 předmětnou částku 3.995 Euro poškozený odeslal v měně mongolský tugrik na účet zprostředkovatele, který věděl, že si svěřené finanční prostředky ponechá, kdy poškozený následně zjistil, že požadované služby vykonány nebyly a podezřelý byl nekontaktní, tímto vznikla poškozenému D. O., státní příslušník Mongolsk[a], trvale bytem XY, byt č. 13, XY, Mongolsko, škoda ve výši 3.995 Euro, v přepočtu 97,346 Kč, čímž způsobil celkovou škodu ve výši 418.990 Kč.“ 2. Proti shora uvedenému trestnímu příkazu Městského soudu v Brně ze dne 28. 6. 2023, č. j. 12 T 90/2023-84 (právní moc vyznačena 9. 8. 2023), podala ministryně spravedlnosti ČR s odkazem na § 266 odst. 1 tr. ř. k Nejvyššímu soudu stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného. Podle jejího názoru byl tímto trestním příkazem porušen zákon v neprospěch obviněného, a to v ustanovení § 80 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, a proto také navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil trestní příkaz Městského soudu v Brně ze dne 28. 6. 2023, č. j. 12 T 90/2023-84, ve výroku o uloženém trestu vyhoštění, jakož i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř. a přikázal Městskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Součástí podané stížnosti pro porušení zákona byl také návrh ministryně spravedlnosti na postup Nejvyšším soudem podle § 275 odst. 4 tr. ř., tj. aby přerušil výkon napadeného rozhodnutí. 3. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství se ve svém vyjádření plně ztotožnil s podanou stížností pro porušení zákona, přičemž vyjádřil svůj souhlas se závěrečným návrhem ministryně spravedlnosti (včetně jejího návrhu na přerušení výkonu trestu). 4. Obviněný k podané stížnosti pro porušení zákona uvedl, že se plně ztotožňuje se závěry ministryně spravedlnosti i návrhy v ní učiněnými. 5. Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen. 6. Z předloženého spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 12 T 90/2023, Nejvyšší soud zjistil, že obviněný byl trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 28. 6. 2023, č. j. 12 T 90/2023-84, odsouzen za přečin zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, podle § 80 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku k trestu vyhoštění z území České republiky na dobu 3 (tří) roků, a to pro skutek blíže popsaný shora v bodě 1. tohoto rozsudku, když předmětný trestní příkaz byl obviněnému doručen dne 7. 8. 2023. 7. Již v úvodu bylo uvedeno, že trestní příkaz byl Městským soudem v Brně vydán dne 28. 6. 2023, tedy ještě za právní úpravy platné do 30. 6. 2023, kdy ustanovení vztahující se k trestu vyhoštění uváděla následující: Podle § 80 odst. 1 tr. zákoníku (ve znění účinném do 30. 6. 2023) - může být trest vyhoštění uložen pachateli, který není občanem České republiky, a to jako trest samostatný nebo i vedle jiného trestu, vyžaduje-li to bezpečnost lidí nebo majetku, anebo jiný obecný zájem; jako samostatný trest může být trest vyhoštění uložen, jestliže vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu a osobě a poměrům pachatele uložení jiného trestu není třeba. Podle § 80 odst. 2 tr. zákoníku – s přihlédnutím k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu, možnostem nápravy a poměrům pachatele a ke stupni ohrožení bezpečnosti lidí, majetku nebo jiného obecného zájmu, může soud uložit trest vyhoštění ve výměře od jednoho roku do deseti let, anebo na dobu neurčitou. Podle § 80 odst. 3 tr. zákoníku (ve znění účinném do 30. 6. 2023) soud trest vyhoštění neuloží, jestliže a) se nepodařilo zjistit státní příslušnost pachatele, b) pachateli byl udělen azyl nebo doplňková ochrana podle jiného právního předpisu, c) pachatel má na území České republiky povolen trvalý pobyt, má zde pracovní a sociální zázemí a uložení trestu vyhoštění by bylo v rozporu se zájmem na spojování rodin, d) hrozí nebezpečí, že pachatel bude ve státě, do kterého by měl být vyhoštěn, pronásledován pro svoji rasu, příslušnost k etnické skupině, národnost, příslušnost k určité sociální skupině, politické nebo náboženské smýšlení, nebo jestliže by vyhoštění vystavilo pachatele mučení či jinému nelidskému nebo ponižujícímu zacházení anebo trestu, e) pachatel je občanem Evropské unie nebo jeho rodinným příslušníkem bez ohledu na státní příslušnost a má na území České republiky povolen trvalý pobyt anebo je cizincem s přiznaným právním postavením dlouhodobě pobývajícího rezidenta na území České republiky podle jiného právního předpisu, neshledá-li vážné důvody ohrožení bezpečnosti státu nebo veřejného pořádku, f) pachatel je občanem Evropské unie a v posledních 10 letech nepřetržitě pobývá na území České republiky, neshledá-li vážné důvody ohrožení bezpečnosti státu, nebo g) pachatelem je dítě, které je občanem Evropské unie, ledaže by vyhoštění bylo v jeho nejlepším zájmu. 8. Ze shora uvedené citace zákonného ustanovení mj. vyplývá, že mezi tzv. negativní podmínky uložení trestu vyhoštění patří okolnost, že pachatel má na území České republiky povolen trvalý pobyt, má zde pracovní a sociální zázemí a uložení trestu vyhoštění by bylo v rozporu se zájmem na spojování rodin [§ 80 odst. 3 písm. c) trestního zákoníku]. Tímto ustanovením je respektováno zejména právo na ochranu před neoprávněným zásahem do soukromého a rodinného života ve smyslu čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, tedy určité osobní, pracovní, rodinné a sociální vazby pachatele k území České republiky, které by byly, přestože pachatel není občanem České republiky ani azylantem, trestem vyhoštění tak vážně narušeny, že to nemůže být odůvodněno ani účelem trestu a požadavkem na ochranu a bezpečnost lidí nebo majetku anebo jiným obecným zájmem. Ze znění tohoto ustanovení současně plyne, že jednotlivé okolnosti jsou v něm uvedeny kumulativně, musí tedy existovat zároveň (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 7. 2014, sp. zn. 8 Tdo 809/2014, uveřejněné pod č. 22/2015 Sb. rozh. tr.). Současně je vhodné zmínit, že zákonné překážky, které vylučují uložení trestu vyhoštění, zajišťují, aby veřejný zájem na potrestání pachatele trestem vyhoštění nebyl uplatněn v situaci, kdy soukromý zájem obviněného převažuje nad zájmem státu na potrestání tímto druhem trestu, přičemž překážky mohou být uplatněny alternativně, tj. postačí, aby byla naplněna jedna z nich, a uložení trestu vyhoštění je ze zákona vyloučeno (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2288/15). 9. Z předloženého spisu rovněž vyplynulo, že již v přípravném řízení byly shromážděny materiály, které prokazovaly, že obviněný se na území České republiky dlouhodobě zdržuje na základě povolení k trvalému pobytu, je samostatně výdělečně činný, je ženatý a má čtyři děti. Tyto skutečnosti byly zmíněny v předmětném spisu např. na čl. 78, tudíž musely být známy jak státnímu zástupci, tak soudu. V podaném návrhu na potrestání (s jistou korekcí) byl i přes výše uvedené skutečnosti obviněnému navržen trest vyhoštění a soud ve vydaném trestním příkazu tento návrh bezezbytku akceptoval. S ohledem na charakter trestního příkazu nelze zjistit, jaké skutečnosti vedly soud k uložení tohoto druhu trestu, při existenci shora zmíněných skutečností existujících na straně obviněného. 10. Vzhledem ke skutečnosti, že trestní příkaz neobsahuje odůvodnění (oproti rozsudku § 120 odst. 1 písm. d) tr. ř. a usnesení § 134 odst. 1 písm. d) tr. ř.) nelze ani dohledat úvahy, které soud vedly k uložení trestu vyhoštění podle § 80 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, a zda dostatečně podrobně zkoumal všechny zákonné předpoklady pro jeho uložení, a to včetně existence tzv. negativních podmínek uvedených v ustanovení § 80 odst. 3 trestního zákoníku ve znění účinném do 30. 6. 2023. Při zjištění shora uvedených skutečností musí Nejvyšší soud konstatovat, že Městský soud v Brně náležitě nezjistil a nevyhodnotil rodinné vztahy a osobní vazby obviněného ani otázku sociálního zázemí a povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky, tedy okolností relevantních pro rozhodnutí soudu o uložení trestu vyhoštění podle § 80 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku. V předmětné věci je tak zřejmé, že uložení trestu vyhoštění bránila v době rozhodování soudu skutečnost, že obviněný měl na území České republiky povolen trvalý pobyt, byl osobou samostatně výdělečně činnou, zdržoval se na adrese trvalého bydliště, kde bydlel společně s rodinou, což je třeba považovat za existující pracovní a sociální zázemí, tudíž uložení trestu vyhoštění bylo v rozporu se zájmem na spojování rodin. 11. S ohledem na shora uvedené skutečnosti vyslovil Nejvyšší soud porušení zákona v neprospěch obviněného v ustanovení § 80 odst. 1, odst. 2 tr. ř., neboť trestní příkaz, kterým byl obviněnému uložen trest vyhoštění, byl vydán soudem, aniž by byly vzaty v úvahu negativní podmínky pro uložení trestu vyhoštění vymezené v § 80 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku ve znění účinném do 30. 6. 2023. 12. Z důvodů shora uvedených musel proto Nejvyšší soud zrušit pravomocný trestní příkaz Městského soudu v Brně ze dne 28. 6. 2023, č. j. 12 T 90/2023-84, současně také zrušit další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a Městskému soudu v Brně přikázat, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Na tomto místě Nejvyšší soud současně upozorňuje na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2024 sp. zn. III. ÚS 2897/23, a závěry zmíněné např. v bodě 17 jeho usnesení ve vztahu k problematice trestu vyhoštění či změně právní úpravy trestu vyhoštění, ke které došlo po 30. 6. 2023, stejně jako na problematiku příznivějšího znění trestu vyhoštění nově upravenou v trestním zákoně (viz též bod 29 usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2897/23). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 28. 1. 2026 JUDr. Jan Engelmann předseda senátu