1 As 127/2013 - 15   ČESKÁ REPUBLIKA   R O Z S U D E K J M É N E M   R E P U B L I K Y      Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Marie Žiškové v právní věci žalobce: P. Č., proti žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní 118/16, Praha 1, o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalované, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 10. 2013, čj. 3 A 93/2013 - 15,       t a k t o :       I. Kasační stížnost   s e   z a m í t á.   II. Žalobce   n e m á   právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.   III. Žalované   s e   n e p ř i z n á v á   náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.       O d ů v o d n ě n í :       [1]                Žalobce se domáhal ochrany před nečinností žalované. Protože žalobce nezaplatil s návrhem soudní poplatek, byl k  zaplacení vyzván usnesením doručeným žalobci 13. 9. 2013. Na výzvu k zaplacení zaslal žalobce soudu „Prohlášení“; v němž uvedl, že jeho majetkem je psací stroj, digitální televizor a jízdní kolo a příjmem je příspěvek na živobytí, a požádal o osvobození od soudních poplatků. Městský soud na základě podrobné argumentace dospěl k závěru, že žalobce zneužívá institutu osvobození od soudních poplatků, a osvobození mu proto nepřiznal.   [2]                Proti tomuto usnesení podává žalobce (dále též „stěžovatel“) v zákonné lhůtě kasační stížnost. V kasační stížnosti namítá, že je tristní, pokud městský soud zvažuje výjimečně využít oprávnění k soudnímu uvážení a osvobození nepřiznat. Dále stěžovatel tvrdí, že kverulantství je v ČR pojmově vyloučeno a že rozhodnutí soudu je machinací a svévolí. Soud dle stěžovatele navíc nesprávně poučil o opravném prostředku, neboť odvolání ani kasační stížnost proti dočasnému rozhodnutí není přípustná. Odkazoval k tomu též na věc předloženou rozšířenému senátu pod sp. zn. 3 As 125/2012. Další námitky již nesměřují proti usnesení o nepřiznání osvobození od soudních poplatků, proto se jimi zdejší soud nemohl zabývat.   [3]                Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.   [4]                Nejvyšší správní soud na zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost ani na povinném zastoupení žalobce advokátem v řízení netrval (blíže viz rozsudek NSS ze dne 19. 7. 2012, čj. 4 Ads 66/2012 – 22).   [5]                Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů, neshledal přitom vady, k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3, 4 s. ř. s.).   [6]                Kasační stížnost není důvodná.   [7]                Předmětem přezkumu je usnesení o nepřiznání osvobození od soudních poplatků. Soud se proto zabýval pouze námitkami směřujícími proti tomuto rozhodnutí městského soudu.   [8]                Z napadeného usnesení vyplývá, že hlavním argumentem soudu pro nepřiznání osvobození od soudních poplatků byla kverulační povaha sporu, jež je projevem zneužití práva. S tímto hodnocením se Nejvyšší správní soud ztotožňuje. Přitom tento argument v případě stěžovatele jako důvod pro nepřiznání osvobození od soudních poplatků obstojí i sám o sobě. Při zkoumání podmínek stanovených v § 36 odst. 3 s. ř. s. je totiž na místě, aby soud zhodnotil povahu sporu a způsob vedení řízení ze strany stěžovatele, kterému i dle názoru zdejšího soudu nejde o úspěšné dovedení řízení do konce, nýbrž se snaží o neustálé prodlužování sporu. Stěžovatel totiž vede mnoho dalších soudních řízení, které svým obsahem korespondují s nyní projednávanou věcí a jeho postup je de facto ve všech řízeních totožný. Svůj právní názor Nejvyšší správní soud stěžovateli opakovaně a zřetelně vyjevil v mnoha předchozích rozhodnutích v jeho věcech; též s konstatováním, že nemajetnost nemůže být sama o sobě důvodem, aby se nemajetná osoba mohla volně a bez omezení realizovat v podávání četných podání k soudu (viz rozsudky NSS ze dne 26. 10. 2011, čj. 7 As 101/2011 – 66, dále ze dne 12. 7. 2012, čj. 5 Ans 10/2012 – 26, čj. 7 As 101/2011 ‑ 66, resp. rozsudek ze dne 6. 6. 2012, čj. 2 Ans 6/2012 - 12).   [9]                Ve věci sp. zn. 3 As 125/2012, na níž stěžovatel odkazuje, byla rozšířenému senátu zdejšího soudu předložena otázka zpochybňující přípustnost kasační stížnosti proti usnesení soudu o neosvobození od soudních poplatků. Zatímní judikatura projednání této věci umožňuje. Teprve případné opačné rozhodnutí rozšířeného senátu může dosavadní judikaturu změnit.   [10]            Závěrem Nejvyšší správní soud podotýká, že nerozhodoval o námitce stěžovatele týkající se namítaného zkrácení lhůty pro podání kasační stížnosti v důsledku stanovení desetidenní lhůty pro zaplacení soudního poplatku podle II. výroku napadeného usnesení, neboť se jedná o výzvu k zaplacení soudního poplatku, proti které není podání kasační stížnosti přípustné (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu z dne 16. 4. 2008, č. j. 1 As 2/2008-47).   [11]            Stěžovatel tedy se svými námitkami neuspěl. Z tohoto důvodu soud zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou (§ 110 odst. 1 s. ř. s.).   [12]            O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s § 60 odst. 1 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení; žalované v řízení o kasační stížnosti žádné účelně vynaložené náklady nad rámec běžné činnosti nevznikly.     P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku   n e j s o u   opravné prostředky přípustné.     V Brně dne 21. ledna 2014     JUDr. Josef Baxa předseda senátu