USNESENÍ           Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce: A. H., proti žalovanému: Krajský soud v Ostravě, se sídlem Havlíčkovo nábřeží 1835/34, Ostrava, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 5. 2021, č. j. 25 A 85/2021 – 7,     takto:     I.                 Kasační stížnost   se    odmítá.     II.              Žádný z účastníků   nemá   právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.     Odůvodnění:     [1]                Žalobce (dále jen „stěžovatel“) se žalobou podanou u Krajského soudu v Ostravě domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného – usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 2. 2021, č. j. 25 A 24/2021 – 7. Krajský soud žalobu z důvodu nedostatku pravomoci odmítl.   [2]                Podle § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) „[s]oudy ve správním soudnictví rozhodují o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy (dále jen „správní orgán“).   [3]                Podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. „[n]estanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže soud o téže věci již rozhodl nebo o téže věci již řízení u soudu probíhá nebo nejsou-li splněny jiné podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo přes výzvu soudu nebyl odstraněn, a nelze proto v řízení pokračovat.“     [4]                V předložené věci stěžovatel napadl žalobou rozhodnutí krajského soudu, které krajský soud vydal v řízení o jiné stěžovatelově žalobě. Z § 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s. však vyplývá, že zákon umožňuje fyzickým a právnickým osobám napadnout žalobou pouze rozhodnutí vydaná správními orgány v oblasti veřejné správy. Soudy ale při rozhodování o subjektivních právech fyzických a právnických osob vykonávají soudnictví. Nerozhodují proto v oblasti veřejné správy a nelze je tak při výkonu této činnosti považovat za správní orgány. Jejich rozhodnutí proto nelze napadnout žalobou.   [5]                Podání, které stěžovatel označil jako žaloba a které adresoval krajskému soudu, směřovalo proti rozhodnutí soudu a nikoli proti rozhodnutí správního orgánu. Je proto zřejmé, že toto podání nebylo vůbec způsobilé řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu zahájit. Krajský soud proto mohl stěžovatele o této skutečnosti vyrozumět neformálním přípisem a věc bez dalšího založit. Rozhodnutím o odmítnutí nezpůsobilého návrhu poskytl krajský soud stěžovateli určitý procesní nadstandard, který však nemůže neexistenci návrhu jako jednu z podmínek řízení zhojit.   [6]                Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost proti takovémuto usnesení nepovažuje za kasační stížnost podanou proti usnesení o odmítnutí návrhu ve smyslu § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., neboť o návrh se v tomto případě vůbec nejednalo.  Stěžovatelova kasační stížnost je z tohoto důvodu nepřípustná ve smyslu § 104 odst. 4 s. ř. s., a proto ji Nejvyšší správní soud podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s § 120 téhož zákona odmítl.   [7]                O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle § 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s § 120 téhož zákona, z něhož vyplývá, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže bylo řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.     Poučení:  Proti tomuto usnesení   nejsou   opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3 s. ř. s.).     V Brně dne 29. června 2021     JUDr. Jaroslav Vlašín    předseda senátu