ČESKÁ REPUBLIKA   R O Z S U D E K J M É N E M   R E P U B L I K Y     Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobkyně: EMP ‑ Elektromont Teplice s. r. o., se sídlem Zemská 818, Teplice, zastoupena Mgr. MUDr. Jaroslavem Maršíkem, advokátem se sídlem nám. Svobody 1, Teplice, proti žalovanému: Finanční ředitelství v Ústí nad Labem, se sídlem Velká Hradební 61/39, Ústí nad Labem, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 4. 2010, č. j. 4310/10-1200-505957, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 10. 2011, č. j. 15 Af 59/2010 - 56,     t a k t o :     I. Kasační stížnost   s e    z a m í t á .   II. Žalobkyně   n e m á   právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.   III. Žalovanému   s e    n e p ř i z n á v á   náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.     O d ů v o d n ě n í :   [1]               Krajský soud rozsudkem ze dne 15. 8. 2011, čj. 15 Af 59/2010 - 39, zamítl žalobu žalobkyně. Proti rozsudku podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) dne 2. 9. 2011 kasační stížnost. Přes výzvu soudu však neuhradila soudní poplatek spojený s podáním kasační stížnosti. Proto soud usnesením ze dne 20. 10. 2011, čj. 15 Af 59/2010 - 56, řízení o kasační stížnosti zastavil.   [2]               Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka včas kasační stížnost. V ní zejména namítá, že k zaplacení soudního poplatku byl vyzván jen její právní zástupce, nikoliv ona samotná.   [3]               Zdejší soud přezkoumal napadené usnesení v rozsahu a z důvodu uvedeného v kasační stížnosti. Neshledal vadu, kterou by se musel zabývat i bez návrhu (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).   [4]               Kasační stížnost není důvodná.   [5]               Stěžovatelka mohla uplatnit jen důvod kasační stížnosti, který lze podřadit § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., tedy tvrzenou nezákonnost rozhodnutí o zastavení řízení. Zdejší soud byl proto oprávněn přezkoumat jen správnost závěru krajského soudu o zastavení řízení. Námitky týkající se nezákonnosti správního rozhodnutí se proto míjí s podstatou řízení o této kasační stížnosti.   [6]               Podle § 2 odst. 2 písm. b) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích je ve věcech správního soudnictví poplatníkem poplatku za řízení ten, kdo podal kasační stížnost. Současně však § 42 odst. 2 s. ř. s. stanoví, že má-li účastník zástupce, doručuje se pouze zástupci. Má‑li však účastník něco osobně vykonat, doručí se i jemu. Klíčová je tedy otázka, zda výzva k placení soudního poplatku směřovala k něčemu, co musí účastník vykonat osobně.   [7]               Uvedeným problémem se Nejvyšší správní soud zabýval mnohokrát v minulosti. Finálně se k němu vyjádřil jeho rozšířený senát.  Ten v rozsudku ze dne 22. 7. 2005, čj. 2 Afs 187/2004 ‑ 69 konstatoval, že „placení soudního poplatku není úkonem, který by musel vykonat účastník osobně, nýbrž se jedná o úkon, který může vykonat jeho zástupce. Z žádného ustanovení zákona č. 549/1991 Sb. neplyne povinnost poplatníka osobně zaplatit soudní poplatek. Jde proto o zastupitelné jednání a nedostatek osobního prvku jednajícího nezpůsobuje neplatnost či neúčinnost tohoto jednání“ (publ. pod č. 726/2005 Sb. NSS; všechna zde cit. rozhodnutí NSS dostupná na www.nssoud.cz).   [8]               Má-li účastník v řízení právního zástupce, výzva k zaplacení soudního poplatku se proto doručuje podle § 42 odst. 2 s. ř. s. pouze zástupci. Je nerozhodné, kdo skutečně jménem poplatníka poplatek zaplatí. Jde tak o typické zastupitelné jednání, kde nedostatek osobní aktivity poplatníka nezpůsobuje neplatnost nebo neúčinnost takového úkonu. Důležité je, aby byl soudní poplatek zaplacen. Tento výklad nemá za následek omezení přístupu k soudu. Účinné je totiž i dodatečné zaplacení soudního poplatku. V řízení se pokračuje, pokud je zaplaceno dříve, než usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku nabylo právní moci (srov. např. rozsudek NSS ze dne 29. 5. 2008, čj. 5 Afs 147/2007 - 103). O ústavnosti tohoto závěru nepochyboval ani Ústavní soud [viz např. usnesení sp. zn. II. ÚS 671/02 ze dne 28. 1. 2004 (U 2/32 SbNU 455)].   [9]               Krajský soud tak správně k zaplacení soudního poplatku vyzval jen právního zástupce stěžovatelky. Vzhledem k tomu, že zákonem stanovený poplatek stěžovatelka neuhradila ani v předepsané lhůtě, ani dodatečně, krajský soud řízení o kasační stížnosti správně zastavil. Jediná relevantní námitka stěžovatelky je proto nedůvodná.   [10]            Kasační stížnost byla proto zamítnuta jako nedůvodná (§ 110 odst. 1 s. ř. s.).   [11]            O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval v souladu s § 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatelka, která neměla v tomto soudním řízení úspěch, nemá na jejich náhradu právo. Žalovaný náhradu nákladů řízení nepožadoval a ani soud z obsahu spisu žádné náklady převyšující rámec jeho běžné administrativní činnosti neshledal. Proto soud rozhodl, že žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.   P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku   n e j s o u   opravné prostředky přípustné.   V Brně dne 11. ledna 2012   JUDr. Josef Baxa                                                                                    předseda senátu