6 As 27/2013 - 38         USNESENÍ         Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudců JUDr. Tomáše Langáška a JUDr. Kateřiny Šimáčkové v právní věci žalobce: M. P., zastoupeného JUDr. Ing. Miroslavem Silovským, advokátem, se sídlem Karlova 211/5, Plzeň, proti žalovanému správnímu orgánu: Krajský úřad Plzeňského kraje, odbor dopravy a silničního hospodářství, se sídlem Škroupova 18, Plzeň, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. května 2011, č. j. DSH/5708/11, o přestupku, v řízení  o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 31. ledna 2013, č. j. 17 A 39/2011 ‑ 34, došlé Nejvyššímu správnímu soudu 13. března 2013 a spojené s návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,     takto:     Kasační stížnosti  se nepřiznává odkladný účinek.     Odůvodnění:     [1]                Magistrát města Plzně, odbor správních činností, oddělení dopravních přestupků (dále též „magistrát“), shledal rozhodnutím ze dne 26. ledna 2011 č. j. MMP/185545/10 žalobce (dále též „stěžovatel“) vinným ze spáchání přestupku spočívajícího v tom, že jako řidič motorového vozidla držel při jízdě v ruce telefonní přístroj. Za tento přestupek uložil magistrát stěžovateli pokutu ve výši 1700 Kč a povinnost nahradit náklady řízení v paušální částce 1000 Kč. Krajský úřad Plzeňského kraje (dále též „žalovaný“) rozhodnutím ze dne 3. května 2011 č. j.: DSH/5708/11 zamítl odvolání stěžovatele a potvrdil citované rozhodnutí magistrátu o přestupku. Proti tomuto rozhodnutí brojil stěžovatel správní žalobou, kterou Krajský soud v Plzni zamítl rozsudkem ze dne 31. ledna 2013 č. j. 17 A 39/2011‑34. Kasační stížností ze dne 12. března 2013, došlou Nejvyššímu správnímu soudu poštou 13. března 2013, se stěžovatel domáhá zrušení citovaného rozsudku krajského soudu a s kasační stížností spojil též návrh na přiznání odkladného účinku. Soudní poplatek za kasační stížnost a návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti při jejich podání nezaplatil; výslovně uvedl, že tak učiní až na výzvu soudu.   [2]                Usnesením č. j. 6 As 27/2013 ‑ 24 ze dne 15. března 2013 vyzval soud stěžovatele k zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost a návrh na přiznání odkladného účinku v celkové výši 6 000 Kč; usnesení bylo stěžovateli doručeno 20. března 2013 a soudní poplatky byly na účet Nejvyššího správního soudu připsány 26. března 2013.   [3]                Žalovaný se k návrhu na přiznání odkladného účinku vyjádřil tak, že pro přiznání odkladného účinku nejsou podmínky; stěžovatelem uváděná ustanovení zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), se týkají bodového hodnocení řidičů a teprve dosažením hranice 12 bodů v registru řidičů nastupuje sekundární účinek spočívající v pozbytí řidičského oprávnění. Stěžovatel však neuvádí, že by mu hrozilo tzv. vybodování.   [4]                Nejvyšší správní soud se rozhodl odkladný účinek kasační stížnosti nepřiznat.   [5]                Podle § 107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat, přičemž § 73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se užije přiměřeně. Podle § 73 odst. 2 s. ř. s. soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.   [6]                Povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy má stěžovatel. Pokud jde o splnění zbývajících dvou zákonných podmínek, tj. existence a velikost újmy hrozící jiným osobám v souvislosti s přiznáním odkladného účinku a její porovnání s újmou stěžovatele, a dále otázku, zda přiznání odkladného účinku nebude v rozporu s veřejným zájmem, vychází Nejvyšší správní soud z obsahu soudního a správního spisu, neboť zákon soudu neukládá provádět dokazování týkající se splnění těchto předpokladů a jejich zjišťování z úřední povinnosti. K tomu, aby soud mohl o návrhu na přiznání odkladného účinku rozhodnout, musí stěžovatel konkretizovat, jakou újmu by pro něj znamenal výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí a z jakých konkrétních okolností to vyvozuje. Přiznáním odkladného účinku soud před rozhodnutím ve věci samé prolamuje právní účinky pravomocného rozhodnutí, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není zákonným postupem zrušeno. Proto musí být vyhrazeno pouze pro ojedinělé (mimořádné) případy.   [7]                V daném případě stěžovatel v návrhu na přiznání odkladného účinku neuvedl žádné relevantní skutečnosti, z nichž dovozuje splnění zákonných podmínek pro to, aby tomuto návrhu bylo vyhověno. Žalobce se ohledně hrozící újmy omezil pouze na nic neříkající a obecný odkaz na ustanovení zákona o silničním provozu, která upravují bodové hodnocení porušení povinností stanovených tímto zákonem, tudíž nesplnil povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy. Proto Nejvyšší správní soud rozhodl o nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti.     Poučení:  Proti tomuto usnesení   nejsou   opravné prostředky přípustné.     V Brně dne 17. dubna 2013     JUDr. Bohuslav Hnízdil                                                                                                                       předseda senátu