ČESKÁ REPUBLIKA     ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY     Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobkyně: KOMFI Engineering s. r. o., IČ 259 31 202, se sídlem Dvořákova 1001, Lanškroun, zastoupena JUDr. Jaroslavem Brožem, advokátem se sídlem Marie Steyskalové 62, Brno, proti žalovanému: Finanční úřad v Ústí nad Orlicí, se sídlem T. G. Masaryka 1393, Ústí nad Orlicí, na ochranu před nezákonným zásahem, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 26. 8. 2008, č. j. 52 Ca 36/2008 - 40,       takto:      Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 26. 8. 2008, č. j. 52 Ca 36/2008 - 40,   s e    z r u š u j e   a věc   s e   v r a c í   tomuto soudu k dalšímu řízení.     Odůvodnění:   I. [1]               Včas podanou kasační stížností se žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) domáhá zrušení shora uvedeného usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka Pardubice,  kterým byla  odmítnuta její žaloba a žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení.   [2]               Touto žalobou se stěžovatelka domáhala ochrany před nezákonným zásahem, přičemž konkrétně požadovala, aby bylo žalovanému zakázáno pokračovat v porušování jejího práva vyjádřit se před ukončením daňové kontroly k výsledku uvedenému ve zprávě č. j. 31075/07/273930/2572 ze dne 28. 5. 2008, ke způsobu jeho zjištění a navrhnout doplnění zjištění. Žalovanému měla být dále uložena povinnost obnovit stav daňové kontroly zahájené dne 22. 5. 2006 ve stěžovatelčině sídle protokolem o ústním jednání č. j. 60183/06/273930/2572 a daňové kontroly zahájené dne 28. 8. 2006 protokolem o ústním jednání č. j. 80653/06/273930/2572, v jakém se nacházela před dnem 28. 5. 2008.   [3]               Krajský soud v odůvodnění svého rozhodnutí konstatoval, že ve věci již bylo rozhodnuto usnesením téhož soudu č. j. 52 Ca 10/2008 – 121 ze dne 19. 6. 2008, jímž bylo řízení zastaveno. Uvedené usnesení bylo odůvodněno tím, že tvrzený zásah nezákonné daňové kontroly již netrvá ve smyslu § 82 s. ř. s., neboť daňové kontroly byly ukončeny a byly vydány dodatečné platební výměry. Dodatečné platební výměry přitom nelze považovat za nezákonný zásah či za trvající důsledek zásahu správního orgánu ve smyslu § 82 s. ř. s. Dle názoru krajského soudu je v daném případě zachována totožnost věci, protože se jedná o shodné účastníky a shodný předmět řízení – totožné daňové kontroly. Podle § 87 odst. 1 (pozn. NSS: zřejmě s. ř. s.) soud rozhoduje ve věci na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí, což znamená, že předmět řízení není dotčen jinými skutkovými okolnostmi relevantními z pohledu soudního řízení. Jelikož je ve věci dána překážka věci pravomocně rozhodnuté, soud žalobu podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítl.   II. [4]               Stěžovatelka v  kasační stížnosti výslovně uvádí, že ji podává z důvodu nezákonnosti dle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Konkrétně namítá, že usnesením ze dne 19. 6. 2008 soud zastavil řízení nezákonně, aniž se věcí meritorně zabýval, a proto stěžovatelka i toto usnesení napadla kasační stížností, o níž nebylo ke dni podání její nové kasační stížnosti rozhodnuto. V této souvislosti poukázala na rozsudek NSS publ. pod č. 735/2006 Sb. NSS.   [5]               Stěžovatelka dále zejména namítá, že překážka věci rozhodnuté předpokládá totožnost účastníků a totožnost skutku. Totožnost skutku nelze podle ní dovodit z toho, že nároky uplatněné správní žalobou ze dne 4. 3. 2008 a správní žalobou ze dne 3. 7. 2008 se týkají identické kontroly. Rozdílnost je dána vymezením nezákonného zásahu, neboť zatímco v žalobě ze dne 4. 3. 2008 šlo o ochranu proti průběhu nezákonné kontroly, v případě žaloby ze dne 3. 7. 2008 šlo o ochranu proti jejímu nezákonnému ukončení a uplatnění dalších nároků dle petitu.   [6]               Z výše uvedeného stěžovatelka dovodila, že krajský soud tím, že žalobu odmítl a meritorně o ní nerozhodl, odepřel stěžovatelce soudní ochranu jejích základních práv. To podpírá též judikaturou Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu.   [7]               Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.     III. [8]               Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněného důvodu (§ 109 odst. 2 a 3 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.   [9]               Podle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. lze kasační stížnost podat mj. z důvodu nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu.   [10]            Žalobou podle § 82 a násl. s. ř. s. se lze domáhat soudní ochrany v případech, kdy byl žalobce na svých právech přímo zkrácen nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu, který není rozhodnutím, zásah byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, za podmínky, že takový zásah v době podání žaloby i v době, kdy soud o takové žalobě rozhoduje, trvá, popřípadě trvají jeho důsledky nebo hrozí jeho opakování. Shledá-li soud žalobu důvodnou, zakáže žalovanému, aby v porušování žalobcova práva pokračoval a přikáže mu, je-li to možné, aby obnovil stav před zásahem.   [11]            Nejvyšší správní soud se proto zabýval otázkou, zda krajský soud žalobu odmítl v souladu se zákonem, tj. zda se vskutku jedná o věc již pravomocně rozhodnutou.   [12]            Dle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu představují překážku věci rozhodnuté ve smyslu ustanovení § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. pouze meritorní rozhodnutí v téže věci. Za meritorní rozhodnutí je pak v případě správního soudnictví nutno považovat především rozsudky, z usnesení pak pouze ta, kterými se rozhoduje ve věci samé (§ 53 odst. 1 s. ř. s.) (viz rozsudek NSS ze dne 4. 11. 2004, č. j. 3 Azs 324/2004 - 52; obdobně srov. rozsudek ze dne 20. 10. 2004, č. j. 5 Afs 140/2004 – 50; všechna zde cit. rozhodnutí NSS jsou dostupná na www.nssoud.cz). Z uvedeného vyplývá, že je v daném případě nutno posoudit dvě základní otázky, a to zaprvé, zda se jedná o tutéž věc, a zadruhé, zda již o ní bylo dříve soudem meritorně rozhodnuto.   [13]            Totožnost věci je právní vědou konstantně vykládána jako totožnost účastníků a totožnost samotné věci, tzn. žalobního nároku i žalobního důvodu (srov. např. rozsudek NSS ze dne 18. 12. 2008, č. j. 1 Ao 4/2008 – 110, ve věci územního plánu města Rokytnice nad Jizerou, bod 25). O shodnosti účastníků v nyní posuzované věci sporu není, spor zůstává jen co do otázky, zda bylo o tomtéž žalobním nároku již pravomocně rozhodnuto, a to meritorním způsobem.   [14]            Krajský soud odmítl žalobu s odkazem na své usnesení ze dne 19. 6. 2008, č. j. 52 Ca 10/2008 – 121, které bylo ke stěžovatelčině kasační stížnosti rovněž přezkoumáváno Nejvyšším správním soudem, přičemž kasační stížnost byla rozsudkem ze dne 17. 12. 2008, č. j. 1 Aps 7/2008 – 152, zamítnuta. V tomto případě spatřovala stěžovatelka nezákonný zásah žalovaného v samotných daňových kontrolách, tj. v jejich provádění (přičemž důvodem pro zastavení řízení krajským soudem bylo ukončení těchto daňových kontrol). Krajský soud řízení usnesením č. j. 52 Ca 10/2008 – 121 zastavil na základě § 86 s. ř. s. z důvodu, že po podání žaloby již zásah ani jeho důsledky netrvaly a nehrozilo opakování zásahu. Usnesení podle § 86 s. ř. s. tedy není (na rozdíl od rozhodnutí posuzujícího, zda úkon správního orgánu může být pojmově nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením ve smyslu § 82 s. ř. s. – k tomu viz věc ArcelorMittal Ostrava, a.s. cit. v bodě [16] níže) rozhodnutím, kterým by se rozhodovalo pravomocně ve věci samé, a proto takové usnesení nemůže založit překážku věci pravomocně rozhodnuté (viz bod [12] shora). Navíc v případě nyní posuzovaném stěžovatelka za nezákonný zásah označila právě ukončení těchto daňových kontrol a omezení stěžovatelčina práva vyjadřovat se k výsledkům uvedeným ve zprávě o daňových kontrolách, tedy též žalobní petit, jak jej stěžovatelka vymezila, je v jednotlivých případech odlišný, neboť tvrzeným nezákonným zásahem ze strany žalovaného nebylo v obou případech (tedy v případě posuzovaném touto kasační stížností a v případě rozhodovaném krajským soudem pod sp. zn. 52 Ca 10/2008) totéž.   [15]            Krajský soud proto pochybil, pokud stěžovatelčinu žalobu odmítl z důvodu překážky rei iudicatae podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.   [16]            V dalším řízení se krajský soud bude zabývat tím, zda stěžovatelkou tvrzený nezákonný zásah, tj. ukončení daňových kontrol, nezákonným zásahem ve smyslu § 82 s. ř. s. skutečně je. Přitom zohlední relevantní judikaturu zdejšího soudu [srov. z poslední doby zejména usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 16. 12. 2008, č. j. 8 Aps 6/2007 - 247 (ArcelorMittal Ostrava, a.s.), podle něhož posouzení, zda úkon správního orgánu může být pojmově nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením ve smyslu § 82 s. ř. s., je otázkou důvodnosti žaloby (součástí rozhodnutí ve věci samé), nikoli otázkou existence podmínek řízení dle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.].   IV. [17]            S ohledem na důvody výše uvedené Nejvyššímu správnímu soudu nezbylo, než napadené usnesení krajského soudu podle § 110 odst. 1 s. ř. s. zrušit a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení.   [18]            V souladu s § 110 odst. 2 s. ř. s. rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti.     Poučení:Proti tomuto rozsudku   n e j s o u   opravné prostředky přípustné.      V Brně dne 8. ledna 2009                                             JUDr. Josef Baxa                                   předseda senátu