9 As 152/2018 - 84             USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudců  JUDr. Tomáše Rychlého a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci navrhovatelů: a) Obec Vidov, se sídlem Vidov 51, b) Obec Plav, se sídlem Plav 57, c) Obec Borovnice, se sídlem Borovnice 60, d) D. S., e) J. G., f) R. M., g) M. M., h) L. M.,ch) Ing. J.T., i) Přátelé Vidova a okolí, se sídlem Vidov 34, všichni zast. JUDr. Milošem Tuháčkem, advokátem se sídlem Převrátilská 330/15, Tábor, proti odpůrci: Jihočeský kraj, se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice, ve věci návrhu na zrušení záměru D26/2 Jižní tangenta – II. etapa, vymezeného v opatření obecné povahy – 1. aktualizaci Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje schváleného usnesením zastupitelstva Jihočeského kraje ze dne 18. 12. 2014, č. j. 396/2014/ZK-14.1, v řízení o kasační stížnosti navrhovatelů proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 3. 2018, č. j. 57 A 21/2017 ‑ 181, o návrhu na přiznání odkladného účinku,   takto:   I.                   Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se odmítá.   II.                 Každému z navrhovatelů a) až i) se vrací zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, který mu bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 30 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto usnesení, a to k rukám zástupce navrhovatelů a) až i), JUDr. Miloše Tuháčka, advokáta se sídlem Převrátilská 330/15, Tábor.   III.              Navrhovateli f) se vrací přeplatky na zaplacených soudních poplatcích v celkové výši 6 000 Kč, které mu budou vyplaceny z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 30 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto usnesení, a to k rukám jeho zástupce JUDr. Miloše Tuháčka, advokáta se sídlem Převrátilská 330/15, Tábor.   Odůvodnění: [1]               Podanou kasační stížností se navrhovatelé (dále jen „stěžovatelé“) domáhají zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“), kterým byl podle § 101d odst. 2, věty druhé, zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), zamítnut návrh na zrušení shora označené části opatření obecné povahy. [2]               Stěžovatelé současně s kasační stížností podali návrh na přiznání odkladného účinku. Stěžovatelé d) až ch) shledávají hrozící újmu v zásahu do jejich vlastnického práva, jenž spočívá ve snížení tržní ceny jejich nemovitých věcí, a práva na ochranu zdraví a příznivého životního prostředí, a to v důsledku zvýšení prašnosti, hluku a vibrací. Přiznáním odkladného účinku by odpůrce nebyl nikterak omezen. Návrh je rovněž v souladu s veřejným zájmem na ochraně přírody a krajiny, majetku, zdraví a příznivého životního prostředí. Nenahraditelnou újmou odůvodňující přiznání odkladného účinku, je i újma, která hrozí pouze nepřímo (odkazují na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 9. 1940, sp. zn. 4871/38, Boh. A 481/1940). Odkladný účinek by se měl týkat rozhodnutí krajského soudu i rozhodnutí odpůrce. [3]               Odpůrce s návrhem na přiznání odkladného účinku nesouhlasí, neboť by se musel týkat opatření obecné povahy v celém rozsahu, nikoli pouze napadené části; navrhovatelé totiž žádají o přiznání odkladného účinku ve vztahu k rozhodnutí odpůrce, tj. usnesení zastupitelstva Jihočeského kraje ze dne 18. 12. 2014, č. j. 396/2014/ZK-14.1. Přiznání odkladného účinku by tak mělo negativní dopad na rozvoj území celého kraje. Stěžovatelům nebyla upřena možnost se k záměru D26/2 Jižní tangenta – II. etapa kvalifikovaně vyjádřit. Záměr byl vymezen a zpřesněn v územních plánech obcí Vidov, Plav, Heřmaň, Nová Ves a Roudné, proti nimž stěžovatelé [s výjimkou stěžovatele a)] nic nenamítali, a to i přesto, že např. územní plán obce Roudné počítá s podstatně invazivnějším zásahem do práv stěžovatelů d) a e) než napadený záměr. Stěžovatelé se nebránili ani v územním řízení o umístění mimoúrovňové křižovatky v obci Roudné, kterou je řešeno napojení záměru na dálnici D3; územní rozhodnutí nabylo právní moci dne 8. 7. 2010. [4]               Ohledně zásahu do práv stěžovatelů odpůrce uvedl, že záměr je částí významné plánované dopravní infrastruktury a bylo k němu dne 14. 10. 2016 vydáno souhlasné závazné stanovisko k posouzení vlivů na životní prostředí. Právo na ochranu životního prostředí a zdraví je nutné posoudit v širším kontextu, tedy též ve vztahu k ostatním obcím a občanům. Posouzení hluku a emisí, bezpečnosti na komunikacích, dopravní dostupnosti či plynulosti dopravy je totiž nutné vztáhnout k celému dotčenému území. Ve zbytku se odkázal na vyjádření k žalobě. [5]               Před posouzením důvodnosti návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se soud zabýval otázkou jeho přípustnosti a dospěl k závěru, že s ohledem na předmět řízení před kasačním soudem není přípustný. [6]               Podle § 107 odst. 1 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení § 73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se zde užije přiměřeně. [7]               K přiznání odkladného účinku v řízení o zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části podle § 101a až 101d s. ř. s. a v navazujícím řízení o kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud vyslovil v usnesení rozšířeného senátu ze dne 29. 3. 2016, č. j. 4 As 217/2015 ‑ 182. V řízení před krajským soudem nelze odkladný účinek návrhu přiznat, neboť pro to chybí zákonný podklad (odstavec [44] citovaného usnesení rozšířeného senátu; shodně již dřívější judikatura např. usnesení NSS ze dne 6. 10. 2010, č. j. 9 Ao 4/2010 ‑ 20 a ze dne 6. 6. 2013, č. j. 1 Aos 3/2013 ‑ 46). V navazujícím kasačním řízení lze přiznat odkladný účinek pouze za předpokladu, že rozsudkem krajského soudu bylo zrušeno opatření obecné povahy nebo jeho část. Tehdy lze totiž po dobu řízení o kasační stížnosti zamezit důsledkům rozhodnutí krajského soudu. Oproti tomu při zamítnutí návrhu krajským soudem není přiznání odkladného účinku z povahy věci možné, neboť případný odkladný účinek přiznaný kasační stížnosti může působit jen vůči rozhodnutí krajského soudu (srov. odstavec [52] citovaného usnesení rozšířeného senátu a usnesení NSS ze dne 6. 6. 2013, č. j. 1 Aos 3/2013 ‑ 46). Právě o posléze uvedený případ se v posuzované věci jedná, neboť rozsudkem krajského soudu byl zamítnut návrh navrhovatelů na zrušení shora označené části opatření obecné povahy. [8]               Pro úplnost soud dodává, že předmětem soudního přezkumu je shora označená část opatření obecné povahy, nikoli rozhodnutí zastupitelstva Jihočeského kraje o vydání tohoto opatření podle § 36 odst. 4, ve spojení s § 42 odst. 4, věty první, zákona č. 183/2006, o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). Usnesení zastupitelstva kraje je totiž jen jedním z předpokladů účinnosti opatření obecné povahy. [9]               Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud v souladu s § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s., návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti odmítl. Tímto usnesením soud nepředjímá meritorní posouzení případu a rozhodnutí ve věci samé.   [10]            O vrácení zaplaceného soudního poplatku v souvislosti s rozhodnutím soudu o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti bylo rozhodnuto podle § 10 odst. 3, věty třetí, zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), neboť návrh byl před prvním jednáním odmítnut. Každému z navrhovatelů a) až i) se tak vrací zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč. [11]            O vrácení přeplatků na zaplacených soudních poplatcích bylo rozhodnuto podle § 10 odst. 1, věty druhé, zákona o soudních poplatcích. Navrhovatel f) byl usnesením kasačního soudu ze dne 10. 5. 2018, č. j. 9 As 152/2018 ‑ 36 vyzván k zaplacení soudních poplatků v souvislosti s podáním kasační stížnosti a rozhodnutím soudu o návrhu na přiznání odkladného účinku této kasační stížnosti v celkové výši 6 000 Kč. Přípisem ze dne 28. 5. 2018 navrhovatel f) požádal o vrácení přeplatků na zaplacených soudních poplatcích v částce 6 000 Kč, neboť soudní poplatky zaplatil dvakrát.  Soud z výpisu z účtu Nejvyššího správního soudu ověřil, že navrhovatelem f) byla pro splnění totožných poplatkových povinností zaplacena částka 12 000 Kč, proto rozhodl o vrácení přeplatku. Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.   V Brně dne 7. června 2018     JUDr. Barbara Pořízková předsedkyně senátu