9 Azs 416/2017 - 20                   USNESENÍ     Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobkyně: D. T. V., zast. Mgr. Vratislavem Polkou, advokátem se sídlem Vinohradská 1233/22, Praha 2, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4, proti rozhodnutí žalované ze dne 7. 10. 2016, č. j. MV-94730-4/SO-2016, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 31. 10. 2017, č. j. 59 A 96/2016 – 35,   t a k t o :     I. Řízení o kasační stížnosti   se zastavuje.   II.  Žádný z účastníků   nemá právo   na náhradu nákladů řízení.     O d ů v o d n ě n í :   [1]               Podanou kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci, kterým byla jako nedůvodná podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítnuta její žaloba proti shora označenému rozhodnutí žalované. Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání stěžovatelky a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 30. 5. 2016, č. j. OAM-694-14/ZR-2016 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“).   [2]               Prvostupňovým rozhodnutím bylo stěžovatelce zrušeno povolení k trvalému pobytu dle § 77 odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), a byla jí stanovena dle § 77 odst. 3 zákona o pobytu cizinců lhůta k vycestování z území České republiky 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, neboť stěžovatelka pobývala nepřetržitě mimo území států Evropské unie více jak 12 měsíců.   [3]               Podáním ze dne 21. 12. 2017, označeným jako „zpětvzetí kasační stížnosti stěžovatele proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec ze dne 31. 10. 2017, č. j. 59 A 96/2016 – 35“, které bylo Nejvyššímu správnímu soudu doručeno téhož dne, vzala stěžovatelka výslovně prostřednictvím svého zástupce kasační stížnost v celém rozsahu zpět.   [4]               V souladu s dispoziční zásadou, jíž je správní soudnictví ovládáno, navrhovatel (zde stěžovatelka) disponuje řízením nebo jeho předmětem, a tedy může vzít svůj návrh zcela nebo zčásti zpět, dokud o něm soud nerozhodl (srov. § 37 odst. 4 s. ř. s.). Podle § 47 písm. a) s. ř. s. vzal-li navrhovatel svůj návrh zpět, soud řízení zastaví.   [5]               Vzhledem k tomu, že projev vůle, jímž došlo ke zpětvzetí kasační stížnosti, je jednoznačný a nevzbuzuje žádné pochybnosti, Nejvyšší správní soud v souladu s § 47 písm. a) s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s., řízení o kasační stížnosti zastavil.   [6]               Výrok o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti je odůvodněn § 60 odst. 3 s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s., podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno.   P o u č e n í :    Proti tomuto usnesení   n e j s o u   opravné prostředky přípustné.     V Brně dne 11. ledna 2018   JUDr. Barbara Pořízková                předsedkyně senátu