10 As 54/2016 - 11           ČESKÁ REPUBLIKA   R O Z S U D E K J M É N E M   R E P U B L I K Y     Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové a soudců Zdeňka Kühna a Miloslava Výborného v právní věci žalobkyně: PhDr. H. P., proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 16, Praha 2, ve věci ochrany proti nečinnosti správního orgánu, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 2. 2016, čj. 6 A 154/2015-26,     takto:     I. Kasační stížnost    se zamítá.   II. Žádný z účastníků   nemá   právo na náhradu nákladů řízení.      Odůvodnění:     I. Předmět řízení   [1]               Žalobkyně se žalobou podanou k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“) domáhá ochrany proti nečinnosti žalovaného, kterou spatřuje v tom, že žalovaný nerozhodl o její žádosti ze dne 14. 4. 2015 podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů. Žalobkyně žalovaného žádala o poskytnutí kopie zprávy Obvodního soudu pro Prahu 1, ve které měla být obsažena informace, že soudkyně Mgr. Jana Jurečková má velmi dobrou úroveň znalostí hmotného i procesního práva.   [2]               Žalobkyně městský soud následně požádala o osvobození od soudních poplatků.   [3]               Městský soud žalobkyni osvobození od soudních poplatků nepřiznal. S odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu dospěl k závěru, že jsou v daném případě splněny podmínky pro odepření dobrodiní osvobození od soudních poplatků. Informace, kterou žalobkyně požaduje, se nevztahuje k její životní sféře, nedotýká se jejích práv ani povinností a nemůže žádným způsobem ovlivnit její právní ani jiné postavení. Současně městský soud upozornil na množství a charakter sporů vedených žalobkyní.   II. Kasační stížnost   [4]               Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala proti usnesení městského soudu kasační stížnost.   [5]               Předně s odkazem na znění § 36 odst. 3 s. ř. s. namítla, že výrok městského soudu měl být formulován tak, že se žádost o osvobození od soudních poplatků zamítá, nikoli že se osvobození od soudních poplatků nepřiznává.   [6]               Dále stěžovatelka rozhodujícímu senátu městského soudu vytkla zaujatý poměr k její osobě, neboť nadržuje žalovanému, kterému svým postupem záměrně vytváří prostor k porušování zákona. Tento senát ji dlouhodobě a cíleně šikanuje a šíří o ní nepravdivá tvrzení. Ochranou žalovaného je stěžovatelce odpíráno právo na spravedlnost, neboť se nikdy nedomůže soudní ochrany.   [7]               Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.   III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem   [8]               Kasační stížnost je podle ustanovení § 102 a násl. s. ř. s. přípustná a podle jejího obsahu jsou v ní namítány důvody dle ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) a c) s. ř. s., tj. nezákonnost rozhodnutí a zmatečnost řízení spočívající v tom, že ve věci rozhodoval vyloučený soudce. Rozsahem a důvody kasační stížnosti je Nejvyšší správní soud podle ustanovení § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s. vázán.   [9]               Nejvyšší správní soud netrval na zaplacení soudního poplatku ani na splnění podmínky povinného zastoupení vzhledem k závěrům usnesení rozšířeného senátu ze dne 9. 6. 2015, čj. 1 As 196/2014-19.   [10]            Stěžovatelka městskému soudu vytýká nesprávnou podobu výroku, kterým nebylo vyhověno její žádosti o osvobození od soudního poplatku. Vychází přitom z § 36 odst. 3 s. ř. s., který stanoví, že pokud dospěje soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, žádost o osvobození od soudních poplatků zamítne. Městský soud naproti tomu stěžovatelce osvobození od soudních poplatků nepřiznal.   [11]            Nejvyšší správní soud pochybení městského soudu neshledal. Soud rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudních poplatků stěžovatelce neodůvodnil zjevnou neúspěšností jejího návrhu (tj. podané žaloby na ochranu proti nečinnosti žalovaného), přičemž pouze pro tento případ § 36 odst. 3 s. ř. s. výslovně stanoví podobu výroku rozhodnutí o žádosti. Pro případ nevyhovění žádosti o osvobození od soudních poplatků z jiných důvodů soudní řád správní obligatorní znění výroku neupravuje. Důvod pro nepřiznání osvobození byl spatřován v charakteru informace, kterou stěžovatelka po žalovaném požaduje. Městský soud v žádném případě neučil závěr, že stěžovatelka nemůže být ve věci samé úspěšná.   [12]            Nicméně i v případě, že by městský soud skutečně použil jinou podobu výroku, než zákon předpokládá, neznamenalo by takové pochybení automaticky nezákonnost jeho rozhodnutí, jestliže by takový výrok byl jednoznačný, určitý a nevzbuzoval pochybnosti o tom, jak soud o žádosti o osvobození od soudních poplatků rozhodl.   [13]            V daném případě je navíc nutné konstatovat, že stěžovatelka se ani nedomáhá výroku, který by jí zajistil lepší právní postavení, neboť výsledek by byl v obou případech stejný, tedy konečný neúspěch v řízení o žádosti o osvobození od soudních poplatků.   [14]            Stěžovatelka dále namítala, že městský soud vůči ní postupuje zaujatě, jestliže nadržuje žalovanému a šíří o ní nepravdivá tvrzení, čímž jí odpírá právo na spravedlnost. Nejvyšší správní soud uvedené výhrady stěžovatelky vůči postupu senátu 6A městského soudu vyhodnotil jako námitku zmatečnosti řízení spočívající v tom, že ve věci rozhodovali soudci, kteří měli být pro svůj poměr ke stěžovatelce z rozhodování vyloučeni.   [15]            Nejvyšší správní soud stěžovatelce nepřisvědčil. Stěžovatelka podjatost soudců spatřuje ve výsledku jejich rozhodovací činnosti a postupu v jiných jejích věcech. Zákon však výslovně stanoví, že [d]ůvodem pro vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (srov. § 8 odst. 1, věta poslední, s. ř. s.). Rozhodovací činnost, respektive právní názory soudců na určitou otázku, nemohou samy o sobě zakládat důvod k jejich podjatosti. Pokud stěžovatelka namítá, že ji soudci rozhodujícího senátu šikanují a šíří o ní pomluvy, je nutno konstatovat, že tato tvrzení jsou pouze obecná. Dle § 8 odst. 5 s. ř. s. totiž musí být námitka podjatosti zdůvodněna a musí v ní být uvedeny konkrétní skutečnosti, které podjatost soudce zakládají. Tvrzení stěžovatelky tyto skutečnosti neobsahují, jsou pouze obecné povahy a neumožňují soudu se takto vznesenou námitkou věcně zabývat. Namítanou podjatost soudců proto Nejvyšší správní soud neshledal důvodnou.   IV. Závěr a náklady řízení   [16]            Nejvyšší správní soud ze všech shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, proto ji dle § 110 odst. 1, věty poslední, s. ř. s. zamítl.   [17]            Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 1, větu první, s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s., dle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatelka v soudním řízení úspěch neměla, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému žádné náklady řízení nevnikly. Nejvyšší správní soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.     P o u č e n í :  Proti tomuto rozsudku    n e j s o u    opravné prostředky přípustné.     V Brně dne 13. dubna 2016       Daniela Zemanová   předsedkyně senátu