USNESENÍ     Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Miloslava Výborného a soudců JUDr. Milana Podhrázkého, Ph.D., a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: A. H., proti žalovanému: Městský soud v Praze, se sídlem Hybernská 18, Praha 1, proti usnesení žalovaného ze dne 28. 5. 2018, čj. 5 A 118/2018-6, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 3. 2019, čj. 62 A 123/2018-30,     t a k t o :     I. Kasační stížnost   s e   o d m í t á .   II.  Žádný z účastníků   n e m á   právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.     O d ů v o d n ě n í :     [1]               Žalobce (dále „stěžovatel“) podal proti v záhlaví označenému usnesení žalovaného žalobu. Krajský soud v Brně (dále „krajský soud“) shora označeným usnesením žalobu odmítl s poukazem na § 46 odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).   [2]               Jednou z podmínek řízení před Nejvyšším správním soudem je povinné zastoupení advokátem. Takové zastoupení se dle § 105 odst. 2 s. ř. s. nevyžaduje tehdy, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.   [3]               Stěžovatel sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie, a ani za něj nejedná další osoba. Je tak u něj obecně třeba trvat na povinném zastoupení advokátem v řízení o kasační stížnosti. Stěžovatel, ačkoli musí být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem, svou kasační stížnost podává sám, aniž by byl takto zastoupen a aniž by se svou kasační stížností spojil návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů.   [4]               Dle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. není-li stanoveno jinak, soud usnesením odmítne návrh, nejsou-li splněny podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo nebyl přes výzvu odstraněn.   [5]               Byl-li konkrétní stěžovatel v minulosti ze strany soudu nesčetněkrát zpraven o nutnosti povinného zastoupení advokátem v řízení o kasační stížnosti, není nezbytně nutné, aby v každém dalším řízení o kasační stížnosti byl takový stěžovatel znovu a znovu v daném smyslu poučen a vyzván k doložení plné moci pro advokáta.   [6]               Stěžovatel se na Nejvyšší správní soud obrátil již ve více než 840 případech, povětšinou svými podáními zahájil řízení o kasační stížnosti. Ze strany soudu byl již mnohokrát poučen o podmínce povinného zastoupení advokátem v řízení o kasační stížnosti.   [7]               Lze proto vycházet ze spolehlivého předpokladu, že jej soud již v minulosti dostatečně informoval jak o nutnosti povinného zastoupení advokátem, tak o možnosti podat návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů. Pro nynější řízení se proto jeví neefektivním a formalistickým stejnému stěžovateli opětovně adresovat výzvu k doložení splnění požadavků dle § 105 odst. 2 s. ř. s., případně jej poučovat o možnosti podat návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů. Takový postup by ve skutečnosti znamenal, že Nejvyšší správní soud by stěžovatele znovu nadbytečně informoval o skutečnostech, o nichž objektivně musí z minulých řízení vědět.   [8]               V projednávané věci lze v zájmu zamezení jakýchkoliv průtahů požadovat, aby u těch řízení, kde je vyžadováno povinné zastoupení advokátem, si toto zastoupení již od počátku stěžovatel zajistil a to současně s podáním kasační stížnosti.   [9]               V řízení před krajským soudem navíc stěžovatel brojil proti dřívějšímu usnesení Městského soudu v Praze. Nejvyšší správní soud přitom už v minulosti v obdobných případech odmítl kasační stížnosti stěžovatele pro nepřípustnost, neboť dospěl k závěru, že „rozhodnutí soudů vydaná v soudním řízení […] nejsou rozhodnutími správních orgánů v oblasti veřejné správy, a proto nemohou být přezkoumávána ve správním soudnictví“ (usnesení zdejšího soudu ze dne 18. 7. 2018, čj. 10 As 207/2018-19, dále např. usnesení ze dne 17. 10. 2018, čj. 8 As 222/2018-38). Stěžovatel tak již v době podání nyní posuzované kasační stížnosti musel být srozuměn s tím, že tato není z uvedených důvodů přípustná.   [10]            Stěžovatel tedy podal kasační stížnost, aniž by byl zastoupen advokátem, přičemž tato kasační stížnost je nepřípustná rovněž z důvodu absence pravomoci správních soudů. Nejvyšší správní soud na základě výše uvedených úvah kasační stížnost odmítl dle § 46 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 120 s. ř. s. pro nesplnění podmínky řízení spočívající v povinném zastoupení advokátem v řízení o kasační stížnosti a z důvodu absence pravomoci správních soudů k přezkumu napadeného rozhodnutí.   [11]            O nákladech řízení o kasační stížnosti bylo rozhodnuto dle § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s. Dle uvedených ustanovení žádný z účastníků řízení o kasační stížnosti nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.     P o u č e n í : Proti tomuto usnesení   n e j s o u   opravné prostředky přípustné.     V Brně 15. května 2018     JUDr. Miloslav Výborný předseda senátu