č. j.    5 A 102/2002 - 11         U S N E S E N Í     Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Valentové a soudců JUDr. Václava Novotného a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobce AMPELOS, ŠLECHTITELSKÁ STANICE VINAŘSKÁ ZNOJMO a. s.,                   se sídlem Vrbovec 274, zastoupeného advokátem JUDr. Jiřím Štanclem, advokátní kancelář Klatovy, Čs. legií 172/1 proti žalovanému Úřadu průmyslového vlastnictví, se sídlem v Praze 6, Ant.Čermáka 2a, v řízení o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 17. 6. 2002, sp. zn.  0 151 339,                                                                      t a k t o:   I. Žaloba se  odmítá   II. Žádný z účastníků  nemá právo na náhradu nákladů řízení   III.      Žalobci se  vrací zaplacený soudní poplatek 1 000  Kč z účtu Nejvyššího správního soudu do jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho zástupce       JUDr. Jiřího Štancla, advokáta, advokátní kancelář Klatovy, Čs. legií 172/1.       O d ů v o d n ě n í     Žalobou doručenou Vrchnímu soudu v Praze dne 20.8.2002 se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 17.6.2002,               sp.zn. 0 151 339, kterým byl zamítnut rozklad žalobce proti rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 9.11.2001,  sp.zn. 0 151 339 o částečném  zamítnutí přihlášky slovní ochranné známky ve znění „VRBOSKA“.     V daném případě se jedná o věc, která na Nejvyšší správní soud přešla podle ust. § 132  zák. č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále s. ř. s.) z  Vrchního soudu v Praze. Podle uvedeného ustanovení Nejvyšší správní soud ve věcech neskončených vrchními soudy             u nichž byla přede dnem účinnosti s. ř. s. dána jejich věcná  příslušnost, dokončí řízení zahájená před těmito soudy. V předmětné věci byla dána věcná příslušnost  Vrchního soudu v Praze, neboť obsahem žaloby je návrh na  přezkoumání rozhodnutí vydaného ústředním orgánem státní správy. Řízení o žalobách podaných podle části páté hlavy druhé                           zák. č. 99/1963 Sb.,  občanský soudní řád, ve znění účinném  do 31. 12. 2002, o  nichž nebylo rozhodnuto do dne  nabytí účinnosti s. ř. s., se dokončí podle ustanovení části třetí hlavy druhé dílu prvního s. ř. s. (ust. § 130 odst. 1 s. ř. s.).     5 A 102/2002 - 12     Žalobce je přesvědčen, že rozhodnutí žalovaného je v důsledku nesprávné interpretace právní normy a aplikace práva nezákonné a nesprávné. Tuto nesprávnost spatřuje především v tom,že žalovaný nevzal v úvahu  úpravu obsaženou v Dohodě o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví a má za to, že legální definicí vymezení pojmu „ zeměpisné označení“ je čl. 22 citované Dohody a tato definice je ve smyslu ust. čl. 10 zák.č.1/1993 Sb., Ústava České republiky ve znění zák. č. 395/2001 Sb. součástí našeho právního řádu                   a je nutno k ní přihlížet.   Předmětem rozhodování v dané věci je právo k ochranné známce, tzn. právo náležející do kategorie práv k duševnímu a průmyslovému vlastnictví, označovaných souhrnně jako práva k nehmotným statkům Uvedená práva  úzce spojují práva osobní a práva majetková              a instituty práv k nehmotným statkům zasahují do práva občanského, resp. práva obchodního. Ochranná známka je podle ust. § 1 zák. č. 137/1995 Sb., o ochranných známkách  označení tvořené slovy, písmeny, číslicemi, kresbou nebo tvarem výrobku nebo jeho obalu,                     popř. jiných kombinací, určené k rozlišení výrobků nebo služeb pocházejících od různých podnikatelů. Přihlašovatel ochranné známky  musí mít ve smyslu ust. § 4 odst. 2 cit. zákona oprávnění k podnikání, resp. musí být podnikatelem, přičemž může přihlásit ochrannou známku jen pro výrobky a služby, které jsou k datu podání přihlášky předmětem jeho podnikání.V souvislosti s ochrannou známkou se tak vždy jedná o úpravu zvláštních majetkových vztahů vznikajících mezi podnikateli při podnikání. Řízení ve věci práva k ochranné známce je třeba  proto považovat za řízení ve věci práva soukromého. Z těchto vztahů vznikají subjektům absolutní výlučná práva,  jejichž ochrana  není zabezpečena                  ve správním soudnictví. Každý, kdo je rozhodnutím správního orgánu, popř. jiného orgánu dotčen v e věcech občanskoprávních , pracovních, rodinných a obchodních , může se obrátit s žalobou na soud, který rozhodne v civilním  nalézacím sporném řízení v plné jurisdikci               a instančním postupu. V daném případě je proto  nutno postupovat podle části páté občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2003. Soukromým právům je tak poskytována větší ochrana, neboť zjistí-li soud v občanskoprávním řízení  vedeném podle části páté občanského soudního řádu s účinností od 1. 1. 2003, že mělo být ve věci rozhodnuto jinak než rozhodl správní orgán, rozhodne ve věci samé .V případě zjištěné nezákonnosti v řízení ve správním soudnictví může soud takové rozhodnutí pouze zrušit a věc vrátit správnímu orgánu k novému projednání.   Nejvyšší správní soud proto  podle ust. § 46 odst. 2 s. ř. s. žalobu odmítl, neboť žalobce se podanou žalobou  domáhal přezkoumání rozhodnutí, jímž správní orgán rozhodl v mezích své zákonné pravomoci v soukromoprávní věci. V takovém případě je žaloba podle            § 68 písm.b) s. ř. s. nepřípustná. Tímto rozhodnutím bylo řízení ve správním soudnictví ukončeno a žalobce se v intencích uděleného poučení může domáhat ochrany svých soukromých práv u obecného soudu v civilním řízení.   O nákladech  řízení rozhodl soud podle ust. § 60 odst. 3 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byla žaloba odmítnuta.   Výrok o vrácení žalobcem zaplaceného soudního poplatku odůvodňuje soud analogickým použitím ust. § 10 odst. 3 a 5 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích                 ve  znění   pozdějších   předpisů.  Zakládá-li   zákon   právo  na   vrácení   soudního   poplatku   5 A 102/2002 – 13   v případech, kdy řízení bylo zastaveno před prvním jednáním nebo  v případech, kdy lze v řízení rozhodnout bez jednání do doby vydání rozhodnutí ve věci samé, tím spíše je nutno připustit vrácení soudního poplatku tehdy, není-li návrh vůbec způsobilý k projednání                ve správním soudnictví a soud takový návrh odmítl podle § 46 s. ř. s.     P o u č e n í:  Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.   Žalobce může do jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení podat v této věci žalobu podle části páté občanského soudního řádu k místně příslušnému okresnímu  soudu (§ 46 odst. 2 zák. č. 150/2002 Sb.). V případě včasného podání žaloby zůstávají účinky procesních úkonů učiněné v tomto řízení zachovány (§ 82 odst. 3 o. s. ř)       V Brně dne 24. 7. 2003             JUDr. Ludmila Valentová, v. r.                                                                                       předsedkyně senátu         Za správnost vyhotovení: Zuzana Halášková