Spor mezi „naturálním vlastníkem“ a „knihovním vlastníkem“ nemovitosti o vlastnictví k této nemovitosti je sporem, o kterém náleží jednat soudu v občanském soudním řízení. Dojde-li takový návrh správnímu soudu, je na místě jej odmítnout podle § 46 odst. 2 s. ř. s.

Na 285/2003-4   Usnesení       Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci návrhu G. T., takto: Návrh se odmítá. Odůvodnění: Navrhovatel se obrátil na Nejvyšší správní soud podáním ze dne 4. 2. 2003 a označeným jako žádost o prošetření. Z obsahu podání je zřejmé, že podání se týká popření vlastnického práva knihovního vlastníka E. T. k pozemkům, o nichž navrhovatel tvrdí, že je jejich naturálním vlastníkem z titulu dědického práva. Věc nenáleží do pravomoci soudů ve správním soudnictví ani do věcné příslušnosti Nejvyššího správního soudu a tento nedostatek je neodstranitelný. Podle § 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, rozhodují soudy ve správním soudnictví o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy správním orgánem, o ochraně proti nečinnosti správního orgánu, o ochraně před nezákonným zásahem správního orgánu, o kompetenčních žalobách a dále ve věcech volebních a ve věcech politických stran a politických hnutí. Žalobcova právní věc je zřetelně soukromoprávní (občanskoprávní) a správní soudy o ní rozhodovat nemohou. Protože tu tedy chybí pravomoc i věcná příslušnost správních soudů a tento nedostatek nelze odstranit, Nejvyšší správní soud návrh odmítl [§ 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.]     Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.   V Brně dne 10. 3. 2003   JUDr. Michal Mazanec předseda senátu