U s n e s e n í   Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobce: Y. P., zastoupeného JUDr. Miroslavem Matoušem, advokátem se sídlem Široká 3, 537 01 Chrudim, proti žalovanému Ministerstvu vnitra se sídlem Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 5. 2004, č. j. OAM-1806/VL-10-06-2004, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 11. 2004, č. j. 59 Az 111/2004-16,   t a k t o :   I. Kasační stížnost   s e    o d m í t á.   II. Žádný z účastníků   n e m á    p r á v o   na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.   III. Odměna advokáta JUDr. Miroslava Matouše   s e    u r č u j e   částkou 2150 Kč.  Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.   O d ů v o d n ě n í :   Rozhodnutím ze dne 12. 5. 2004 zamítl žalovaný žalobcovu žádost o udělení azylu jako zjevně nedůvodnou podle § 16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Ve včasné žalobě proti tomuto rozhodnutí žalobce namítl, že žalovaný porušil ustanovení § 3 odst. 3 a 4, § 32 odst. 1, § 46 a § 47 odst. 3 správního řádu. Kromě toho má žalobce za to, že byl porušen i § 12 zákona o azylu; co do skutkových důvodů přitom odkázal na správní spis. Žalobním petitem se žalobce domáhal toho, aby soud rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Krajský soud v Ostravě žalobu zamítl rozsudkem ze dne 4. 11. 2004, jelikož v řízení před správním orgánem neshledal vady a ztotožnil se s žalovaným i v hodnocení důvodů, pro něž byla žalobcova žádost o udělení azylu zamítnuta jako zjevně nedůvodná. Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (stěžovatel) dne 13. 12. 2004 kasační stížnost z důvodů, které označil jako „zákonné důvody specifikované v § 103 odst. 1 písm. a) až d)“ zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“); v kasační stížnosti zároveň požádal o ustanovení zástupce a tlumočníka do ukrajinského jazyka. Požádal též o to, aby jeho kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek; tato žádost se však – s ohledem na odmítnutí kasační stížnosti – stala bezpředmětnou. Usnesením ze dne 13. 1. 2005 ustanovil krajský soud stěžovateli zástupce pro řízení o kasační stížnosti, a to advokáta JUDr. Miroslava Matouše, jejž zároveň vyzval mj. k tomu, aby ve stanovené lhůtě doplnil důvody kasační stížnosti; poučil jej současně v souladu s § 37 odst. 5 s. ř. s. o tom, že nebude-li kasační stížnost takto doplněna, bude odmítnuta. Ustanovený advokát však ve svém podání co do důvodů kasační stížnosti pouze odkázal na podání samotného stěžovatele ze dne 13. 12. 2004. Krajský soud v Ostravě poté předložil věc Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud nemohl o kasační stížnosti věcně jednat a odmítl ji z následujících důvodů: Jednou ze zvláštních náležitostí kasační stížnosti (§ 106 odst. 1 s. ř. s.) je i označení důvodů, pro něž stěžovatel napadá rozhodnutí krajského soudu – tzv. stížních bodů. Stížní bod musí zpravidla zahrnovat jak skutkové, tak právní důvody, pro něž stěžovatel považuje rozhodnutí soudu za nezákonné. Důvody uvedené v § 103 odst. 1 s. ř. s. jsou však jen obecně vymezenými kategoriemi, které musí stěžovatel v kasační stížnosti naplnit konkrétním a jedinečným obsahem, tedy vylíčit, k jakým konkrétním vadám došlo podle jeho názoru v řízení před správním orgánem či před soudem, jakými blíže určenými vadami trpí podle něj rozhodnutí soudu, v čem přesně spatřuje stěžovatel nesprávné posouzení právní otázky soudem apod. Pouhá paragrafová či slovní citace některého zákonného ustanovení tak jako stížní bod neobstojí; absence alespoň jednoho konkretizovaného důvodu kasační stížnosti přitom představuje nedostatek, pro nějž není možno v řízení o kasační stížnosti pokračovat, neboť Nejvyšší správní soud je vázán rozsahem a důvody kasační stížnosti (§ 109 odst. 3 s. ř. s.). Projevuje se zde zásada dispoziční: je na stěžovateli, aby svou kasační stížností určil meze přezkumu. Neučiní-li tak, kasační soud nemá, na základě čeho by přezkoumal napadené rozhodnutí krajského soudu. Neobsahuje-li kasační stížnost žádný důvod, který by ji činil způsobilou k věcnému projednání, nestíhá Nejvyšší správní soud ani nutnost přezkumu z úřední povinnosti, již mu ukládá posledně citované ustanovení. Proto Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl podle § 37 odst. 5 ve spojení s § 106 odst. 1 s. ř. s. O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s, podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta. Zástupci, který byl stěžovateli ustanoven soudem, náleží mimosmluvní odměna podle § 11 odst. 1 písm. b) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátního tarifu). Soud proto přiznal stěžovatelovu zástupci v souladu se sazbou mimosmluvní odměny 2000 Kč za dva úkony právní služby a 150 Kč jako paušální náhradu výdajů s těmito úkony spojených (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu).   P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.   V Brně dne 11. dubna 2005                 JUDr. Marie Žišková                                                                                                                 předsedkyně senátu