USNESENÍ     Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Davida Hipšra v právní žalobce: ASK-REAL, spol. s r. o., se sídlem Vinohradská 2029/124, Praha 3, zastoupeného JUDr. Lubošem Komůrkou, advokátem se sídlem Benešova 8, Jihlava, proti žalovanému: Krajský úřad kraje Vysočina, se sídlem Žižkova 57, Jihlava, za účasti: 1) K. M., 2) L. M., oba zastoupeni Mgr. Janem Valihrachem, advokátem se sídlem Farní 4, Jihlava, 3) Státní pozemkový úřad (dříve Pozemkový fond České republiky), se sídlem Husinecká 1024/11a, Praha 3, 4) Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, Praha 2, 5) VODÁRENSKÁ AKCIOVÁ SPOLEČNOST, a. s., se sídlem Soběšická 820/156, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 2. 2012, čj. KUJI 11665/2012, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. 5. 2013, čj. 62 A 37/2012 – 128,     t a k t o :   I.  Řízení o kasační stížnosti   s e   z a s t a v u j e . II.  Žádný z účastníků   n e m á   právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III.  Osoby zúčastněné na řízení   n e m a j í   právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.     O d ů v o d n ě n í :   1.                     Stavební úřad Magistrátu města Jihlavy vydal k žádosti osob zúčastněných na řízení 1) a 2) dne 12. 10. 2011 rozhodnutí čj. MMJ/SÚ/2290/2010-21 o umístnění stavby, o změně stavby a změně vlivu stavby na využití území pro záměr: Sklad zahradní techniky, výstavní zelené plochy, přeložky části trasy veřejného vodovodu, přeložky části trasy podzemního telekomunikačního vedení, přívod elektřiny, přístupová a příjezdová komunikace k objektu skladu, dvě parkoviště, komunikační napojení na veřejně přístupnou účelovou komunikaci, dešťová kanalizace a vsakovací objekty, přeložka svítidla VO v původní trase ze stožáru VO na objekt skladu, na pozemcích p. č. 200/2, 200/3, 200/6, 200/9, 200/11, 200/16, 200/17, 200/44, 661, 650/6 541/3, 654, st. 423/1, st. 1251 a 541/1 v k. ú. Bedřichov u Jihlavy.   2.                     Žalovaný zamítl odvolání žalobce rozhodnutím ze dne 15. 2. 2012, čj. KUJI 11665/2012.   3.                     Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Brně, který ji rozsudkem ze dne 9. 5. 2013, čj. 62 A 37/2012 – 128, zamítl.   4.                   Žalobce (stěžovatel) brojil proti rozsudku krajského soudu kasační stížností z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.   5.                  Nejvyšší správní soud se zabýval nejprve podmínkami řízení o kasační stížnosti a shledal, že nebyly splněny.   6.                  Podle § 4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, poplatková povinnost vzniká podáním kasační stížnosti. Podle § 9 odst. 1 téhož zákona soud vyzve poplatníka k zaplacení soudního poplatku ve lhůtě, kterou mu určí, nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním kasační stížnosti zaplacen. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. Podle § 47 písm. c) s. ř. s. soud řízení usnesením zastaví, stanoví-li tak tento nebo zvláštní zákon.   7.                  Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatel nezaplatil soudní poplatek za podanou kasační stížnost spolu s kasační stížností, ani později ve lhůtě, kterou mu soud stanovil usnesením ze dne 10. 6. 2013, čj. 8 As 37/2013 – 14. Předmětné usnesení bylo zástupci stěžovatele doručeno dne 12. 6. 2013, soudem určená lhůta 2 týdnů pro zaplacení soudního poplatku marně uplynula dne 26. 6. 2013. Stěžovatel nezaplatil soudní poplatek ani později, ke dni rozhodování soudu.   8.                  Nejvyšší správní soud uzavřel, že podmínky řízení o kasační stížnosti nebyly splněny, proto řízení podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích ve spojení s § 47 písm. c) a § 120 s. ř. s. zastavil.   9.                  Závěrem Nejvyšší správní soud dodává, že s ohledem na zastavení řízení nerozhodoval o žádosti stěžovatele o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.   10.              Podle § 60 odst. 3 za použití § 120 s. ř. s. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno. Osoba zúčastněná na řízení má podle § 60 odst. 5 s. ř. s. právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti uložené soudem. V tomto řízení však zúčastněným osobám nebyla uložena žádná povinnost a Nejvyšší správní soud neshledal ani žádné důvody zvláštního zřetele hodné, proto rozhodl, že osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.     P o u č e n í :   Proti tomuto usnesení   n e j s o u   opravné prostředky přípustné.     V Brně 1. července 2013     JUDr. Jan Passer předseda senátu