10 As 286/2020 - 19       ČESKÁ REPUBLIKA   R O Z S U D E K J M É N E M   R E P U B L I K Y     Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudce Ondřeje Mrákoty a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: P. Č., proti žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní 16, Praha 1, proti rozhodnutí žalované ze dne ze dne 25. 3. 2020, čj. 10.01-000122/20-002, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 8. 2020, čj. 5 A 56/2020-14,     takto:     I.                 Kasační stížnost žalobce se zamítá.   II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.     Odůvodnění:     [1]                Žalovaná zamítla žádost žalobce o určení advokáta k poskytnutí právní služby dle § 18c zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii. Proti rozhodnutí žalované se žalobce bránil žalobou u městského soudu, u kterého též požádal o osvobození od soudních poplatků. Usnesením uvedeným v záhlaví městský soud tuto žádost zamítl.   [2]                Žalobce (stěžovatel) podal proti usnesení městského soudu kasační stížnost. V ní mj. namítal, že o osvobození od soudních poplatků vůbec nežádal, že napadené usnesení nemá oporu v podkladech a že městský soud rozhoduje svévolně, arogantně, mstivě, za pomoci scestných úvah a stereotypního intrikování. Žalovaná práva vyjádřit se k podané kasační stížnosti nevyužila.   [3]                NSS připomíná, že v nynější věci (kasační stížnost proti rozhodnutí krajského soudu o neosvobození od soudních poplatků) nevzniká stěžovateli ani poplatková povinnost, ani povinnost zastoupení advokátem dle § 105 odst. 2 s. ř. s. (usnesení rozšířeného senátu ze dne 9. 6. 2015, čj. 1 As 196/2014-19, č. 3271/2015 Sb. NSS, body 30-31). NSS proto přistoupil k posouzení kasační stížnosti.   [4]                Kasační stížnost není důvodná.   [5]                Z obsahu spisu městského soudu vyplývá, že stěžovatel výslovně požádal soud o osvobození od soudních poplatků, a to podáním ze dne 8. 6. 2020 (č. l. 13 spisu městského soudu). Není proto pravdivé tvrzení, že tuto žádost stěžovatel neuplatnil.   [6]                NSS již v rozsudku ze dne 26. 10. 2011, čj. 7 As 101/2011-66, č. 2601/2012 Sb. NSS, který v odůvodnění napadeného usnesení citoval i městský soud, ve věci téhož stěžovatele vyslovil, že „osvobození od soudních poplatků nemá být institutem umožňujícím chudým osobám vést bezplatně spory podle své libosti“. I pokud je účastník řízení nemajetný a zásadně by bylo namístě jej osvobodit od soudních poplatků, může soud výjimečně toto dobrodiní odepřít, a to zejména pro povahu sporů, které účastník vede.   [7]                V tomto případě městský soud považoval pro posouzení žádosti za rozhodný právě způsob, jakým stěžovatel vyvolává a vede soudní spory, včetně toho, co je jejich podstatou. Stěžovatel vede u městského soudu velké množství řízení proti žalované, v nichž postupuje sériově a stereotypně a používá obdobné argumenty jako v dřívějších neúspěšných případech. I z rozhodovací činnosti NSS, který též eviduje značné množství věcí stěžovatele, vyplývá, že jeho postup v řízeních se neustále opakuje a stěžovatel uplatňuje shodné či obdobné argumenty. Rozhodující je sériovost a stereotypnost stěžovatelem podávaných žádostí spojená s opakováním obdobných či zcela identických argumentů. Stěžovatel se nesoudí se snahou o vyřešení sporu, nýbrž pro jeho samotné vedení (shodně rozsudky ve zcela obdobných věcech, jako je i věc nynější, např. ze dne 12. 6. 2020, čj. 3 As 164/2020‑13, ze dne 13. 8. 2020, čj. 7 As 178/2020‑11 nebo ze dne 2. 9. 2020, čj. 6 As 189/2020-11).   [8]                NSS ani v posuzované věci (ve které stěžovatel žádal o určení advokáta k přípravě podání ústavní stížnosti proti mj. „svévolné nečinnosti“ Okresního soudu v Českých Budějovicích a „zločinnosti nadřízeného KS v související trestní věci“) nevidí důvod se od těchto závěrů odchýlit. Žádost o osvobození od soudních poplatků nesměřuje k zajištění účinné soudní ochrany, nýbrž představuje snahu stěžovatele vést bezplatně spory podle své libosti.   [9]                K ostatním námitkám obsaženým v kasační stížnosti NSS pouze ve stručnosti konstatuje, že se jedná o vyjádření stěžovatelových názorů na činnost městského soudu a NSS. Tato tvrzení nelze pokládat za projednatelné kasační námitky.   [10]            NSS proto zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou (§ 110 odst. 1 věta poslední s. ř. s.). O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 60 odst. 1 za použití § 120 s. ř. s.     Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.        V Brně dne 6. října 2020     Zdeněk Kühn předseda senátu