č. j. 6 Azs 335/2004 - 55         USNESENÍ        Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Marie Turkové v právní věci žalobce: M. S., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, 170 34  Praha 7, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, č. j. 59 Az 468/2003 - 37 ze dne 14. 7. 2004,     takto:     I. Kasační stížnost  se o d m í t á.   II. Žádný z účastníků  nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.     Odůvodnění:      Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal kasační stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, č. j. 59 Az 468/2003 - 37 ze dne 14. 7. 2004, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM - 1709/AŘ - 2002 ze dne 3. 9. 2003, kterým bylo potvrzeno předchozí rozhodnutí vydané v I. stupni správního řízení o neudělení azylu a kterým byl zamítnut stěžovatelův rozklad proti tomuto rozhodnutí.   Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal, zda kasační stížnost je podána osobou oprávněnou a zda je podána včas. Stěžovatel byl účastníkem řízení, z něhož napadený rozsudek vzešel (§ 102 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.“), a kasační stížnost je tak podána osobou oprávněnou. Pokud jde o otázku, zda byla kasační stížnost podána včas, pak podle § 106 odstavce 2 věty první s. ř. s. musí být podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí. Podle věty poslední téhož ustanovení nelze zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti prominout.    Z obsahu soudního spisu vyplývá, že stěžovatel se v průběhu soudního řízení před krajským soudem zdržoval na adrese Pobytového střediska S. p. R., kam mu bylo v jeho průběhu řádně doručováno. Tam byl také dne 19. 7. 2004 uskutečněn pokus o doručení napadeného rozsudku. Při doručování nebyl stěžovatel zastižen a zásilka, která tento rozsudek  obsahovala,  byla  proto  téhož  dne  uložena.  V  úložní  době  si  ji  stěžovatel   nevyzvedl. Dne 11. 8. 2004 se stěžovatel následně dostavil na Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, a tam si rozsudek převzal.         Byla-li tedy zásilka obsahující kasační stížností napadený rozsudek doručována stěžovateli do vlastních rukou, přitom dne 19. 7. 2004 nebyl stěžovatel zastižen, ačkoli z doručenky vyplývá, že se v místě doručování zdržoval, pak podle § 46 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, za použití § 42 odst. 5 s. ř. s. platí, že nevyzvedl-li si adresát zásilku do deseti dnů od jejího uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Ze stěžovatelova tvrzení podávaného v kasační stížnosti nevyplývá, že by se v době doručování zásilky obsahující napadený rozsudek nezdržoval na adrese, na kterou mu bylo doručováno, a skutečnosti vyplývající z doručenky ohledně pokusu o doručení tohoto rozsudku, jež má v daném případě podle § 50e odst. 4 občanského soudního řádu povahu veřejné listiny, tak nejsou zpochybněny. Tyto skutečnosti ostatně stěžovatel nezpochybnil ani při převzetí rozsudku na krajském soudu; toliko uvedl, že v době jeho faktického převzetí (dne 11. 8. 2004) se zdržoval v jiném pobytovém středisku. Zásilku je tedy třeba podle § 46 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, za použití § 42 odst. 5 s. ř. s. považovat za doručenou dne 29. 7. 2004, bez ohledu na faktické převzetí napadeného rozsudku, k němuž došlo dne 11. 8. 2004.   Kasační stížnost byla podána dne 24. 8. 2004. Musí-li být kasační stížnost podle § 106 odst. 2 s. ř. s. podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí, proti němuž směřuje, pak lhůta pro její podání uplynula dne 12. 8. 2004. Byla-li tedy kasační stížnost podána až dne 24. 8. 2004, stalo se tak po zákonem stanovené lhůtě, jejíž zmeškání nelze prominout, a byla tak podána opožděně.   Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud postupoval podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. za použití § 120 s. ř. s. a kasační stížnost odmítl, aniž by se mohl zabývat návrhem na přiznání jejího odkladného účinku a aniž bylo zapotřebí rozhodovat o návrhu na ustanovení právního zástupce pro řízení o kasační stížnosti.      Výrok o nákladech řízení se opírá o § 60 odst. 3 s. ř. s. za použití § 120 s. ř. s. Byl-li návrh na zahájení řízení, jímž je v tomto případě kasační stížnost, odmítnut, žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.   Poučení:  Proti tomuto usnesení  nejsou opravné prostředky přípustné.       V Brně dne 23. února 2005       JUDr. Milada Tomková                           předsedkyně senátu