10 Ads 207/2015 - 49             ČESKÁ REPUBLIKA   R O Z S U D E K J M É N E M   R E P U B L I K Y      Nejyvšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Daniely Zemanové a soudců Zdeňka Kühna a Miloslava Výborného v právní věci žalobce: V. P., zast. Mgr. Štěpánem Řiháčkem, advokátem se sídlem Pionýrská 15, Brno, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, proti rozhodnutí žalované ze dne 1. 10. 2014, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 8. 2015, čj. 18 Ad 68/2014-33,     takto:     I. Kasační stížnost     s e    z a m í t á.   II.  Žádný z účastníků    n e m á    právo na náhradu nákladů řízení.   III.  Ustanovenému zástupci Mgr. Štěpánu Řiháčkovi, advokátovi,    s e    p ř i z n á v á odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 3900 Kč, která bude proplacena do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku z účtu Nejvyššího správního soudu.     Odůvodnění:      I. Předmět řízení   [1] Žalobce požádal o invalidní důchod dle zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. Žalovaná rozhodnutím ze dne 26. 6. 2014 žádost zamítla, neboť žalobce nezískal potřebnou dobu pojištění ke dni 31. 3. 2014, k němuž byl uznán invalidním.   [2] Proti rozhodnutí žalované podal žalobce námitky, které byly zamítnuty v záhlaví uvedeným rozhodnutím žalované. II. Řízení před krajským soudem     [3] Žalobu proti rozhodnutí žalované Krajský soud v Ostravě zamítl.   [4] Krajský soud si vyžádal odborný posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Na základě posudku a jeho doplnění uzavřel stejně jako žalovaná v napadeném rozhodnutí, že žalobce byl k datu jeho vydání invalidní v invaliditě I. stupně dle § 39 odst. 1 a 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění, „přičemž datum vzniku invalidity bylo stanoveno na 31. 3. 2014“.   [5] Krajský soud současně konstatoval, že za rozhodné období se žalobci nepodařilo naplnit druhou podmínku pro vznik nároku na invalidní důchod dle § 38 písm. a) zákona o důchodovém pojištění, tj. potřebnou dobu pojištění dle § 40 odst. 1 písm. f) a odst. 2 citovaného zákona.     III. Kasační stížnost, vyjádření žalované a replika stěžovatele     [6] Rozsudek krajského soudu napadl žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností, v níž požádal o ustanovení právního zástupce. Usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 11. 2015, čj. 10 Ads 207/2015-21, byl stěžovateli zástupce ustanoven. V doplnění kasační stížnosti pak stěžovatel napadl rozsudek krajského soudu v celém rozsahu.   [7] Stěžovatel jako důvod podání kasační stížnosti uvedl svůj zdravotní stav, který jej limituje v hledání a výkonu pracovní činnosti, přičemž výkon pracovní činnosti je zároveň podmínkou pro získání nároku na invalidní důchod. Vzhledem k tomu, že si nemůže najít práci, nemůže se ani účastnit jako poplatník sociálního pojištění, v důsledku čehož není v jeho možnostech dosáhnout zákonem stanovené doby pojištění. Stěžovatel zároveň navrhl uhrazení zbývající části pojištění formou splátek v době po přiznání invalidního důchodu.   [8] Žalovaná ve svém vyjádření ke kasační stížnosti poukázala na schopnost stěžovatele při svém zdravotním postižení částečně pracovat, čímž by stěžovatel mohl splnit podmínku chybějící doby pojištění. Dále žalovaná nesouhlasila s návrhem stěžovatele na úhradu zbývající části pojištění formou splátek v době po přiznání invalidního důchodu, neboť to neumožňují platné předpisy.   [9] Stěžovatel na vyjádření žalované reagoval tvrzením, že „tento názor je mimo realitu skutečného života a vyznačuje se přehnaným formalismem.“ Zároveň stěžovatel podotkl, že existuje institut zmírnění tvrdosti zákona.     IV. Právní posouzení Nejvyšším správním soudem     [10] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že kasační stížnost je přípustná, má požadované náležitosti, byla podána včas a osobou oprávněnou. Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů; zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).   [11] Kasační stížnost není důvodná.   [12] K námitce týkající se nemožnosti splnění podmínky pro vznik nároku na invalidní důchod dle § 38 písm. a) zákona o důchodovém pojištění Nejvyšší správní soud uvádí, že neshledal nezákonnost v jejím posouzení krajským soudem. Krajský soud vyšel ze spisu žalované a v souladu s ním a relevantní právní úpravou konstatoval, že na stěžovatelovu věc se uplatní § 40 odst 1 písm. f) citovaného zákona, který normuje, že „[p]otřebná doba pojištění pro nárok na invalidní důchod činí u pojištěnce […] ve věku nad 28 let pět roků.“, a odst. 2 téhož ustanovení, dle něhož „[u] pojištěnce staršího 38 let se podmínka potřebné doby pojištění pro nárok na invalidní důchod považuje za splněnou též, byla-li tato doba získána v období posledních 20 let před vznikem invalidity; potřebná doba pojištění činí přitom 10 roků.“   [13] V odůvodnění napadeného rozsudku je dostatečně vysvětleno, že stěžovatel nesplnil započitatelnou dobu pojištění. Krajský soud z osobního listu důchodového pojištění stěžovatele zjistil, že v období od 31. 3. 2004 do 30. 3. 2014 získal žalobce pouze 3 roky pojištění, a v období od 31. 3. 1994 do 30. 3. 2014 pouze 3 roky a 357 dnů pojištění. Je patrné, že tyto doby pojištění nenaplní požadavky stanovené v § 40 odst. 1 písm. f), ani v § 40 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění. Krajský soud tedy posoudil splnění potřebných dob pojištění v souladu se zákonem.   [14] Ke stěžovatelově připomínce institutu zmírnění tvrdosti zákona Nejvyšší správní soud podotýká, že byť by se snad jednalo o kasační námitku, nemohl by ji věcně posoudit. Jde o nepřípustnou novou skutečnost, která nebyla uplatněna v řízení před krajským soudem (§ 104 odst. 4 s. ř. s.). Pro úplnost je nutno uvést, že i pokud by tomu tak nebylo, Nejvyšší správní soud nemá pravomoc k řízení o odstranění tvrdosti zákona. Toto řízení může proběhnout až poté, kdy soud vysloví, zda napadené rozhodnutí je či není v souladu se zákonem (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2012, čj. 6 Ads 150/2011-65).     V. Závěr a náklady řízení     [15] Kasační námitky uplatněné stěžovatelem Nejvyšší správní soud za opodstatněné neshledal a ani z přezkumu dle § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s., který Nejvyšší správní soud provádí z úřední povinnosti, nevyplynul důvod pro zrušení napadeného rozsudku krajského soudu. Kasační stížnost stěžovatele byla proto v souladu s § 110 odst. 1 s. ř. s. větou poslední zamítnuta.   [16] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud na základě § 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s. Žalované, které by jinak právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť jí v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá tedy právo na náhradu nákladů řízení.   [17] Stěžovateli byl usnesením zdejšího soudu ze dne 11. 11. 2015, čj. 10 Ads 207/2015‑21, ustanoven zástupce Mgr. Štěpán Řiháček, advokát se sídlem Pionýrská 15, Brno. Nejvyšší správní soud přiznal ustanovenému zástupci stěžovatele odměnu za tři úkony právní služby (první porada s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení, sepsání kasační stížnosti a repliky k vyjádření žalované) podle § 11 odst. 1 písm. b) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, a to za každý úkon právní služby ve výši 1000 Kč [srov. § 9 odst. 2 a § 7 bod 3. advokátního tarifu] a náhradu hotových výdajů paušální částkou za každý úkon právní služby ve výši 300 Kč (srov. § 13 odst. 3 advokátního tarifu). Jelikož ustanovený zástupce není plátcem DPH, zdejší soud mu částku odpovídající dani z přidané hodnoty nepřiznal. Celkem činí odměna ustanoveného zástupce 3900 Kč a bude mu vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.     P o u č e n í :  Proti tomuto rozsudku     nejsou    opravné prostředky přípustné.     V Brně dne 16. března 2016     Daniela Zemanová předsedkyně senátu