10 Azs 106/2016 - 34         USNESENÍ     Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně Daniely Zemanové a soudce Miloslava Výborného v právní věci žalobce: O. H., zast. JUDr. Jiřím Burešem, advokátem se sídlem Dukelských hrdinů 471/29, Praha 7, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 2. 2016, čj. OAM‑148/ZA‑ZA11-ZA15-2016, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 4. 2016, čj. 60 Az 5/2016‑7,     takto:     I.                 Kasační stížnost  se odmítá pro nepřijatelnost.   II. Žádný z účastníků   nemá právo na náhradu nákladů řízení.     Odůvodnění:   [1]               Žalobce, státní příslušník Ukrajiny, podal dne 17. 2. 2016 v České republice žádost o udělení mezinárodní ochrany. Žalovaný rozhodnutím označeným v záhlaví konstatoval, že žádost žalobce o mezinárodní ochranu je podle § 10 odst. 1 písm. b) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, nepřípustná; řízení dle § 25 písm. i) téhož zákona zastavil. V souladu s čl. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 604/2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států (nařízení Dublin III), určil, že státem příslušným k posouzení podané žádosti je Litevská republika.   [2]               Žalobce podal prostřednictvím svého zástupce (advokáta) proti tomuto rozhodnutí žalobu, v níž sice obsáhle rozvedl důvody pro přiznání odkladného účinku, neuvedl však žádné žalobní body. Žalobu podal jeden den před koncem lhůty k podání žaloby (§ 32 odst. 1 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu), krajský soud ho proto nevyzval k doplnění žaloby a žalobu pro absenci řádně vymezených žalobních bodů odmítl.   [3]               Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl usnesení krajského soudu včas podanou kasační stížností. Kritizuje v ní především, že nedostal možnost svou kasační stížnost před krajským soudem doplnit.   [4]               Ve věcech mezinárodní ochrany se Nejvyšší správní soud po posouzení přípustnosti kasační stížnosti zabývá otázkou, zda podaná kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele (§ 104a s. ř. s.). Není-li tomu tak, soud kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou (blíže k tomu usnesení ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS).   [5]               Stěžovatel netvrdil, proč by jeho kasační stížnost měla být přijatelná; důvody k jejímu věcnému projednání neshledal ani zdejší soud.   [6]               Nejvyšší správní soud v posuzovaném sporu neměl důvod odklonit se od svého předchozího názoru vyjádřeného v usnesení ze dne 22. 9. 2010, čj. 6 Azs 17/2010-108, jež se týkalo skutkově totožné procesní situace. Krajský soud tedy neměl povinnost zaslat výzvu podle § 37 odst. 5 s. ř. s.  stěžovateli, který podal blanketní žalobu v předposlední den lhůty k podání žaloby, a to ani pokud byl stěžovatel zastoupen advokátem, jemuž se písemnosti doručují prostřednictvím datové schránky.   [7]               Krajský soud tedy postupoval v souladu s ustálenou judikaturou. V posuzované věci přitom nevyvstala žádná právní otázka, která by doposud nebyla judikaturou NSS řešena, nebo v ní řešena rozdílně.   [8]               Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost podle § 104a s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost. Věc rozhodl v zákonné lhůtě pro rozhodnutí o návrhu na odkladný účinek, proto nebylo třeba o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti rozhodovat samostatně.   [9]               Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s.     Poučení:  Proti tomuto usnesení    nejsou opravné prostředky přípustné.     V Brně dne 30. června 2016   Zdeněk Kühn předseda senátu