10 As 45/2014 - 36     ČESKÁ REPUBLIKA   R O Z S U D E K J M É N E M   R E P U B L I K Y     Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové a soudců Zdeňka Kühna a Miloslava Výborného v právní věci žalobce: Ing.arch. M. S., proti žalovanému: Ministerstvo pro místní rozvoj, se sídlem Staroměstské nám. 6, Praha 1, o žalobě na ochranu proti nečinnosti a před nezákonným zásahem správního orgánu, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2014, č. j. 8 A 181/2012 – 76,     t a k t o :     I. Stěžovateli   se neustanovuje  zástupce pro řízení o kasační stížnosti.   II. Kasační stížnost   se zamítá.   III. Žádný z účastníků   n e m á   právo   na náhradu nákladů řízení.     O d ů v o d n ě n í :     [1]               Žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností napadá v záhlaví označené usnesení Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud), kterým bylo zastaveno soudní řízení o žalobě stěžovatele na ochranu proti nečinnosti a před nezákonným zásahem z důvodu nezaplacení soudního poplatku za podanou žalobu.   [2]               Městský soud vyzval stěžovatele usnesením ze dne 15. 1. 2013, č. j. 8 A 181/2012 – 18, doručeným stěžovateli dne 22. 1. 2013, k zaplacení soudního poplatku za podanou žalobu ze dne 28. 12. 2012. Na tuto výzvu stěžovatel reagoval žádostí o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Městský soud usnesením ze dne 23. 9. 2013, č. j. 8 A 181/2012 – 62, uvedenou žádost stěžovatele zamítl. Stěžovatel napadl citované usnesení kasační stížností, která byla rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 11. 2013, č. j. 1 As 107/2013 – 17, zamítnuta. Městský soud následně vyzval stěžovatele k zaplacení soudního poplatku usnesením ze dne 9. 1. 2014, č. j. 8 A 181/2012 – 71, které bylo stěžovateli doručeno dne 22. 1. 2014. Vzhledem k tomu, že stěžovatel ani přes tuto opětovnou výzvu městského soudu soudní poplatek nezaplatil, městský soud napadeným usnesením řízení o žalobě stěžovatele zastavil.   [3]               Proti tomuto usnesení městského soudu podal stěžovatel kasační stížnost, kterou namítá, že citovaným usnesením byla porušena jeho lidská práva, právní tradice, zvyklosti a základní procesní zásady. Městský soud stěžovateli nedal možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí před jejich vydáním. Současně stěžovatel požádal Nejvyšší správní soud o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti.   [4]               Nejvyšší správní soud vzhledem k předmětu posuzované věci (tj. kasační stížnost směřující proti usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku) netrval na zaplacení soudního poplatku ani na povinném zastoupení advokátem v řízení o kasační stížnosti z důvodu řetězení řešeného problému (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2007, č. j. 1 Afs 65/2007 – 37, a ze dne 13. 9. 2007, č. j. 9 As 43/2007 – 77). Bylo však nutno se zabývat žádostí stěžovatele o ustanovení zástupce a v souvislosti s tím vyhodnotit potřebu zastoupení stěžovatele v řízení o kasační stížnosti.   [5]               Z ustanovení § 35 odst. 8 s. ř. s. vyplývá, že pro rozhodnutí ustanovení zástupce v řízení zákon vyžaduje kumulativní splnění dvou podmínek, jednak nedostatek prostředků, který by odůvodňoval osvobození od soudních poplatků, jednak též nezbytnou potřebu takového rozhodnutí k ochraně práv účastníka. Z důvodu již výše zmíněného řetězení řešeného problému posouzení majetkových poměrů stěžovatele ve vazbě na osvobození od soudních poplatků zdejší soud neposuzoval splnění podmínek pro osvobození od soudního poplatku.   [6]               Po zhodnocení obsahu kasační stížnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že v projednávané věci není nezbytná potřeba zastoupení stěžovatele v kasačním řízení prokázána. Kasační stížnost má v rámci daných možností požadované náležitosti a stěžovatel v ní srozumitelně vysvětlil, proč považuje napadené usnesení městského soudu za nezákonné a z jakých důvodů tak dovozuje. Nejvyššímu správnímu soudu nic nebrání, aby o stěžovatelem formulované kasační stížnosti věcně rozhodl. Za této situace tedy Nejvyšší správní soud návrh stěžovatele na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti zamítl.   [7]               Podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. Stěžovatel nezpochybňuje, že soudní poplatek nezaplatil.   [8]               Jedinou kasační námitkou, která směřuje proti usnesení o zastavení řízení, je tvrzení stěžovatele, že městský soud mu nedal možnost se k věci vyjádřit. Tato námitka však není důvodná. Městský soud ve věci samé vůbec nerozhodoval, a tudíž stěžovatel nemohl být na svých právech namítaným způsobem zkrácen. Právě z důvodu, že stěžovatel nezaplatil soudní poplatek za podanou žalobu, k čemuž byl ze strany soudu opětovně vyzván, řízení dále nepokračovalo, v jeho průběhu nebylo ani nařízeno ústní jednání a soud řízení zastavil.   [9]               Zbývající námitky ohledně žádosti stěžovatele o osvobození od soudních poplatků a jeho návrhu na ustanovení advokáta nesměřují proti nyní přezkoumávanému usnesení. Zdejší soud se těmito námitkami již zabýval v rozsudku ze dne 6. 11. 2013, č. j. 1 As 107/2013 – 17.   [10]            Nejvyšší správní soud proto zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou (§ 110 odst. 1 věta druhá s. ř. s.). O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 60 odst. 1 za použití § 120 s. ř. s. Stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť ve věci neměl úspěch, žalovanému, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladu řízení příslušelo, náklady řízení nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly.   P o u č e n í :   Proti tomuto rozsudku   n e j s o u   opravné prostředky přípustné.     V Brně dne 27. března 2014     Daniela Zemanová předsedkyně senátu