10 As 85/2014 - 22       U S N E S E N Í      Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Daniely Zemanové a soudců Zdeňka Kühna a Miloslava Výborného v právní věci žalobce: RNDr. V. B., M. A., proti žalovanému: Národní bezpečnostní úřad, se sídlem Na Popelce 2/16, Praha 5, proti rozhodnutím žalovaného ze dne 16. 12. 2010, č. j. 117024/2009-NBÚ/P, a ze dne 12. 4. 2010, č. j. 56/2010-NBÚ/07-OP, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 3. 2014, č. j. 11 A 123/2010-124,     t a k t o :     I. Kasační stížnost   se odmítá.   II. Žádný z účastníků    nemá  právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.     O d ů v o d n ě n í :     [1]               Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl kasační stížností v záhlaví uvedené usnesení Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud)“, jímž bylo rozhodnuto o námitce podjatosti bezpečnostní ředitelky městského soudu tak, že tato námitka není důvodná. V řízení před městským soudem domáhá se stěžovatel přezkoumání rozhodnutí žalovaného vydaných v řízení dle § 93 odst. 1 písm. a) zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti.   [2]               Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti podané kasační stížnosti. Dle § 104 odst. 3 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), je přitom kasační stížnost nepřípustná proti rozhodnutí, „jímž se pouze upravuje vedení řízení“.   [3]               Nejvyšší správní soud  již v usnesení ze dne 28. 5. 2008, č. j. 1 Azs 24/2008-60, č. 1699/2008 Sb. NSS, uvedl, že rozhodování o vyloučení pro podjatost má specifickou povahu; jedná se o rozhodnutí, kterým se upravuje vedení řízení, takže kasační stížnost je proti němu nepřípustná. Jakkoli se tehdy uplatňovaná námitka podjatosti týkala tlumočníka, lze závěry v citovaném rozhodnutí uvedené a týkající se procesní povahy rozhodnutí o námitce podjatosti vztáhnout i na rozhodnutí o námitce podjatosti soudní osoby dle § 8 odst. 5 s. ř. s. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost proti napadenému usnesení městského soudu dle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s., jako nepřípustnou odmítl.   [4]               Nejvyšší správní soud si je vědom skutečnosti, že stěžovatel postupoval dle poučení městského soudu, jímž byl stěžovatel o možnosti podání kasační stížnosti proti napadenému usnesení informován. Avšak ani to nemůže mít na přípustnost kasační stížnosti vliv, neboť „[n]esprávné poučení soudu prvního stupně o tom, že kasační stížnost je přípustná, přípustnost kasační stížnosti nezakládá“ (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 11. 2004, čj. 3 Ads 37/2004-36, č. 737/2006 Sb. NSS).   [5]               Za této situace Nejvyšší správní soud netrval na splnění poplatkové povinnosti a povinném zastoupení v řízení o kasační stížnosti, pročež ani nerozhodoval o návrzích stěžovatele na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce.   [6]               Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 3 s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byla kasační stížnost odmítnuta.     Poučení: Proti tomuto usnesení   nejsou  opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3 s. ř. s.).     V Brně dne 29. května 2014     Daniela Zemanová předsedkyně senátu