4 As 148/2018 - 21           USNESENÍ     Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců Mgr. Petry Weissové a  JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobkyň: a) Ing. J. R., a b) Bc. M. K., zast. obecnou zmocněnkyní Ing. J. R., proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje, se sídlem U Jezu 642/2a, Liberec 2, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) LIF, a.s., se sídlem Jablonecká 7/22, Liberec 5, zast. Mgr. Zuzanou Hrušovou, advokátkou, se sídlem Jablonecká 7/22, Liberec 5, II) L. B., III) S. Z., IV) Mgr. I. Ch., V) L. P., VI) B. R., proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 12. 2017, č. j. KULK 90753/2017, o kasační stížnosti žalobkyně a) proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 5. 4. 2018, č. j. 59 A 17/2018 - 262,   takto:   I. Kasační stížnost se odmítá.   II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.   III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.     Odůvodnění:     [1]               Žalobkyně a) a b) podaly ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále jen „krajský soud“) žalobu proti v záhlaví specifikovanému rozhodnutí žalovaného. Současně navrhly, aby krajský soud žalobě přiznal odkladný účinek podle § 73 s. ř. s. Přípisem ze dne 29. 3. 2018 požádaly žalobkyně krajský soud rovněž o přiznání odkladného účinku rozhodnutí Magistrátu města Liberec, odboru stavebního úřadu, ze dne 9. 3. 2018, č. j. SURR/7130/029212/18 (dále jen „rozhodnutí Magistrátu města Liberec“).   [2]               Krajský soud shora uvedeným usnesením (dále jen „napadené usnesení“) nepřiznal žalobě odkladný účinek (výrok I.) a odmítl návrh na přiznání odkladného účinku rozhodnutí Magistrátu města Liberec (výrok II.).   [3]               Toto usnesení nyní žalobkyně a) (dále jen „stěžovatelka“) napadá kasační stížností; a to i přesto, že byla poučena o tom, že proti němu nejsou opravné prostředky přípustné.   [4]               Podle ustanovení § 104 odst. 3 písm. c) s. ř. s. je kasační stížnost nepřípustná proti rozhodnutí, které je podle své povahy dočasné. Podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. nestanoví-li tento zákon jinak, soud návrh, který je podle tohoto zákona nepřípustný, usnesením odmítne.   [5]               Nejvyšší správní soud již v usnesení ze dne 22. 12. 2004, č. j. 5 As 52/2004 - 172, vyslovil, že rozhodnutí o odkladném účinku žaloby je rozhodnutím, které je podle své povahy dočasné. Kasační stížnost proti takovému rozhodnutí tedy ve smyslu § 104 odst. 3 písm. c) s. ř. s. není přípustná. Jedná se o dlouhodobě ustálený právní názor, který Nejvyšší správní soud zopakoval v řadě dalších rozhodnutí (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 8. 2012, č. j. 7 As 1/2012 - 38, nebo ze dne 30. 3. 2011, č. j. 4 Ads 12/2011 - 51), a který potvrdil i Ústavní soud (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 156/05).   [6]               Z výše uvedených důvodů proto Nejvyšší správní soud kasační stížnost v celém rozsahu podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s § 120 téhož zákona pro nepřípustnost odmítl.   [7]               O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s § 60 odst. 3 věty první s. ř. s. za použití § 120 téhož zákona tak, že žádný z účastníků ani z osob zúčastněných na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, protože kasační stížnost byla odmítnuta.     Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.     V Brně dne 21. června 2018     Mgr. Aleš Roztočil předseda senátu