1 Afs 506/2019 - 23           U S N E S E N Í     Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců JUDr. Josefa Baxy a JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobce: S. M., zastoupen Mgr. Filipem Němcem, advokátem se sídlem Opletalova 1535/4, Praha 1, proti žalovanému: Finanční úřad pro Liberecký kraj, se sídlem tř. 1. máje 97/25, Liberec, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 3. 9. 2019, č. j. 59 A 68/2019 – 9,     takto:     I. Kasační stížnost se odmítá.   II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.     Odůvodnění:     [1]               Žalobce (stěžovatel) brojí kasační stížnosti proti v záhlaví popsanému usnesení, kterým krajský soud odmítl stěžovatelovu žalobu na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného. Napadené usnesení bylo stěžovateli doručeno dne 12. 9. 2019. Podle § 106 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (s. ř. s.) musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí. V souladu s § 40 odst. 2 s. ř. s. lhůta pro podání kasační stížnosti skončila dne 26. 9. 2019.   [2]               Stěžovatel podal kasační stížnost dne 27. 12. 2019, tedy opožděně. Soud proto podle § 46 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 120 s. ř. s. rozhodl o jejím odmítnutí.   [3]               Shora uvedený závěr o opožděnosti kasační stížnosti nemůže zvrátit ani stěžovatelovo tvrzení, že mu napadené usnesení bylo doručeno až dne 12. 12. 2019. Z obsahu soudního spisu nevyplývá, že by krajský soud poté, co usnesení doručil zástupci stěžovatele, doručoval usnesení opětovně přímo stěžovateli. I kdyby však toto stěžovatelovo tvrzení bylo prokázáno, neměla by tato skutečnost žádný vliv na závěr o opožděnosti podané kasační stížnosti. V případě, že je účastník v řízení před soudem zastoupen, doručuje se (nejde-li o rozhodnutí, na jehož základě má účastník řízení něco osobně vykonat) rozhodnutí ve věci pouze zástupci (§ 42 odst. 2 s. ř. s.). Byť by soud doručoval za této situace též přímo účastníku řízení, jednalo by se v zásadě o nadbytečný úkon, neboť účinky doručení (tedy určení okamžiku, od kterého je počítána lhůta pro podání kasační stížnosti) nastanou pouze v souvislosti s doručením rozhodnutí zástupci účastníka řízení.   [4]               Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost odmítnuta.     Poučení: Proti tomuto rozhodnutí   n e j s o u   opravné prostředky přípustné.     V Brně dne 30. ledna 2020     JUDr. Lenka Kaniová předsedkyně senátu