USNESENÍ        Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobkyně: A. S., proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, proti rozhodnutí žalované ze dne 18. 10. 2007, č. X, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 1. 2008, č. j. 16 Cad 259/2007 - 24,       takto:     I. Kasační stížnost  se odmítá.   II. Žádný z účastníků  nemá  právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.     Odůvodnění:     Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) svou kasační stížností napadá usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 1. 2008, č. j. 16 Cad 259/2007 - 24, kterým bylo zastaveno řízení o žalobě proti výše označenému rozhodnutí žalované.    Z obsahu soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že napadené usnesení krajského soudu bylo stěžovatelce doručeno dne 11. 1. 2008. Dále ze spisu vyplývá, že kasační stížnost adresovaná Nejvyššímu správnímu soudu v Brně byla stěžovatelkou podána k poštovní přepravě dne 11. 2. 2008.   Stěžovatelka je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti, neboť byla účastníkem řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo (§ 102 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, dále jen „s. ř. s.“), nicméně kasační stížnost nepodala včas (§ 106 odst. 2 s. ř. s.). Podle ustanovení § 106 odst. 2 s. ř. s. musí být totiž kasační stížnost podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí, proti němuž směřuje, přičemž zmeškání lhůty nelze prominout. Napadené usnesení krajského soudu přitom obsahuje řádné poučení o lhůtě k podání kasační stížnosti, jakož i o místu, kde je třeba kasační stížnost podat.   Podle § 40 odst. 1 s. ř. s. lhůta stanovená tímto zákonem, výzvou nebo rozhodnutím soudu počíná běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti určující její počátek. To neplatí o lhůtách stanovených podle hodin. Podle odst. 2 téhož ustanovení lhůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty. Není-li takový den v měsíci, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce. Podle ustanovení § 40 odst. 3 s. ř. s., připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Podle ustanovení § 40 odst. 4 téhož zákona je lhůta zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty předáno soudu nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence, anebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit, nestanoví-li tento zákon jinak.    Jak již bylo výše uvedeno, napadené usnesení bylo stěžovatelce doručeno v pátek dne 11. 1. 2008. Lhůta dvou týdnů k podání kasační stížnosti tedy počala běžet v sobotu dne 12. 1. 2008 a skončila v pátek dne 25. 1. 2008. Stěžovatelka tedy kasační stížnost podala až po uplynutí zákonné lhůty.    Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost proti usnesení Krajského soudu v Plzni odmítl podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. jako opožděně podanou, aniž by se mohl zabývat důvodností kasační stížnosti.    O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 60 odst. 3 s. ř. s., neboť v případě odmítnutí návrhu – kasační stížnosti – nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení o něm.     Poučení:  Proti tomuto usnesení  nejsou  opravné prostředky přípustné.     V Brně dne 29. října 2008     JUDr. Milada Tomková                                                                                                                        předsedkyně senátu