Jestliže osoba oprávněná podle § 3 odst. 1 zákona č. 261/2001 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky účastníkům národního boje za osvobození, politickým vězňům a osobám z rasových nebo náboženských důvodů soustředěných do vojenských pracovních táborů a o změně zákona č. 39/2000 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky příslušníkům československých zahraničních armád a spojeneckých armád v letech 1939 až 1945, zemřela dříve, než zákon č. 261/2001 Sb. nabyl účinnosti, nemohlo dojít k přechodu nároku na poskytnutí jednorázové peněžní částky na její dědice podle § 7 odst. 2 zákona č. 261/2001 Sb.

č. j. 2 A 1142/2002 – OL - 34           ČESKÁ REPUBLIKA     R O Z S U D E K J M É N E M   R E P U B L I K Y      Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Valentové a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Václava Novotného v právní věci žalobce J. Š., proti žalované České správě sociálního zabezpečení, Praha 5, Křížová 25, o jednorázovou peněžní částku, o žalobě žalobce proti rozhodnutí žalované ze dne 18. 7. 2002, č. j.250 824 431/BVM,   takto:   I. Žaloba  se zamítá.   II. Žalované se náhrada nákladů řízení  nepřiznává.     O d ů v o d n ě n í :    Rozhodnutím ze dne 18. 7. 2002 č. 250 824 431/BVM žalovaná zamítla žádost žalobce  o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle zákona č. 261/2001 Sb. po synu J. Š. narozeném xxx, zemřelém xxx 1963 s odůvodněním, že nárok  na poskytnutí jednorázové peněžní částky podle cit. zákona mu nevznikl, protože tento zákon se nevztahuje na rodiče dítěte.    V opravném prostředku žalobce uvedl, že podle § 2 zákona č. 261/2001 Sb. se tento zákon dále vztahuje na občany podle zákona č. 198/1990 Sb. nebo podle zákona                                 č. 198/1993 Sb. z důvodů úmrtí syna J. Š. z politických důvodů dne 4. 6. 1963. Žalovaná při rozhodování o jeho žádosti nevzala vůbec v úvahu zákon č. 119/1990 Sb. a  zákona  č.  198/1993 Sb., na  který  zákon  č.  261/2001  Sb. odkazuje. Usnesením  bývalé Krajské  prokuratury  v  Brně ze dne 4. 7. 1963 krajský prokurátor rozhodl v trestní věci pokusu  opuštění  republiky  podle   ustanovení  § 8 odst.  1, § 109  odst. 1  trestního  zákona spáchaného dne 4. 6. 1963 mladistvým J. Š. narozeným xxx v B. tak, že podle ustanovení § 177 odst. 1 písm. d) trestního řádu nelze jmenovaného J. Š. stíhat a proto bylo jeho trestní stíhání zastaveno. Poukázal  na ustanovení zákona č. 119/1990 Sb. a na právo žádat odškodnění přecházející na dědice poškozeného jmenovitě na rodiče. Mimo jiné náleží oprávněným osobám i jednorázové odškodnění. Žádal proto o spravedlivé rozhodnutí podle zákona č. 119/1990 Sb. o poskytnutí odškodnění, které se uvádí v zákoně č. 261/2001 Sb.    Řízení u Vrchního soudu v Olomouci bylo zahájeno dne 9. 8. 2002. Vrchní soud v Olomouci ve věci nerozhodl do 31. 12. 2002 a věc tak přešla na Nejvyšší správní soud, který ji dokončí podle části třetí hlavy druhé dílu prvního zákona   č. 150/2002 Sb. (§ 132,     § 129 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb.), tedy jako v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu.    Podle obsahu správního spisu podal žalobce u České správy sociálního zabezpečení – žalované žádost o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle zákona č.  261/2001 Sb. jako otec po politickém vězni J. Š. narozeném xx. Syn žalobce podle úmrtního listu zemřel dne 4. 6. 1963 a příčina jeho smrti byl úraz elektrickým proudem (podle úmrtního listu vydaného Místním národním výborem v M.). Dle usnesení Krajské prokuratury v Brně ze dne 4. 7. 1963 sp. zn. 1 Kv 0064/63-18 syn žalobce J. Š. byl zasažen elektrickým proudem při zdolávání drátěných zátarasů na státních hranicích a na místě byl usmrcen. K jeho úmrtí došlo dne 4. 6. 1963. Citovaným usnesením Krajské prokuratury v Brně bylo podle ustanovení § 177 odst. 1 písm. d) trestního řádu s přihlédnutím k ustanovení § 11 odst. 1 písm. e) trestního řádu trestní stíhání proti mladistvému J. Š. narozenému xx zastaveno. V písemném vyjádření           ze dne 5. 5. 2003 žalobce poukázal na ustanovení § 7 zákona č. 261/2001 Sb. podle něhož včas uplatněný nárok, pokud o něm nebylo rozhodnuto nebo pokud nedošlo k výplatě jednorázové peněžní částky, přechází v případě úmrtí oprávněné osoby na její dědice. Podle žalované pokud poškozený zemřel z politických důvodů a je svobodný a bezdětný, nemají pozůstalí na odškodnění nárok. Jde zde o dvojí výklad zákona na stejný případ. Podle § 26 a 27 zákona č. 119/1990 Sb. mají právo žádat o odškodnění i rodiče a není-li jich sourozenci. Podle § 1, 2  a 3 zákona č. 119/1990 Sb. byl syn J. Š. poškozen s následkem smrti. Odškodnění v planém rozsahu podle § 26 a § 27 tohoto zákona má právo žádat dědic poškozeného v tomto případě to jsou rodiče – otec J. Š. - žalobce a matka V. Š.    Syn žalobce J. Š. narozený xx zemřel dne xxx 1963 při zdolávání drátěných zátarasů na státních hranicích, kde byl zasažen elektrickým proudem a na místě usmrcen. Zemřel tedy proto, že komunistický režim a ti, kteří ho aktivně prosazovali, používal k perzekuci občanů všech mocenských nástrojů a to zejména zabraňoval jim svobodně vycestovat do zahraničí či vrátit se svobodně zpět (§ 1 odst. 1 písm. d) zákona  č. 198/1993 Sb.). Žalobce jako jeho otec nyní uplatňuje nárok na poskytnutí jednorázové peněžní částky a to podle zákona č. 261/2001 Sb. Žádost podal u České správy sociálního zabezpečení a jí došla 8. 7. 2002. Soud proto zkoumal, zda žalobce je oprávněnou osobou podle  citovaného  zákona. Zákon  č.  261/2001 Sb. stanoví, kdo  jsou  oprávněné osoby v § 3 odst. 1 tak, že jimi jsou účastník národního boje za osvobození, vdovy nebo vdovci a děti podle § 1 odst. 2 anebo politický vězeň a  vdovy a vdovci podle § 2 odst. 2. Tyto osoby mají  nárok  na  poskytnutí jednorázové  peněžní částky. Rodiče mezi oprávněnými osobami zákon č. 261/2001 Sb. v citovaném § 3 odst. 1 neuvádí. Žádá-li žalobce poskytnutí jednorázové peněžní částky podle zákona č. 261/2001 Sb., pak je nutno vycházet pro posouzení je-li oprávněnou osobou právě z  tohoto zákona. Žalobce takto však nepostupuje. Směšuje mezi zákonem č. 261/2001 Sb. a zákonem č. 119/1990 Sb. o soudní rehabilitaci. Zákon   č. 261/2001 Sb. v § 2 odst. 1 stanoví, že se dále vztahuje na občany České republiky, kteří byli věznění mezi 25. únorem 1948 a 1. lednem 1990 a u kterých bylo rozhodnutí o jejich věznění zcela nebo částečně zrušeno podle zákona č. 119/1990 Sb. o soudní rehabilitaci   ve znění pozdějších předpisů, nebo podle zákona č. 198/1993 Sb. a protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu. Osobní rozsah, tedy určení subjektů oprávněných obdržet plnění stanovil v § 3 odst. 1 (výše citovaném). Z tohoto osobního rozsahu zákona je nutno při posuzování nároku žalobce vycházet. Podle § 3 odst. 1 zákona  č. 261/2001 Sb. žalobce není oprávněnou osobou a nemá nárok na poskytnutí jednorázové peněžní částky podle zákona č. 261/2001 Sb.    Podle § 7 odst. 2 zákona č. 261/2001 Sb. včas uplatněný nárok, pokud o něm nebylo rozhodnuto nebo  pokud nedošlo k výplatě jednorázové peněžní částky, přechází v případě úmrtí oprávněné osoby na její dědice. Zákon č. 261/2001 Sb. nabyl účinnosti dnem vyhlášení (§12 cit. zákona) tj. dnem 26. 7. 2001. Řízení podle tohoto zákona se zahajuje na návrh oprávněné osoby ve smyslu § 7 odst. 1 cit. zákona. Návrh podle tohoto zákona tj. zákona      č. 261/2001 Sb. lze uplatnit po nabytí účinnosti tohoto zákona. Pokud by osoba oprávněná   ve smyslu § 3 odst. 1 zákona č. 261/2001 Sb. podala návrh podle tohoto zákona a o včas uplatněném nároku nebylo rozhodnuto a nedošlo k výplatě jednorázové peněžní částky          a oprávněná osoba zemřela, pak by přešel nárok na její dědice. Syn žalobce zemřel před účinností zákona č. 261/2001 Sb. a tedy nemohl uplatnit nárok podle tohoto zákona a proto ve smyslu § 7 odst. 2 zákona č. 261/2001 Sb. na žalobce nepřešel takový nárok jako            na dědice oprávněné osoby.    Protože žalobce není oprávněnou osobou ve smyslu § 3 odst. 1 zákona                              č. 261/2001 Sb. a nepřešel na něho ani jako na dědice oprávněné osoby nárok ve smyslu § 7 odst. 2 cit. zákona, nepochybila žalovaná, když žádost žalobce zamítla.    Žalobu žalobce proti rozhodnutí žalované shledal soud nedůvodnou a proto ji podle ust. § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb. zamítl.    Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává, protože náhradu nákladů jednak neúčtovala a jednak jí, podle obsahu spisu, podstatné náklady nevznikly.   Poučení:  Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.     V Brně dne  28. 8. 2003   JUDr. Ludmila Valentová     předsedkyně senátu