USNESENÍ         Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudců JUDr. Brigity Chrastilové, JUDr. Marie Turkové, JUDr. Lenky Matyášové a Mgr. et Bc. et Ing. Radovana Havelce v právní věci žalobce: N. M. D. S., zastoupen A. H., vedoucí kanceláře Krajského soudu v Brně, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 12. 2006, č. j. 56 Az 324/2006 - 13,     takto:     I. Řízení o kasační stížnosti  se  zastavuje.   II. Žádný z účastníků  nemá  právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.     Odůvodnění:      Usnesením blíže označeným v záhlaví odmítl krajský soud řízení o podání žalobce (dále jen „stěžovatel“) ze dne 30. 10. 2006, kterým napadal rozhodnutí žalovaného, č. j. OAM - 1166/LE - PA03 - 2006, ze dne 10. 10. 2006. Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl jeho žádost o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodnou podle § 16 odst. 1 písm. a) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).   Usnesení krajského soudu stěžovatel včas napadl kasační stížností a současně požádal o ustanovení zástupce soudem.   Z postupu krajského soudu po podání kasační stížnosti vyplynulo, že stěžovatelův pobyt není znám. Z vyjádření Policie ČR, Oblastního ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie Brno, Zařízení pro zajištění cizinců P., které bylo soudu podáno dne 23. 1. 2007, vyplývá, že stěžovatel byl dne 4. 1. 2007 z uvedeného zařízení propuštěn a místo jeho současného pobytu není známo. Soud učinil dále dotaz na Policii ČR, Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie, evidenční odbor, z jehož sdělení ze dne 2. 2. 2007 rovněž vyplývá, že stěžovatelův současný pobyt není od 4. 1. 2007, kdy byla propuštěn ze Zařízení pro zajištění cizinců v P., znám. Z tohoto důvodu byla stěžovateli usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 8. 2. 2007, č. j. 56 Az 324/2006 - 34, ustanovena opatrovnice. Za tohoto stavu byla věc předložena Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí.   Podle § 33 písm. b) zákona o azylu, ve znění zákona č. 350/2005 Sb., soud řízení zastaví, jestliže nelze zjistit místo pobytu žadatele o udělení azylu (žalobce).   Na základě shora uvedených opakovaných marných pokusů o zjištění místa pobytu stěžovatele má Nejvyšší správní soud za prokázané splnění podmínky podle § 33 písm. b) zákona o azylu ve znění zákona č. 350/2005 Sb.   Při zastavení řízení aplikací § 33 písm. b) zákona o azylu ve znění zákona č. 350/2005 Sb. vycházel Nejvyšší správní soud též ze skutečnosti, že toto ustanovení je ustanovením procesní povahy a že není přechodných ustanovení k jeho aplikaci po účinnosti zákona č. 350/2005 Sb. Kromě toho vycházel z konstrukce Hlavy IV zákona o azylu nazvané „Přezkum rozhodnutí ve věci azylu soudem“ a dovodil, že i po účinnosti zákona č. 350/2005 Sb. jsou důvody zastavení řízení před soudem aplikovatelné jak v případech řízení o žalobách proti rozhodnutím žalovaného, tak v případech řízení o kasačních stížnostech proti rozhodnutím krajských soudů. Aplikace samotného § 33 zákona o azylu po účinnosti zákona č. 350/2005 Sb. totiž není omezena toliko na řízení o žalobě, z použití slova „žalobce“ za slovy „žadatel o udělení azylu“ v písmenech a) až e) § 33 nelze dovodit, že by jím nemohl být žalobce po podání kasační stížnosti (stěžovatel po podání kasační stížnosti své primární postavení žalobce neztrácí), navíc aplikovatelnost celé Hlavy IV zákona o azylu i na řízení o kasačních stížnostech před Nejvyšším správním soudem vyplývá z § 32 odst. 5 zákona o azylu, kde je stanoven odkladný účinek kasační stížnosti.   Na základě shora uvedeného Nejvyšší správní soud řízení podle § 47 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), za použití § 120 s. ř. s. řízení zastavil, neboť tak pro případ, že nebude možno zjistit místo stěžovatelova pobytu, stanoví § 33 písm. b) zákona o azylu ve znění zákona č. 350/2005 Sb.   O nákladech řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s., neboť v případě zastavení řízení nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.     Poučení:  Proti tomuto usnesení  nejsou  opravné prostředky přípustné.     V Brně dne 30. května 2007     JUDr. Bohuslav Hnízdil                                                                                                                   předseda senátu