USNESENÍ           Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Michala Mazance v právní věci žalobce: Ing. J. S., zastoupen JUDr. Petrem Voříškem Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem Přístavní 321/14, Praha 7, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 11, Praha 5, za účasti osoby zúčastněné na řízení: VODOS s. r. o., se sídlem Legerova 21, Kolín, zastoupena JUDr. Ing. Janem Vychem, advokátem se sídlem Lazarská 11/6, Praha 2, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 1. 2011, čj. 185925/2010/KUSK, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 5. 2012, čj. 11 A 53/2011 ‑ 62,   t a k t o :   I. Řízení   s e   z a s t a v u j e . II. Žádný z účastníků   n e m á   p r á v o   na náhradu nákladů řízení.   O d ů v o d n ě n í :   [1]                Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného, kterým žalovaný zamítl jeho odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu v Říčanech, odboru životního prostředí (dále jen „městský úřad“). Městský úřad rozhodl o vydání povolení k nakládání s podzemními vodami – odběru podzemních vod mj. z jímacího vrtu umístěného na pozemku žalobce. Vydáním povolení žalovaný omezil vlastnické právo žalobce k dotčenému pozemku, protože mu tím vznikla povinnost strpět na svém pozemku odběr podzemních vod osobou zúčastněnou, aniž by za to obdržel náhradu.   [2]               Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 5. 2012, čj. 11 A 53/2011 ‑ 62, zamítl žalobu. Uvedl, že vydáním povolení městský úřad nezasáhl do práv žalobce. Žalobci nevznikla povinnost strpět na svém pozemku odběr podzemních vod, protože podzemní vody nejsou součástí ani příslušenstvím pozemku.   [3]               Žalobce brojil proti usnesení krajského soudu kasační stížností. Jelikož žalobce neuhradil soudní poplatek za podanou kasační stížnost, Nejvyšší správní soud jej usnesením ze dne 5. 9. 2012, čj. 8 As 86/2012 ‑ 23, vyzval k zaplacení soudního poplatku do 5 dnů od doručení tohoto usnesení. Současně jej poučil o tom, že nebude-li poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, soud řízení zastaví. Tato výzva byla zástupci žalobce doručena 11. 9. 2012.   [4]               Podle § 4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), vzniká poplatková povinnost podáním kasační stížnosti. Podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. Podle § 47 písm. c) s. ř. s. soud řízení usnesením zastaví, stanoví-li tak tento nebo zvláštní zákon.   [5]               Žalobce ve lhůtě stanovené Nejvyšším správním soudem ani následně soudní poplatek splatný podáním kasační stížnosti nezaplatil. Nejvyšší správní soud proto řízení podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích ve spojení s § 47 písm. c) s. ř. s. zastavil.   [6]               Podle § 60 odst. 3 s. ř. s. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno.     Poučení: Proti tomuto usnesení   n e j s o u   opravné prostředky přípustné.     V Brně 28. listopadu 2012     JUDr. Jan Passer  předseda senátu