is •‘t- č.j.5A150/2001 48 10 “Z4dCflu ‘b‘ 31% S, • USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném t předsedkyně JUDr. Marie Součkove a soudcu JUDr. Anton fna Koukala a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce Zdeňka Kepáka, bytem Klimešova 158, Brno, zastoupeného JUDr. Tomášem Fuchsem, advokátem se sídlem Panská 2/4, Brno. proti žalovanému Ministerstvu financí, se sídlem Letenská 15. Praha 1. zastoupenému JUDr. Alanem Korbelem, advokátem se sídlem Náměstí 14. října, Praha 2. o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 1. 2001. Č. j. 39118950512000, takto: žalobase odmítá. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Žalobce se žalobou doručenou Vrchnímu soudu v Praze dne 30. 11. 2001 domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 3 1. 2000, Č. j. 391189505/2000, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně ze dne 12. ‘7. 2000. Č. J. llO-4648/2000-0106 týkající se m. j. vyměření daně z příjmu fyzických osob. V žalobě poukázal na to, že se o existenci žalobou napadeného rozhodnutí dozvČděl z písemnosti Finančního úřadu Brno III. datované dne 5. 9. 2001, v níž mu bylo sděleno, že uvedené rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 25. 1.2001 formou náhradního doručení. Až po urgenci obdržel předmětné rozhodnutí dopisem ze dne 23. 10. 2001, ale jednalo se pouze o fotokopii. proto žalobce povaluje žalobou napadené rozhodnutí za nedoručené, protože k doručení dochází až po obdržení originálu rozhodnutí. Z opatrnosti však žalobce podal žalobu, ve které polemizuje s právním názorem žalovaného na zahrnutí příjmů žalobce pod příjmy podle * 6 odst. I eákona o daních z příjmů. Vichní oud v Praže po povedeném řízeni ti‘neenfm ee dne 22. 10 2002. Č. J. 5 A 150/2(V) I-3d řwení o Yalohě 7asta% il. nehol‘ dospěl k ní‘ čni. že žaloba byla podána opoldčně \ oduvodnení tohoto rozhodnutí Vrchni %oud v Pne m J dovodil. že předpoklid nabyti prani moci iozhodnuti spočíající podle ustanoveni * 17 odst. 2 zákona o spiávc daní a poplatku v tom. že se adresát zá.i1ky v místě. kam je mu doručováno. zdržuje. je naplněn i tehdy když žalobce vědomě nepravdi‘vým tvrzením o místě svého pobytu dá žalovanému najevo n se v jim uvedeném mistě zdržuje. Podle názoru Vrchního soudu v Prve je třeba ;ihilku ps‘ a)tn ai ta řádně doi učenou. neboť ncni úkolem prá iiího orgánu. aby tistnfm etřen‘m ‘, racel ‘ědomě nepravdivá‘ tvucní žalobce ohledně místu .vcho poh tli. ‘Li ikl Je us mi tí‘i )‘tl abb e U ..a‘n soud fl. V a ubl Ja ec K S % t. Ii;, ..nlpIu f‘IL ‘2 nle, ‘nl ‘C Iit. 6 2i1‘ i3 . % .2 113 ‘.l.%ll i«F si »‘flť ;  Č.j. SA 150/2001 -49 že tímto usnesením došlo k odepření práva stěžovatele na soudní ochranu, neboť se skutečností, že příslušný subjekt jakožto příjemce uvedl na své písemnosti úmysln ě či neúmyslně adresu, na které se však již nezdržoval či v budoucnosti nehodlal zdržovat, daňový řád eXpressis verhis žádné následky tedy ani v oblasti doručování nespojuje, takže - ani při eventuálním úmyslném uvedení nesprávné adresy pro doručování nelze de lege lata takovým způsobem adresáta postihovat. V daném případě jed o věc, u níž byla v době podání žaloby dána příslušnost Vrchního soudu v Praze, který též věc v roce 2002 rozhodl dne 22. 10. 2002 (právní moc usnese ní 20. 11. 2002). Přestože věc byla ke dni účinnosti s, ř. s. věcí rozhodnutou, vzhled em ke zrušení rozhodnutí IJstavním soudem Ceské republiky je i nyní dána věcná přísluš nost Nejvyššího správního soudu podle ustanovení 132 s. ř. s., který ji dokončí jako soud prvního stupně v řízení o žalobě. V dané věci nepřichází v úvahu případná podjato st soudců Vrchního soudu v Praze, kteří nyní rozhoduji věc na Nejvyšším správním soudě, nebot‘ se stále jedná o jednoinstanční řízení bez možnosti kasační stížnosti, takže nejde o případ podle ustanovení 9 8 odst. 1 věty druhé s. ř. s, kdy jsou vyloučeni z projednávání věci soudci , kteří se podíleli na projednávání věci v předchozím (tj. instančně předchozím, nikoliv časově předchozím) řízení. Neskončené věci vrchních soudů rozhodují v současné době na Nejvyšším správním soudě též soudci, kteří na tento soud přešli z vrchních soudů. Vzhledem k tornu, že žalobci dosud doručeno napadené rozhodnutí (viz ustanovení 32 zákona č. 337/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů), když mu byla žalovaným zaslána pouze fotokopie rozhodnutí, která jako fotografické zobrazení písemnosti nemá náležit osti řádného písemného vyhotovení rozhodnutí, a náhradní doručení podle shora uvedeného rozhodnutí Ustavního soudu je neúčinné, Nejvyšší soud souhlasí s tvrzení žalobce uveden ým v žalobě, že podání žaloby je za těchto okolností předčasné. Protože s. ř. s. nemá žádnou úpravu, která by podání takové předčasné žaloby upravovala tak, aby ji bylo možno věcně rozhodnout, i když rozhodnutí správn ího orgánu nebylo dosud řádně doručeno, Nejvyšší správní soud podle ustanovení 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. žalobu jako předčasnou odmítl a tím, že po doručení řádného písemného vyhoto vení rozhodnutí správního orgánu bude žalobce moci podat řádnou žalobu (v dané věci k Městskému soudu v Praze jako soudu věcně a místně příslušnému podle 7 s. ř. s.). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení 60 odst. 3 věty první s. ř. s., nebot‘ v případě odmítnutí žaloby nemá žádný z účastníků právo na náhradu náklad ů řízení. P o u Č e ti í : Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 7. 8. 2003 JUDr Marie Souckoi a ‘ r predsedkyně senatu La spravnost \ ynoto em Alena Smejkalová •.A