NEJVYŠŠÍ SPRÁVNÍ SOUD   657 40 Brno, Masarykova 31 telefon:  542 532 311, fax: 542 532 361 e-mail:   podatelna@nssoud.cz     JUDr. Irena Straková  Policie České republiky advokátka   Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie Žitná 45   Olšanská 2 110 00 Praha 1  pošt. schr. 78     130 51 Praha 3       V Brně dne 6. 5. 2004       Věc: NGUYEN Thi Hien proti Policii České republiky – Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie proti rozhodnutí ze dne 17. 6. 2003, čj. SCPP-2114/-c-216-2003, v řízení o kasační stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 1. 2004, čj. 11 Ca 221/2003-20      U Nejvyššího správního soudu probíhá řízení o kasační stížnosti podané ve shora uvedené věci.     Sděluji Vám, že Vaši věc bude podle rozvrhu práce rozhodovat tříčlenný senát, který může být složen z těchto soudců: předsedkyně senátu JUDr. Marie Žišková a soudci JUDr. Lenka Kaniová, JUDr. Josef Baxa a JUDr. Michal Mazanec. Máte-li za to, že některý ze jmenovaných soudců Nejvyššího správního soudu je vyloučen pro svůj poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům (§ 8 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního), můžete namítnout jejich podjatost v propadné lhůtě jednoho týdne ode dne, kdy zjistíte skutečnosti rozhodné pro vznesení námitky podjatosti. O takové námitce rozhodne jiný senát.       JUDr. Marie Žišková, v. r. předsedkyně senátu   Za správnost vyhotovení: Petra Nováková             Nejvyšší správní soud     Protokol o poradě a hlasování   Přítomni: JUDr. Marie Žišková, předsedkyně senátu JUDr. Lenka Kaniová, členka senátu JUDr. Josef Baxa, člen senátu   Právní věc a výrok rozhodnutí: rozsudek – jednomyslně   v právní věci žalobkyně: NGUYEN Thi Hien, nar. 10. 2. 1957, státní příslušnice Vietnamské socialistické republiky, pobytem v České republice Chelčického 1/782, 130 00 Praha 3, zastoupené JUDr. Irenou Strakovou, advokátkou se sídlem Žitná 45, 110 00 Praha 1, proti žalovanému Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie se sídlem Olšanská 2, poštovní schránka 78, 130 51 Praha 3, v řízení o žalobě proti rozhodnutí ze dne 17. 6. 2003, čj. SCPP-2114/-c-216-2003, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 1. 2004, čj. 11 Ca 221/2003-20,   t a k t o :   I.      Kasační stížnost se zamítá.   II.      Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.   III.      Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.         V Brně 8. 3. 2005   Podpisy:                 ČESKÁ REPUBLIKA   R O Z S U D E K J M É N E M   R E P U B L I K Y   Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobkyně: NGUYEN Thi Hien, nar. 10. 2. 1957, státní příslušnice Vietnamské socialistické republiky, pobytem v České republice Chelčického 1/782, 130 00 Praha 3, zastoupené JUDr. Irenou Strakovou, advokátkou se sídlem Žitná 45, 110 00 Praha 1, proti žalovanému Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie se sídlem Olšanská 2, poštovní schránka 78, 130 51 Praha 3, v řízení o žalobě proti rozhodnutí ze dne 17. 6. 2003, č. j. SCPP-2114/‑c‑216‑2003, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 1. 2004, č. j. 11 Ca 221/2003-20,   t a k t o :   I.              Kasační stížnost   s e    z a m í t á.   II.           Žalobkyně   n e m á    p r á v o   na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.   III.        Žalovanému   s e    n e p ř i z n á v á    p r á v o   na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.   Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.     V Brně dne 8. března 2005                                                    JUDr. Marie Žišková, v. r.                                            předsedkyně senátu     Za správnost vyhotovení: Petra Nováková   Vyvěšeno dne: 8. března 2005   Svěšeno dne: 22. 3. 2005       ČESKÁ REPUBLIKA   R O Z S U D E K J M É N E M   R E P U B L I K Y   Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobkyně: N.GUYEN  T.hi H.ien, nar. 10. 2. 1957, státní příslušnice Vietnamské socialistické republiky, pobytem v České republice Chelčického 1/782, 130 00 Praha 3, zastoupené JUDr. Irenou Strakovou, advokátkou se sídlem Žitná 45, 110 00 Praha 1, proti žalovanému Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie se sídlem Olšanská 2, poštovní schránka 78, 130 51 Praha 3, v řízení o žalobě proti rozhodnutí ze dne 17. 6. 2003, č. j. SCPP-2114/‑c‑216‑2003, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 1. 2004, č. j. 11 Ca 221/2003-20,   t a k t o :   I. Kasační stížnost   s e    z a m í t á.   II. Žalobkyně   n e m á    p r á v o   na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.   III. Žalovanému   s e    n e p ř i z n á v á    p r á v o   na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.   O d ů v o d n ě n í :   Rozhodnutím ze dne 25. 2. 2003, č. j.  SCPP-15-420/PH-XIII-c-2003, zastavila Policie České republiky, oddělení cizinecké policie Praha, řízení o prodloužení platnosti víza žalobkyně k pobytu nad 90  dnů. Řízení bylo již dříve přerušeno, neboť žalobkyně nepředložila výpis z evidence Rejstříku trestů (§  33 odst.  4 zákona č.  326/1999  Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů – dále jen „zákon o pobytu cizinců“); správní orgán stanovil žalobkyni lhůtu k předložení výpisu, ovšem žalobkyně zůstala nečinná; řízení proto bylo zastaveno. Odvolání žalobkyně proti tomuto rozhodnutí žalovaný zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil svým rozhodnutím ze dne 17. 6. 2003. V žalobě proti rozhodnutí žalovaného žalobkyně především dovodila, že správní orgán pochybil, jestliže své rozhodnutí založil na závěru, že výpisy předkládané v minulosti žalobkyní jsou obsahově nesprávné a jedná se o padělky: jen soud totiž může rozhodnout o vině a trestu za trestné činy a až do právní moci jeho rozsudku je třeba na toho, proti  němuž  je vedeno trestní řízení, pohlížet jako na nevinného. Tuto zásadu však žalovaný porušil, a žalobkyně proto navrhla, aby soud jeho rozhodnutí zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Městský soud v Praze žalobu odmítl usnesením ze dne 14. 1. 2004: dospěl totiž k závěru, že žalobou napadené rozhodnutí je vyloučeno z přezkoumání soudem ve smyslu §  68 písm.  e) zákona č.  150/2002  Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), podle zvláštního zákona, kterým je v tomto případě zákon o pobytu cizinců, konkrétně jeho §  171 písm.  a). Na udělení víza není právní nárok (§  51 odst.  2 cit. zákona); důvody pro neprodloužení doby platnosti víza a doby pobytu na území na toto vízum jsou přitom podle §  60 odst.  6 tohoto zákona obdobné jako důvody pro neudělení víza. Správní orgán v dané věci nerozhodoval o  neudělení víza, nýbrž zastavil řízení o žádosti o prodloužení víza; s ohledem na §  51 odst.  2 zákona však pod pojem „rozhodnutí o neudělení víza“ spadají oba tyto případy, stejně  jako  situace, kdy správní orgán zamítá žádost o prodloužení víza. Není-li totiž právní nárok na udělení víza, nemůže být právní nárok ani na jeho prodloužení. Vyloučení soudního přezkumu se nedotýká žádného základního práva a svobody cizince, a není tak v rozporu s ústavním pořádkem ani s mezinárodními závazky České republiky.     Proti zamítavému rozsudku podala žalobkyně (dále též   „stěžovatelka“) včas kasační stížnost. V ní vytkla Městskému soudu v Praze, že zkoumal pouze otázku, zda je rozhodnutí ve věci prodloužení víza vyloučeno ze soudního přezkumu proto, že neexistuje právní nárok na udělení víza, a zda by neprodloužením víza mohlo dojít k zásahu do stěžovatelčiných základních práv; nezabýval se však tím, zda správní orgán při vydávání rozhodnutí neporušil stěžovatelčino právo na spravedlivý proces. Právě to však bylo zásadní žalobní námitkou: stěžovatelka nenapadala jen výsledek řízení před správním orgánem, nýbrž jeho procesní postup, konkrétně způsob, jakým správní orgán došel k závěru, že stěžovatelka padělala výpisy z evidence Rejstříku trestů. Správní orgán rozhodl ve věci prodloužení stěžovatelčina víza na základě nepodložené zprávy ředitele Rejstříku trestů, aniž dále zkoumal, kdo  a  za  jakých podmínek výpisy vyhotovil a zda stěžovatelka věděla či vědět mohla, že  Rejstřík trestů uvádí ve výpisech nesprávné údaje. Stěžovatelka neodpovídá za obsah výpisu: je-li obsah nesprávný, nelze to stěžovatelce přičítat k tíži. Učinit si závěr o  stěžovatelčině protiprávním jednání lze až tehdy, je-li najisto postaveno, že stěžovatelka věděla či vědět mohla, že jí předkládané výpisy z evidence Rejstříku trestů neodpovídají skutečnému obsahu této evidence, a správní orgán rozhodující o prodloužení víza není  oprávněn takové protiprávní jednání presumovat. Jak řízení před správním orgánem, tak  řízení před Městským soudem v Praze trpí podle stěžovatelky vadami, pro  které  by  měl  Nejvyšší správní soud napadený rozsudek Městského soudu v Praze zrušit a  věc mu vrátit k dalšímu řízení. Závěrem stěžovatelka požádala o to, aby její kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek: tato žádost se – s ohledem na zamítnutí kasační stížnosti – stala bezpředmětnou.     Kasační stížnost není důvodná. Stěžovatelka v kasační stížnosti – stejně jako v žalobě – poukázala na to, že postup správního orgánu při rozhodování o prodloužení doby platnosti stěžovatelčina víza byl  nesprávný; taková námitka však není na místě, neboť Městský soud v Praze ve svém rozhodnutí vůbec nepřezkoumával správní řízení před žalovaným ani zákonnost jeho  rozhodnutí. Stěžovatelka mu to vytýká; činí tak však neprávem. Městský soud v Praze nepochybil, jestliže s ohledem na §  171 písm.  a) zákona o pobytu cizinců dospěl k závěru, že rozhodnutí žalovaného, které stěžovatelka napadla žalobou, je  vyloučeno z přezkoumání soudem; tento závěr je ostatně v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu. Podle citovaného ustanovení jsou z přezkoumání soudem vyloučena rozhodnutí o neudělení víza; tato výluka však platí i pro rozhodnutí o  neprodloužení doby platnosti víza. Jak Nejvyšší správní soud zdůvodnil např. v rozhodnutí uveřejněném pod č.  224/2004  Sb. NSS, jednotlivá ustanovení zákona o pobytu cizinců ani  jednotlivé režimy rozhodování podle tohoto zákona nelze vykládat izolovaně, nýbrž  s ohledem na systematiku celého zákona. Řízení o prodloužení doby platnosti víza navazuje na řízení o udělení víza: účastníkem prvně jmenovaného řízení totiž nemůže být  nikdo jiný než osoba, které bylo vízum uděleno, a takové řízení je tedy řízením souvisejícím s řízením o udělení víza. O blízkosti obou typů řízení svědčí i to, že  správní  orgán vychází při posuzování žádosti o udělení víza a o jeho prodloužení z obdobných dokumentů, zkoumá splnění obdobných podmínek a nevyhovuje žádostem z obdobných zákonem stanovených důvodů. Jiné řešení by ostatně nebylo ani logické: v  řízení  o prodloužení doby platnosti víza totiž žadatel získává stejný status, jakého požíval na  základě rozhodnutí o udělení víza, s tím rozdílem, že nemusí znovu žádat o zcela nové  vízum, nýbrž pouze o prodloužení platnosti víza stávajícího. Kompetenční výluka ustanovení §  171 písm. a) zákona o pobytu cizinců se tedy nevztahuje jen na rozhodnutí o  neudělení víza v úzkém slova smyslu, nýbrž i na rozhodnutí o neprodloužení doby platnosti víza, které s ním těsně souvisí. Na základě stejného argumentu pak této výluce podléhá i rozhodnutí, kterým správní orgán zastavil řízení o žádosti o udělení víza nebo řízení o žádosti o prodloužení doby  platnosti víza (§  169 odst.  9 zákona o pobytu cizinců, ve znění v době rozhodování správního orgánu; nyní srov. odst.  7): stále jde totiž o rozhodování o tomtéž statusu cizince, byť nikoli rozhodování ve věci samé. Zmíněná výluka by postrádala smysl a logickou soudržnost, kdyby se vztahovala jen na skupinu neúspěšných žadatelů o vízum či  o prodloužení víza, o jejichž žádosti rozhodl správní orgán věcně. Skupina žadatelů, u nichž  skončilo řízení zastavením zpravidla pro nedostatek jejich součinnosti se správním orgánem či pro nedostatečné střežení vlastních práv, jako tomu bylo i ve stěžovatelčině případě (srov. důvody zastavení řízení v posledně citovaném ustanovení), jistě nemá mít lepší právní postavení než první skupina žadatelů a na rozdíl od ní požívat soudní ochrany; takový  záměr nelze zákonodárci přičítat. Městský soud v Praze se tedy nemýlí, má-li rozhodnutí ve stěžovatelčině věci za  rozhodnutí nepodléhající přezkoumání soudem a odmítl-li z tohoto důvodu žalobu. Soud  rovněž postupoval správně, jestliže nezkoumal žalobní námitky směřující proti postupu správního orgánu a omezil se na konstatování zákonem stanovené výluky. Pokud totiž zákon výslovně vylučuje z přezkoumání soudem některé typy rozhodnutí, nemůže se soud zabývat ani postupem správního orgánu, který k vydání takového rozhodnutí vedl. Městský soud v Praze tedy nemohl věcně hodnotit stěžovatelčina tvrzení obsažená v žalobě, neboť  by  tím  překročil zákonné meze své pravomoci k přezkoumání rozhodnutí správních orgánů. Ani   Nejvyšší správní soud tak nemůže vnímat stěžovatelčiny kasační námitky jinak  než jako   polemiku s postupem správních orgánů či soudu, která však není s  to  zpochybnit správnost rozhodnutí Městského soudu v Praze. Nepochybně platí, že  soudy  rozhodující o žalobách proti rozhodnutím správních orgánů jsou vázány rozsahem a  obsahem žalobních bodů; to však platí jen tehdy, je-li žalobou napadené rozhodnutí vůbec  způsobilé přezkumu, což není stěžovatelčin případ.    Nejvyšší správní soud tedy shledal kasační stížnost nedůvodnou a zamítl ji (§ 110 odst.  1 s. ř. s.). O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením § 60 odst.  1 s.  ř.  s. Žalobkyně (stěžovatelka) nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměla úspěch; žalovanému správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladu řízení příslušelo, náklady řízení nevznikly.     P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.   V Brně dne 8. března 2005      JUDr. Marie Žišková, v. r. předsedkyně senátu     Za správnost vyhotovení: Jana Minaříková                                                                   NEJVYŠŠÍ SPRÁVNÍ SOUD   657 40 Brno, Masarykova 31 telefon:  542 532 311, fax: 542 532 361 e-mail:   podatelna@nssoud.cz             Městský soud v Praze pracoviště Hybernská Hybernská 18 111 21 Praha 1                                                                                                              V Brně dne 5. 4. 2005          V příloze vracím po vyřízení kasační stížnosti spis Vašeho soudu sp. zn. 11 Ca 221/2003. Potřebný počet stejnopisů rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 8. března 2005, č. j. 1 Azs 66/2004-43, pro doručení účastníkům řízení o kasační stížnosti, je připojen.                                                                                                           JUDr. Marie Žišková, v. r.                                                                                                předsedkyně senátu   Za správnost vyhotovení: Jana Minaříková