I. Žádost o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle zákona č. 261/2001 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky účastníkům národního boje za osvobození, politickým vězňům a osobám z rasových nebo náboženských důvodů soustředěných do vojenských pracovních táborů a o změně zákona č. 39/2000 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky příslušníkům československých zahraničních armád a spojeneckých armád v letech 1939 až 1945, nemůže být zamítnuta bez dalšího jen proto, že žadatelka - která žádost uplatnila jako vdova po účastníku národního boje za osvobození, uvedenému v ustanovení § 1 odst. 1 bod 1 písm. d) zákona č. 255/1946 Sb., o příslušnících československé armády v zahraničí a o některých jiných účastnících národního boje za osvobození, s nímž uzavřela manželství dne 18. 8. 1945 - po uplatnění nároku zemřela, aniž do dne své smrti učinila prohlášení o nemožnosti uzavřít manželství v době účasti manžela v boji za národní osvobození (§ 1 odst. 2 zákona č. 261/2001 Sb.). ; III. Pokud je v řízení bezpečně zjištěno, že alespoň jeden z rodičů dcery žadatelky, na níž přešel nárok podle § 7 odst. 2 zákona č. 261/2001 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky účastníkům národního boje za osvobození, politickým vězňům a osobám z rasových nebo náboženských důvodů soustředěných do vojenských pracovních táborů a o změně zákona č. 39/2000 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky příslušníkům československých zahraničních armád a spojeneckých armád v letech 1939 až 1945, byl židovského původu a z tohoto důvodu nuceně žil v ilegalitě, je tím dostatečně prokázána – s ohledem na předpisy týkající se židovského obyvatelstva v době II. světové války – i nemožnost uzavření manželství rodičů žalobkyně v době účasti otce v boji za národní osvobození. ; II. Čestné prohlášení účastníka řízení je § 39 spr. ř. konstruováno pouze jako podpůrný podklad pro rozhodnutí. Nelze-li jej učinit, nezbavuje to správní orgán povinnosti zjistit přesně a úplně skutečný stav věci a opatřit si za tím účelem potřebné podklady pro rozhodnutí ve smyslu § 32 odst. 1 spr. ř.

č. j. 1 A 626/2002-21     ČESKÁ REPUBLIKA   R O Z S U D E K J M É N E M   R E P U B L I K Y    Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Petra Průchy, v právní věci žalobkyně MUDr. Y. K., jako jediné dědičky po zemřelé M. G., proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem v Praze 5, Křížová 25, v řízení o opravném prostředku žalobkyně proti rozhodnutí žalované ze dne  10. 9. 2002, , o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle zákona             č. 261/2001 Sb., t a k t o :   I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 10. 9. 2002, č. j. xxxx, se  z r u š u j e  pro nezákonnost a  v r a c í  se správnímu orgánu k dalšímu  řízení.   II.     Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.   O d ů v o d n ě n í :   Rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení (dále jen „žalovaná“) ze dne 10. 9. 2002,  byla zamítnuta žádost M. G. o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle zákona č. 261/2001 Sb. (o poskytnutí jednorázové peněžní částky účastníkům národního boje za osvobození, politickým vězňům a osobám z rasových nebo náboženských důvodů soustředěných do vojenských pracovních táborů – dále též jen „zákon“), o kterou žádala jako vdova po svém manželovi A. G., narozeném dne …. 1910 a zemřelém dle sdělení žadatelky v roce 1977. V odůvodnění žalovaná uvedla, že paní M. G. uplatnila žádost o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle zákona č. 261/2001 Sb. z důvodu účasti manžela v národním boji za osvobození v době od 1. 4. 1942 do 29. 8. 1944 jako československého politického vězně, od 29. 8. 1944 do 25. 3. 1945 jako účastníka Slovenského národního povstání (dále jen „SNP“) a domácího  odboje. Dle názoru žalované však nárok na poskytnutí jednorázové peněžní částky podle zákona        č. 261/2001 Sb. nevznikl, protože manželství s panem A. G. žadatelka uzavřela až dne 18. 8. 1945, netrvalo tedy v době manželovy účasti v národním boji za osvobození a vzhledem k úmrtí paní G. již také není možné, aby předložila prohlášení, že manželství bylo z důvodu nemožnosti uzavřeno v období do 31. 12. 1945.   Ve včas podaném opravném prostředku považuje dědička zemřelé M. G. MUDr. Y. K. dané rozhodnutí žalované za chybné, neboť manželství paní G. s panem G. bylo uzavřeno již dne xx 8. 1945, tři měsíce po osvobození ČSR, tedy dříve než 31. 12. 1945. K nemožnosti její zesnulé matky předložit prohlášení, že manželství nebylo možno uzavřít v době účasti pana G. v národním boji za osvobození, uvedla následující argumentaci: 1) paní G. nebyla až do své smrti Českou správou sociálního zabezpečení nikdy vyzvána, aby takové prohlášení dodala, 2) zákon č. 261/2001 Sb. nikde neuvádí, že by takové prohlášení musel žadatel dodat, stačí pouhý fakt, že manželství nebylo možno uzavřít, 3) pan G. byl v dané době čs. politickým vězněm, později partyzánem SNP na území Slovenského státu, matka žalobkyně byla v dané době z rasových důvodů ukrývána v Budapešti; oba jako občané židovského původu žili v ilegalitě, za což jim oběma bylo vydáno osvědčení podle zákona č. 255/1946 Sb. Nebylo tedy v žádném případě možné, aby jejich manželství bylo uzavřeno před osvobozením ČSR. Žalobkyně rovněž přiložila prohlášení, ve kterém deklaruje nemožnost uzavření sňatku svých rodičů z důvodů rasové perzekuce a nutnosti žít v ilegalitě, kdy otec žalobkyně byl partyzánem na Slovensku a matka se ukrývala na území Maďarska.   Žalovaná se ve svém vyjádření k opravnému prostředku ztotožnila s názorem žalobkyně, že zákon 261/201 Sb. neukládá oprávněné osobě – vdově, která uzavřela manželství po skončení manželovy účasti v odboji, avšak do 31. 12. 1945, povinnost předložit čestné prohlášení o nemožnosti uzavřít manželství v době manželovy účasti v národním boji za osvobození. Důvodem, proč žalovaná v daných případech požaduje předložit čestné prohlášení, má svůj původ ve skutečnosti, že zákon vůbec nespecifikuje, které důvody nemožnosti uzavřít manželství mají být považovány za relevantní. Právní úprava obsažená v zákoně tedy dle názoru žalované umožňuje i takový výklad, podle něhož důvodem nemožnosti uzavřít manželství je i skutečnost, že v době manželovy účasti v odboji se pozdější manželé vůbec neznali, popř. pozdější manželka v té době byla ve věku nepřicházejícím v úvahu pro uzavření manželství apod. Žalovaná proto shodně s žalobkyní navrhuje, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a vrátil ji věc k dalšímu řízení.   Uvedená právní věc vedená u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 1 A 626/2002 byla tímto soudem postoupena Nejvyššímu správnímu soudu podle ustanovení § 132 zákona         č. 150/2002 Sb. (soudní řád správní – dále jen „s. ř. s.“). Podle uvedeného ustanovení, nestanoví-li zákon jinak, věci správního soudnictví, v nichž nebylo rozhodnuto do dne účinnosti tohoto zákona (do 1. 1. 2003) a v nichž byla dána věcná příslušnost k řízení vrchním soudům nebo Nejvyššímu soudu, převezme a dokončí Nejvyšší správní soud. Podle § 129 odst. 2 s. ř. s. postupuje Nejvyšší správní soud v tomto řízení podle ustanovení části třetí hlavy druhé dílu prvního s. ř. s. Účinky procesních úkonů v těchto řízeních učiněných zůstávají zachovány a posoudí se přiměřeně podle ustanovení naposledy označeného zákona. O takový případ jde i v projednávané věci, a proto Nejvyšší správní soud postupoval v řízení podle ustanovení § 65 a násl. s. ř. s.   Nejvyšší správní soud postupoval v řízení podle uvedené části soudního řádu správního a shledal žalobu (opravný prostředek) žalobce důvodnou.   Zákon č. 261/2001 Sb. upravující nároky na poskytnutí jednorázové peněžní částky, se podle ustanovení § 1 odst. 1  vztahuje na občany České republiky, kteří splňují podmínky uvedené v § 1 odst. 1 bodě 1 písm. c) až f), bodě 2 a odst. 2 zákona č. 255/1946 Sb. (o příslušnících československé armády v zahraničí a o některých jiných účastnících národního boje za osvobození) a bylo jim o tom vydáno podle ustanovení § 8 citovaného zákona osvědčení nebo kteří mají doklad, který toto osvědčení nahrazuje. Podle ustanovení    § 1 odst. 2 se zákon vztahuje rovněž na vdovy nebo vdovce po účastníku národního boje za osvobození, pokud jsou občany České republiky, jejichž manželství trvalo v době účasti manžela v národní boji za osvobození nebo bylo z důvodu nemožnosti uzavřít manželství uzavřeno nejpozději do 31. prosince 1945 a jejichž manžel buď padl nebo kdykoliv později zemřel. Výše jednorázové peněžní částky pro účastníka národního boje za osvobození za účast v tomto boji trvající alespoň 1 rok přitom činí 120 000 Kč. Za každý další měsíc účasti v národním boji za osvobození se výše jednorázové peněžní částky zvyšuje o 1 000 Kč (§ 5 odst. 1 zákona). V případě účasti v národním boji za osvobození kratším než 1 rok, trvajícím však alespoň tři měsíce nebo alespoň dva měsíce v případě služba v partyzánské jednotce jako československý partyzán podle zvláštního zákona činí jednorázová peněžní částka 60 000 Kč (§ 5 odst. 3 zákona). Podle § 5 odst. 7 zákona výše jednorázové peněžní částky pro vdovu      a vdovce činí vždy její polovinu částky, která by připadla samotnému účastníkovi.   Z obsahu správního spisu vyplývá, že matka žalobkyně, paní M. G., požádala dne 11. 9. 2001 o poskytnutí jednorázové peněžní částky z více právních titulů – jednak jako vdova po A. G., dále jako dcera M. B. a konečně též jako dcera I. B. O jednotlivých typech nároku žalovaná rozhodla rozhodnutími ze dne 10. 9. 2002, přičemž žalobkyně podala odvolání pouze proti rozhodnutí č. I., kterým žalovaná zamítla žádost M. G. o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle zákona č. 261/2001 Sb., o niž požádala jako vdova po panu A. G., narozeném ….. 1910, který dle jejího sdělení zemřel v r. 1977. Vzhledem k tomu, že žadatelka dne 28. 1. 2002 zemřela, bylo rozhodnutí ve smyslu § 7 odst. 2 zákona vydáno její jediné dědičce – dceři MUDr. Y. K., která se stala účastníkem správního řízení namísto zemřelé. Rozhodnutí je odůvodněno tak, že nárok na peněžní částku nevznikl, protože manželství M. G. s A. G. bylo uzavřeno dne 18. 8. 1945, netrvalo tedy v době manželovy účasti v národním boji za osvobození a vzhledem k úmrtí žadatelky již není možné, aby předložila prohlášení, že manželství bylo z důvodu nemožnosti učinit tak do skončení okupace uzavřeno později, byť v období do 31. 12. 1945. Ostatní podmínky stanovené zákonem pro možnost poskytnutí jednorázové peněžní částky vdově po účastníkovi boje za národní osvobození ve smyslu zákona č. 261/2001 Sb. žalovaná nezpochybňuje.   Na základě ustanovení § 32 odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb. o správním řízení (dále jen „správní řád“) je správní orgán povinen zjistit přesně a úplně skutečný stav věci a za tím účelem si opatřit potřebné doklady pro rozhodnutí. Uvedený postup je nezbytným předpokladem pro vydání rozhodnutí, které musí být v souladu se zákony a ostatními právními předpisy a musí vycházet ze spolehlivě zjištěného skutkového stavu (§ 46 a § 3 odst. 4 správního řádu). V dané věci tedy bylo povinností žalované přesně a úplně zjistit, které důvody  bránily  žadatelce v  uzavření  sňatku  s jejím zemřelým manželem v době jeho účasti  v národním boji za osvobození. Na základě skutečnosti, že žadatelka zemřela a nemohla žalované   poskytnout   požadované   čestné    prohlášení   osvědčující    nemožnost    uzavření manželství,  aniž  by  žalovaná  učinila další  kroky  ke    zjištění    skutkového   stavu,    došlo k porušení procesních pravidel, kterými je žalovaná při svém rozhodování vázána, a tedy k vydání nezákonného rozhodnutí. Čestné prohlášení účastníka řízení je v souladu   s ustanovením § 39 správního řádu pouze podpůrným prostředkem, který správní orgán může připustit namísto důkazu.   V souvislosti s došetřením skutečného stavu věci soud poukazuje zejména na skutečnost tvrzenou žalobkyní v jejím odvolání, a to, že oba její rodiče byli židovského původu a byli nuceni žít v ilegalitě. To samo o sobě, s ohledem na právní předpisy týkající se židovského obyvatelstva v době nacistické okupace na území dnešní České i Slovenské republiky, a ostatně i všech okolních států, by zakládalo nemožnost uzavření manželství ve smyslu ustanovení § 1 odst. 2 zákona. Pokud tedy oba rodiče žalobkyně (nebo alespoň jeden z nich) byli židovského původu, je bez dalšího prokázána nemožnost uzavřít manželství v době účasti manžela v národním boji za osvobození; to vše ovšem za předpokladu, že se budoucí manželé v době okupace znali. Jen v tomto ohledu je třeba doplnit dokazování dalšími prostředky předpokládanými správním řádem (listinné materiály, svědecké výpovědi, čestným prohlášením nového účastníka řízení, na kterého přešel nárok po zemřelé žadatelce apod.).   V návaznosti na uvedené proto soud postupoval podle ustanovení § 78 odst. 1 a odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb. a napadené rozhodnutí pro nezákonnost zrušil a věc vrátil správnímu orgánu k dalšímu řízení, při němž je vázán právním názorem soudu (odst. 5 téhož ustanovení).       Poučení: Proti tomuto rozsudku  n e j s o u  opravné prostředky přípustné.       V Brně dne 18. 9. 2003               JUDr. Dagmar Nygrínová                                                  předsedkyně senátu