10 As 324/2018 - 14       ČESKÁ REPUBLIKA   ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY   Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudce Zdeňka Kühna a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: Mgr. F. Š., proti žalované: Vězeňská služba České republiky, Vazební věznice České Budějovice, se sídlem Goethova 1, České Budějovice, o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 12. 2018, čj. 57 A 34/2018-14,     takto:     I. Žalobci se neustanovuje zástupce pro řízení o kasační stížnosti.   II. Kasační stížnost se zamítá.   III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.       Odůvodnění:     [1]                Žalobce se žalobou podanou Krajskému soudu v Českých Budějovicích domáhal vydání rozhodnutí ve věci poskytnutí žalobou specifikovaných informací ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, o které žalobce požádal žalovanou žádostí ze dne 20. 6. 2018. Společně s podáním žaloby žalobce požádal o osvobození od soudních poplatků a navrhl, aby mu soud ustanovil k ochraně jeho práv advokáta.   [2]                Krajský soud shora uvedeným usnesením zamítl žalobcův návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů. Dospěl k závěru, že žalobce sice splňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků (uvedeným usnesením jej od soudních poplatků osvobodil), ale ustanovení zástupce nepovažoval za nezbytné k ochraně jeho zájmů. Žaloba obsahuje veškeré náležitosti, je srozumitelná a jsou v ní označeny skutkové okolnosti případu. Krajský soud vzal v potaz také to, že žalobce má právnické vzdělání (býval advokátem).   [3]                Žalobce (stěžovatel) podal proti usnesení krajského soudu kasační stížnost. Má za to, že mu zástupce měl být ustanoven, a to zejména s ohledem na to, „že je ve VTOS v nevýhodném postavení, nemá k dispozici na rozdíl od žalované profesionální tým právníků, odbornou literaturu i aktuální judikaturu, což v režimu kontradiktorního řízení představuje porušení zásady rovnosti účastníků“. Dále navrhuje, aby mu byl v řízení o kasační stížnosti ustanoven zástupce z řad advokátů a aby byl osvobozen od soudního poplatku za podání kasační stížnosti.   [4]                Soud se nejdříve zabýval návrhem na osvobození od poplatků a na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud poukazuje na usnesení rozšířeného senátu ze dne 9. 6. 2015, čj. 1 As 196/2014-19, č. 3271/2015 Sb. NSS, ve kterém dospěl k následujícímu závěru: „Stěžovatel má povinnost zaplatit poplatek za řízení o kasační stížnosti jen tehdy, pokud kasační stížnost směřuje proti rozhodnutí krajského soudu o návrhu ve věci samé (o žalobě) či o jiném návrhu, jehož podání je spojeno s poplatkovou povinností.“ Tak tomu v dané věci není, neboť napadeným usnesením nebylo rozhodováno ve věci samé. Závěry rozšířeného senátu učiněné ve vztahu k soudnímu poplatku dále promítl rozšířený senát i do úvah o povinném zastoupení stěžovatele: „Je-li podána kasační stížnost proti usnesení krajského soudu o neosvobození od soudních poplatků, o neustanovení zástupce či proti jinému procesnímu usnesení učiněnému v řízení o žalobě, je rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti učiněno v rámci tohoto řízení, a proto se zde ustanovení § 105 odst. 1 a 2 s. ř. s. neuplatní.“   [5]                Nejvyšší správní soud proto po stěžovateli nevyžadoval splnění poplatkové povinnosti ani povinné zastoupení; nadto stěžovatel má sám vysokoškolské právnické vzdělání, které požaduje § 105 odst. 2 s. ř. s. Přesto NSS posoudil, zda není ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti nezbytné k ochraně stěžovatelových práv. NSS shledal, že z kasační stížnosti je zcela zřejmé, čeho a z jakých důvodů se stěžovatel domáhá, a proto není ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti zapotřebí.   [6]                Kasační stížnost není důvodná.   [7]                NSS předesílá, že v řízení o žalobě není zastoupení advokátem povinné. Soudní řád správní však umožňuje, aby byl účastníku řízení zástupce ustanoven, a to za současného splnění čtyř předpokladů (§ 35 odst. 9 s. ř. s. ve spojení s § 36 odst. 3 téhož zákona): 1) je podán návrh na ustanovení zástupce, 2) podaný návrh (na zahájení řízení) není zjevně neúspěšný, 3) žadatel doložil nedostatek prostředků pro vedení řízení a 4) ustanovení zástupce je nezbytně třeba k ochraně navrhovatelových práv (srov. rozsudek NSS ze dne 17. 9. 2015, čj. 1 As 197/2015-19).   [8]                Krajský soud se v právě projednávané věci dostatečně zabýval uvedenými kritérii, na jejichž základě posoudil, zda bylo ustanovení zástupce pro řízení o žalobě nezbytně třeba k ochraně stěžovatelových práv. Z napadeného usnesení vyplývá, že zvážil zejména formální i obsahovou úroveň žaloby a osobnostní poměry stěžovatele. Dospěl přitom k závěru, že se stěžovatel v posuzované problematice i v soudním řízení orientuje a je schopen vystupovat v řízení samostatně. V dostatečné schopnosti formulovat žalobní body a hájit svá práva mu nebrání ani zdravotní komplikace, které stěžovatel popsal ve svém podání, ani skutečnost, že se nachází ve výkonu trestu odnětí svobody. NSS se s těmito závěry krajského soudu plně ztotožňuje.   [9]                Krajský soud tedy nepochybil, zamítl-li napadeným usnesením návrh stěžovatele na ustanovení zástupce pro řízení o žalobě.   [10]            Protože kasační stížnost není důvodná, NSS ji zamítl podle § 110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl podle § 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s.   [11]            NSS závěrem upozorňuje na to, že se v řadě obdobných sporů téhož stěžovatele zabýval místní příslušností krajského soudu a zejména otázkou, kdo je za tvrzenou nečinnost odpovědný (u NSS vedeno pod sp. zn. 4 As 269/2018, sp. zn. 9 As 400/2018 či sp. zn. 10 As 274/2018 atd.). Je na krajském soudu, aby při dalším postupu ve věci zvážil i tuto otázku.     Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.     V Brně dne 31. ledna 2019   Ondřej Mrákota   předseda senátu