USNESENÍ     Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka a soudců JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Radovana Havelce  v právní věci žalobce: M. K., proti žalovanému: Krajský úřad Královehradeckého kraje se sídlem Pivovarské náměstí 1245, Hradec Králové, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti výrokové části II. rozsudku  Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 12. 2008, č. j. 30 Ca 92/2008 - 30,   t a k t o :     I.                 Kasační stížnost   s e   o d m í t á .   II.              Žádný z účastníků   n e m á   právo na náhradu nákladů řízení o kasační  stížnosti.     O d ů v o d n ě n í :     Žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojí kasační stížností proti v záhlaví označenému rozsudku krajského soudu, kterým  tento soud  (I.) zrušil rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 3. 2008, zn.  7859/UP/2008/Kd, a také rozhodnutí Městského úřadu Týniště nad Orlicí ze dne 17. 3. 2008, č. j. OÚP 5/2007-15-OBEC-Rozh-Ro, a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení, a (II.) rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 2126 Kč.    Stěžovatel dne 31. 12. 2008 podal stížnost, kterou požaduje vydání opravného usnesení, neboť v napadeném rozsudku je přihlédnuto toliko k nákladům na hromadnou dopravu z Bolehoště do Hradce Králové a k ceně jízdenek MHD, ačkoliv stěžovatel použil k cestě na jednání soudu vlastní motorové vozidlo. Nárokuje proto  náklady řízení ve výši 2339 Kč.   Nejvyšší správní soud především konstatuje, že podle ustanovení § 54 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) „předseda senátu opraví v rozsudku i bez návrhu chyby v psaní a počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti. Týká-li se oprava výroku, vydá o tom opravné usnesení a může odložit vykonatelnost rozsudku do doby, dokud opravné usnesení nenabude právní moci.“ Je tedy zjevné, že není dáno právo na opravu rozsudku a jedná se tedy výhradně o věc úvahy samotného soudu, který tento rozsudek vydal. O návrhu – přesněji podnětu - na vydání opravného usnesení, které v tomto případě podal stěžovatel (tj. účastník řízení), se v případě nevyhovění samostatně nerozhoduje.    V nyní projednávané věci, kdy se krajský soud v odůvodnění napadeného rozsudku k náhradě jízdného osobním automobilem vyslovil, a to tak, že toto právo účastník řízení nemá, neshledal důvod tento svůj názor revidovat (a ani by to cestou opravného usnesení nebylo možné) a proto návrh stěžovatele s ohledem na jeho obsah  považoval za kasační stížnost a jako takovou ji postoupil k rozhodnutí Nejvyššímu správnímu soudu.   Podle  ustanovení § 104 odst. 2 s. ř. s. nicméně platí, že  „kasační stížnost, která směřuje jen proti výroku o nákladech řízení nebo proti důvodům rozhodnutí soudu, je nepřípustná.“ V projednávané věci  je ze shora provedené rekapitulace zřejmé, že stěžovatel brojí toliko proti části výroku týkající se nákladů řízení a Nejvyšší správní soud proto nemá s ohledem na kogentní znění citovaného ustanovení jakýkoliv procesní prostor pro jeho meritorní přezkum.   Proto Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl  pro nepřípustnost [§  46 odst. 1 písm. d), § 104 odst. 2 a § 120  s. ř. s.].    Podle ustanovení § 60 odst. 3, § 120 s. ř. s. nemá při odmítnutí návrhu žádný z účastníků  právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.     P o u č e n í :  Proti tomuto usnesení   n e j s o u   opravné prostředky přípustné.     V Brně dne 15. ledna 2009            JUDr. Vojtěch Šimíček               předseda senátu