9 Afs 428/2017 - 30                 U S N E S E N Í     Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudců JUDr. Tomáše Rychlého a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobce: K. H., zast. Mgr. Davidem Hejzlarem, advokátem se sídlem 1. máje 97/25, Liberec 3, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 11. 2015, č. j. 38401/15/5300-22442-605186, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ‑ pobočky v Liberci ze dne 22. 11. 2017, č. j. 59 Af 4/2016 ‑ 32, t a k t o : I.                 Řízení   s e   z a s t a v u j e .   II.              Žádný z účastníků   n e m á   právo na náhradu nákladů řízení.   O d ů v o d n ě n í :   [1]                Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal v zákonné lhůtě kasační stížnost proti shora uvedenému rozsudku v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci (dále jen „krajský soud“), jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti výše specifikovanému rozhodnutí žalovaného.   [2]                Podle § 4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), vzniká poplatková povinnost podáním kasační stížnosti. Podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích platí, že nebyl-li poplatek za řízení, který je splatný podáním kasační stížnosti, zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží. Podle § 47 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), soud řízení usnesením zastaví, stanoví-li tak tento nebo zvláštní zákon.   [3]                Stěžovatel neuhradil soudní poplatek současně s podáním kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud jej proto vyzval usnesením ze dne 11. 12. 2017, č. j. 9 Afs 428/2017 ‑ 12, k zaplacení soudního poplatku ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy. Současně ho poučil, že nebude-li poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, soud řízení zastaví. Tato výzva byla zástupci stěžovatele doručena dne 11. 12. 2017.   [4]                Podle § 40 odst. 1, věty první, s. ř. s., lhůta stanovená tímto zákonem, výzvou nebo rozhodnutím soudu počíná běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti určující její počátek.   [5]                Vzhledem k tomu, že dnem, který určil počátek běhu lhůty pro zaplacení soudního poplatku, bylo pondělí dne 11. 12. 2017, posledním dnem lhůty pro zaplacení soudního poplatku byla středa dne 27. 12. 2017.   [6]                Stěžovatel soudní poplatek v určené lhůtě nezaplatil. Nejvyšší správní soud proto řízení podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích ve spojení s § 47 písm. c) s. ř. s. zastavil.   [7]                Pro úplnost soud dodává, že ačkoli stěžovatel dne 11. 12. 2017 zaslal soudu podání, z nějž vyplývá, že bere svou kasační stížnost v plném rozsahu zpět, soud upřednostnil postup spočívající v zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku (srov. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 2. 2015, č. j. 11 A 2/2015 - 22).   [8]                Obdobně postupoval také Nejvyšší soud v usnesení ze dne 27. 1. 2012, sen. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněném pod číslem 57/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Nejvyšší soud v této věci s poukazem na § 10 odst. 3 zákona o soudních poplatcích dovolací řízení zastavil pro nezaplacení soudního poplatku, ačkoli tu byl dán i jiný zastavovací důvod (v tomto případě nikoli zpětvzetí návrhu na zahájení řízení, ale neodstranění nedostatku povinného zastoupení dovolatele). Konstatoval totiž, že z uvedeného ustanovení zákona o soudních poplatcích de facto plyne nárok státu na zaplacení určité části soudního poplatku (tj. poměrné části, která by při zastavení řízení z důvodu zpětvzetí návrhu na jeho zahájení nebyla navrhovateli vrácena). Pokud by upřednostnil zastavení řízení z důvodu zpětvzetí návrhu, nezbylo by mu než na úhradě soudního poplatku trvat.   [9]                Se shora uvedeným závěrem se Nejvyšší správní soud ztotožňuje. Ačkoli se v citovaném usnesení jednalo o věc civilní, nikoli o věc správního soudnictví, byly zde také dva vzájemně si konkurující důvody pro zastavení řízení. Nejvyšší soud tudíž řešil podobnou otázku a relevantní procesní právní úprava (ohledně zastavení řízení, resp. povinnosti zaplatit soudní poplatek) je prakticky totožná, a proto závěry vyplývající z výše uvedeného judikátu lze analogicky vztáhnout i na nynější případ, v němž stěžovatel nezaplatil soudní poplatek ve stanovené lhůtě a současně soudu zaslal podání, jehož obsahem je zpětvzetí kasační stížnosti.   [10]            Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud postupoval podle § 60 odst. 3 s. ř. s., ze kterého vyplývá, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno.   P o u č e n í :   Proti tomuto usnesení   n e j s o u   opravné prostředky přípustné.     V Brně dne 8. března 2018   JUDr. Barbara Pořízková předsedkyně senátu