USNESENÍ           Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců JUDr. Jana Vyklického a JUDr. Michala Mazance ve věci navrhovatele: J. V., o „Dovolání se k Nejvyššímu soudu správnímu, pro přeskum a vydání rozhodnutí proti JUDr. Pavle Pjajčíkové, předsedkyňi senátu Krajského soudu v Brně, s pobočkou ve Zlíně“,   t a k t o :   I. Podání navrhovatele ze dne 20. 11. 2011, doručené Nejvyššímu správnímu soudu dne 1. 12. 2011 a označené „Dovolání se k Nejvyššímu soudu správnímu, pro přeskum a vydání rozhodnutí proti JUDr. Pavle Pjajčíkové, předsedkyňi senátu Krajského soudu v Brně, s pobočkou ve Zlíně“,   s e   o d m í t á . II. Navrhovatel   n e m á   p r á v o   na náhradu nákladů řízení.   O d ů v o d n ě n í :   1.                Navrhovatel se obrátil na Nejvyšší správní soud podáním ze dne 20. 11. 2011, doručeným dne 1. 12. 2011, které označil „Dovolání se k Nejvyššímu soudu správnímu, pro přeskum a vydání rozhodnutí proti JUDr. Pavle Pjajčíkové, předsedkyňi senátu Krajského soudu v Brně, s pobočkou ve Zlíně“. Uvedl, že si podává „dovolání, pro přeskum, kasaci, kterou vydal Krajský sodu v Brně, pobočkou ve Zlíně v exekuční věci proti Českým drahám“. Zmíněný soud, resp. předsedkyně senátu JUDr. Pavla Pjajčíková, porušila podle navrhovatele rozhodnutím čj. 58 Co 183/2011 ‑ 45 „kodex presunkce nevinny mé obhajoby“ a tím i právo navrhovatele na spravedlivý proces. Pochybení se měla dopustit tím, že se nezabývala doplněním odvolání, kdy „proti 132 EX 2883/10-20/Ku, ze dne 25. 2. 2011, jelikož my č. j. 22 Nc 1505/2007 ‑ 75, a to proti JUDr. Jiřímu Rychlíkovi samosoudci v exekuční věci, bylo zasláno doplnění“.   2.                Z hlediska vymezení předmětu řízení stěžovatel uvedl „Žádám Vás proto o rychlý přeskum, protože my hrozí podle jejího rozhodnutí v dané věci exekucí.“. Zároveň navrhovatel dodal „Musím postupovat tímto způsobem, jelikož si JUDr. Pavla Pjajčíková, předsedkyně senátu, napsala do poučení dovolání přípustné není. Pokud se tak nestane, budu postupovat až k Ústavnímu soudu, a pak do Štrasburku.“.   3.                Přes nejasnost podání navrhovatele lze na základě tohoto podání a k němu připojených listin konstatovat, že navrhovatel brojí proti postupu civilního soudu v rámci rozhodování o výkonu rozhodnutí, a že se jeho podání netýká zahájení řízení před soudem prvního stupně, ale přezkumu rozhodnutí. Rozhodování podle části šesté občanského soudního řádu spadá v souladu s § 7 odst. 1, 2 o. s. ř. do pravomoci soudů rozhodujících v občanském soudním řízení, stejně jako řízení vedená případně soudními exekutory v souladu se zákonem č. 120/2001 Sb. o soudních exekutorech a exekuční činnosti a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.   4.                Nejvyšší správní soud ani soudy rozhodující ve správním soudnictví ovšem v takovém případě nemají pravomoc jednat a rozhodovat. Jejich pravomoc je vymezena zejména § 4 s. ř. s. a je zjevné, že podání navrhovatele směřuje zcela mimo kompetence vymezené zmíněným ustanovením soudního řádu správního.   5.                Chybějící pravomoc je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, proto Nejvyšší správní soud podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. podání navrhovatele ze dne 20. 11. 2011 odmítl.   6.                Ve věci zároveň nebyly splněny podmínky k tomu, aby Nejvyšší správní soud postupoval podle § 46 odst. 2 a spojil s odmítnutím podání poučení, ke kterému věcně příslušnému soudu a v jaké lhůtě může navrhovatel podat žalobu. Zmíněné ustanovení totiž pokrývá pouze podání, jimiž se zahajuje řízení před soudem prvního stupně v některé z forem řízení podle občanského soudního řádu, nikoliv však opravný prostředek, který svým obsahem odpovídá některému z opravných prostředků upravených v občanském soudním řádu (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 8. 2006, čj. Na 42/2006 ‑ 21, dostupné na www.nssoud.cz). Jedná se o přirozený důsledek toho, že v případě podávání opravných prostředků se na rozdíl od žaloby účastník řízení může a má řídit poučením soudu. Ani případně nesprávné poučení o opravných prostředcích pak nemusí vést s ohledem na odpovědnost státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem k popření práv takového účastníka.   7.                O nákladech řízení Nejvyšší správní soud rozhodl podle § 60 odst. 3 s. ř. s.     Poučení:   Proti tomuto usnesení   n e j s o u   opravné prostředky přípustné.     V Brně 31. ledna 2012     JUDr. Jan Passer předseda senátu