USNESENÍ         Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobkyně: Obec Sluštice, sídlem Sluštice 21, zastoupena Mgr. Peterem Compel'em, advokátem se sídlem Prokopka 176/2, Praha, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 7. 2020, č. j. 6 Af 10/2019 - 65,     takto:     I. Řízení o kasační stížnosti se zastavuje.   II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.       Odůvodnění:     [1]               Včas podanou kasační stížností napadla žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) prostřednictvím svého právního zástupce rozsudek Městského soudu v Praze specifikovaný v záhlaví. Usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2020, č. j. 3 Afs 272/2020 – 23, byla stěžovatelka vyzvána k zaplacení soudního poplatku za podání kasační stížnosti ve lhůtě patnácti dnů od doručení uvedeného usnesení. Stěžovatelka byla současně poučena o následcích spojených s nevyhověním uvedené výzvě [§ 9 odst. 1 zákona č. 549/1999 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), ve spojení s § 47 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“)]. Toto usnesení bylo zástupci stěžovatelky (viz plná moc na č. l. 7 soudního spisu) doručeno dne 9. 9. 2020 (viz doručenka na č. l. 23 soudního spisu). Lhůta stanovená k zaplacení soudního poplatku tak počala běžet dne 10. 9. 2020 a marně uplynula dne 24. 9. 2020 [§ 40 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“)].   [2]               Podle ustanovení § 4 odst. 1 písm. d) zákona o soudních poplatcích vzniká poplatková povinnost samotným podáním kasační stížnosti. V souladu s ustanovením § 7 téhož zákona se stal soudní poplatek za kasační stížnost splatným okamžikem jejího podání. Jelikož stěžovatelka soudní poplatek nezaplatila při podání kasační stížnosti, zdejší soud ji vyzval k zaplacení soudního poplatku v (dodatečně) stanovené lhůtě patnácti dnů, jak předpokládá § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích. Citované ustanovení zákona o soudních poplatcích rovněž ukládá soudu povinnost zastavit řízení po marném uplynutí (dodatečné) lhůty stanovené soudem k zaplacení soudního poplatku, přičemž k případnému zaplacení poplatku po marném uplynutí této lhůty se nepřihlíží.   [3]               Nejvyšší správní soud tedy podle § 47 písm. c) s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s., řízení o kasační stížnosti zastavil, jelikož byly naplněny podmínky předvídané ustanovením § 9 odst. 1 větou druhou zákona o soudních poplatcích.   [4]               O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti bylo rozhodnuto ve smyslu ustanovení § 60 odst. 3 s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s., tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť řízení bylo zastaveno.     Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3 s. ř. s.).     V Brně dne 14. října 2020     JUDr. Jaroslav Vlašín   předseda senátu