6 Ads 43/2013 - 12           USNESENÍ         Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudců JUDr. Tomáše Langáška a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: R. K., proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalované ze dne 19. června 2012, č. j. X, v řízení o kasační stížnosti žalobce ze dne 30. května 2013 proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. května 2013, sp. zn. 28 Ad 12/2012,     takto:     I. Kasační stížnost  se odmítá.   II. Žádný z účastníků  nemá  právo na náhradu nákladů řízení.     Odůvodnění:     Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal u Nejvyššího správního soudu kasační stížnost datovanou dnem 30. května 2013, doručenou Nejvyššímu správnímu soudu 3. června 2013, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci králové ze dne 29. května 2013 sp. zn. 28 Ad 12/2012 „o zamítnutí žaloby o navýšení invalidního důchodu“.   K dotazu Nejvyššího správního soudu sdělil Krajský soud v Hradci Králové, že skutečně dne 29. května 2013 vyhlásil v dané věci rozsudek, jenž byl písemně vyhotoven až 13. června 2013 a teprve poté expedován účastníkům řízení. Je tak zcela evidentní, že stěžovatel se na Nejvyšší správní soud obrátil s kasační stížností dříve, než mu byl rozsudek v písemné podobě doručen, tzn. dříve, než mu začala plynout lhůta k podání kasační stížnosti, resp. než mu vzniklo oprávnění rozsudek kasační stížností napadnout.   Podle § 46 odst. 1 písm. b) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) soud usnesením odmítne návrh, jestliže návrh byl podán předčasně. Podle § 120 s. ř. s. se toto ustanovení uplatní i v řízení o kasační stížnosti před Nejvyšším správním soudem. Smyslem institutu odmítnutí kasační stížnosti pro předčasnost je předejít tomu, že kasační stížnost se opírá jen o více či méně nekvalifikovaný odhad, případně „věštění“ podoby zatím neexistujícího rozhodnutí krajského soudu, resp. že se opírá o více či méně nepřesné informace o výroku a odůvodnění, odposlechnuté přímo či zprostředkovaně při veřejném ústním vyhlášení rozhodnutí v jednací síni krajského soudu. Z pohledu opačného, kasační stížnost lze podat až poté, co se stěžovatel přesně a úplně seznámí s naříkaným rozhodnutím a jeho odůvodněním, neboť teprve pak může kvalifikovaně a v relativně krátké lhůtě pro podání kasační stížnosti předestřít Nejvyššímu správnímu soudu důvody, pro které by mělo dojít k jeho kasaci (§ 103 s. ř. s.).   Ze shora uvedeného je zřejmé, že kasační stížnost byla stěžovatelem podána předčasně. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost, nemaje jiné možnosti, podle § 46 odst. 1 písm. b) za použití § 120 s. ř. s. obratem odmítl tak, aby se o této skutečnosti stěžovatel včas dověděl a nespoléhal na to, že již proti zmíněnému rozsudku kasační stížnost podal, resp. aby případně účinně využil svého práva podat kasační stížnost proti tomuto rozsudku v zákonné dvoutýdenní lhůtě poté, co mu bude procesně účinně doručen.     Poučení:  Proti tomuto usnesení  nejsou  opravné prostředky přípustné.     V Brně dne 19. června 2013           JUDr. Bohuslav Hnízdil                předseda senátu