USNESENÍ     Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Michala Mazance v právní věci žalobkyně: Odborová organizace ochrany práv zaměstnanců, se sídlem Družební 1004/4, Kopřivnice, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, proti rozhodnutí ministryně práce a sociálních věcí ze dne 15. 12. 2014, čj. 2014/25579-52-51,     t a k t o :      Věc   s e   p o s t u p u j e   Městskému soudu v Praze.     O d ů v o d n ě n í :     [1]               Nejvyššímu správnímu soudu bylo dne 19. 2. 2015 doručeno podání žalobkyně, kterým se domáhala ochrany před nezákonným postupem žalovaného. Nezákonný postup žalovaného měl spočívat mimo jiné v rozhodnutí ze dne 15. 12. 2014, kterým ministryně práce a sociálních věcí zamítla rozklad žalobkyně proti usnesení žalovaného o zastavení řízení ze dne 28. 3. 2014, čj. 2014/11452-523. Rozhodnutí o rozkladu je součástí příloh k podání.   [2]               Ve správním soudnictví soudy poskytují ochranu veřejným subjektivním právům fyzických i právnických osob a rozhodují v dalších věcech stanovených zákonem (srov. § 2 s. ř. s.). Podle § 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s. soudy ve správním soudnictví rozhodují o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy.   [3]               Nejvyšší správní soud jako vrcholný soudní orgán ve věcech patřících do pravomoci soudů ve správním soudnictví zajišťuje jednotu a zákonnost rozhodování tím, že rozhoduje o kasačních stížnostech proti pravomocným rozhodnutím soudů ve správním soudnictví a v dalších případech stanovených zákonem (srov. § 12 odst. 1 a § 102 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud není příslušný k rozhodování o žalobách proti rozhodnutím správních orgánů.   [4]               Podle § 7 odst. 1 s. ř. s., nestanoví-li zákon jinak, je k řízení věcně příslušný krajský soud.   [5]               Podle § 7 odst. 2 věty první s. ř. s., nestanoví-li zákon jinak, je k řízení místně příslušný soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni nebo jinak zasáhl do práv toho, kdo se u soudu domáhá ochrany.   [6]               Správním orgánem, který ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni, bylo Ministerstvo práce a sociálních věcí, jehož sídlo se nachází v Praze. Působnost krajského soudu pro obvod hlavního města Prahy vykonává Městský soud v Praze (srov. § 9 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů).   [7]               Podle § 7 odst. 4 věty první s. ř. s., byl-li návrh ve věci správního soudnictví podán u soudu, který není věcně příslušný k jeho vyřízení, postoupí jej tento soud k vyřízení soudu věcně a místně příslušnému. Nejvyšší správní soud na základě shora uvedeného postoupil věc Městskému soudu v Praze.   [8]               Je třeba doplnit, že postoupení věci Městskému soudu v Praze nebrání uvedenému soudu případně činit úkony k upřesnění obsahu žaloby či k jejímu doplnění. Z podání žalobkyně vyplývá, že se vedle vyslovení nezákonnosti postupu správního orgánu domáhá rovněž náhrady škody za způsobenou společenskou újmu. Dále se domáhá vyslovení nezákonnosti postupu zaměstnavatele a ostatních odborových organizací včetně náhrady škody vůči nim a zákazu pokračovat v nezákonnostech.     P o u č e n í :   Proti tomuto usnesení   n e j s o u   opravné prostředky přípustné.     V Brně 4. března 2015      JUDr. Jan Passer              předseda senátu