4 As 400/2020 - 77           USNESENÍ     Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců Mgr. Petry Weissové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: T. J., proti žalovanému: 1) Ministerstvo zdravotnictví, se sídlem Palackého náměstí 375/4, Praha 2, 2) Hygienická stanice hlavního města Prahy, se sídlem Rytířská 404/12, Praha 1, o žalobě proti nezákonnému zásahu žalovaných, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti výroku I. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2020, č. j. 15 A 57/2020 - 198,   takto:   I. Řízení o kasační stížnosti se zastavuje.   II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.     Odůvodnění:     [1]               Žalobce napadl žalobou u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), nezákonný zásah žalovaných, spočívajícímu v nezajištění průběžné dezinfekce veřejných prostranství s ohledem na epidemii viru SARS-CoV-2. Městský soud usnesením ze dne 26. 11. 2020, č. j. 15 A 57/2020 - 198 (dále jen „napadené usnesení“), nepřipustil změnu žaloby provedenou podáními žalobce ze dne 9. 11. 2020, 11. 11. 2020 a 21. 11. 2020 (výrok I.), řízení zastavil (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).   [2]               Žalobce (dále jen „stěžovatel“) nyní brojí proti výroku I. napadeného usnesení kasační stížností.   [3]               Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 3. 2. 2021, č. j. 4 As 400/2020 - 71, vyzval stěžovatele k zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení.   [4]               Uvedené usnesení kasačního soudu bylo doručeno do datové schránky stěžovatele dne 4. 2. 2021 (viz doručenka na čl. 72 spisu Nejvyššího správního soudu). Kasačním soudem stanovená patnáctidenní lhůta k úhradě soudního poplatku tedy počala stěžovateli plynout dne 5. 2. 2021 a uplynula dne 19. 2. 2021 (pátek). Stěžovatel však ve stanovené lhůtě soudní poplatek neuhradil.   [5]               Podle § 47 písm. c) s. ř. s. ve spojení s § 120 téhož zákona soud řízení usnesením zastaví, stanoví-li tak tento nebo zvláštní zákon. Tímto zvláštním zákonem je v nyní posuzované věci zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), který v § 9 odst. 1 stanoví, že nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.   [6]               Jelikož stěžovatel ve stanovené lhůtě soudní poplatek nezaplatil, Nejvyšší správní soud řízení o kasační stížnosti podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích ve spojení s § 47 písm. c) s. ř. s. zastavil.   [7]               O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle § 60 odst. 3 věty prvé s. ř. s. za použití ustanovení § 120 téhož zákona. Jelikož bylo řízení zastaveno, žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.     Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.     V Brně dne 26. února 2021     Mgr. Aleš Roztočil předseda senátu