6 Azs 299/2021 - 33     USNESENÍ           Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomášem Langáška (soudce zpravodaj), soudce JUDr. Filipa Dienstbiera a soudkyně Mgr. Veroniky Juřičkové v právní věci žalobce: V. R., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. června 2021 č. j. OAM‑62/LE‑VL17‑VL16‑2021, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. srpna 2021 č. j. 18 Az 27/2021 ‑ 23,     takto:     I. Nejvyšší správní soud ustanovuje žalobci opatrovnici JUDr. Milenu Bódiovou, advokátku, sídlem Jurečkova 1860/4, Ostrava.   II. Řízení se zastavuje.   III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.     Odůvodnění:   I. [1]                Rozsudkem označeným v návětí Krajský soud v Ostravě zamítl žalobu proti rozhodnutí žalovaného o zamítnutí žádosti žalobce o mezinárodní ochranu jako zjevně nedůvodné podle § 16 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Žalobce (dále též „stěžovatel“) podal proti tomuto rozsudku kasační stížnost spojenou se žádostí o ustanovení zástupce. [2]                Nejvyšší správní soud stěžovatele přípisem ze dne 30. září 2021 č. j. 6 Azs 299/2021 ‑ 12 vyzval k doložení osobních, majetkových a výdělkových poměrů za účelem posouzení jeho žádosti o ustanovení zástupce. Tento přípis doručoval na adresu Pobytového střediska Havířov (Na Kopci 5, Havířov), kterou stěžovatel uvedl v kasační stížnost. Zásilka se však soudu vrátila jako nedoručená s poznámkou, že adresát nemá poštovní schránku. Nejvyšší správní soud následně ověřoval adresu stěžovatele v dostupných evidencích. Dle evidence cizinců AISC měl stěžovatel hlášený pobyt na adrese C. 1861/2, P. – C. Z této adresy se však zásilka vrátila s poznámkou, že jde o sídlo Ministerstva vnitra, ve kterém nelze zanechat výzvu ani poučení. Nakonec Nejvyšší správní soud požádal žalovaného o informaci o aktuálním místě pobytu stěžovatele. Žalovaný uvedl, že adresa pobytu stěžovatele není známá, dne 27. září 2021 stěžovatel opustil Pobytové středisko Havířov a od té doby žalovanému adresu pobytu nehlásil. [3]                Podle § 29 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád [který se v soudním řízení správním aplikuje na základě § 64 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)], platí, že pokud neučiní jiná opatření, může předseda senátu ustanovit opatrovníka […] účastníku, jehož pobytu není znám. [4]                V případě stěžovatele jsou zjevně splněny podmínky pro ustanovení opatrovníka podle citovaného ustanovení. Nejvyšší správní soud mu proto ustanovil opatrovnicí JUDr. Milenu Bódiovou, advokátku, sídlem Jurečkova 1860/4, Ostrava, která vyslovila předběžný souhlas s ustanovováním v řízeních před Nejvyšším správním soudem mimo jiné ve věcech azylového a cizineckého práva a má sídlo blízko místa posledního známého pobytu stěžovatele. II. [5]                Podle § 33 písm. b) zákona o azylu soud řízení zastaví, nelze‑li zjistit místo pobytu žadatele o mezinárodní ochranu (žalobce). Jak Nejvyšší správní soud uvedl výše, nepodařilo se mu zjistit, kde stěžovatel aktuálně pobývá, což brání pokračování v řízení, neboť bez stěžovatelovy součinnosti nelze rozhodnout ani o jeho žádosti o ustanovení zástupce (srov. přiměřeně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. července 2005 č. j. 3 Azs 196/2005 ‑ 50, č. 708/2005 Sb. NSS, či nález Ústavního soudu ze dne 11. dubna 2007 sp. zn. I. ÚS 741/06, N 64/45 SbNU 77). Nejvyšší správní soud též připomíná, že smyslem § 33 písm. b) zákona o azylu je „umožnit soudům nezabývat se meritorně azylovými návrhy těch účastníků, kteří již zmizeli ze zorného pole orgánů veřejné moci České republiky a kteří již pravděpodobně nejsou ani v dosahu jurisdikce České republiky. Svým způsobem představuje toto ustanovení i sankci pro žadatele o udělení mezinárodní ochrany, resp. pro cizince, kteří v České republice podali žádost, o níž bylo rozhodnuto správním orgánem, vedli i soudní řízení, ale neohlásili soudu, u něhož je řízení vedeno, skutečné místo pobytu, které jinak nelze z evidence zjistit“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. února 2004 č. j. 2 Azs 16/2004 ‑ 45). [6]                Nejvyšší správní soud proto shledal, že jsou naplněny podmínky pro zastavení řízení podle § 33 písm. b) zákona o azylu ve spojení s § 47 písm. c) a § 120 s. ř. s. Na tomto závěru nic nemění ani ustanovení opatrovnice, jíž je toto usnesení doručováno, neboť důvody pro ustanovení opatrovnice a pro zastavení řízení jsou shodné, tedy neznámý pobyt stěžovatele. [7]                Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s., podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo‑li řízení o kasační stížnosti zastaveno.     Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.     V Brně dne 1. prosince 2021     JUDr. Tomáš Langášek          předseda senátu