3 As 66/2021 - 16     U S N E S E N Í           Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Tomáše Rychlého právní věci žalobce: Mgr. F. Š., proti žalovanému: Vězeňská služba České republiky, se sídlem Soudní 1672/1a, Praha 4, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 1. 2021, č. j. 10 A 136/2017 – 105,     takto:     I.                 Kasační stížnost   s e    o d m í t á .     II.              Žádný z účastníků   n e m á   právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.     O d ů v o d n ě n í :     [1]                Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) odmítl v záhlaví označeným usnesením žalobu, jíž se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhal zrušení několika v žalobě specifikovaných rozhodnutí žalované. Městský soud tato rozhodnutí posoudil jako pouhá sdělení, proti nimž je žaloba nepřípustná. V odůvodnění pak městský soud doplnil, že proti postupu žalovaného by přicházela v úvahu žaloba na ochranu proti nečinnosti správního orgánu. Jelikož však žalobce nevyčerpal všechny prostředky k ochraně proti nečinnosti, nevyzýval jej městský soud k úpravě žalobního typu, neboť by žalobu ani poté nemohl s ohledem na princip subsidiarity soudního řízení meritorně projednat.   [2]                Stěžovatel toto usnesení napadl kasační stížností doručenou Nejvyššímu správnímu soudu dne 2. 3. 2021. Uvedl v ní pouze to, že rozhodovací činnost senátu je naprosto skandální a že je bezprecedentním porušováním jeho práva na soudní ochranu. Odmítá se však zabývat právními aspekty a rozebírat chyby, kterých se podle jeho názoru tento soudní senát vůči němu dopustil a doufá, že brzy přijde taková změna společenského systému, která tyto beliály v talárech soudců propustí z justice a oplatí jim všechny justiční zločiny.   [3]                Podle § 106 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) „[k]romě obecných náležitostí podání musí kasační stížnost obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, údaj o tom, kdy mu rozhodnutí bylo doručeno. Ustanovení § 37 platí obdobně.“   [4]                Podle § 106 odst. 3 s. ř. s. „[n]emá-li kasační stížnost všechny náležitosti již při jejím podání, musí být tyto náležitosti doplněny ve lhůtě jednoho měsíce od doručení usnesení, kterým byl stěžovatel vyzván k doplnění podání. Jen v této lhůtě může stěžovatel rozšířit kasační stížnost na výroky dosud nenapadené a rozšířit její důvody. Tuto lhůtu může soud na včasnou žádost stěžovatele z vážných důvodů prodloužit, nejdéle však o další měsíc.“   [5]                Podle § 37 odst. 5 s. ř. s. „[p]ředseda senátu usnesením vyzve podatele k opravě nebo odstranění vad podání a stanoví k tomu lhůtu. Nebude-li podání v této lhůtě doplněno nebo opraveno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud podání usnesením odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní důsledek. O tom musí být podatel ve výzvě poučen.“   [6]                Kasační stížnost tak, jak ji stěžovatel zformuloval v podání doručeném soudu dne 2. 3. 2021, neobsahovala náležitosti podle § 106 odst. 1 s. ř. s., neboť v ní stěžovatel neuvedl žádné konkrétní důvody, pro které usnesení městského soudu napadá. Nejvyšší správní soud jej proto v souladu s § 106 odst. 3 s. ř. s. vyzval usnesením ze dne 30. 4. 2021, č. j. 3 As 66/2021 – 11, aby vady kasační stížnosti ve lhůtě 1 měsíce od doručení usnesení odstranil. Současně jej poučil, že nevyhoví-li výzvě, kasační stížnost podle § 37 odst. 5 s. ř. s. ve spojení s § 120 téhož zákona odmítne.   [7]                Usnesení s výzvou stěžovatel převzal dne 7. 5. 2021. Podle § 40 odst. 2 věty první s. ř. s. „[l]hůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje s dnem, který určil počátek lhůty.“ Poslední den lhůty k doplnění kasační stížnosti tedy připadl na pondělí dne 7. 6. 2021.   [8]                Stěžovatel na výzvu reagoval podáním doručeným soudu dne 12. 5. 2021. Ani v něm však žádné kasační námitky neuvedl, neboť vyjádřil pouze svoji obecnou nespokojenost s rozhodováním soudů na všech úrovních. Ve stanovené lhůtě svoji kasační stížnost již žádným dalším podáním nedoplnil a neodstranil tak vady kasační stížnosti spočívající v absenci kasačních námitek. Podaná kasační stížnost tedy zůstala neprojednatelná, a proto v řízení nelze pokračovat. Jediným procesním důsledkem, který s touto situací soudní řád správní spojuje, je odmítnutí kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud stěžovatele o tomto následku poučil, a proto kasační stížnost podle § 37 odst. 5 ve spojení s § 120 téhož zákona odmítl.   [9]                Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s § 120 téhož zákona, podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže bylo řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.     Poučení:  Proti tomuto usnesení   n e j s o u   opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3 s. ř. s.).     V Brně dne 17. června 2021   JUDr. Jaroslav Vlašín  předseda senátu