9 Azs 21/2016 - 35       USNESENÍ       Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: D. V. S.,  zast. Mgr. Vratislavem Polkou, advokátem se sídlem Vinohradská 1233/22, Praha 2, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4, proti rozhodnutí žalované ze dne 2. 8. 2013, č. j. MV - 53288-4/SO/sen-2013, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 1. 2016, č. j. 15 A 100/2013 – 49,   takto:   I. Kasační stížnost  se odmítá.   II. Žádný z účastníků  nemá právo na náhradu nákladů řízení.   III. Žalobci  se vrací soudní poplatek ve výši 5 000 Kč, který mu bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.   Odůvodnění:   [1]               Kasační stížností ze dne 27. 1. 2016 se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen „krajský soud“), kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalované specifikovanému v záhlaví. Tímto rozhodnutím žalovaná zamítla odvolání proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, ze dne 9. 2. 2013, č. j. OAM – 33084-22/DP-2012, a toto rozhodnutí potvrdila. Stěžovateli jím nebyla prodloužena platnost povolení k dlouhodobému pobytu dle § 44a odst. 3 s odkazem na § 35 odst. 3, § 37 odst. 2 písm. b) a § 56 odst. 2 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění účinném pro posuzovanou věc, neboť nesplňoval podmínku trestní zachovalosti dle § 174 odst. 1 téhož předpisu.   [2]               Kasační stížnost je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví, jímž se účastník řízení, z něhož toto rozhodnutí vzešlo, nebo osoba zúčastněná na řízení, domáhá zrušení soudního rozhodnutí. Jelikož se jí tedy zpochybňuje pravomocné rozhodnutí krajského soudu, zákon stanoví poměrně přísně její obsahové náležitosti. Podle § 106 odst. 1 ve spojení s § 37 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), musí stěžovatel v kasační stížnosti uvést, z jakého důvodu napadá rozhodnutí soudu a co navrhuje (specifikovat žalobní petit).   [3]               Kasační stížnost ze dne 27. 1. 2016 uvedené náležitosti neobsahovala, neboť v ní bylo pouze uvedeno, že proti rozsudku krajského soudu podává stěžovatel prostřednictvím svého zástupce kasační stížnost, kterou zástupce odůvodní ve lhůtě do 15 dnů.     [4]               Podle § 106 odst. 3 s. ř. s. nemá-li kasační stížnost všechny náležitosti již při jejím podání, musí být tyto náležitosti doplněny ve lhůtě jednoho měsíce od doručení usnesení, kterým byl stěžovatel vyzván k doplnění podání. Neodstranění nedostatků kasační stížnosti představuje z výše uvedených důvodů vadu, pro kterou není možné v řízení o kasační stížnosti dále pokračovat.   [5]               Usnesením ze dne 1. 2. 2016, č. j. 9 Azs 21/2016 - 17, vyzval soud stěžovatele, aby ve lhůtě jednoho měsíce od doručení tohoto usnesení doplnil kasační stížnost o důvody, pro které napadá v záhlaví označený rozsudek krajského soudu a uvedl, co navrhuje (petit). Zároveň ho poučil o tom, že nebudou-li v uvedené lhůtě odstraněny tyto vady kasační stížnost, soud ji podle § 37 odst. 5 ve spojení s § 120 s. ř. s. odmítne.   [6]               Podle § 40 odst. 2 s. ř. s. lhůta určená podle měsíců končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty. Usnesení, kterým byl stěžovatel vyzván k doplnění kasační stížnosti, bylo doručeno jeho zástupci dne 3. 2. 2016. Poslední den lhůty k doplnění náležitostí kasační stížnosti připadl na 3. 3. 2016. Požadované odůvodnění kasační stížnosti však nebylo soudu v této lhůtě doručeno.   [7]               Výzvě k doplnění náležitostí kasační stížnosti tedy nebylo ve lhůtě stanovené podle § 106 odst. 3 s. ř. s. vyhověno. Při tom platí, že lhůtu lze k včasné a důvodné žádosti stěžovatele prodloužit, v daném případě však k žádnému prodloužení stanovené lhůty nedošlo a ani dojít nemohlo, neboť o něj nebylo požádáno.   [8]               Soud proto uzavírá, že kasační stížnost postrádá základní náležitosti stanovené zákonem a pro tento nedostatek není možné v řízení o ní pokračovat. Jelikož stěžovatel nevyhověl výzvě ve stanovené lhůtě, nezbylo soudu než kasační stížnost odmítnout v souladu s § 37 odst. 5 ve spojení s § 120 s. ř. s. bez věcného projednání.   [9]               O nákladech řízení rozhodl v souladu s § 60 odst. 3 a § 120 s. ř. s., podle kterých nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.   [10]            Podle ustanovení § 10 odst. 3, věty třetí,  zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, byl-li návrh na zahájení řízení před prvním jednáním odmítnut, soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek. Nejvyšší správní soud proto rozhodl o vrácení zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 000 Kč stěžovateli.   Poučení: Proti tomuto usnesení  nejsou opravné prostředky přípustné.   V Brně dne 22. března 2016   JUDr. Radan Malík předseda senátu